Kobra indická

V některých publikacích bývá uváděno 2 - 10 poddruhů.

Výskyt: Je druhem ekotonů - přechodových společenstev na okraji stepí a lesů, vždy však v dosahu vodních zdrojů. Z tohoto důvodu bývá často nalézána v kulturně obdělávané krajině, především na okrajích luk, polí a zahrad, v remízcích a na mezích, a hlavně pak v bezprostředním okolí rýžových polí. Převážně terestricky žijící druh, za potravou nebo v nebezpečí ovšem i šplhá či plave. Obývá území Indie a Srí Lanky, svým výskytem zasahuje částečně i na území Pakistánu, Nepálu a Bangladéše

Popis: Tmavě hnědý až černý had s naznačenou kresbou světlejšího síťování na hřbetě. Dorůstá délky kolem 150 cm. Roztažitelná žebra krku jsou zdobena světlými “brýlemi”. Světlé břicho má nádech do žluté. Je to smrtelně jedovatý druh.

Terárium a chov: Pro jejich chov vyhovují ubikace rozměrů 80 x 60 x 60 cm s podkladem směsi písku a lignocelu. Prostor nádrže rozčleníme několika kameny nebo pokrouceným kořenem, nainstalujeme dostatečně velkou misku s vodou a dřevěnou nebo plastovou bedničku s možností uzavření.
Terárium vyhříváme na průměrných 28 °C s možností lokálního vyhřátí na 33 - 35 °C. Noční pokles na 22 - 24 °C provázíme večerním porosením.
Samičky snáší 9 - 30 vajec, která v přírodě hlídají. V zajetí je nutné přemístit vejce do inkubátoru s teplotou 28 - 30 °C, kde se z nich mladí líhnou za 60 - 70 dní (Trutnau), za 55 - 80 dní (Hegner). Jsou velká 24 - 30 cm.

Potrava: Tento druh je nevybíravý a požírá podle své momentální velikosti vše od hmyzu, přes obojživelníky a plazy až po savce. V zajetí přijímá laboratorní hlodavce, a to živé i usmrcené. K chovu je potřebná registrace CITES II a povolení k chovu nebezpečných druhů.

Literatura: Hegner D.: Jedovatí hadi v přírodě a v teráriích, Ratio.
Trutnau L.: Schlangen 2, Ulmer Verlag, Stuttgart 1990.