Pogony - 1. Část

Mezi velmi oblíbené a stále častěji nabízené druhy terarijních zvířat patří australské agamy rodu Pogona. Jde o ještěry vzhledem i chováním nesmírně atraktivní, kteří navíc díky své nenáročnosti a snadné množitelnosti postupně vytlačují jak dříve oblíbené gekony, tak i např. zelené leguány a trnorepy. Ty prvně jmenované předčí denním způsobem života a pestrostí vnitrodruhové komunikace, leguány a trnorepy zase tím, že k jejich chovu není zapotřebí ani registrace CITES ani povolení k chovu nebezpečných druhů. Díky své momentální dostupnosti a to i finanční, ale i pro možnost chovu rozličných barevných i velikostních druhů i mutací se pomalu ale jistě stávají v teraristice tím, čím jsou pro exotáře výstavní andulky.
 

Z osmi v současnosti rozeznávaných druhů rodu Pogona (barbata, henrylawsoni, microlepidota, minima, minor, mitchelli, nullarbor, vitticeps) se u nás a v teráriích obecně můžeme setkat se třemi zástupci.
Pogona barbata - dorůstá délky kolem 55 cm, vyjímečně až 75 cm. Charakteristická pro ni je svrchu trojúhelníková hlava, celkově tmavší až šedočerné zbarvení se žlutými znaky kolem očí, na nohou a na bocích. Má výrazné ostny na bradě, v zátylku i na bocích těla, zde jsou umístěny ve čtyřech řadách. Ušní bubínek má trojúhelníkovitý tvar.
Pogona henrylawsoni - je velká přibližně 30 cm, celkově méně ostnitá, na boku těla běží jedna řada ostnů. Zbarvení těla je pískově okrové.
Pogona vitticeps - dosahuje velikosti jako příbuzná P. barbata, tedy kolem 55 cm, geneticky ustálenou mutací je pak zvětšení celkové délky spojené s tmavším zbarvením tzv. Pure Giant German s velikostí 60 - 70 cm. Osobně se domnívám, že tato mutace vznikla křížením s velkými jedinci P. barbata, kteří byli v Německu v minulosti chováni. Jinak přírodně zbarvená P. vitticeps je pískově šedohnědá, u některých populací červenohnědá. V High life 7/1996 byl zveřejněn snímek ocelově modrého exempláře s oranžově červenými znaky z centrální Austrálie. Co se týká ostnů, jsou také velmi výrazné (jako u P.barbata), ale na bocích běží pouze v jedné, vyjímečně ve dvou řadách. Hlava těchto agam je svrchu směrem k zátylku více zakulacená, ušní otvor mají pak oválný.
Je popsána řada barevných forem vztahovaných ponejvíce k druhu P. vitticeps, množství mutací a kříženců těchto mutací se však neustále zvyšuje, už i proto, že jednotlivé rozmnožovací farmy si své chovné linie pojmenovávají po svém, ačkoliv se od jiných jen o málo liší. To je dáno i tím, že některé již ustálené mutace mohou být přihlášeny pod ochrannou známkou, jako např. hned první z níže jmenovaných.
 

 

• Rozlišení Pogon podle tvaru hlavy (upraveno podle Hauschild, Bosch, Becker) a) Pogona barbata b) Pogona vitticeps c) Pogona henrylawsoni

Sandfire Dragon - celkově červená agama se sytějším odstínem této barvy na hlavě a nohou.
Red Gold Dragon - normálně zbarvená agama s červenou nebo oranžovou hlavou.
Red Dragon - v základním zbarvení tmavší agama s tmavými sedlovými skvrnami na hřbetě, červenou hlavou a červeným klikatým středovým pruhem zad.
Yellow Dragon - normálně zbarvená agama se žlutou hlavou a žlutými znaky nepravidelně rozmístěnými po těle, především na bocích a nohou.
Pastel Dragon - velmi světle až béžově zbarvená agama.
Orangeglow - celkově světle červená agama bez výrazného kolísání barevné intenzity.
Red Flame - červenooranžová agama, prakticky totožná s americkými Red Dragon a Red Gold Dragon, udává se však jako jiná chovná linie.

Leucistic - je takřka bílá, ale nealbinotická agama. Mimo ni se však na trhu objevuje řada přechodových odstínů od bílé k přírodně zbarvené, ty jsou pak povětšinou řazeny pod různé názvy samostatných mutací (Pure Leucistic, Het for Leucistic, aj.) bohužel není jisté, zda nejde pouze o “odpad” z odchovů čistě bílých agam.
Hypo Orange - je světlá až bílá agama s červenavými znaky v kresbě hlavy.
Orange Tiger - hřbetní vzor této agamy sestává s příčných pruhů tmavě hnědé až černohnědé a pískové až oranžové, oranžová je i barva na bocích hlavy.
Orange Phase - je normálně, okrově zbarvená agama se znaky oranžové nebo žluté kolem očí, ušních otvorů, někdy i v kresbě hřbetu. Jde vlastně o výchozí produkt z něhož vzešly všechny v současnosti chované mutace a formy. Jako takový se v podstatě objevuje v menší či větší míře ve většině odchovů od přírodně zbarvených rodičů.
Pure Giant German - je větší a tmavší linií, řeč o ní byla již výše. Od ní se pak odvozuje i zvětšená oranžová forma Orange Giant German vzniklá křížením Orange a Giant.
Vittikins - jsou kříženci vzniklí ze spojení P. henrylawsoni a P. vitticeps v devadesátých letech v USA. Jde o středně velkou agamu, která co se znaků týká pobrala od každého z obou druhů něco. Bohužel je tento hybrid i nadále plodný a díky své odolnosti a nenáročnosti se mezi chovateli velmi rychle šíří. Až potud by bylo všechno v nejlepším pořádku a vznikl by vlastně laboratorní organismus odpovídající svým založením např. japonským chůvičkám. Jenže v dalších generacích dochází k rozpadu genetického základu a vznikají tak nestejně vypadající jedinci tu podobní více P. henrylawsoni, tu zase P. vitticeps, no a tito kříženci jsou pak prodáváni jako původní druhy.
Mimo zmiňované Vittikins je ovšem možné plodné křížení i dalších druhů a tak zvolna spějeme k jakémusi systematickému guláši v teráriích chovaných agam. Ať tak či onak, původní nebo domestikované, přesto jsou agamy rodu Pogona ideálním chovancem bytových terárií.
 

pokračování příště