Operace

„S čím kdo zachází, tím také schází,“ praví známé české přísloví. A tak i chovatelé plazů občas něčím ,,schází“, ať už obrazně, či doslovně. Číhají na ně různá nebezpečí – zvláště u těch, co vlastní jedovaté plazy. Ale i někteří škrtiči mohou s majitelem zatočit, respektive ho obtočit … Některé exempláře dorůstají i do šestimetrové (nebo i větší) délky, a to už by si chovatel měl určitě dávat pozor. Oficiálně se kdysi pro manipulaci s plazy udávalo: – na jeden metr délky hada – jeden člověk. Při běžné manipulaci je takový počet lidí asi zbytečný, ale při ošetřování plaza a při provádění veterinárních zákroků je zcela jistě přiměřený.

Jedovaté kousnutí hada

Asi největší nebezpečí od nejedovatých hadů hrozí při kousnutí. Sám jsem již tuto ,,slast“ zakusil mnohokrát. Téměř vždy to byla moje vina. Hada jsem na sebe dostatečně neupozornil. Ten se lekl a kousl mě. První reakce člověka na kousnutí je většinou instinktivní odtažení končetiny od plaza. Had má však zuby tenké jako jehličky a zahnuté dozadu. Tedy po této reakci vytáhneme z terária nejen ruku – ale i plaza. Většinou jsou potom dvě možnosti. Buďto ruku z tlamky hada tímto pohybem vytrhnete, což vám způsobí hluboké tržné rány, nebo had zůstane zakousnutý. Ve druhém případě musíte druhou rukou chytnout hada za hlavou, postiženou ruku mu prakticky ještě víc vtlačit do tlamky. Zdravou rukou se potom snažit pootevřít čelisti plaza a vyprostit končetinu. Ideální je samozřejmě pomoc další osoby, nejlépe takové, která se hadů nebojí a pomůže vám. Pokud zavoláte na pomoc například ženu – štítící se hadů, nepomůže vám a její hlasové projevy vám mohou způsobit i šok. Vůbec nejhorším případem je potom možnost mdlob osoby přivolané na pomoc. Něco takového u nás doma naštěstí nehrozí a navíc se snažím si vždy pomoci sám. Pomoc hledám až při zastavování krvácení, které bývá v těchto případech velmi silné. Rány jsou hluboké, často natržené … Má to však i svoje výhody, neboť krev odplaví i eventuální nečistoty a rána většinou nehnisá a rychle se zhojí.

V ráně zůstal hadí zub

Nedávno – někdy koncem června letošního roku, jsem krmil svoje hady. A protože krmení bylo hodně a času, jako obvykle, málo, došlo opět k nehodě. Plaz dostal krmení v peánu asi příliš blízko k tlamce a spletl si potravu s mojí rukou. Kousl mě opravdu moc ,,hezky“ … Vytáhl jsem ho zakousnutého do palce pravé ruky, který měl skoro v krku. Levou rukou jsem výše popsaným způsobem palec uvolnil. Krev jen crčela a bylo slyšet upadnutí hadího zubu na zem … Had tím nijak zvlášť netrpí – zub mu časem doroste. Opět to byla moje chyba. Měl jsem lépe odhadnout vzdálenost potravy v peánu při krmení a důsledněji mýdlem odstranit pach potravy z rukou. Dost mě to bolelo, ale na to jsem už za ty roky zvyklý. Manželka mi rány ošetřila a já celou událost hodil za hlavu. Po několika dnech se některé rány už hojily. Bříško palce však nikoliv. Objevil se tam i mírný zánět, který jsem rozháněl framykoinovou mastí. Asi po pěti dnech mě palec stále bolel – hlavně při tlaku. Nebylo to nic hrozného, ale nevěštilo to nic dobrého. A bolest teprve přišla! Stačilo se jen trochu dotknout palce zboku a bolest projela celým prstem. Nemohl jsem skoro nic dělat – až si zraníte prst – až potom zjistíte, na co všechno ho denně potřebujete … Bylo mi jasné, že v ráně zůstal hadí zub. Snažil jsem se ho svépomocí vyjmout, ale moje pokusy nebyly úspěšné. Po osmi dnech jsem se tedy vydal do chirurgické ambulance, která je naštěstí naproti mého bydliště.

Zásah lékaře

Pana MUDr. Jaroslava Musila dobře znám, i jeho rodinu. Jednak jsou to prakticky sousedé a jednak se nechávám v ambulanci občas ošetřovat. Že chovám hady, vědí – už jsem tam jednou ,,zavítal“ s podkožním krvácením po kousnutí plazem. Takže až tak moc překvapeni nebyli. Pan doktor mi palec prohlédl a chtěl mě poslat na rentgen, což jsem mu vymluvil s tím, že mu přesně ukážu, kde zub je. Následně jsem byl vyzván, abych se ,,uložil“ na operační lůžko. Palec mi byl umrtven, rozřezán, byla vyňata tkáň a z ní i nešťastný zub. Byl to zalomený kus zubu o velikosti asi čtyři milimetry. Vězel dost hluboko a rovnoběžně s kůží, proto nešel ,,podomácku“ vytáhnout. Jedním koncem pravděpodobně narážel na nerv, proto ta bolest … Je až s podivem, že místo s hadím zubem prakticky nehnisalo, bylo pouze nateklé. Probíral jsem to i s panem doktorem. Krev – dle mého názoru – asi odplavila všechny nečistoty (jak jsem zmínil už v úvodu), ale stejně bylo divné, že tělo nereagovalo na cizí předmět větším zánětem. Ránu mi pan doktor zašil třemi stehy. Palec mi byl zavázán a s upozorněním, že se brzy po vyprchání účinku anestezie dostaví bolest, jsem byl propuštěn do domácího ošetření. Musím zde velmi ocenit práci pana doktora. Palec mě vůbec nebolel – samozřejmě pouze pokud jsem s ním nehýbal. Jediný zádrhel byl v tom, že teď už jsem nemohl dělat opravdu vůbec nic. I po vytažení stehů mi bylo zakázáno několik dnů prst máčet, aby se rána neotevřela.

Následky cítím ještě dnes

Po pár dnech jsem začal palec pomalu používat. Problémy však nastaly teprve teď. Jednak jsem už za tu dobu byl zvyklý předměty chytat bez něj a jednak jsem v něm neměl dostatek citu. Byl to pocit, jako bych ho měl potřený ztuhlým lepidlem. I dnes – zhruba jeden měsíc od kousnutí – ho ještě nemám zcela citlivý. Při dotyku mírně brní. Ale stav se pořád zlepšuje. Ono to asi chvíli musí trvat, když chybí kus tkáně. Jinak opět musím pochválit pana doktora Musila – jizva prakticky není vůbec vidět. Pouze proto, že o ní vím, ji při podrobném zkoumání objevím.