Gekoni – 4. část

Gekoni – 4. část
Rozdílnost pohlaví u Rhacodactylus ciliatus.
Páření gekonů.
Dvojice vajec s kožovitým obalem uložená v seramisu.
Schéma inkubátoru.
Inkubátor továrně vyráběný, pro inkubaci gekonů je velmi vhodný.
Líhnutí mláděte Eublepharis macularius.
Poznámkový blok je ideální pro vedení poznámek.
Obsah
  1. Určení pohlaví
  2. Stimulace k páření
  3. Páření
  4. Snůška či porod
  5. Inkubace
  6. Líhnutí
  7. Péče o mládě
  8. Poznámky

Rozmnožování ještěrů. V případě, že vás chov terarijních zvířat zcela pohltí, budete se snažit své chovance rozmnožit. Není totiž lepší pocit, než když se vám podaří odchovat mláďata. Základem je sestavit pohlavně zralý pár či skupinu jednoho samce a více samic, kterých může být až pět. Více samců v jednom teráriu se obvykle nesnáší a dochází mezi nimi k bojům, které můžou končit až smrtí jednoho z nich.

Určení pohlaví

Pohlaví je nejlépe určitelné u dospělých zvířat. Je možné jej rozpoznat i u odrostlejších mláďat v různém věku. Obecným pravidlem je, že samci mají zvětšená pouzdra hemipenisů, která rozšiřují kořen ocasu. Dále mají vyvinuté preanální či stehenní póry. Méně časté je, že jsou samci větší než samice.

Stimulace k páření

Druhy žijící v mírném a subtropickém pásmu je třeba k páření stimulovat přezimováním nebo snížením teploty v zimním období. Zimování provádíme v chladné místnosti (sklep, komora či spíž) nejlépe bez oken. Gekony umístíme do plastového boxu s ventilačními otvory. Na dno nasypeme vyšší vrstvu substrátu, na který umístíme několik úkrytů a plochou misku s vodou. Před zimováním postupně snižujeme teplotu a přestáváme krmit, protože gekoni musí mít vyprázdněný žaludek v období hibernace, jinak by hrozilo zahnívání potravy a došlo by k vnitřní otravě. U druhů žijících v tropických oblastech nedochází k vyšším poklesům teploty. Proto se stimulují k páření obvykle obdobím sucha a dešťů. Vždy je důležité dodržet roční klimatický cyklus, který panuje v místě výskytu daného druhu.

Páření

Páření předchází obvykle krátké námluvy, které nejsou moc něžné. Samec obvykle pronásleduje samici a zakusuje se jí do ocasu, do končetiny či trupu. Po krátké chvíli, pokud je samice svolná k páření, dojde k jejímu znehybnění samcovým tělem, při čemž ji drží zakousnutím v šíji. Samec podsune svůj ocas pod samici, aby se mohli spojit kloakou. Samec vysouvá jeden hemipenis a zasunuje jej samici do kloaky. Kopulace trvá obvykle jen několik málo minut. Většina samic je schopná udržet si samcovo sperma ve spermatickém váčku a oplodnit následně několik snůšek bez potřeby páření.

Snůška či porod

Většina druhů je oviparních, to znamená, že snáší jedno až dvě (výjimečně tři) vejce, ze kterých se za ideálních podmínek líhnou mláďata. Vejce můžou mít vápenitý nebo kožovitý obal. Jen málo druhů je ovoviviparních, což je nepravá živorodost. V těle samice se tvoří obvykle jen jedno vejce, které se vyvíjí několik měsíců. Při snášce se z vejce ihned líhne mládě (Naultinus elegans). Tyto druhy mají jen jedno nebo dvě mláďata ročně.
V případě oviparních druhů je potřeba zajistit ideální místo, do kterého samice snese svá vejce. V přírodě samice zahrabávají vejce do vlhkého písku či zeminy nebo je ukládají pod kůru, kmeny nebo do paždí rostlin, někdy je také přilepují v dutinách stromů nebo mezi kameny. Jak zajistit ideální místo snůšky uvedu u popisu jednotlivých druhů. V případě, že samice nenalezne ideální místo pro snůšku, hrozí zadržení vajec, které bývá smrtelné.

Inkubace

Snesená vejce opatrně přemístíme do krabičky s inkubačním substrátem. Při přenášení je nutné zajistit stejnou polohu vajec, jaká byla při snesení. Inkubační nádobu tvoří průhledná krabička s víčkem, ve kterém jsou ventilační otvory. Substrát může být lignocel, seramis, vermikulit, rašelina či rašeliník. Inkubátor je možné zakoupit již hotový nebo jej můžeme vyrobit. Vždy se jedná o terárium nebo box, dobře tepelně izolovaný, ale zároveň umožňující výměnu vzduchu. Důležité faktory inkubace jsou: stálá teplota bez větších výkyvů a zajištění požadované vlhkosti.
Délka inkubace se pohybuje v závislosti na druhu, od čtyřiceti dnů až po několik měsíců. V průběhu inkubace je možné, že se vejce zkazí. Nejčastější příčinou je, že vejce nebyla oplodněná nebo nedodržujeme správné podmínky inkubace. Teplotou inkubace je možné u některých druhů ovlivnit pohlaví. V případě vysokých teplot nad 28 °C je převaha samců, v případě nižších teplot se líhnou samice. Není to ale závazné pravidlo. V průběhu inkubace se zárodek vyvíjí, těsně před líhnutím je již plně životaschopný.

Líhnutí

Závěrem zdařilé inkubace je líhnutí mláděte. Pro chovatele je to zřejmě jeden z nejkrásnějších okamžiků. Při líhnutí si mládě otevře cestu ve vaječném obalu vaječným zubem, který po vystrčení hlavičky z vejce upadne. Mládě s vystrčenou hlavičkou z vejce ještě chvíli čeká a dýchá. Později vyleze celé z vejce a odpočívá. Některé druhy se ihned svlékají ze své pokožky. Jiní se svlékají druhý až pátý den. Mláděti obvykle zůstává zbytek žloutkového váčku, který vyživoval plod v průběhu inkubace. Několik dní po vylíhnutí mládě nepřijímá potravu a tráví ještě zbytek žloutkového váčku. Proto začínáme krmit třetí až pátý den po vylíhnutí.

Péče o mládě

Mládě z inkubátoru přeneseme do odchovné nádrže (terárium, plastový box). Odchovnu vybavíme stejně jako terárium dospělců, jen přizpůsobíme rozměry velikosti mláděte. Odchovnu vytápíme deset až dvanáct hodin denně. Mláďata krmíme pětkrát týdně. Důležité je dbát na velikost misky s vodou, aby se v ní mládě neutopilo. Jak mládě roste, zvětšujeme velikost odchovny. Pokud budete přenechávat mládě novému chovateli, mělo by být starší jednoho měsíce a samostatně přijímat potravu.

Poznámky

Vedení poznámek o chovu je velmi důležité. Jedině tak si později můžeme najít informace, které budeme potřebovat například pro napsání článku nebo analyzování určitého problému v chovu. Zapisujeme si tedy vše co v teráriu pozorujeme, ať je to páření, krmení, snůšky, inkubace a doba líhnutí nebo podávání vitamínů či případná léčba. Jedině tak naše práce a zájem o chov přinese nějaký výsledek. Můžeme potom porovnávat délku inkubace v závislosti na teplotě, či tolik polemizované určení pohlaví podle teploty inkubace. Je mnoho faktorů, na které se můžeme zaměřit a kde můžeme bádat.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře