Historie reiningu

Slovo reining pochází z anglického výrazu „rein“ a znamená otěž. Reining překládáme jako vedení koně nebo práce s otěží. Zároveň znamená mít pod kontrolou každý pohyb koně. Špičkový reiningový kůň by měl ochotně spolupracovat, být veden a aktivně kontrolován svým jezdcem. Musí umět reagovat na neznatelné pobídky jezdcem.

Jestliže se chceme dozvědět o počátcích této nejdynamičtěji se rozvíjející westernové disciplíny, propadneme se v čase až do dob Cortézových. Naše cesta začne na Iberském poloostrově, v Mexiku a Spojených státech.

Portugalsko a Španělsko jsou odedávna považovány za kolébku klasického ježdění. Na Iberském poloostrově se na samém začátku jízda na koni stala prostředkem ke shánění stád dobytka. Později jezdectví proniklo i mezi šlechtu a do vojenství, kde dostalo zcela nový rozměr. Míra bohatství byla mezi šlechtou posuzována podle ušlechtilosti a množství koní, které vlastnili. Čím dražší a ušlechtilejší kůň byl, tím větší vážnosti se těšil majitel koně.

Majitelé koní se samozřejmě snažili veřejně demonstrovat přednosti svých koní. Mezi žádané vlastnosti patřila rychlost, vytrvalost koně, dominance zároveň s velmi lehkou ovladatelností. Jezdci porovnávali dovednosti své a svých koní na slavnostech. Chov a výcvik koní byl soustředěn především do klášterů. Nejznámějším střediskem (centrem) byl bezesporu klášter Cartuja v Jerezu, který se stal výhradním chovatelem Andalůzských koní. Koně zde byli chováni nejen pro práci v zemědělství, ale i pro účely válečné.

Zásadní vliv na podobu dnešního reiningu měla a má tzv. DOMA VAQUERA, nebo-li drezúra pro dobytkářské koně. Zádrže, nacválání ze zastavení, obraty kolem zádi, změny rychlosti, kruhy, roll-backy a dlouhé couvání. To vše se dochovalo a používá v dnešním moderním reiningu.

Jakkoli se to zdá nepravděpodobné při pohledu na dnešní závodiště a reiningové soutěže, všechny reiningové drezúrní cviky mají společného jmenovatele a tím je dobytek. Při práci s ním je zapotřebí mít rychlého a dobře přiježděného koně.

Dnes již klasické jednoruční vedení koně má rovněž své historické kořeny. Španělští a později mexičtí vaqueros potřebovali mít jednu ruku volnou pro tyč zvanou „garrocha“, s níž vedli nebo poháněli dobytek, či aby obraceli dobytek do správného směru.

První koně se dostali na americký kontinent ze Španělska a Portugalska kolem roku 1611. Šlo především o koně španělských plemen, ze kterých byla vyšlechtěna tři nejznámější americká plemena (quarter horse, paint horse a appaloosa). V polovině 18. století se Doma Vaquera ujala v Novém světě a postupně se z ní zrodil nový jezdecký styl, z něhož se později vyvinul i reining tak, jak ho známe dnes.

Srdcem tohoto stylu se stala Kalifornie, která se vyhnula válkám, a tak zde zůstal prostor pro práci s koňmi. Kaliforňané zachovali starou španělskou tradici a z ní také později vycházeli. I po skončení éry kovbojů a velkých stád dobytka zůstalo umění staré španělské školy zachováno.

Koně na americkém kontinentu byli (kromě práce na rančích) po celá staletí neodmyslitelným dopravním prostředkem. S rozvojem automobilismu na začátku 20. století se jejich uplatnění v dopravě stalo pro američany nežádoucí. Automobily a ostatní dopravní prostředky začaly koně z této oblasti jejich využití vytlačovat. Koně se stali nepotřební. I jejich uplatnění v zemědělství přestávalo mít význam. Koně vytlačovala nová technika.

Na začátku 30. let 20. století začala být situace v chovu koní amerických plemen kritická a dokonce se zdálo, že tito koně budou v nejbližší letech vyhubeni. Proto se příznivci těchto koní rozhodli westernové ježdění pozvednout na jinou úroveň a využívat kvalit koní amerických plemen ve sportu.

Kolem roku 1934 se začal reining (společně se zhruba 10 ostatními westernovými disciplínami) jezdit na soutěžích. Zájem o westernové ježdění opět rostl. Proto byla v roce 1940 vytvořena American Quarter Horse Association (Americká asociace koní plemene quarter), která vytvořila pravidla pro pořádání westernových soutěží a definovala soutěžní cviky jednotlivých westernových disciplín. Od roku 1940 se reining jezdí na soutěžích v takové podobě, v jaké ho známe dodnes.

Americká plemena koní tedy našla své další uplatnění --ve sportu. Přičemž nejvíce koní je chováno právě pro reining.