Scink dlouhonohý – Eumeces schneideri Scincidae

Výskyt: tento zajímavý a dříve častěji chovaný scink žije v oblasti východního Středomoří a na Blízkém východě. Jeho areál výskytu začíná ve východním Egyptě a východním Turecku. Žije také na některých ostrovech v této oblasti, např. na Kypru. Dále jej najdeme v Sýrii, Libanonu, Izraeli, Jordánsku, na severu Saudské Arábie, v Iráku, v Iránu, Afghánistánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a na Kavkaze. Rozlišuje se šest poddruhů.

Popis: dorůstá délky kolem čtyřiceti centimetrů, z toho však více než polovina připadá na ocas. Jeho aerodynamicky utvářené, válcovité tělo s poměrně robustními končetinami připomíná spíše ještěrky. Na rozdíl od nich však není hlava zřetelně oddělena od těla. Ve zbarvení je podle poddruhu variabilní, víceméně však uniformní je tmavá šedohnědá horní polovina těla ozdobená v příčných řadách uspořádanými oranžovými skvrnami. Spodek těla je pak porcelánově bílý s oranžovými skvrnami na bocích a tmavými na břiše.
Samce od samičky rozeznáme podle robustnější hlavy a především pak podle ocasu. Ten je u samců na samé bázi lehce rozšířený, zatímco u samiček se od kloaky zužuje pozvolna a přímo.
Chov: zřizujeme pro ně terária rozměrů 50×50×40 cm pro jeden pár. Na dno dáme asi tři centimetry vysokou vrstvu štěrku nebo praného říčního písku, několik přes sebe položených kamenů a mělkou misku s vodou. Terárium vyhříváme bodovou žárovkou na průměrných 26–28 °C. Na exponovaném místě pod žárovkou mají mít zvířata možnost vyhřát se až na 40 °C. Třebaže jsou tito scinkové aktivní především ráno a navečer, je vhodné nasvítit přes den ubikaci ještě kompaktní zářivkou 25 W.

Ke krmení předkládáme chovancům jakýkoliv hmyz a mláďata drobných obratlovců.
Pro rozmnožení je nutné snížit zvířatům teplotu v teráriu během dvou zimních měsíců na 15–20 °C. Na jaře pak dochází k páření a následné snůšce přibližně deseti vajec. Ta přemisťujeme do inkubátoru, kde se z nich při teplotě 28 °C líhnou mláďata asi za šedesát dní. Novorozenci jsou šedohnědí, bez oranžových skvrn. Někdy mají podélné řady malých bílých teček na hřbetě a bocích.
Z chovatelského hlediska jde o zvířata zajímavá a nenáročná, vhodná především pro začátečníky. Já jsem je choval někdy v době před dvaceti lety, kdy se tito scinkové ještě občas dováželi. Bohužel v současné době jsou k vidění jen zřídka.