Rhinoclemmys pulcherrima manni

Rhinoclemmys pulcherrima manni

V předmluvě musím uvést, že v textu jsou odkazy na některé chyby provedené v rámci chovu a odchovu z důvodu nedostatku včas dostupných informací. Ně...

V předmluvě musím uvést, že v textu jsou odkazy na některé chyby provedené v rámci chovu a odchovu z důvodu nedostatku včas dostupných informací. Některé změny v chovu byly prováděny dodatečně, ať už po získání daných údajů nebo podle výsledků vlastních i cizích pozorování. Rád bych poděkoval kolegům Martinu M. Holému, majiteli webových stránek www.zelvy.com a Jakubovi Bednářovi z Farmy Python za poskytnutí prostoru k internetové prezentaci.
 

Úvod

Rhinoclemmys pulcherrima manni je nejčastěji dováženým a pravděpodobně také nejsnáze chovatelným taxonem rodu Rhinoclemmys, použitelným jako model pro celou skupinu. Podle literatury se vyskytuje v jižní Nikaragui a v severní Kostarice. Obývá zaplavované louky a lesy v okolí řek a vodních ploch.
O poznání méně často je dovážen poddruh Rhinoclemmys pulcherrima incisa z Hondurasu a druh Rhinoclemmys punctularia z Venezuely, Brazílie a Guayany. Jedná se o větší zvířata, která požadují větší prostor, než probíraná, ale v jiných nárocích se příliš neliší. Nominátní poddruh Rhinoclemmys pulcherrima pulcherrima a Rhinoclemmys pulcherrima rogerbarbouri z Mexika se oficiálně dovážet nesmějí a pokud zde jsou, půjde nejspíše o pašované jedince. Ostatní druhy jako Rhinoclemmys areolata, diademata, funerea, melanosterma, nasuta nebo rubida se u nás objevují spíše zřídka a pro chov bych doporučil předem doprostudovat zkušenější zahraniční autory.

Rod Rhinoclemmys (některými autory je z něj ještě vydělován podrod případně samostatný rod Chelopus) je jediným rodem želv z čeledi Bataguridae (dříve podčeledi Batagurinae) vyskytujícím se v neotropické oblasti, tedy v tropických a subtropických oblastech jižní a střední Ameriky. Patří do blízkého příbuzentva rodů Geoemyda a Heosemys, spolu s nimi je některou literaturou řazen do podčeledi Geoemydinae. Podle některých teorií by tyto rody měly představovat evoluční předchůdce 'primitivních' suchozemských želv rodů Manouria a Gopherus, které představují starší formu, než rody jako Testudo a Geochelone.
Karyotyp těchto želv odpovídá 52 chromozomům, stejně jako u mnoha dalších druhů želv, namátkou Mauremys japonica nebo rivulata, Ocadia sinensis, rodů Heosemys nebo Cuora a dalších (Carr and Bickham 1986). Mnohé tyto druhy by teoreticky mohly být tedy bez genetických zábran s Rhinoclemmys pulcherrima manni křížitelné a jsou popsáni kříženci s Mauremys japonica a s Ocadia sinensis (Blanck, přednáška 23. října 2004 v Národním Muzeu v Praze). Podle vlastností těchto kříženců se zdá jako možné, že tyto želvy mají, byť třeba skrytě, genetické určení pohlaví typu Drosophila, tedy prostřednictvím XY heterochromozomů (Coyne 1985).
Rhinoclemmys pulcherrima manni dorůstá do 20cm, jde tedy spíše o menší taxon.
Karapax může být buď plochý jako u běžných sladkovodních želv, nebo klenutý jako u rodů Terrapene nebo Cuora. Závislost těchto dvou forem je nejasná, klenutý krunýř jsem viděl častěji u samců a plochý u samic, ale rukama mi prošel příliš malý počet zvířat pro udělání statistiky.
Zbarvení je dost pestré a pro chovatele tedy atraktivní. Na jednotlivých štítcích karapaxu jsou nápadné soustředné kruhy nebo spíše nepravidelné ovály střídajících se barev. Typicky černý střed, světle okrový úsek, černá obruba, cihlově červený úsek, černá obruba a okolo světlejší nebo tmavší okraj. (Toto dalo tomuto poddruhu i jeho anglické triviální jméno Central American ornate wood turtle, tedy Středoamerická ozdobná lesní želva, německy Pracht - - Erdschildkröte 'Přepychová' zemní želva. Konec konců i druhové latinské jméno pulcherrimus značí krásný, nádherný či skvostný.) Na intenzitě zbarvení se kromě dědičných vloh podílí rovněž potrava, jak bude vysvětleno dále v textu.
Plastron je světle okrový až oranžový, se širokým černým pruhem ve středu, ten může být rozdělen užšími okrovými proužky.
Nohy, krk, hlava a ocas jsou světle nebo tmavě okrové až olivově zelené, s černě ohraničenými červenými proužky. Oči jsou u zdravých zvířat mírně vypoulené, s černou kruhovou zornicí a duhovkou zbarvenou stejně jako okolní kůže. Samci bývají obvykle o dost menší než dospělé samice, ocas samců je výrazně delší a silnější než u samic. Plastron samců bývá plochý.

Uspořádání terária

Podle literatury nemá tento taxon v oblibě teploty pod 24°C a nesnáší teploty pod 20°C. Na internetu jsem našel klimagram jedné z obývaných oblastí. Podle něj teplota v jižní části výskytu nikdy neklesá pod 20,5°C. Gurley (2003) ovšem doporučuje dokonce při chovu zařadit 45 až 60 dní 'měkkého' zimování při 16 až 18°C. Je sporné, jestli je to moudré doporučení u zvířat neznámého původu a krátce po dovozu často i nejistého zdravotního stavu.
Absolutně minimální rozměr terária pro skupinu dospělých želv je - délka 100cm, šířka 50cm a výška 30cm. Větší je pro dospělá zvířata samozřejmě lepší, byť může být energeticky náročnější zajištění vytápění. Vhodnější bývá terárium shora zakryté a otevírané zepředu.
V teráriu by mělo vytvořeno vytápěné „sendvičové“ dno pro zajištění minimální teploty „pozadí“ a tepelné „pohody“ prostředí. Osvědčilo se umístit na dno pěnový polystyrén, alespoň 1cm tlustý, na něj pak rošt např. z králičího pletiva (žárově pozinkované), jednak jako armování betonu, jednak pro rozvádění tepla z topného kabelu (alespoň 40W na 1m2). Topný kabel je nutné chránit před přímým kontaktem se zvířaty. Je možné ho buď zalít do asi 2 až 3cm betonu s 20% cementu nebo překrýt dlažbou přilepenou pružným lepidlem na dlažbu. Do dna by mělo být rovněž zapuštěno čidlo termostatu, postačuje RT - 2 (polská výroba, k dostání na každém terabazaru). Pokud se použije jen beton, jeho povrch ještě před ztuhnutím by měl být tzv. „gletován“, tedy posypán čistým cementem pro zajištění větší otěruvzdornosti. Termostat doporučuji nastavit na 24 až 25°C a zapojit na 24 hodinový provoz.
Do přiměřené výšky je nutné umístit svítidlo s alespoň 40cm UV - B zářivkou (Repti - Glo 5.0 nebo 8.0, Sylvania Repti - Star apod.), jako doplňující zdroj tepla přes den ještě přidat reflektorovou žárovku o výkonu alespoň 25W, případně halogenový reflektor o přiměřeném výkonu. Takovýto zdroj sálavého tepla a světla by měl být umístěn v rohu, aby bylo terárium vytápěno nerovnoměrně a želvy si mohly vybrat vyhovující mikroklima. Osvětlení je vhodné připojit k rozvodu spínacích hodin a osvětlovat terárium v rozmezí 11 až 16 hodin denně v závislosti na ročním období. Rhinoclemmys pulcherrima manni se poměrně rády „sluní“, tedy nahřívají pod žárovkou a zářivkou, aktivní želva mívá teplotu vyšší než povrchová teplota lidské ruky.
Osvědčilo se plochu dna rozdělit na třetiny, kdy třetinu zaujímá miska s vodou, postačuje fotomiska o rozměrech 47×37×5cm. Při menších rozměrech terária je lepší spíše mělčí voda, kde samice nejsou obtěžovány pářícími ataky samců. Pokud je k dispozici větší prostor, je vhodné udělat vodní nádrž členitou, aby se eventuálně nesvolné samice mohly před samci ukrýt nejen na souši, ale i ve vodě. Páření je možné poměrně snadno uspořádat třeba při čištění terária dočasným přemístěním zvířat do nádoby s hlubší vodou, vyhovuje a dostačuje 57×35×20cm s vlažnou vodou o teplotě asi 28°C a o hloubce 12 až 15cm. Zvířata kálejí samozřejmě spíše do vody, než na souši a mají až extrémně velký objem trusu, je tedy dost obtížné filtrovat mělké nádoby s vodou a spíše se osvědčilo pravidelně misku čistit a vodu vyměňovat. Ve větších nádržích je možné použít filtraci, ale opravdu výkonnou.
Zdá se, že samicím vyhovuje zaběhnutý rytmus a při četnosti čištění dvakrát až třikrát týdně se bývají ochotné relativně pravidelně pářit.
Druhou třetinu dna by měla zaujímat část s vlhkým substrátem, třeba rašeliníkem nebo jiným druhem mechu. Hloubka substrátu je vhodná pět a více centimetrů. Je vhodné sem umístit také nádobu alespoň 20×15×15cm se 12 až 15cm substrátu pro kladení vajec, osvědčila se jedlová kůra pro terária, případně dřevitá drť pro rostliny (zahradnická náhražka rašeliny, nikoli Lignocel). Vejce by se teoreticky mohla vylíhnout i v dobře zařízeném teráriu, ale je tu riziko rozhrabání a poškození.

Zbývající třetinu by měl představovat suchý substrát, vyhovuje kůra, třeba jedlová, případně spadané dubové nebo bukové listí. Nad touto částí by měla být umístěna reflektorová žárovka pro vytápění.
V teráriu mohou být umístěny nejedovaté rostliny, ale je poměrně dost pravděpodobné, že je želvy budou zkoušet ohryzávat. Jako relativně odolné se osvědčily třeba bromélie Bilbergia, běžně pěstované jako pokojové rostliny, i ty ale vezmou po nějaké době v teráriu celkem logicky za své.
Chov ve venkovním výběhu je možný tehdy, když je výběh vybaven vytápěným prostorem, kde teplota neklesá pod 20°C a stinným prostorem, kde se zvíře může naopak skrýt před slunečním úpalem. Samozřejmostí by pak měl být i bazén temperovaný na minimálně 20°C, lépe 22 až 26°C. Kolega Grzegorz Rafałowski z Polska má s tímto ubytováním dobré výsledky.
Terárium pro mláďata větší než 8cm, lze udělat jako víceméně zmenšenou kopii terária pro dospělce.
Pro úplná novorozeňata se osvědčil na nějaký čas k ubytování podle Highfieldovy (1996) rady plastový pokojový „miniskleníček“ o rozměrech 36×22cm, původně určený ke klíčení semen a rychlení sazenic rostlin. Do něj je třeba umístit malou jednopaticovou UV - B zářivku, misku s vodou a misku s mokrým mechem. Vodu bývá nutné vyměňovat denně. Teplotu lze zajistit položením na termostatovanou topnou desku (na asi 22°C), případně topným kamenem, ovládaným termostatem. Ten musí být zajištěn tak, aby se nedostal do trvale vlhké části miniterária a aby u něj teplota nepřesahovala 33°C - v době letních veder má mít mládě možnost se ochladit v mokrém mechu.
Míru větrání v teráriích je nutné odzkoušet tak, aby zvířata byla samostatně aktivní a nezůstávala stále jen zahrabaná ve vlhkém mechu.
 

Potrava

Chtěl bych velmi důrazně varovat před používáním jakýchkoli granulí, jak pro želvy, tak pro ryby - koi kapry, eventuálně pro dravé ryby, a zvláště psích nebo kočičích. Při používání granulí se zvířata přestávají rozmnožovat a dlouhodobě se zde jeví pravděpodobnost poškození jater a ledvin. Jedinou výjimkou by mohlo být krmení Purina Aqua Growth 500 a granule pro koně nebo jiné býložravce, pokud budou vyrobeny z lisovaného sena bez přídavku vitamínů a konzervačních látek.
 

Potrava dospělých želv

Potravu přijímají zdravá zvířata bez problémů, jsou dosti žravá, byť poněkud vybíravá. Většinu potravy tvoří a podle literatury by také skutečně měly tvořit, rostliny. Při nedostatku vlákniny ve stravě podle Highfielda hrozí střevní záněty.
Kupodivu prakticky nežerou třeba rajčata, banány a podobné plody spojené pro většinu lidí s představou tropických želv. Nejoblíbenější potravou je pampeliškové listí. Jitrocelové listí, jetel a podobné rostliny některá zvířata moc ráda nežerou, ale jedná se spíš o individuální choutky. Během zimního období žerou celkem dobře čínské zelí, endivii (salátová čekanka) a římský salát, nerady kadeřavou kapustu nebo květákové listí, při odmítání potravy je lze „navnadit“ několika listy hlávkového salátu, pak většinou sežerou i to, co je pod nimi. Jablka žerou bez většího nadšení. Tuto stravu je žádoucí doplnit nadrobno nakrájeným senem jako dodatečným zdrojem vlákniny. Rostlinná potrava je také důležitým zdrojem ß - karotenu, který je kromě svých fyziologických účinků (jde o provitamin A) rovněž potřebný pro žluté vybarvení některých oblastí krunýře i kůže pokrývající měkké části těla. Odmítání rostlinné potravy může kromě choroby znamenat také příliš nízkou teplotu.
Přísun živočišných bílkovin je nejlépe zajistit jednou týdně (výjimečně dvakrát) zkrmováním žížal, nejlépe dešťovek a menších (do 12mm) vodních hlemýžďů. Přijímají také nítěnky, patentky a občas (ne častěji než jednou za čtyři týdny) kuřecí játra posypaná rozemletými skořápkami nebo roztlučené kuřecí krky. Tato potrava u nich žádné nadšení nevyvolává… Ryby je možné použít, raději sladkovodní, ale zatímco některá zvířata jsou více než ochotná přijímat třeba ančovičky, některá ryby naopak úplně odmítají. Ani mláďata by ale neměla dostávat příliš mnoho živočišné potravy, zdá se, že přejídání se tučnou stravou u nich může vést k tukové degeneraci jater.
Pravděpodobně by dobře přijímaly dnes oblíbené želatinové krmení, ale zatím jsem ho nevyzkoušel. Podle Highfielda (1996) ale není doporučeno jako jediné krmení těchto želv, doporučuje jej prostřídat třeba žížalami. Jsou ochotné přijímat také sušené nebo zmražené blešivce - Gammarus, případně tzv. Krill. Korýši představují důležitý zdroj karotenoidního barviva Astaxanthinu, který je odpovědný za červené vybarvení některých oblastí krunýře i kůže. Živočišné krmení přijímají zpravidla lépe ve vodě, na souši se raději „pasou“.

Potrava mláďat

Mláďata lze krmit v zásadě stejnou stravou jako dospělce, ale v zimě je u mláďat, asi do 8cm délky krunýře, bezpečnější čínské zelí ze stravy vynechat, aby se předešlo zastavení peristaltiky z důvodu nadměrné produkce střevních plynů. U novorozenců je dost časté, že začínají žrát až teprve po rozkrmení nítěnkami a později po přimíchání jiné potravy k nim jsou ochotné začít žrát také něco jiného. Patentky jsou pro mláďata spíš nevhodné, jen jako nouzová potrava.
 

Nákup Rhinoclemmys pulcherrima manni
Pořizování dospělých želv

Nabízená dospělá zvířata jsou celkem pravidelně odchycena v přírodě (pravděpodobně v Kostarice) a jejich stav tomu pochopitelně odpovídá. Vzhledem k promořenosti dovezených zvířat parazity by mělo být karanténní terárium pro snazší čištění vybaveno co nejjednodušeji.
Parazitologické vyšetření je nutné zopakovat třikrát v šestitýdenním odstupu, pokud v prvním záchytu nebyli žádní parazité. Pokud nalezeni byli, postupuje se podle doporučení veterináře. Jedinci tohoto druhu bývají celkem pravidelně silně zamořeni kromě běžných roupů a škrkavek i kapiláriemi, a řadou druhů prvoků, z nichž někteří jsou v literatuře označováni jako potenciálně, někteří jako jasně, patogenní. Želvy při podávání léků příliš nespolupracují a odparazitování není moc úspěšné, takže je nutné držet je dlouhodobě přísně odděleně od jakýchkoli ostatních zvířat.
Některá dovezená zvířata mohou mít v době dodání i dost velké a hluboké léze hnilob na krunýři, zvláště na plastronu, které jsou při transportu kontaminovány výkaly a špínou. U tohoto druhu se tato zranění naštěstí poměrně dobře hojí, pokud nejsou doprovázeny dalšími komplikacemi. Při léčení by mělo být provedeno jednak odstranění nekrotické tkáně, jednak desinfekce zdravé tkáně buď Betadinou nebo nasyceným roztokem Manganistanu draselného. Po zaschnutí lze rány zatřít střídavě Dermazinem v krému a Fungicidinem mastí. Větší rány by měly být zakryty obinadlem a zvířata držena v suchu s pravidelným koupáním, po kterém budou osušena a převázána jednou za dva až tři dny.
Je vhodné udělat plovací zkoušku, jestli netrpí zápalem plic nebo plynatostí střev, tedy jestli se do vody ponoří rovnoměrně. Pokud plave nakloněná na stranu, je důvod k podezření, pokud se nemůže potopit, tak rovněž.
V karanténní nádrži lze na dně použít několik vrstev novin, později po ustálení parazitárního a (bez)infekčního stavu lze souš sestavit podle popisu uvedeného výše v textu. Vodu je vhodné umístit do nádoby, kterou lze snadno vyjímat z terária kvůli čistění a dezinfekci, pro menší skupinu zvířat může vyhovovat velká fotomiska o rozměrech 47×37×5cm.
 

Pořizování mláďat

U mláďat je pochopitelně obtížné (spíš nemožné) do určité velikosti určit pohlaví. Je vhodnější kupovat skupinu, při 'míchání' mláďat od několika chovatelů a zvlášť při 'přimíchávání' mláďat odchycených z přírody je zde riziko nastartování skrytých chorob i u původně zdánlivě zcela zdravých zvířat. Doporučuje se trik používaný u akvarijních rybek - během karantény zvířatům vzájemně dávat do vody zvětšující se podíl vody od druhé skupiny (v postupných krocích 10, 20, 30, 40, 50% vody) asi v týdenních odstupech a s pečlivým sledováním eventuálních změn zdravotního stavu k horšímu. U mláďat z přírody lze toto pochopitelně provést až po odparazitování a ověření, že jsou zvířata zdravá.

Pozorování Rhinoclemmys pulcherrima manniv teráriu
Samec před pářením během 'toku' kývá na samici hlavou trochu jinak, než u jiných, běžněji chovaných druhů želv. Čenichem opisuje buď vodorovnou vlnovku nebo ležatou osmičku. Samice po samci občas vyráží s naznačeným kousnutím. Samec se o spáření pokouší v každém případě, nezávisle na reakci samice. Boje mezi samci, kromě občas naznačeného kousnutí, nebývají pozorovány. K pokusům o páření dochází občas i na souši nebo v mělké vodě misky, ale jsou i ze samcovy strany jen 'vlažné' a samice to, zdá se, neruší od krmení.
Krátce po změně potravy (viz dále v textu) se začali pářit i zbývající dva samci. Nedomnívám se ale, že to přímo souvisí s touto změnou, spíše s uvyknutím si na prostředí terária a rytmus pravidelného čištění. Přestaly být pozorovány pokusy o páření v teráriu, kde je voda pro úspěšné spojení příliš mělká, ale veškerá páření se již odehrávají při pravidelném úklidu terária. Menší ze samic jsem při páření zatím neviděl, pravděpodobně je ještě nedospělá.
Rhinoclemmys pulcherrima manni se u mne poměrně rády „sluní“, tedy nahřívají pod žárovkou a zářivkou, aktivní želva mívá teplotu vyšší než povrchová teplota lidské ruky (nemám vhodný teploměr pro měření kloakální teploty).
Jedná se pozorná a „zvědavá“ zvířata, která všechno bedlivě sledují. Starší a nasycení jedinci se zdají být bázlivější. Aktivní jsou jak ve dne, tak v noci, zpravidla v závislosti na přítomnosti potravy. V dostatečně velké a dostatečně bohatě zařízené nádrži lze sledovat, že si želva vytvoří 'své cestičky', které využívají víc než zbytek plochy.
V misce s vodou tráví někdy i dost dlouhou dobu, přenocují jak na souši, tak ve vodě bez pozorovatelné závislosti, podle 'momentálního rozmaru'. Kálejí hlavně do vody. Výkaly zdravých zvířat připomínají výkaly želv rodu Testudo, zřejmě v souvislosti s převažující rostlinnou stravou.
 

Snůška

Samice připravená ke snůšce, zvláště, jde-li o první snůšku v novém prostředí, může vykazovat jisté známky neklidu a více se skrývat. „Zkušenější matky“ se naučí klást do připravené kladečky a zdá se, že vejce snesená mimo kladečku se obvykle nevyvíjí. Je ale těžké určit, jestli je samice 'odhodila' kvůli tomu, že byla neoplozená nebo se nevyvíjejí kvůli tomu, že byla odložená na nevhodném místě. Rentgenový snímek může ukázat obvykle dvě poměrně velká vejce. Pokud se samice zřetelně snaží nalézt vhodné místo ke kladení, bývá vhodné ji buď oddělit do samostatného terária nebo od ní oddělit samce. Více vajec než dvě, mohou mít snad extrémně velké kusy nebo samice, které měly při předchozí snůšce jen jedno a teď vykladou to „dlužné“. Samice mívají obvykle dvě snůšky do roka, řidčeji i více.
Vejce bývají 40 až 60mm dlouhá, 20 až 28mm široká a váží 17 až 30g. Uvedené hodnoty platí pro můj chov a mohou být u jiných zvířat jiné.
 

Inkubace vajec

Vejce je potřeba umístit na prvních 14 až 28 dní do inkubátoru o teplotě pouhých 20 až 22°C, nejlépe třeba v suchých jemných hoblinách. Tam se nechají, než se objeví začínající bílý vitelinový pás. Podle informací Gerda Schaffera a podle Russe Gurleyho (2003) se při vývoji vajec rodu Rhinoclemmys uplatní mechanismus diapauzy.
Potom se vejce přemístí do substrátu ze směsi lignocelu (nebo rašeliny) s perlitem 1:1. Pro zvlhčení substrátu lze použít dvacetkrát zředěný rašelinný koncentrát Torben. Podle osobního sdělení H. - D. Phillippena mají vejce želv rodu Rhinoclemmys příliš tlustou skořápku, která se musí částečně odbourat během inkubace. Buď se změní nastavení inkubátoru nebo se umístí do jiného - a to na teplotu kolísající ve čtyřiadvacetihodinovém cyklu mezi 26°C a 30°C ± 1°C. Inkubační doba je zhruba 150 dní.

Péče o mláďata

Krunýř mláděte bývá v protáhlém vejci zakroucen podél podélné osy těla, ale poměrně záhy se narovná. Mládě mívá v okamžiku vylíhnutí a narovnání krunýře délku karapaxu okolo 40 až 44mm, šířku 32 až 38mm a výšku 15 až 22mm.

Mladé mívají poměrně často nějaký ten štítek navíc. Zřejmě je to způsobeno ne zcela přesně odhadnutými podmínkami inkubace. Právě tak se někdy narodí s nezataženým žloutkovým váčkem, který se zatáhne během několika dní a i zbytková jizva během několika týdnů přestane být zřetelná. Mláďata byla umístěna do zatažení žloutkových váčků do dóz se zajištěným ohřevem na minimálních 24°C a zdrojem UV - B záření. Jako podklad byla použita buničitá vata nasáklá odvarem z již jednou použitého čaje. Takový podklad je bohatší na tanin a prakticky bez kofeinu a jeho analogů. Tento prostředek doporučuje jako prevenci proti kožním plísním u mláďat Cuora amboinensis Helm (2002).
Zbarvení mláďat je dost intenzivní a má obdobné uspořádání, jako u dospělých zvířat, karapax je ale zpravidla světlejší.
Mláďata by první tři měsíce měla být často, třeba i každodenně koupána. Jednou až dvakrát do týdne pak krmena masitou stravou. Zpočátku zpravidla odmítají jinou potravu, než nítěnky - Tubifex. Například pakomáří larvy - „patentky“ Chiromidas nebo rozmražené perloočky - Daphnia moc nemilují, ale časem si mohou zvyknout i na jinou stravu a docela si oblíbily sušené blešivce - Gammarus a rozmražený krill pro akvarijní ryby, výhodný pro probarvení mláďat. Rostlinnou potravu začala mláďata přijímat asi po týdnu až měsíci od vylíhnutí. Nejlepší je, když jsou k dispozici pampeliškové listy.
 

Závěr

Chov lze považovat za vcelku zvládnutý, je zde snad šance na budoucí odchovy v druhé generaci a část literatury uvádí tento druh mezi dobře a často množitelnými. Gerhard Schaffer referoval o dosažení odchovu druhé generace v zajetí a brzkém odchovu třetí generace. Od jedné dospělé samice ale nelze rozumně očekávat více než dvě či tři, výjimečně možná až čtyři snůšky do roka, tedy ve zcela ideálním případě čtyři až osm mláďat. Proto nelze nikdy očekávat příliš velké množství odchovaných mláďat v prodeji. Dovozová zvířata dost často trpí maladaptačním syndromem (Highfield 1996). Po doléčení eventuálních potíží spojených s transportním stresem, změnou stravy a prostředí, nadměrným zvýšením koncentrace vnitřních i vnějších parazitů během pobytu zvířete u místního obchodního agenta, jsou ale i dovozová zvířata dobrými chovanci. Je nutné zajistit dietní požadavky těchto želv, tedy potravu poměrně bohatou na vlákninu, současně s přiměřeným podílem živočišné potravy, nejlépe žížal a malých hlemýžďů. Dále je nutné zajistit jejich klimatické požadavky, tedy teploty asi 24 až 28°C, neklesající pod 20°C, s přiměřenou vlhkostí a dostatečnou hygienou chovu.
Nezanedbatelnou výhodou je, že tento druh není dosud ani na seznamu CITES, ani EU a lze jej odchovat v podmínkách malého panelákového bytu bez možnosti venkovního výběhu.

Použitá literatura a informační zdroje:
Bartlett R.D. and Bartlett P.P. 1996. Turtles and Tortoises
Carr J.L. and Bickham J.W. 1981. Sex chromosomes of the Asian black pond turtle Sienbrockiella crassicolis (Testudines, Emydidae). Cytogenet. Cell. Genet. 31: 178 - 183
Carr J.L and Bickham J.W. 1986. Phylogenetic implication of karyotype variation in Batagurinae (Testudines: Emydidae) Genetica 70: 89 - 106
Coyne J.A. The genetic basis of Haldane's rule. Nature. 1985 Apr 25 - May 1;314(6013):736 - 738
Gurley R. 2003. Keeping and Breeding Freshwater Turtles
Hainz P. 2004 + 2005 články - „Zpravodaj KCHŽ“ - Klub Chovatelů Želv
Hainz P. 2006 Rhinoclemmys pulcherrima manni - Chov a odchov - AkvaTeraForum 4(1) + 5(2)
Hainz P. 2008 Haltung und Zucht von Rhinoclemmys pulcherrima manni (Dunn, 1930) Sacalia 19 - Mai 2008
Helm W. 2002. My experience with care, breeding and raising of Cuora amboinensis kamaroma Rumler & Fritz, 1991, Radiata, May 2002
Highfield A.C. 1996. Praktical Encyclopedia of Keeping and Breeding Tortoises and Freshwater Turtles
Knotek Z. 1999. Nemoci plazů
Köhler G. 2002. Nemoci obojživelníků a plazů
Mueller G. 1998. Turtles in the Terrarium
Phillipin H.-D. 2003. osobní sdělení
Schaffer G. 2000. Haltung und Zucht der Pracht - Erdschildkröte Rhinoclemmys pulcherrima manni (Dunn, 1930), Emys, August 2000
Schaffer G. 2003 - 2008. osobní sdělení
Wilke H 1998. Jak na to - Želvy
Zych J. 1997. Želvy
http://centralpets.com/pages/critterpages/reptiles/turtles/TUR2639.shtml
http://jrscience.wcp.muohio.edu/FieldCourses99/TropEcoCostaRicaArticles/AJourneyDowntheHighwayofF.html
http://www.chelonia.org/Articles/rpulcherrimacare.htm
http://www.reptileparadise.com/cs_ornatewood.htm
http://www.schroete.de/arten/r_p_manni/index.shtml - zde je klimagram lokality
http://www.sfoe.at/r_pulcherrima/r_pulcherrima.htm
http://www.tortoise.org/archives/rhino.html
(Při psaní článku byly využity údaje z článků ve Zpravodaji KCHŽ - Klubu Chovatelů Želv - č.43 z února 2004 a č.47 ze září 2005 a také z článků v dubnovém a květnovém číslech české mutace časopisu Aqua - Tera Forum z roku 2006.)
 
text a foto: Petr Hainz, cuora.amboinensis@centrum.cz
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře