Králík není hlodavec

Ve Fauně č. 11/1999 byla zveřejněna korespondenční soutěž ÚKPM pro děti a mládež 12x5 - odbornost králíci, kterou jsem sponzorovala. Když jsem se při losování výherců probírala došlými lístky, zjistila jsem, že z 12 špatných odpovědí byla až na jednu chyba hned u první otázky - "Králík domácí patří do řádu" - všech 11 zařadilo králíka do hlodavců. Po domluvě s předsedou ÚKPM, jsem si dala práci s vyhledáním kompletního zařazení králíka domácího a uvádím k tomu následující.

Rozšířený omyl

Zařazení králíka mezi hlodavce je velmi rozšířeným omylem. Králík však patří do řádu zající (Lagomorpha), který zahrnuje 2 čeledě (piščuchovití a zajícovití), 64 recentních druhů z nichž 2 žijí u nás (zajíc polní a králík divoký).

Řád zajíci představuje skupinu býložravých savců podobných hlodavcům, s nimiž ale nejsou blíže příbuzní. Zásadní rozdíly jsou v utváření chrupu. Zajíci mají v horní čelisti 4 řezáky - 2 velké (jako hlodavci), ale za nimi ještě 2 malé. Velké řezáky, na rozdíl od hlodavců, mají sklovinu na celém povrhu (hlodavci jen na přední straně). Ve spodní čelisti mají stoličky více záhybů než v horní, čímž se též liší od hlodavců. Čelistní kloub je kulovitý, umožňuje žvýkavé pohyby do stran. Zvláštností řádu zajíci je tzv. coekotrofie - požírání a opětné trávení kašovitých výkalů - konečným produktem jsou tvrdé bobky. Mláďata tohoto řádu jsou buď nidifugní (zajíc) nebo nidikolní (králík). Tento řád je rozšířen na všech kontinentech kromě Antarktidy. Původně chyběl i v Austrálii.

Systematické zařazení králíka

Říše: živočichové (Animalia)
Podříše: mnohobuněční (Polycytozoa)
Oddělení: coelomoví (Coelomata)
Pododdělení: druhoústí (Deuterostomia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: čelistnatci (Gnathostomata)
Třída: savci (Mammalia)
Podtřída: živorodí (Theria)
Nadřád: placentálové (Placentalia)
Řád: zajíci (Lagomorpha)
Čeleď: zajícovití (Leporidae)
Rod: králík (Oryctolagus)
Druh: králík divoký (Oryctolagus cuniculus)
Domestikovaná forma: králík domácí (Oryctolagus cuniculus f. domestica)

Použitá literatura: Jiří Gaisler, Zoologie obratlovců
Academia - Praha 1983