Želva stepní – 2. část (dokončení)

Želva stepní – 2. část (dokončení)
Hlasitá vokalizace samců při pohlavním aktu je jediný hlasový projev, kterého se u těchto jinak němých zvířat dočkáme.
Želva stepní – 2. část (dokončení)
Kladení relativně velkých vajec je pro samici vyčerpávající výkon. Jamku s vejci poté svědomitě zahrabe.
Podomácku vyrobený inkubátor s vytápěnou vodní lázní vhodný pro „malochovatele“ (vlevo celkový pohled, vpravo miska s vejci fixovanými v důlcích).
Klubání malých želviček je největší radostí v chovu těchto krásných zvířat.

 Testudo horsfieldii Gray, 1844 (syn. Agrionemys horsfieldii)

Krmení
Jednou z nejdůležitějších podmínek zdárného chovu je správné krmení. Ne­správ­né krmení je zdrojem největších, a mnohdy až fatálních chyb. Návody ze starší literatury a opsané do „hobby“ příruček radící krmit houskou namočenou v mléce, piškoty, tvarohem, masem či vejci, ale také ovocem vedou po čase k obezitě, špatnému růstu krunýře (hrbolkování, pyramidování, či až vyrůstání želvy z krunýře), onemocnění ledvin, rozvoji dny apod.
Obecně platí, že jak svou želvu krmíte, tak bude vypadat, a nejlepším odrazem naší péče je vzhled jejího krunýře, na kterém jsou dietetické chyby nejvíce patrné a mnohdy i nevratně. Bohužel je odezva ve vzhledu krunýře poněkud delší, než bychom si přáli. Jak tedy krmit? Předně, želva stepní je převážně býložravá, budeme ji tedy krmit zejména tím, co roste ve vegetační sezoně venku, a to je např. smetánka (pampeliška), jetel, různé traviny a v omezené míře sezonní ovoce a zelenina.
Dominantní složkou krmné dávky je však právě pampeliška, v době mimo vegetaci ji nahradí čínské zelí. Dobrým vodítkem při výběru krmiva je poměr Ca : P, který by měl být minimálně 1,4 : 1. Tabulku s těmito hodnotami lze najít např. v knize od Velenské.
Vyhýbáme se rostlinám s obsahem šťavelanů: šťovíkům, šťavelu, špenátu, řepné nati a rebarboře, jelikož mohou při častějším zkrmování narušit metabolismus vápníku a vést k jeho čerpání z rezerv (kosti, krunýř). Ovoce a zeleninu také předkládáme spíše jako zpestření pampeliškové monodiety. Právě v otázce krmení je nespornou výhodou venkovní chov v prostorném výběhu, kde si želvy vždy něco k snědku najdou.
Chov ve výběhu nám také vyřeší problematickou otázku týkající se živočišné složky – – zejm. bílkoviny, která by měla být v krmné dávce samozřejmě také zastoupena, ale jen v řádu procent. Želvy si ji totiž obstarají samy – uloví sem tam nějakého plže, žížalu nebo hmyz.
Předkládanou potravu je vhodné dotovat vápníkem, a to buď v podobě drcených vaječných skořápek (tepelně vysterilizovaných), nebo některých komerčních přípravků.
V souvislosti s příjmem potravy se často řeší problémy s přerůstajícími čelistmi. Tomuto problému lze snadno předejít předkládáním tvrdé potravy, např. košťály, smetánkou i s kořeny, sépiovou kostí apod. Také želvám nic nekrouháme, nedrtíme, necháváme je si žrádlo zpracovat samostatně – podporujeme tím přirozený obrus rohovitých čelistí.
Želvy stepní, přestože velmi málo pijí, musí mít vždy přístup k čisté vodě. Osvědčené jsou těžké, ale mělčí misky z kameniny.

Hibernace, aestivace –  roční cyklus v chovu
Přestože želvy stepní prodělávají v přírodě během roku jedno či dvě období letargické inaktivity, v chovu není nutné, aby je bezpodmínečně absolvovaly. A obecně platí, že než zimovat špatně, raději nezimovat vůbec. V chovech se vesměs praktikuje pouze zimování a letní pauza je spíše symbolická nebo žádná. Zimování také zcela vypouštím u zvířat nemocných, se sníženou vitalitou a nezimuji ani mláďata do stáří 2 let.
Hibernace je základním stimulátorem reprodukce. Má i pozitivní vliv na vitalitu, želvy si „odpočinou“. Jak tedy postupovat? Chováme-li želvy ve výběhu až do podzimu, udělá za nás vše příroda (opět jedna výhoda venkovního chovu). S klesajícími teplotami želvy méně žerou a hledají si zimoviště (ideálně se přemístí do budky). Jakmile želvy přestanou aktivovat a leží nehybně v úkrytu, přesuneme je nejlépe do prostoru, kde teplota nestoupá k 10 °C a neklesá k 0 °C, ideál je rozpětí od +2 do +6 °C. Takovýmto vhodným prostorem jsou např. sklepy, kde uchováváme jablka, brambory apod. Alter­nativou může být i spodní část chladničky. V chovu v teráriu musíme improvizovat. Snižujeme osvit, přestaneme krmit (kvůli vyprázdnění střev) a snižujeme teplotu (např. přemístěním na chodbu, verandu atd.). Někteří chovatelé želvy před zimováním koupou ve vlažné vodě – kvůli vyprázdnění a napití se. Já již želvy takto „neruším“ a věřím, že se během 14denní hladovky vyprázdnily. Neaktivní želvy přemístíme na zimoviště. Želvy ukládám do plastových přepravek dobře zajištěných hustým pletivem proti hlodavcům. Jako substrát používám mírně vlhkou směs rašeliny a písku. Želvy dále překryji suchým dubovým listím. Délku hibernace si vesměs určují mé želvy samy a jejich probuzení je vyvoláno jarním zvýšením teploty. Neměla by však v případě, že je chceme v nadcházející sezoně množit, její délka klesnout pod 4 měsíce. Mladá zvířata zimuji z pochopitelných důvodů kratší dobu, protože chci, aby byla co nejdéle aktivní a co nejvíce přirůstala. Probuzení želv naznačuje jejich škrábání a hrabaní v bednách. Želvy přemístím do terária, svítit jim začínám až druhý třetí den a za další předkládám krmení.

Rozmnožování – epigamní projevy a páření
Po skončení hibernace nastává období páření. Epigamní projevy tohoto druhu jsou mnohem temperamentnější, než je tomu u „evropanek“. Samci aktivně vyhledávají samice a dosti neurvale se domáhají páření. Po kývání hlavou násilnický samec samici doslova terorizuje hrubým narážením a kousanci. Jeho taktikou je silné kousání soustředěné na přední část těla vyhlídnuté samice. Prchající samice na to reaguje jejich zatažením do krunýře, čímž se zastaví a mírně pozvedne záď. Samec ji okamžitě oběhne a urychleně se snaží kopulovat. Nezda­řených pokusů je nespočet, samice totiž příliš se samcem „nespolupracuje“ a samec je jí schopen vytrhat velké množství šupin z předních nohou či ji krvavě zranit na měkkých částech těla. Při snaze o koitus hlasitě sípavě, až naříkavě vzdychá.
Po páření samice klade 1–4 (max. 6) vajec do vyhloubené jamky. Během sezony má obvykle 2 (3) snůšky. Vejce s vápenatou skořápkou mají oválný tvar a jsou bílá.
Chováme-li samců více, mohou se navzájem napadat, ale u mě k tomu nedocházelo. Zajímavá je také u některých samců preference jen jedné samice, kdy ostatní samičky ponechávají bez povšimnutí a nepáří se s nimi.
Za důležité v souvislosti s reprodukcí považuji zmínit, že při společném chovu s želvami zelenavými (T. hermanni) a želvami žlutohnědými (T. graeca ibera) byly zaznamenány případy vzájemného křížení. Bastardizace devalvuje nejen hodnotu zvířat, ale i celého druhu „in situ“ a měly by jí chovatelé předcházet odděleným chovem.

Inkubace vajec
Po páření samice klade 1–4 vejce do vyhrabané jamky v zemi. Vejce jsou bílá, tupá, oválného tvaru a v mém chovu měřily 29–31×43–47 mm. Neoplozená vejce brzy zešednou, na oplozených se do 4 dní objeví bílá skvrna, poté pruh, který se posléze rozšiřuje na celé vejce. Během sezony může následovat další, již menší snůška, popřípadě i dvě. Jsou to tedy želvy v porovnání s „evropankami“ vcelku málo produktivní.
Vejce z kladiště odebíráme co nejdříve a již je neotáčíme – hrozí jako u všech plazích vajec uhynutí zárodku! Praktické je si horní část označit, například tužkou či fixem. Já vejce inkubuji na molitanových podložkách, které díky vystřihnutým důlkům fixují jejich polohu. K inkubaci používám inkubátor s vodní lázní primitivní konstrukce (avšak s uspokojivými výsledky). Základem je akvárium s akvarijním topítkem, do nějž je umístěna miska s vejci. Teplota se pohybuje v rozmezí 28–31 °C. Nastavenou teplotu na topítku je třeba odvodit od teploty naměřené u vajec. Lze využít i automatiku (např. termostat RT–2). Celý inkubátor je také vhodné tepelně zaizolovat třeba umístěním ve velké polystyrenové bedně apod.
Dostatečnou vlhkost u vajec zajistí voda přítomná v inkubátoru. Důležité je zabránit odkapávání kondenzátu na vejce. Toho dosáhneme zešikmením krycího skla. Inku­bátor není těsně uzavřen a umožňuje omezenou cirkulaci vzduchu, proto každodenně či obden vnitřní prostor větrám.
Inkubace trvá při teplotě 28–32 °C a vlhkosti 65–70 % asi 66–70 dní. Mláďata mají vaječný zub (výrůstek na horní čelisti), kterým naruší vaječnou stěnu. Mnohdy zůstávají delší dobu ještě ve vejcích a čekají, až se jim vtáhne vaječný váček. Po vyklubání jsou jakoby zalomená v „pase“ z toho, jak byla ve vejci „poskládána“, a trvá, než se vyrovnají, poté jsou zdánlivě větší než vejce.

Odchov mláďat
Malé vyklubané želvičky přemisťuji do terárií, kde používám jako substrát hobliny. Jejich vyšší vrstvu udržuji vespod vlhkou. Želvičky se do ní na noc zahrabávají. Vlhký substrát je podstatný pro zdárný vývoj krunýře. Choval-li jsem mláďata v suchu, objevily se na krunýři „mapy“ suché rohoviny a také příjem potravy byl nižší.
V teráriu mláďat je excentricky umístěna reflektorová žárovka z důvodu rozdílné distribuce tepla v teráriu. Želvičky tak mají možnost zvolit si vhodný teplotní gradient (vlastní behaviorální termoregulace). V chovu využívám i umělý zdroj UV záření, snažím se však i u nejmladších želv, aby byly vystaveny slunečnímu záření ve venkovních výbězích či ohrádkách.
Mláďata krmím obdobně jako ostatní želvy – největší podíl zaujímá pampeliška. Krmení opět posypávám drcenými skořápkami. Na rozdíl od starších želv krmím mláďata asi 1–2× měsíčně živočišnými bílkovinami v podobě nastříhaných myších holat nebo hmyzu. Bez tohoto krmení byla mláďata apatická. Tímto způsobem chovám mláďata asi 2 roky a poté absolvují první krátké zimování.
Mláďata umisťuji s dospělými želvami do společných prostor, až jsou dostatečně velká, aby nedošlo k jejich úhoně ze strany adultů. K tomu může dojít zejména při příjmu potravy, kdy je mohou větší kusy neúmyslně pokousat.

Závěrem bych chtěl popřát všem chovatelům mnoho radosti z těchto úžasných stvoření a četné odchovy… a zejména jejich želvám přeji dlouhý a spokojený život.

Prameny:
Hrabě, S., Oliva, O., Opatrný, E., 1973: Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů. SPN, Praha.
Anderson-Cohen, M., 1994: Russian Tortoise, Testudo horsfieldii. Tortuga Gazette. 
Meduna, P., 2010: Ochranářské paradoxy v ČR z pohledu želvaře. Fauna, roč. 21, číslo 7, Brno. 
Opatrný, E., 1992. Želva čtyřprstá. In Baruš, V., Oliva, O.: Fauna ČSFR, PLAZI – REPTILIA. Academia, Praha.
Pecina, P., 1990: Chov a odchov želvy čtyřprsté Agrionemys horsfieldi. Akvárium-Terárium.
Velenská, N., 2008: Želva zelenavá. Robimaus, Rudná u Prahy.
Szalay, F., Szalayová, H., 1990: Želvy. SZN, Praha.
Zych J., 2006: Želvy v přírodě a v péči člověka. Brázda, Praha.
http://www.arkive.org/afghan-tortoise/testudo-horsfieldii/
http://russiantortoise.org/
http://tera.poradna.net/ -články Lubomíra Tichého
http://reptile-database.org/

 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (3x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře