Želvy skrytohlavé - II

ŽELVY SKRYTOHLAVÉ - II Řád skrytohlaví - Pleurodira má jako další čeleď Chelidae - matamatovití. Jedním ze zástupců této čeledi je rod Che...

Řád skrytohlaví - Pleurodira má jako další čeleď Chelidae - matamatovití. Jedním ze zástupců této čeledi je rod Chelodina (Fitzinger).

Chelodina expansa (Gray) obývá východní Austrálii - střední Queensland, Nový Jižní Wales a Viktorii. Dosahuje velikosti 35 cm. Hlava je svrchu kropenatá. Nohy mají světlé proužky. Plochý carapax s jemnou paprsčitou kresbou má šest vertebrálií. Od třetího vertebrálního štítku je patrný středový hrbolek.

Chelodina longicollis (Shaw) obývá východní Austrálii. Chelodina longicollis sulcifera (Gray) obývá jihovýchodní Austrálii. Při velikosti krunýře 30 cm dosahuje celkové délky 50 cm. Tato "dlouhokrčka australská" má hnědý až hnědočerný carapax, plastron je poměrně široký obdobného zbarvení se světlejší skvrnkou na jednotlivých destičkách. Hlava je menší, oční duhovka je žlutavá. Krk je tmavý a dlouhý... Kůže na krku má na sobě hrbolky. Nohy mají čtyři drápky. Obývá močály, pomalutekoucí vody s bahnitým dnem. Ráda se sluní. Za potravu slouží hmyz, žáby, pulci, občas ryby. Snůška má 15-20 vajec a doba inkubace je 130-170 dnů. Mláďata jsou skoro černá s oranžovými skvrnami na krunýři a oranžovými proužky kolem tlamky a na krku. Teplota chovu má být 24-28 st. C. Aktivní je ve dne. Není třeba zimovat.

Chelodina novaeguineae (Boulenger) dorůstá velikosti 18 cm. Obývá Novou Guineu a sever Austrálie - severní teritorium a Queensland. Hlava má na bocích světlé skvrnky a kolem tlamky světlou skvrnu - proužek. Okraj carapaxu je světle lemován.

Chelodina oblonga (Gray) obývá jihozápad a západ Austrálie. Dorůstá 23 cm. Hlava má drobné výrůstky, které však nepokračují na krk. Carapax je vejčitého půdorysu.

Chelodina rugosa (Ogilby) obývá severovýchodní Austrálii, a to Severní teritorium a Queensland. Je velmi podobná se želvou Chelodina expansa. Základní rozlišovací znak: intergulare u Chelodina rugosa vybíhá bez ohraničení alespoň v části až na hranu plastronu, kdežto u Chelodina expansa je ohraničeno.

Chelodina siebenrocki (Werner) tato želva obývá severovýchod Nové Guineie.

Chelodina steindachneri (Siebenrock) obývá severozápad a západ Austrálie. Dorůstá velikosti 22 cm. Plochý carapax skoro kruhovitého půdorysu má středově prohloubená vertebrália. Okraj carapaxu a plastronu je světle lemován.

Rod Chelus (Duméril) má jediného druhového zástupce - Chelus fimbriatus (Schneider) - Matamata třásnitá dorůstá velikosti 40 cm v krunýři, který je plochý, avšak jednotlivé štítky vystupují do hrbolů. Hlava je plochá, trojboká a čumák je protažen v dlouhý rypáček. Krk je dlouhý a široký, porostlý kožovitými výrůstky. Oči jsou velmi malé. Tato želva žije v řekách a tůních. Mláďata jsou světle rezavá s několika tmavými drobnými skvrnami. Kožovité části těla mají podobné zbarvení. Při pohledu shora se mláďata jeví jako suchý list. Zda-li matamata umí plavat, je zatím nezodpovězená otázka. Tato želva loví velmi zajímavým způsobem - vymrští hlavu proti kořisti a zároveň tuto kořist nasaje. Pro terarijní chov je optimum 28-33 st. C. Snůška je 12-28 ks vajec. Inkubační doba je asi 208 dní. Areál výskytu této krásné želvy je severní a střední část Jižní Ameriky.

Rod Elseya (Gray) má tyto druhové zástupce - Elseya dentata (Gray), která dorůstá velikosti až 27 cm. Obývá severní a severovýchodní Austrálii. Elseya latisternum (Gray) obývá severovýchod Austrálie.

Elseya novaeguineae (Meyer) velikosti až 38 cm obývá Novou Guineu. V bočním pohledu je carapax plochý, zadní marginalia vytvářejí přesahující plochu. Krk je porostlý drobnými bradavičnatými výrůstky.

Dalším rodem je rod Emydura (Bonaparte). Emydura albertisii (Boulenger) dorůstá velikosti 16 cm a obývá Novou Guineu. Carapax je z bočního pohledu čočkovitý a má hnědou barvu. Krk je delší a na spodní straně světlý. Taktéž okolí tlamky a očí. Emydura australis (Gray) se vyskytuje na severozápadě Austrálie a na Nové Guinei. Emydura krefftii (Gray) dorůstá až 25 cm a obývá východ Austrálie a zřejmě i Novou Guineu.

Emydura macquarii (Gray) vytváří dva poddruhy. Emydura macquarii macquarii (Gray) obývá v Austrálii Nový Jižní Wales. Emydura macquarii signata (Ahl) dříve uváděná jako Emydura latisternum obývá jihovýchodní Queensland v Austrálii. Velikost těchto želv je asi 20 cm. Carapax je jednobarevný - tmavý. Zadní marginalia značně přesahují. V bočním pohledu je tento čočkovitý. Hlava a krk mají na sobě světlé kresby. Emydura subglobosa (Krefft) se vyskytuje na Nové Guinei.

Rod Hydromedusa (Wagler) má dva druhové zástupce. Hydromedusa maximiliani (Mikan) dosahuje velikosti až 17 cm. Obývá východ Jižní Ameriky a to jihovýchod Brazílie. Carapax má půdorysně spíše obdélníkový tvar. Krk je dlouhý, posetý drobnými výrůstky, taktéž i nohy. Hydromedusa tectifera (Cope) dorůstá velikosti až 25 cm. Obývá vody Argentiny, Brazílie, Paraguaye a Uruguaye. Tato želva nemigruje. Za potravu jí slouží zejména ryby. Teplota pro chov je 22-26 st. C. Dlouhý krk této želvy je zakončen hlavou, která je světlá. Kolem očí a tlamky se táhne žlutý pruh, který ve spodní části přechází i na krk. Ostatní kožovité části jsou šedé. Carapax je výrazně zvrásněn. Každá destička vytváří jakousi "pyramidu" a je světlehnědá s tmavými skvrnami. Mláďata mají carapax taktéž zvrásněný, ale tmavě olivový.

Rod Phrynops (Wagler) je dosti obsáhlý. Phrynops geoffroanus (Schweigger) - tmavá ropuchohlavá želva obývá střední a jižní část Jižní Ameriky, tj.střed a jih Brazílie s vyjímkou nejjižnější části a Paraguaye. Resp. její poddruh geoffranus. Carapax této želvy má kýl. Plastron je červený. Každá destička má na sobě ještě černou nebo černohnědou skvrnu. Most je tmavý se světlým podélným švem. Břišní strana marginálií je z části červená a z části černá. Carapax je tmavohnědý, každá destička má světlehnědý vzor. Kožovité části těla jsou šedočerné s čárkovitou kresbou. Spodní strana nohou je šedočerná.

Phrynops geoffroanus tuberosus (Peters) se vyskytuje na severovýchodě a východě Jižní Ameriky. Zejména v Britské Guyaně a východní Brazílii v jižní Bahii. Tmavý carapax této želvy má tři kýly. Kožovité části těla jsou s výjimkou přední strany předních nohou - zde je tmavší zbarvení - bělavé. Pod bradou má želva dva vousky. Černá čára se táhne od rypáčku ke spánkové části hlavy, zároveň však probíhá přes oko, jehož zornička je zbarvena tak, že vypadá jako pokračování této čárky.

Phrynops gibbus (Schweigger) dorůstá velikosti až 18 cm. Výskyt této želvy je znám na ostrově Trinidad, dále je to sever a střed Brazílie, Britská a Francouzská Guyana. Tento druh želv opouští vodu jen výjimečně. Carapax je nízký a hladký. Má černou barvu. Někdy se objevuje slabé rýhování carapax. Plastron a most jsou hnědočerné s nejasnými světlejšími skvrnami. Hlava je velká a široká. Krk je krátký. Kožovité části těla jsou šedobílé, svrchu černé. Dřívější název této želvy byl Mesoclemmys gibba.

Phrynops hilarii (Duméril & Bibron) obývá jihovýchod Jižní Ameriky. Je to zejména jih Brazílie - Rio Grande do Sul a Santa Catharina. Dále Paraguay, Uruguay. V Argentině je to Formosa, Chaco, Santa Fe, Missiones, Corrientes, Entre Rios a provincii Buenos Aires. Potravou této želvy jsou převážně ryby. Tato želva se ráda sluní a opouští i na čas vodu. Je nutno ji chovat minimálně při 22 st. C. Na bradě ani krku nemá tato želva masité vousky. Carapax má jeden kýl a je olivově zelený se žlutým obroubením. Plastron má světležlutou barvu a má na sobě černé skvrnky. Phrynops hogei (Mertens) je endemitem povodí řeky Paraiba do Sul ve státě Sao Paulo a zasahuje do jihu Minas Gerais a Espírito Santo. Žije v malých izolovaných populacích. Známa je pouze z několika exemplářů. Ohrožení této želvy spočívá v devastaci brazilských biotopů. Popsána byla v r. 1967 z nálezu v Rio Pequena. Více o jejím životě není známo.

Phrynops nasutus (Schweigger) vytváří dva poddruhy. Jsou to: Phrynops nasutus nasutus (Schweigger) dříve uváděná jako Batrachemys nasuta. Velikost této želvy je až 40 cm. Obývá pomalé toky, spíše mělčiny. V rychlých tocích nebyly tyto želvy nikdy nalezeny. Za potravu slouží této želvě malé mušle, korýši, hlemýždi. V zajetí přijímá i ovoce potopené do vody. Teplota pro chov je 27-34 st. C s nejnižším přípustným poklesem na 25 st. C. Areál výskytu této želvy je Venezuela, Britská a Francouzská Guyana, Brazílie, Bolívie a Paraguay. Carapax je nevýrazně šedohnědý. Areoly destiček a lem carapaxu je žlutavý. Plastron je výrazně hnědý, někdy se žlutým orámováním. Plastronální destičky mohou být též žlutě orámované. Široká hlava má malá očka posazená těsně u rypáčku. Pod bradou má krátké masité vousy. Spodní část hlavy je žlutavá. Rozhraní barev je zvýrazněno jemným tmavým proužkem. Nohy nejsou tak silné jako u ostatních želv rodu Phrynops. Kožovité části jsou černohnědé.

Phrynops nasutus dahli (Zangerl & Medem) dříve uváděná jako Batrachemys dahli. Výskyt této želvy byl zaznamenán v severozápadní Kolumbii a to řeky Sinú v provincii Sucre a Bolívar. Největší populace je evidována u města Sincelejo v provincii Sucre. Tato želva dorůstá až 30 cm. Potravu tvoří drobní živočichové, rostliny a ovoce. Teplota chovu jako u předchozí. Biotop taktéž jako u předchozí, plus rybníčky v lesích. Byla nalezena i dosti daleko od vody. Moje zkušenost s chovem této želvy se v tomto bodě liší. Moje želva po celou dobu chovu neopustila vodu. Carapax této želvy je olivově hnědý, jednotlivé štítky jsou tmavohnědě ohraničené. Plastron je žlutý s tmavohnědou kresbou. Kožnaté části těla jsou svrchušedohnědé, vespod žluté. Dlouhý krk je zakončen "ropuší" hlavou, tvarově stejnou jako u předchozí želvy. Od nosu až k přednímu koutku oka a od zadního očního koutku až na krk má jemný modrohnědý proužek. Samice snáší 6 vajec velikosti 23-29x28-35 mm. Ohrožení této želvy spočívá v rozrušování biotopů a nadměrné pastvě v okolí řek.

Phrynops nasutus wermuthi (Mertens) obývá severozápadní Jižní Ameriku a to amazonská území od Peru.

Phrynops rufipes (SPix) dorůstá velikosti 25,5 cm a váhy 2 kg. Žije na západě povodí Amazonky od jihokolumbijské řeky a provincie Vaupes (Uaupes) a přítoků Apaporis na severozápad po Manaus, na východě Rio Juará na jihozápadě Brazílie. Větší populace je na horním toku řeky Vaupes a Piraparaná. Jinde jde jen o ojedinělé nálezy. Biotop, teplota a potrava jako u předchozího druhu. Carapax je stejnoměrně šedočerný. Hlava a krk jsou červené s tmavými pruhy přes oči a střed hlavy. Samice snáší 6-12 vajec velikosti 41-42x37-38 mm váhy cca 33 g. Ohrožení spočívá v malém areálu a v rybolovu.

Phrynops tuberculatus (Luederwaldt) vytváří dva poddruhy. Phrynops tuberculatus tuberculatus (Luederwaldt) byla dříve uváděna též jako Batrachemys nasuta, avšak rozdíl s touto je v širším plastronu, který má hnědé skvrny a dále má bradavičnatý krk. Biotop, potrava a teplota odpovídá popsanému druhu. Tato želva se vyskytuje ve státě Bahia v Brazílii. Přesná hranice areálu výskytu však není známa.

Phrynops tuberculatus vanderhaegei (Bour) je znám z nálezu z Paraguaye popsaném r. 1973.

Rod Platemys (Wagler) obývá Jižní Ameriku. Platemys pallidipectoris (Freiberg) obývá území Gran Chaco a Formosa v severní Argentině, kde žije v řekách Apa a Paraguay. Carapax je plochý a má slabou mediální prohloubeninu. Krk je dlouhý a porostlý zakulacenými hrubými bradavicemi. Nohy jsou pokryty zvětšenými šupinami a na zadní straně stehna, mezi nohou a ocasem je trs vysoce rozšířených bradavic. Velikost této želvy je 20 cm. Ohrožení tohoto druhu spočívá v rybolovu.

Platemys platycephala (Schneider) - červenohlavá plochá želva. Areál výskytu této želvy je na západě, severu a ve středu Jižní Ameriky. Dorůstá až 18 cm. Carapax je červenohnědý a má širokou podélnou prohloubeninu. Plastron je výrazně světle orámován. Tato světlá místa přechází i na most. Hlava má nad okem červený pruh. Kožité části těla jsou šedé.

Platemys radiolata (Mikan) - paprsčitá plochá želva. Dorůstá 20 cm. Obývá střed a východ Jižní Ameriky a to od amazonské oblasti až k Sao Paulo. V areálu rozšíření je hojná. Má velký masitý centrální vousek pod bradou. Každá destička plastronu má velkou tmavohnědou skvrnu. Carapax má na jednotlivých destičkách paprsčitou kresbu.

Platemys spixii (Duméril & Bibron) - trnokrká plochá želva. Tato želva je známa ze šesti lokalit na Atlantském pobřeží Uruguaye. Tři nálezy pocházejí z Tacuarembóa Rivera na severu Uruguaye. Na severu zasahuje na jihovýchodní pobřeží brazilského státu Rio Grande do Sul. Pokusné chovy této želvy jsou v ekologické stanici v Rio Grande (Brazílie) a v Národním parku Santa Teresa v Uruguay. Ale situace v záchraně těchto želv v přírodě je v důsledku rybolovu nejistá. Tato želva je výborně přizpůsobena životu ve vodě. Potrava je živočišná. Carapax má jemnou paprskovitou kresbu a je trochu vyšší než u ostatních plochých želv. Plastron je černý. Dlouhý krk je shora porostlý trnovitými nárůstky. Za koutkem tlamky je světlá skvrna.

Rod Pseudemydura (Siebenrock) je poslední zástupce této čeledi. Pseudemydura umbrina (Siebenrock) byla do r. 1953 považována za vymřelou v západní Austrálii. Předpokládá se, že v přírodě žije jen asi 50 ks želv. Jedná se o nejvzácnější, ale zároveň i nejmenší želvu Austrálie. Samec dorůstá až 13,5 cm a samice až 12,5 cm. Tyto želvy v přírodě žijí v bažinatých lokalitách. Vývoj želvy je v závislosti na období sucha. Čím méně vody, tím pomaleji rostou. Někdy se stane, že v důsledku dlouhotrvajícího sucha jsou želvy zahrabány celou sezónu. V ZOO Perth žilo v r. 1986 12 exemplářů, z toho 8 pocházelo z odchovu. Tento se zde zdařil v r. 1974. Želva dospívá asi v 10 letech. Největší populace žije v chráněných lokalitách Twin Swamps na ploše 155 ha a Ellen Brok na 65 ha. Celkem zde žije asi 200 ks označených želv. Carapaxem této želvy probíhá osová rýha. Plastron má výrazné intergulare, které není v horní části ohraničené. Hlava, zejména část okolo očí a tlamky má světlou kresbu.

Tímto rodem jsem uzavřel kapitolu ŽELVY. V průběhu několika let jsem v časopise FAUNA popsal - částečně jako klíč k určení veškeré druhy a poddruhy želv, které jsou až doposud popsány a žijí na světě.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Další články z tohoto seriálu

Želvy skrytohlavé - II (31.12.2009)

Autor textu J. Šefl

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře