Venkovní výběh pro suchozemské želvy

Venkovní výběh pro suchozemské želvy
obr. 1
obr. 2
obr. 3
obr. 4
obr. 5
obr. 6
obr. 7
Obsah
  1. Palisádový výběh
  2. Zděný výběh
  3. Nový výběh

Jelikož považuji venkovní chov želv stepních (Agrionemys horsfieldii syn. Testudo horsfieldii), ale i evropských suchozemských želv (Testudo hermanni, T. graeca a T. marginata) za nejvhodnější alternativu, jak pro samotná zvířata, tak i chovatele, začal jsem ihned, jakmile to šlo, budovat svým želvám výběh na zahradě. Během let jsem vyzkoušel tři konstrukčně rozdílné výběhy a v tomto článku bych chtěl shrnout jejich výhody a nevýhody a možná inspirovat jiné chovatele, kteří se na stavbu toho svého výběhu teprve chystají.

Palisádový výběh

První stavbou byl palisádový výběh (obr. č. 1), který sloužil několik let. Jeho stavba byla jednoduchá, rychlá a extrémně nízkonákladová. Základem byla palisáda z kolíků (kmínků stromků či dostatečně rovných větví) o průměru 4 až 8 cm. Tyto kolíky byly z důvodu možného podhrabání želv zatlučeny asi 25 až 30 cm hluboko do země. Výška palisády nad zemí byla asi 40 cm.

Výběh vypadal i dosti esteticky, na druhou stranu skýtal mnohé nevýhody. Čas od času bylo nutné výběh kontrolovat, např. v létě, když zem vysychala, uvolňovaly se jednotlivé kolíky tvořící palisádu a vzniklými mezerami se želvy snažily uniknout. Musím říci, že mi z něj želvy utekly asi dvakrát, naštěstí byly vždy záhy nalezeny.

K vybavení výběhu patřil domeček, kladiště v zemi, miska na vodu, různé ploché kameny a kořeny. Ve výběhu také rostl keř josty. Trvanlivost palisády nebyla velká, mnou použité dřevo (jasan, javor, lípa) celkem rychle podléhalo hnilobě, zvláště tenčí kolíky. To si vyžádalo každoroční opravy. Trvanlivost by určitě zvýšilo zvolení tvrdšího dřeva, třeba dubového, ale vyráběl jsem z toho, co jsem měl po ruce. Po pár letech, kdy byl výběh v dezolátním stavu a já byl značně časově vytížen rekonstrukcí vlastního bydlení, musel jsem přistoupit k provizornímu řešení …

Zděný výběh

Tímto provizoriem pro mne bylo zděné chovné zařízení s betonovou podlahou, původně sloužící k chovu nutrií. Po pár úpravách spočívajících ve snížení výšky zděných stěn kvůli přístupu slunce, důkladném zakrytí bazénku a zřízení kladiště, sloužil tento výběh dobře svému novému účelu.

Kladiště (obr. č. 2) jsem udělal z velkého zednického kanafasu, do něhož jsem vyřízl vstupní otvor, svrchu přiklopil sklem a samozřejmě naplnil substrátem – pískem smíchaným se zeminou. Želvy si toto kladiště velice oblíbily a každé ráno do něj lezly, aby se v něm vyhřívaly jako ve skleníku. I v tomto výběhu nechyběl želvám domeček.

Kromě určité neestetičnosti, bylo hlavní nevýhodou tohoto výběhu, že v něm nic želvám nerostlo. Želvy tak byly zcela odkázány na to, co jsem jim k snědku přinesl. Na druhou stranu se želvy nemohly díky betonové podlaze v tomto výběhu podhrabat, což ocení každý chovatel želv stepních.

Toto provizorium nakonec trvalo dva roky, než jsem začal budovat nový větší „naturalisticky“ vyhlížející výběh.

Nový výběh

Budování nového venkovního výběhu samozřejmě předcházela úvaha, jak vytvořit výběh co nejtrvalejší, z dostupných (a pokud možno nepříliš nákladných) materiálů, estetický a v první řadě vyhovující chovancům. Další otázkou bylo jeho umístění, zejména nalezení dostatečně osluněného místa na zahradě s orientací na jih. To jsem nakonec nalezl a po nezbytných úpravách, zejména pokácení vzrostlého keře bezu černého, myslím, že vhodnější místo v zahradě již není (obr. č. 3).

Co se týče konstrukce výběhu, nejprve jsem uvažoval o použití starých dřevěných železničních pražců, které jsou docela dekorativní. Od tohoto mě odradilo zejména to, že se jedná o materiál kontaminovaný rakovinotvornými a jinak škodlivými látkami (např. benzo–a–pyren, benzo(g,h,i)perylen, fenanthren apod.), které se v nemalé míře vyplavují do svého bezprostředního okolí.

Nakonec jsem se rozhodl, že využiji vyřazené dřevěné telegrafní sloupy, pokud možno v co nejmenší míře, protože jsou také napuštěny. Ty jsem rozřezal na šest dílů asi 1,2 m dlouhých a zakopal 50 až 60 cm hluboko do země, tam jsem je upevnil pomocí kamenů a spolu se zeminou udusal.

Na sloupy jsem připevnil „U“ profily a do nich nasunul dřevěné desky, které mohu mimo sezónu vyjmout a uschovat, abych prodloužil jejich trvanlivost.

Jako „U“ profily jsem použil sádrokartonáři používané profily označované Europrofil UD28/0,6×3 m (obr. č. 5). Jsou z pozinkovaného plechu, tudíž by neměly tak rychle podlehnout korozi. Cena jednoho třímetrového profilu byla 42 Kč, potřeboval jsem dva kusy, které jsem nařezal na délku 50 cm. Desky jsem sehnal z „druhé ruky“, a to z altánu, na který spadla vzrostlá lípa a který chtěl majitel spálit.

Jelikož jsem chovatelem zejména želv stepních, musel jsem výběh efektivně zajistit proti podhrabání. K tomu jsem použil betonové obrubníky o rozměrech 100×25×5 cm zapravené do země mezi jednotlivými sloupy (obr. č. 4). Cena jednoho obrubníku byla asi 60 Kč, použil jsem jich celkem čtrnáct. Ještě jsem pro jistotu pod ně umístil na šířku postavené staré cihly z demolice, abych zvýšil hloubku a tak ještě více znesnadnil želvám podhrabání. Z vnitřní strany jsem kolem obvodu hrazení naskládal starou kachlovou dlažbu, která by měla zabránit hrabání želv v těchto místech.

K vybavení tohoto výběhu patří samozřejmě domeček, miska s vodou, kladiště, což je vykopaná díra vyplněná směsí písku a zeminy, a pak různé kameny, kmeny a keře.

Jak je z fotografií č. 6 a 7 patrné, kladiště je svrchu kryto sklem. Toto sklo tam není jako ochrana před deštěm, ale ze zcela prozaického důvodu, a to proto, že naše kočky začaly kladiště využívat jako záchodek, a není opravdu příjemné najít při hledání želvích vajec něco zcela jiného. Tento problém vyřešila až tabulka skla umístěná dostatečně nízko nad substrátem.

Domeček je větší dřevěná bouda bez jakékoliv izolace s pevným dnem, pokud bych choval jen evropanky, volil bych dno hliněné. Svrchu je domek přístupný díky odklápěcí střeše. Uvnitř je sláma a seno. Vchod je chráněn gumou nastříhanou tak, aby jí mohly želvy procházet a aby vnitřek chránila před průvanem a chladem.

Ve výběhu mám zasazeno několik keříků angreštu, josty a rybízu. Želvy pod nimi v parných dnech nacházejí stín a jsou pro ně i sezónním zpestřením jídelníčku. K výsadbě by se mohly využít i některé keřovité okrasné parkové dřeviny a jehličnany. Důležitým kritériem výběru však musí být jejich netoxicita.

Celkově hodnotím tento výběh jako doposud nejzdařilejší a nejpraktičtější. O želvy v tomto výběhu se prakticky nestarám, vše, co k životu potřebují, v něm mají. Díky velkému prostoru (asi 4×3 m) a členitosti si myslím, že je výbornou imitací života v přírodě. Jako jedinou nevýhodu spatřuji jen to, že se v něm problematicky hledají snesená vejce. De facto chovatel odhalí jen ta, která jsou nakladena přímo v kladišti. Co se týče údržby, spočívá jen v tom, že je výběh jednou nebo dvakrát ročně pokosen, dále je dolévána voda do misky a sem tam se želvám přinese něco na zub.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (12x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře