Hroznýši rodu Epicrates

Skupina epicrates cenchria vs. Epicrates cenchria maurus

Většina z nich bývá importována vzácně a nejčastěji se v zajetí rozmnožují Epicrates cenchria cenchria a Epicrates cenchria maurus. Naproti tomu je Epicrates cenchria alvarezi rozmnožován pořídku.

Požadavky reprodukční péče jsou u poddruhů podobné. Je potvrzeno, že kolísání denních teplot vyvolává páření. Byla pozorována kopulace a namlouvací chování v období největšího kolísání teplot. E. cenchria cenchria však nesmí být ochlazen pod teplotu 21 stupňů C, což je pro něj nepřirozené a způsobuje povětšinou onemocnění. Naopak také delší vystavování teplotám nad 32 stupňů C může být varující, protože někteří teraristé konstatovali při takto zvýšené teplotě smrt hadů. Ideální rozmezí mezi noční a denní teplotou se jeví v rozsahu 22 stupňů C noc, po 27 stupňů C den.Přidávání více samců k samicím nebylo shledáno jako nutné k vyprovokování rozmnožování. Samice E. cenchria cenchria po porodu žerou mrtvá mláďata. Epicrates cenchria maurus preferuje o málo teplejší prostředí než E. c. cenchria, s kolísáním od 21-26 stupňů C v noci po maximální denní teploty až 32 stupňů C.

U obou druhů se doporučuje udržovat zvýšenou relativní vlhkost. Čas od času je vhodné mlžení nádrže pro chov nebo polití dna nádrže vodou. Zejména Epicrates cenchria cenchria je náchylná k dehydrataci. Dehydratace nebo malá vlhkost může způsobovat vyvrhování potravy až úhyn zvířete. Epicrates cenchria cenchria je pro teraristy vzácnější, nežli méně zajímavé poddruhy Epicrates cenchria maurus a E. c. alvarezi.

Páření

K plodnému páření nominátního poddruhu často dochází zvýšením rozmezí teplotního kolísání nebo po poklesu nočních teplot. Gravidní samice upřednostňují teploty kolem 32 stupňů C. U této skupiny existuje jasná souvislost mezi teplotou a délkou březosti. Délka březosti obvykle trvá 4-8 měsíců. K delší periodě došlo u samic, které byly drženy při teplotě 26,5 st. C. Skupina těchto samic měla velký počet neoplozených vajíček a mrtvě narozených mláďat. Kratší 4měsíční dobu březosti měla samice držená při teplotě v rozsahu 23 stupňů C noc, až po krátkodobě 34 stupňů C přes den. Tato samice porodila 28 živých mláďat. Žádné mládě nebylo narozené mrtvé nebo deformované, stejně tak nebylo porozeno žádné neoplozené vajíčko. U Epicrates cenchria maurus oproti tomu trvá délka březosti od 4 do 5 měsíců.

Samice druhu Epicrates cenchria jsou schopny brzké reprodukce, ačkoli je to většinou na úkor plodnosti. Je proto dobré připouštět až plně vyzrálá zvířata. Pohlavní dospělosti dosahuje druh Epicrates cenchria u samců ve 3 letech, u samic obyčejně po 3-4 letech. Nejmladší samice která se pářila, měla údajně 18 měsíců.

Chovatelé neuvádějí žádné těžkosti v iniciaci mláďat ke krmení. Mláďata nejraději přijímají mláďata hlodavců, před i po prvním svlečení. Osobně si myslím, že je lépe krmit až po prvním svlečení. Mláďata všech poddruhů E. cenchria jsou náchylná k dehydraci. Je proto nutný odchov ve vlhčím prostředí.

Uvnitř druhu Epicrates cenchria existuje potencionální riziko vzniku kříženců a několik takových množení bylo doloženo. Tato skutečnost je komplikovanější v tom, že mláďata subspecií jsou si po narození velmi podobná a to dokonce i několik měsíců. Zřetelná a jasná je kresba u všech mláďat poddruhů. Kresba adultních (dospělých) jedinců 3 poddruhů postupuje a zvýrazňuje od bezvzorového a tmavého E. c. maurus, přes mezizbarvení E. c. alvarezi k červenému zbarvení u E. c. cenchria.

Ostrovní druhy Epicrates

Reprodukční péče o ostrovní druhy Epicrates je relativně uniformní. Pro iniciaci plodného páření vyžadují tito Epicrates relativně podobné stimuly prostředí. Budoucí existence některých ostrovních druhů Epicrates je ohrožena v důsledku široké devastace přirozeného prostředí a itrodukcí (uvedením, zavlečením) hlodavců a mungů. Nejohroženějšími druhy jsou Epicrates subflavus (Jamaika), Epicratas monensis (o. Mona Isla) a Epicrates fosteri (o. Bimini).

Páření

V zajetí se ostrovní Epicrates rozmnožují sezónně. Kopulace a namlouvání probíhají od listopadu do března. Vrcholné období páření je v únoru a březnu, sporadicky od dubna do července. Skupina Epicrates nejčastěji reprodukuje, když jsou jedinci mimo období páření odděleni. Samci jsou silně bojechtiví a často upoutávají pozornost v období rozmnožování bezprostředním agonistickým chováním po přidání dalšího samce. Samec Epicrates uvolňuje ze svých pachových žláz zapáchající látku při boji, nebo, když se střetne s jinými jedinci, vypouští páchnoucí sekret a hadi se vzájemně dusí. Samci často při společném držení v jedné nádrži v době rozmnožování odmítají potravu.

Bylo pozorováno, že samice Epicrates angulifer ovulovala pouze tehdy, byli-li přítomni bojující samci. Ačkoliv tato taktika není nezbytná u všech ostrovních Epicrates, nashromáždění samců a dovolení soubojů nebo interakcí mezi nimi, je tou nejefektivnější technikou. Do nádrže pak může být přidána jedna nebo více samic. Bylo pozorováno, že ačkoliv se dříve páry ostrovních Epicrates nepářily ani nenamlouvaly, po přidání dalšího jednoho nebo dvou párů se bezprostředně po tomto přidání začaly pářit. Namlouvání a kopulaci lze navodit simulováním deště mlžením nádrže, kdy zajistíme mlžením relativní vlhkost vyšší než 75 %.

Úspěch byl zaznamenán i častějím chytáním hadů do rukou v nádrži zatemnělé na 2 až 5 dnů. Přestavění nádrže rovněž zaznamenalo úspěch u dříve nepářících se jedinců. Bylo rovněž zaznamenáno, že pokles teplot o 12 stupňů C, je jedním z nejdůležitějších přirozených faktorů ovlivňujících úspěšné páření. Jakmile jednou dojde k páření, jedinci kopulují střídavě 1-4 týdny a jejich chování postupně utichá. Samice, které byly napářeny, budou brzy vykazovat známky březosti. Abdominální zvětšení těla, přerušení příjmu potravy a neklid jsou typickými příznaky gravidity. Některé druhy, zejména Epicrates inornatus, pokračují v příjmu potravy i v době gravidity.

Doba březosti je všeobecně od 5 do 7 měsíců. Protože existuje delší doba kopulace, je těžké určit přesnou délku gravidity. E. angulifer, E. gracilis, E. fordii a E. exsul mají malé vrhy, od 3 do 8 mláďat. U E. chrysogaster je ve vrhu od 8 do 12 mláďat, E. striatus a E. inornatus mají 9-25 mláďat a E. subflavus má vrhy největší, od 10 do 40 mláďat. Naproti tomu však mláďata E. angulifer jsou zřetelně větší, než mláďata od ostatních ostrovních Epicrates.

K prvnímu svleku mláďat dochází při narození a nezačínají obvykle přijímat potravu do 2. svlečení, ke kterému dochází po 2-4 týdnech po narození. Některé druhy, třeba E. striatus a E. striatus fosteri, mohou začít žrát už v jednom nebo dvou týdnech po narození. První potrava má být předložena ihned po 2. svlečení, protože pozdější iniciace hada ke žraní může být obtížná. Novorozenci obvykle preferují nejdříve ještěry. Většina mláďat se pak rychle přeorientuje na hlodavce po jednom či více případech napachování hlodavce ještěrem.

Pohlavní dospělosti dosahují ostrovní Epicrates za 5-6 let. V přírodě bylo pozorováno namlouvání a posléze kopulace od února do dubna a některé druhy se pářily o něco dříve, ale i později. Uvádí se i rozmnožovací sezóna v přírodě od ledna do května.

Zpracováno s využitím publikace The reproductive husbandry of pythons and boas.