Korálovky – seriál 4. Albino a jiné formy 2. část


Korálovky – seriál 4. Albino a jiné formy 2. část
Pohromadě barevné formy (jen menší část existujících) poddruhu L. pyromelana a to „klasická“, „anery“, „hypo sentz“, „albino“ a „applegate“.
Pohromadě barevné formy (jen menší část existujících) poddruhu L. pyromelana a to „klasická“, „anery“, „hypo sentz“, „albino“ a „applegate“.
Klasicky zbarvený mladý jedinec L. pyromelana a subadultní jedinec téhož poddruhu, ale v barevné formě „applegate“ (jedná se o zřejmě recesivní formu, kterou bychom mohli označit za hypomelan
Klasicky zbarvený mladý jedinec L. pyromelana a mladý jedinec téhož poddruhu, ale v recesivní barevné formě „hypo sentz“ (hypo míněno hypomelanistic).
Klasicky zbarvený mladý jedinec L. pyromelana a mladý jedinec téhož poddruhu, ale v recesivní barevné formě „anery“ (přesněji hypoanerythristic).
Klasicky zbarvený mladý jedinec L. pyromelana a mladý jedinec téhož poddruhu, ale v recesivní barevné formě „albino“ (přesněji amelanistic).
Klasicky zbarvený mladý jedinec L. pyromelana a mladý jedinec téhož poddruhu, ale v lokalitní formě Santa Rita (Baubel).
Obsah
  1. Kodominance
  2. Základní barevné formy
  3. Amelanistická forma
  4. Melanistická forma
  5. Hypomelanistická forma
  6. Axantická forma
  7. Anerythristická forma
  8. Piebald forma
  9. Ostatní formy

V předešlém díle o „Albino a jiných formách“ vás zaujal a dotazovali jste se na náš popis kodominance, který byl velmi zjednodušený a po hříchu tak mohl být i poněkud zavádějící. Proto se mu budeme v pokračování tohoto dílu ještě chvíli věnovat.

Kodominance

Kodominancí existuje více druhů a ten, který byl popsaný v minulém díle, bychom mohli laicky pojmenovat jako podmíněně kodominantní. Nicméně je tento případ poměrně vzácný, daleko obvyklejší jsou jiné druhy kodominance a to tzv. čistá kodominance a tzv. neúplná (či někdy taky nedokonalá) kodominance, které popíšeme v následujícím textu.
Základem kodominance je, že se zároveň projevují dvě dominantní vlastnosti, chceme-li, tak dva dominantní geny v různých párech. Pro názornost uveďme příklad. Máme dva hady, jeden je bílý a gen odpovědný za jeho bílou barvu je dominantní (pro jednoduchost předpokládejme, že oba geny v daném páru jsou dominantní) a druhý je černý, přičemž gen odpovědný za jeho černou barvu je dominantní (pro jednoduchost opět předpokládejme, že oba geny v daném páru jsou dominantní). A teď si představme, že se tito dva hadi potkají, jsou si navzájem sympatičtí a jejich vzájemná náklonnost ještě vzroste po té co zjistí, že je jeden z nich samička a druhý sameček. Přijde jim jako bezva nápad strávit spolu celý večer, celou noc a ráno se každý odplazí pryč svou vlastní cestou. Za měsíc a půl samička zjistí, že inkriminovaná noc nezůstala bez následků a snese hned několik vajíček, žehrajíce přitom na samečka a jeho nezodpovědný přístup k plánovanému rodičovství. Za dva měsíce se začnou líhnout malá háďata. Jakou budou mít barvu? V případě, že se jedná o čistou kodominanci, tak budou všechna háďata šedá, protože barvy si budou rovnocenné a dojde k jejich naprostému promíchání, jehož výsledkem bude právě šedá barva V případě, že se jedná o neúplnou kodominanci, tak budou háďata černobíle strakatá, ať již se bude jednat o malé či velké plochy, tak budou buď jen černé nebo jen bílé, ale nikoliv šedivé. Jestliže budou tyto plochy velmi malé, tak mohou háďata z dálky sice vypadat jako šedá, ale přesto se bude jednat o neúplnou kodominanci. Reálným příkladem čisté kodominance, známým a již obvyklým i v České republice, je tzv. apricot forma u L. t. campbelli. Tímto bychom téma kodominance, přestože nebylo ani zdaleka vyčerpáno, opustili.
Nyní, vybaveni základními informacemi o genetice, pojďme si uvést několik nejznámějších a nejčastějších barevných forem podmíněných recesivními geny.

Základní barevné formy

Všechny níže popsané formy (nebude-li řečeno jinak) vycházejí z recesivních genů a jsou u korálovek (alespoň u některých druhů a poddruhů) poměrně známé a časté, i když přesto ještě stále vzácné. A u některých druhů a poddruhů korálovek teprve čekají na své objevení a podchycení.

Amelanistická forma

Je zřejmě tou nejznámější a nejčastější barevnou formou. Někdy je také ne zcela správně (a to i námi) nazývána albino formou. U této formy zcela postrádáme černou barvu, nahrazuje ji obvykle z většiny bílá či bílé blízká barva, která však není klasickou bílou barvou a má-li korálovka sama o sobě bílou barvu, tak od sebe obě tyto bílé většinou bez problémů rozeznáme. Na začátku (po vylíhnutí) je tato barva obvykle silně do růžova (resp. průsvitná, proto ta růžová), přičemž s věkem korálovky se růžová stále více a více vytrácí a zůstává sytě a plně bílá či krémově bílá, někdy s nádechem do žluté až žlutozelené. Napsali jsme z většiny bílá, protože tím, že černá barva zmizí, zanechává ostatním barvám více prostoru, zejména červené, kterou obvykle mírně překrývá. Například má-li korálovka vedle sebe tři barvy a to červenou, černou a bílou, přičemž červená je široká 2 cm, černá 1 cm a bílá 0,5 cm, pak můžeme předpokládat, že v případě absence černé barvy by situace mohlo vypadat takto: červená 2,3 cm, bílá místo černé 0,6 cm, bílá 0,6 cm. Tato forma je velmi častá u L. ruthveni, L. t. nelsoni, vzácná u L. p. pyromelana a na své objevení teprve čeká u L. t. campbelli a zejména u L. m. thayeri, kde sice byl před čtvrt stoletím takovýto jedinec objeven, ale odešel z tohoto světa bez potomků, protože samice, ke které byl dán, pochopila tento akt lásky jako akt krmení a podle toho se zařídila.

Melanistická forma

Je opakem amelano formy. Melano jedinci jsou zcela černí a postrádají jakoukoliv jinou barvu. Pozor, neplést s poddruhy korálovek, které jsou černé již tradičně, tam se nejedná o formu, ale znak poddruhu. Tato forma je poměrně častá u L. m. thayeri, kde je spojena s nádherným kovovým leskem, přičemž u většiny ostatních korálovek se jí zřejmě jen tak nedočkáme. Je vhodné uvést, že jde sice o recesivní, ale zdá se že ne zcela jednoduchou formu.

Hypomelanistická forma

Jedná se o formu, kde je černá barva potlačena, avšak nikoliv zcela. Intenzita takovéto barvy (obvykle šedé, kouřové atd.) je různá i v rámci druhu a poddruhu. Není neobvyklé, že v rámci jednoho poddruhu korálovky existuje hned několik hypomelanistických forem. Např. u L. p. pyromelana rozlišujeme tzv. BHB hypo a Sentz hypo, teoreticky můžeme k těmto dvěma přidat i applegate formu, která sice nemění intenzitu černé barvy, ale významně, a to až téměř k nule, omezuje její výskyt.

Axantická forma

U této formy je obvykle zcela potlačena žlutá barva. U korálovek se tato barevná forma obvykle, až na výjimky, nevyskytuje a když již, tak se jedná o případy, které jsou na pomezí další formy a to anerythristické.

Anerythristická forma

Tato forma by měla zcela postrádat červenou barvu, nicméně v reálu se u korálovek takováto čistá forma moc nevyskytuje, tak se jako anery označují i formy, které by si jinak zasloužili místo označení anery spíše označení hypoanery, protože červená je sice potlačena a to na od světle červené až jemně růžovou či nachovou, ne však zcela eliminována. Obvykle jde anery forma ruku v ruce s axantickou, či je na jejím pomezí, kdy není lehké určit, zda jde ještě o anery nebo již axantickou formu.

Piebald forma

Narozdíl od předchozích forem zde nejde o potlačení či úplnou eliminaci jedné z barev, ale o velmi zajímavou mutaci, kdy je náhodná část či části hada zcela bílá. Jedná se zde o skutečnou bílou barvu, nikoliv jen pouze o absenci černé, jako je tomu u amelano jedinců. Tato forma je již poměrně rozšířená u krajt královských, ale u korálovek se na její objevení a podchycení teprve čeká. Jisté náznaky sice již existují u L. t. sinaloe, ale velice pravděpodobně zůstane jen u těchto náznaků a zřejmě se nerozvinou do skutečné piebald formy. Čas od času se objeví tyto náznaky i u jedinců jiného druhu či poddruhu, ale i zde se zatím vždy nakonec skutečná piebald forma neprokázala.

Ostatní formy

Existuje samozřejmě více barevných forem, ale ty jsou již většinou ojedinělé a specifické jen pro některý druh či poddruh korálovky. Takovou formou je například již zmiňovaná applegate forma u L. p. pyromelana. Mezi další, i když ne recesivní, formy patří mj. apricot forma u L. t. campbelli, tyrosin positive forma u L. t. nelsoni, tangerine forma u L. t. hondurensis (zde je možné vysledovat podobnost s již zmíněnou formou apricot) a mnoho dalších.
V pokračování v příštím článku se kromě jiného seznámíme s vyššími (složenými) barevnými formami, kresebnými formami, dalšími formami a hybridy.
Máte-li jakékoliv dotazy či komentáře ohledně tohoto článku, případně jiný dotaz týkající se korálovek, napište nám je prosím na radim@koralovky.cz, pokud to bude v našich silách, tak na všechny odpovíme a ty nejčastější a nejzajímavější zde i zveřejníme.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5


Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře