Maroko očima zoologa – 7. část

Maroko očima zoologa – 7. část
Nádherně zbarvený juvenilní jedinec ještěrky Timon pater.
Pohled na vysněné Maroko z trajektu.

Nad městem Azrou vypadala hornatá lokalita téměř stejně. Pohybovali jsme se opět ve výšce okolo 1 700 m, kde by se na pastvinách měl vyskytovat vzácný kozlíček (Iberodorcadion atlantis). Jediný zástupce tohoto podrodu, žijící v severní Africe, a to právě v Maroku. Tito brouci se však vyskytují často lokálně na určitém místě a bez znalosti konkrétního místa, nebo bez GPS souřadnic by jeho objevení byla veliká náhoda.

Zajímavostí je, že tento tesařík nelétá, jeho larvy požírají v zemi kořínky trav a nalézt dospělé imago můžeme i pod kamenem, čímž se liší od většiny jiných zástupců tesaříkovitých (Cerambycidae). Zkoušíme štěstí na jižních teplejších svazích a nalézáme opět několik střevlíků, potemníků a majek. Daří se nám pod kameny nalézt i dva druhy místních ještěrek. Prvním druhem byla ještěrka španělská (Podarcis hispanicus). Tento druh zde byl poměrně hojný. Zbarvení bývá hnědavé, nebo i zelenavé, s tmavým síťovým vzorkem. Po stranách hřbetu se táhnou dva světlé pruhy. Obývá suché, spoře zarostlé skalnaté biotopy až do 1 800 m. Hojná je však i uprostřed vesnic a v okolí políček – přesně tam jsme je často nacházeli. Druhá ještěrka byla velká téměř 45 cm. Jednalo se o druh ještěrka paví (Timon pater). Dříve byla řazena k poddruhům ještěrky perlové (Timon lepidus), na kterou byla velmi podobná zbarvením a celkovým vzhledem, byla však o něco menší. Tento druh se vyskytuje pouze v severní Africe (Maroko, Alžír a Tunis) a občas se chová v teráriu. Hlavně juvenilní jedinci byli velmi kontrastně zbarveni. Od dospělců se lišili bílými skvrnami ohraničenými poměrně tlustými černými kroužky na hřbetě. Na bocích měli dvě řady modrých skvrnek. Dospělci měli skvrny větší bez širokého ohraničení. Zbarvení skvrn na celém hřbetě bylo od tmavě po světle modrou, bez příměsi bílé barvy. Tím bádání na těchto místech končí a my se přesunujeme na sever.


Naším posledním cílem výpravy bylo velmi známé pohoří Ríf na severu země. Toto místo je nechvalně proslulé pěstováním konopí a dřívějšími pašeráckými stezkami. Policie tuto činnost toleruje, a proto je zde možno potkat dost individuí holdujících teto zálibě. Z místních kouří konopí nebo jeho produkty téměř všichni muži. Hašiš je nabízen na všech odpočívadlech a ve všech hospůdkách na Rífu. Ze zoologického hlediska má ovšem toto pohoří rozhodně co nabídnout. Na mnoha místech se nacházejí poměrně staré cedrové porosty s příměsí variety jedle španělské (Abies pinsapo var. marocana). Celkově je celé pohoří velmi rozmanité od lesů, luk, horských štítů až po políčka. Zaměřili jsme se na průzkum nejvyšších míst a sedel na severu pohoří. Přes den příjemné teploty se rázem změnily a zaskočila nás zde velká zima s nočními teplotami okolo 0 °C. Bylo jasné, že hmyz nebude vykazovat zdaleka takovou aktivitu jako v nížinách. Někteří brouci ještě dokonce zimovali v komůrkách ve ztrouchnivělém dřevě nebo pod kůrou. Tento způsob lovu je sice jednodušší, ale nedá se tak nachytat zdaleka takové spektrum hmyzu. Potěšily nás však nálezy některých velkých střevlíků například Mesocarabus riffensis a Eurycarabus famini ssp. favieri. Z velikých zvířat jsme toho hodně nepotkali. Snad jen nad vesničkou několik se vznášejících supů mrchožravých (Neophron percnopterus percnopterus). Ráno při sjíždění do nížin jsme zastavili u silnice, přes kterou ležela dospělá štíhlovka podkovní (Hemmorhois hippocrepis). Měla okolo metru a půl a bylo poznat, že dlouho žít nebude. Na několika místech těla jí prosvítalo přes odtrženou kůži svalstvo a byla velmi apatická. Okamžitě se z lesíka vynořil místní klučina s klackem a varoval nás, ať se k ní nepřibližujeme, a gesty naznačoval zřejmě její jedovatost. Těžko zpětně usuzovat, zda se stala obětí silniční dopravy, nebo lidské neznalosti a předsudků vůči všemu, co se plazí. Tímto zážitkem naše výprava v Maroku pomalu končí.

Po příjezdu do španělské Ceuty jsme se nalodili na trajekt, přejeli do Španělska a vraceli se tou samou cestou až do České republiky. Malou skvrnou na expedici byla rozsypaná převodovka v závěru cesty, takže jsme od Plzně dojeli domů potupně s odtahovou službou, nedovedu si představit takovou poruchu někde na jihu v Sahaře. Ale to je riziko každé cesty a na tyto nemilé události se časem zapomene a zůstanou jen ty krásné zážitky z marocké přírody, které nám už nikdo nevezme.


K tomuto seriálu bych rád dodal, že kvůli jeho zkrácení a také z důvodu velkého množství krátkých „průzkumných“ zastávek, anebo zdánlivé nezajímavosti lokalit jsem bohužel vynechal popisy asi poloviny míst, která jsme navštívili. Snažil jsem se popisovat hlavně biotopy a živočichy, tak jak jsme je viděli ve volné přírodě, ale je jasné, že ne všechna místa hýřila životem stejně. Proto jsem zařadil do článku pouze ty nejzajímavější s nejvyšší druhovou diverzitou. Jsem si však jist, že každý milovník přírody by měl co obdivovat a rozhodně by se i na těch méně zajímavých lokalitách nenudil. Důležité je, co je cílem vaší výpravy. Škoda, že Maroko patří mezi čerstvě post–rozvojové a chudé země, protože se zde, podobně jako v celé severní Africe, dostává příroda do velkého konfliktu s domorodci a jejich aktivitami mnohem více než v jiných vyspělejších zemích. Ochrana přírody je zde termín téměř neznámý. V několika rezervacích, které jsme navštívili, kromě cedulí a výstražných tabulek nic nenasvědčovalo tomu, že by byli místní šetrnější a ohleduplnější k porostům a pastva a sběr palivového dřeva probíhaly všude stejně intenzivně. Našla se i zachovalejší místa s výskytem větších savců, ale ta byla vždy dokonale oplocena, což znemožnilo zároveň přístup i cizím návštěvníkům. Osud velkých obratlovců je kromě domácích zvířat na drtivé většině území rovněž zpečetěn a místní druhy velkých savců jako např. známý lev berberský (Pantera leo ssp. leo) přežívají jen v zoologických zahradách a levhart súdánský berberský (Pantera pardus ssp. pardus) byl již vyhuben.


Chci podotknout, že jsme celou výpravu strávili v přírodě, vyhýbajíce se velikým městům, abychom se mohli naplno věnovat pátrání po hmyzu a jiných živočiších. Celá expedice proběhla naprosto bez problémů a nad naše očekávání byli i místní obyvatelé vstřícní a vždy nám rádi pomohli. Všechna zvířata, a to hlavně popisované plazy a obojživelníky, jsme chytili v jejich přirozeném životním prostředí. Každý druh jsme zdokumentovali fotograficky a zaznamenali si lokality výskytu, popř. množství jedinců. Je sice hezké si je prohlížet v teráriu nebo zoologické zahradě, ale místa výskytu a přímé pozorování v terénu mohou být velmi cenná z hlediska mapování a rozšíření druhů a často přinesou velmi překvapivé výsledky. Také bych rád uvedl, že žádný živočich kromě naloveného hmyzu neopustil svou domovinu a po nezbytné fotodokumentaci byl puštěn na svobodu. Odborné taxonomické zařazení nalezených druhů jsem čerpal především z www.biolib.cz a může se měnit podle literárních pramenů a jiných internetových zdrojů.


Na závěr bych rád velmi poděkoval kolegovi a výbornému herpetologu Danielu Jablonskému za ochotu a pomoc při identifikaci nafocených plazů a obojživelníků. Případné dotazy týkající se naší cesty rád zodpovím na e-mailové adrese: p.hajdaj@email.cz.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře