Jak mi v teraristice pomáhají zázraky přírody
Stačí natřít strop a zbavíte se v teraristické místnosti nejen nepříjemných pachů (které často vadí nejen manželkám teraristů), ale i virů, bakterií, alergenů, kouře, plísní atd. Další výhodou je to, že nátěr je prakticky napořád a nemusí se obnovovat. K funkčnosti stačí pouze zdroj záření UV–A, které obsahuje i přirozené denní světlo. A pozor – sklo sice většinu UV záření nepropouští, ale UV–A ano! Což se obecně málo ví.
Nanonátěr
Nanonátěr FN® obsahuje jako funkční složku nanočástice oxidu titaničitého TiO2, které pomocí fotokatalytického procesu likvidují organické částice v ovzduší tím, že je rozloží na vodu a oxid uhličitý (CO2). Dokáže během 24 hodin odstranit ze vzduchu běžné místnosti 1 kg organických škodlivin. Zakouřenou místnost zbaví kouře a zápachu za pouhou půlhodinu. Celý proces je aktivován ultrafialovým zářením, které je přirozenou součástí denního světla. V místnostech bez oken – nebo pokud chcete samočistící proces aktivovat i během noci – je možno použít umělý zdroj UV–A záření.
Podobný účinek mají i ionizátory vzduchu. Vedle ničení bakterií, virů, zápachu apod. produkují ještě i záporné ionty, které mají velmi příznivé účinky na zdraví. Nevýhodou je pouze nutnost trvalého připojení k elektrické síti (i když spotřeba proudu je velmi malá) a nutnost pravidelného a velmi důkladného čištění.
O dalších podrobnostech se lze dočíst na stránkách výrobců, ať nejsem podezříván ze skryté reklamní kampaně …
Reverzní osmóza
Druhá zajímavá věc byla reverzní osmóza. Osmóza funguje v přírodě na buněčných polopropustných membránách tak, že pokud je na jedné straně buněčné membrány roztok iontů koncentrovanější než na druhé straně, dochází na membráně vlivem osmotického tlaku k vyrovnávání koncentrací průchodem čisté vody skrze membránu. Opačná situace ale nastane, když na jedné straně membrány podstatně zvýšíme tlak, jako se to děje u přístrojů pracujících na principu reverzní osmózy. Zvýšením tlaku na jedné straně membrány se začne překonávat přirozený osmotický tlak a nastane opačný proces, tedy reverzní osmóza. Na jednu stranu membrány se protlačuje čistá voda a na druhé straně se naopak zahušťuje roztok ostatních látek. Voda zbavená téměř všech příměsí se zachytává do nádoby. Naopak zahuštěný roztok je vypouštěn do odpadu. Stačí tedy přístroj zapojit na dostatečný tlak vody a zbytek se už děje automaticky.
Čistou vodu lze samozřejmě vyrobit i jinak. V obchodech se prodává destilovaná voda. Hodí se však pouze pro technické využití a chovaným zvířatům by mohla ublížit. Převaření vody je pracné, zdlouhavé, náročné na spotřebu energie a hlavně nás vápníku zbaví pouze částečně. Reverzní osmóza se zatím ukazuje jako nejlepší metoda.
Na co vše můžeme tuto vodu použít? Možností je velmi mnoho. V teraristice hlavně na rosení terárií, kdy čistá voda nehyzdí hlavně skleněná terária fleky z usazenin. Zbavit se jich je jednak dosti obtížné, jednak je nutné buďto použít mechanickou očistu – kdy se často nevyhneme poškrábání skla. Nebo zvolíme chemické řešení, které ovšem může škodit obyvatelům našich terárií. Vím o případech, kdy chemikálie i po umytí skleněného terária usmrtily plaza. Čistá voda je také vhodná třeba na zvlhčení známého Lignocelu či jiného podkladního materiálu. Dříve, když jsem používal ještě vodu z vodovodu, tato z Lignocelu časem vzlínala po skle terária a tvořila velmi nevzhledné mapy vápenatých usazenin. Dost možná, že tato místa byla i sídlem mnoha bakterií. Také můžeme vodu vhodně naředit vodou z vodovodu a zajistit si tímto požadované chemické složení a pH vody v akváriu. Uvítají ji i pěstitele masožravých rostlin či orchidejí.
Samozřejmě se hodí i do různých odpařovačů, napařovacích žehliček, akumulátorů, ostřikovačů a chladičů aut apod. Pokud se vám zanáší varná konvice, můžete ji použít i zde.
Tady ale malé vysvětlení: I když se vědecké názory na tuto problematiku diametrálně liší – nepoužívejte raději čistou vodu k trvalé konzumaci. Zcela čistá voda může z těla odplavit mnoho látek, které tělo potřebuje. A její krátkodobá konzumace se někdy doporučuje pouze k tzv. detoxikačním kůrám. Nebo se může použít na ředění vody v oblastech, kde teče z vodovodního kohoutku příliš tvrdá. Stejně nebezpečné je ovšem i trvalé pití některých balených vod – stočených z extrémně čistých zdrojů. Výsledky pokusů se zvířaty, kterým byla tato voda podávána, jsou často zcela protichůdné. Možná je to i tím, že i v přírodě existuje mnoho živočichů, kteří pijí pouze (nebo převážně) extrémně čistou vodu. V teráriu bych proto doporučil (pokud je u vás tak tvrdá voda jako třeba u nás v Prostějově) míchat čistou vodu s vodovodní a tuto předkládat k pití většině terarijních zvířat. Tím zamezíme extrémnímu usazování vápníku v miskách.
Tak, až se někdy třeba budete dívat v televizi na další díl pořadu Zázraky přírody, vzpomeňte si, zda něco z něho neuplatníte pro zlepšení podmínek života vašich terarijních či jiných zvířat.
