Korálovky – seriál 4. Albino a jiné formy
V minulém díle jsme se seznámili se všemi známými a žijícími druhy a poddruhy korálovek. Je jich více jak pět desítek a je tedy v případě zájmu rozhodně z čeho vybírat. Nicméně lidské pokolení není nikdy s ničím spokojeno a chovatelé korálovek rozhodně nejsou výjimkou. Naopak, téměř každý zkušenější chovatel korálovek zatouží po korálovce, která je něčím zvláštní, neobvyklá a to v drtivé většině případů v tom pozitivním slova smyslu.
Většinou, či možná ještě lépe řečeno prakticky vždy, se jedná o zvláštnosti týkající se barev či kreseb. Vznikají tak a existují stovky či již možná tisíce forem poddruhů korálovek, z nichž mnohé jsou již geneticky ustálené a chovatelsky velmi rozšířené. Říkejme těmto neobvyklým zbarvením a kresbám formy. Formy můžeme rozdělit nejen podle toho, zda se jedná o zbarvení nebo o kresbu, ale také podle toho, zda se jedná o formu, jež je výsledkem dlouhodobého šlechtění, kde jsou podchyceny drobné odlišnosti, které jsou následně rozvíjeny a ustalovány, nebo o formu, která vznikla, či lépe řečeno se objevila víceméně náhodou a byla pak pouze udržována, zde se obvykle jedná o recesivní gen, který se fenotypově, tzn. ve vzhledu hada, projeví pouze za předpokladu, že se potká se stejným recesivním genem v jednom páru.
Příkladem prvního případu jsou typy 1–3 poddruhu Pyromelana knoblochi, které se navzájem liší barvou (červená nahrazena oranžovou a naopak), šíří černých linií a výší umístění zig–zag kresby. U druhého případu je pak vhodným příkladem „albino“ forma Lampropeltis ruthveni. Oba tyto případy jsou samozřejmě geneticky podmíněné, ale zatímco první je obvykle výsledkem souhry mnoha na sobě většinou nezávislých genů, tak ve druhém se jedná obvykle o jeden či maximálně několik málo genových párů. Zde je vhodné a na místě uvést si několik základních a zjednodušených informací o genetice.
Genetika
Následující text rozhodně nemá ambice být vědeckým pojednáním, naopak je koncipován pokud možno co nejjednodušeji, aby byl srozumitelný i laikům, kterými, stejně jako téměř všichni chovatelé, jsme ostatně i my. Každá buňka obsahuje v rámci jedince identické DNA. DNA obsahuje geny a jen na nich tak záleží, jaké bude mít jejich nositel fyzické a jiné vlastnosti. Geny se u korálovek, stejně jako u drtivé většiny plazů a vyšších živočichů vůbec, vyskytují v párech. Jeden gen z páru vždy korálovka dědí od svého otce a druhý od své matky. Zjednodušeně řečeno jeden genový pár ovlivňuje jednu vlastnost. V zásadě rozlišujeme dva typy genů a to recesivní a dominantní. Zatímco dominantní gen týkající se zevnějšku se projeví fenotypově (tzn. ve vzhledu korálovky) prakticky vždy, tak recesivní pouze a jen v případě, když je i druhý gen v páru recesivní. Dvojice genů (genový pár) se obvykle označuje dvěma písmeny, např. „AA“. Dominantní gen se označuje velkým písmenem „A“ a recesivní gen malým písmenem „a“.
Amelanismus
Při vysvětlování nejlépe poslouží názorný příklad vycházející z poměrně časté „albino“ formy. Přesněji řečeno se jedná o amelanismus, tzn. absenci černé barvy, což znamená, že ostatní barvy jsou zachovány. Amelanismus je ovlivněný pouze a jen jedním jediným genovým párem a jedná se o recesivní vlastnost. Amelanismus se tedy u korálovky projeví pouze v případě, že oba geny v daném páru jsou recesivní, tedy „aa“. V případě, že má korálovka geny „Aa“, tak je sice nositelem recesivního genu amelanismu, ale fenotypově, tj. vzhledem, se nijak neodlišuje od běžného jedince. Takovéto jedince označujeme jako heterogenní (zkráceně hetero) na danou vlastnost, v našem případě amelanismus, což znamená, že oni sami sice danou vlastností z hlediska vnějšího pozorovatele nedisponují, ale mezi jejich potomky se za předpokladu vhodného partnera (tzn. taktéž hetero na amelano či ještě lépe přímo amelano jedince) velmi pravděpodobně amelano jedinci a spolu s nimi v případě křížení s amelano jedincem i hetero na amelano jedinci, v případě křížení s hetero na amelano pak navíc i jedinci normální, ty však v tomto případě není možné odlišit od hetero na amelano, takže se tito normálně zbarvení jedinci označují jako možní hetero na amelano.
„Možný hetero“
U označení „možný hetero“ bude vhodné se na chvíli pozastavit, tento pojem je totiž používán poměrně často a obvykle s dovětkem 50 % či 66 %. Jestliže jste to již neudělali, tak právě nyní nastal ten správný čas prohlédnout si tabulky č. 1 až č. 6 včetně legendy, která se k nim váže. Jedná se o všechny možné varianty vzájemného křížení jedinců: normálních, hetero a (v tomto případě) amelano. Ale samozřejmě to samé platí i pro další recesivní formy, stejně tak jako i následující text. Amelano jedince poznáme snadno, prostě postrádá černou barvu. Ale jak od sebe rozeznáme normální jedince a hetero jedince, kteří na pohled vypadají zcela stejně? Zde se musíme zajímat nejdříve o rodiče těchto jedinců. Jak je možné vyčíst z tabulek, tak je-li jedním rodičem amelano jedinec a druhým jedinec normální (tabulka č. 3), pak jsou všichni potomci shodně hetero, tzn. vizuálně budou vypadat jako normální korálovky, ale zároveň budou nositeli recesivního amelanogenu. Jsou-li oba rodiče amelano, pak jsou pochopitelně amelano i všichni jejich potomci (tabulka č. 2). Analogicky, jsou-li oba rodiče normální (tabulka č. 1), pak jsou i jejich potomci zcela konformní na pohled a ani neponesou žádné amelanogeny. Další tři tabulky již jsou svým obsahem ale poněkud rozmanitější. Tabulka č. 4 ukazuje možné a pravděpodobné rozdělení potomků vzniklých spářením běžného jedince s hetero jedincem. Všechna mláďata budou vizuálně působit jako běžná zvířata, ale z hlediska pravděpodobnosti by polovina z nich měla být hetero na amelano. Poznat, která z nich to zrovna jsou, samozřejmě nejde. Pouze až dospějí, je možno si to ověřit při dalším páření. A protože polovina těchto zvířat by měla být hetero a my nevíme která to jsou, tak jsou všechny označována jako 50 % hetero, což znamená, že máme teoretickou šanci 1:2, že dané zvíře bude nositelem amelano genu. Zatímco u zvířat např. z tabulky č. 3 je to naprosto jisté a proto můžeme tato zvířata označit jako 100 % hetero, přičemž výraz 100 % se obvykle nepoužívá. Tabulka č. 5, kde jsou potomci amelano a hetero na amelano rodičů, je již pro chovatele poněkud veselejší, jednak je z hlediska pravděpodobnosti polovina háďat amelano, ale hlavně máme jistotu, že ostatní běžně vypadající háďata jsou všechna 100 % hetero. Poslední tabulka, tj. tabulka č. 6, je z hlediska možných variant nejrozmanitější. Jedná se o případ, kdy jsou spářeni dva hetero jedinci. Z hlediska pravděpodobnosti by 25 % háďat mělo být amelanistických a tedy pouhým okem velice snadno rozeznatelných od ostatních. 50 % háďat by mělo být hetero a zbylých 25 % zcela běžných, ale těchto 75 % se nám bude jevit jako jednolitá masa a nebudeme opět schopni od sebe jednotlivá zvířata rozeznat, budeme pouze vědět, že z hlediska pravděpodobnosti by 50 % z těchto 75 % normálně vypadajících zvířat mělo být hetero, což znamená dvě třetiny = 66 %. Proto jsou tato zvířata označována jako 66 % hetero, což znamená, že máme teoretickou šanci 2:3, že dané zvíře bude nositelem amelano genu. 50 % i 66 % hetero bývají shodně označovány jako tzv. „možné hetero“, v angličtině pak zkratkou „ph“ (possible hetero). Na to pozor při pořizování hetero jedinců, jedná se o malá nenápadná písmena, ale s poměrně důležitým významem. Ostatně obecně je pořizování hetero jedinců a zejména možných hetero jedinců poněkud nejistým podnikem a je třeba mu věnovat zvýšenou pozornost a právě zde dát výrazně více důrazu na důvěryhodnost zdroje než při jiných příležitostech.
Takto vypadají možnosti při poměrně jednoduché chovatelské práci s formou založenou na jednom recesivním genu. Nicméně je samozřejmě možné kombinovat tyto jednoduché genetické formy i mezi sebou. Již při kombinaci pouhých dvou forem nám roste počet variant geometrickou řadou, viz. tabulka č. 7. Možné samozřejmě je kombinovat i více těchto forem. Tři, čtyři, více …, záleží jen na tom, kolika různými formami disponujeme.
Kodominantní geny
Kromě klasických recesivních a dominantních genů existují ještě geny tzv. kodominantní, které se většinou nově a překvapivě projeví u zvířat, kde obvykle sledujeme jiné cíle a nevědomky tak umožníme projev kodominantního genu, který byl do té doby potlačován. Jako ideální příklad může pousloužit jedna z posledních, z historického pohledu, „novinek“, která se týká Lampropeltis triangulum nelsoni. Již poměrně dlouho existuje a je u těchto korálovek chovatelsky podchycen tzv. recesivní „albinogen“ a právě díky němu a jeho rozšíření se podařilo jednomu chovateli ve Francii vyšlechtit novou formu, která se liší od původní tím, že černá barva je zde nahrazena příjemnou hnědou – Tyrosin positive forma. Gen odpovědný za tuto formu je sice v rámci genového páru dominantní a stačí tak tedy pouze jeden v páru, ale to, aby se vůbec mohl projevit, je podmíněno tím, že zvíře bude amelanistické. V opačném případě totiž černá barva, laicky řečeno, zvítězí nad hnědou, překryje ji a nedá jí možnost se projevit. Tzn. jedná se o tzv. kodominantní gen.
Závěr
V pokračování v příštím článku se kromě jiného seznámíme se základními barevnými formami, vyššími barevnými formami, kresebnými formami a hybridy.
Máte-li jakékoliv dotazy či komentáře ohledně tohoto článku, případně jiný dotaz týkající se korálovek, napište nám je prosím na [email protected], pokud to bude v našich silách, tak na všechny odpovíme a ty nejčastější a nejzajímavější zde i zveřejníme.
Tabulky
| Tabulka č. 1 normální × normápní jedinec | ||
| AA × AA | A | AA |
| A | AA | AA |
| A | AA | AA |
| Tabulka č. 2 amelano × amelano jedinec | ||
| aa x aa | a | a |
| a | aa | aa |
| a | aa | aa |
| Tabulka č. 3 normální × amelano jedinec | ||
| AA x aa | a | a |
| A | Aa | Aa |
| A | Aa | Aa |
| Tabulka č. 4 normální × hetero jedinec | ||
| AA x Aa | A | a |
| A | AA | Aa |
| A | AA | Aa |
| Tabulka č. 5 hetero × amelano jedinec | ||
| aa x Aa | A | a |
| a | Aa | aa |
| a | Aa | aa |
| Tabulka č. 6 hetero × hetero jedinec | ||
| Aa x Aa | A | a |
| A | AA | Aa |
| a | Aa | aa |
| Tabulka č. 7 double hetero × double hetero na amelano i anery | ||||
| AaBb × AaBb | AB | Ab | aB | ab |
| AB | AABB | AABb | AaBB | AaBb |
| Ab | AABb | AAbb | AaBb | Aabb |
| aB | AaBB | AaBb | aaBB | aaBb |
| ab | AaBb | Aabb | aaBb | aabb |
| aaaaaaaaaa | Normálně vypadající jedinec |
| Jedinec bez černé barvy | |
| Jedinec bez červené barvy | |
| Jedinec bez červené i černé barvy | |
| AA | Normální jedinec |
| aa | Amelano jedinec |
| Aa | Jedinec hetero na amelano |
| AABB | Normální jedinec |
| AABb | Jedinec hetero na anery |
| AaBB | Jedinec hetero na amelano |
| AaBb | Jedinec double hetero na amelano i anery |
| Aabb | Anery jedinec hetero na amelano |
| aaBb | Amelano jedinec hetero na anery |
| aabb | Amelano i anery jedinec = tzv. snow jedinec |
| Barva označuje vzhled (fenotyp) a písmena genové dispozice (genotyp) |
