19. Výstava samců Kassel

Tak jako každý rok se i letos mnoho chovatelů králíků v ČR rozhodlo podívat na některou z výstav v sousedních zemích. První příležitostí byla spolková výstava samců dne 18. - 19. 1. 2003 ve městě Kassel, vzdáleném cca padesát kilometrů od Stuttgartu. 

Cesta do Kasselu

My jsme, tak jako již v minulosti, vyjeli v tradiční sestavě ze Suchohrdlí u Miroslavi s přáteli Kročil, Hejral a já, dále nás v Brně čekal přítel Jahoda. Značná vzdálenost do cíle naší cesty (cca 750 km) a nejisté počasí stanovila odjezd na pátek před dvacátou hodinu tak, abychom s bezpečnostními přestávkami dorazili do Kasselu před sedmou hodinou ranní. Již během cesty jsme se spojili s přítelem Kulandou, který seděl u internetu a podával o výstavě informace ještě dříve, než sám na výstavu vyjel. Na poslední čerpací stanici v ČR na Hoře sv. Sebastiána nás potom jmenovaný s posádkou již čekal. Výhodou pro nás bylo, že přítel Žížala z “Kulandovy” posádky cestu dobře znal a tak jel před námi. Jeho plně obsazená felicie jela přes SRN průměrnou rychlostí přes 140 km za hodinu a tak jsme měli mnohdy problém s “naší” octavií udržet se v závěsu, i když tachometr ukazoval rychlost 160 km/hod.. Na odpočivadlech nás probudil mrazivý vítr a čas ukazoval velmi ranný příjezd na místo. Proto jsme v rychlosti polevili.

Na výstaviště jsme dorazili brzy před šestou hodinou ranní a postávali s několika desítkami návštěvníků před pokladnami (oficiální otevření bylo v 7,00 hod). Když pořadatelé uviděli hromadící se počty návštěvníků stojících v mrazivém větru, okamžitě otevřeli šest pokladen a pustili nás do vstupní haly, kde jsme opravdu čekali na sedmou. (Při pomyšlení na aroganci či neschopnost některých našich pořadatelů bychom za tu dobu venku promrzli na kost).

O výstavě

Celoněmecká výstava samců se konala po devatenácté a vystaveno bylo téměř 11.000 ks králíků. Tuto výstavu však “doprovázely další výstavy a to 48. zemská výstava Kurhessenu, kde bylo vystaveno dalších 2.000 ks králíků a výstava mladých, kde bylo vystaveno dalších cca 1.200 ks králíků. Celkový počet vystavených kusů tedy činil cca 14.500. V porovnání např. s celostátními výstavami u nás (Lipník n. Beč.,Lysá n. Labem) kde se počty pohybují okolo 3.000, jde o ohromné počty králíků. Bavorský Straubink mívá okolo 8.000 ks (zemská výstava ) a speciálka cca 4500ks králíků.

Většina našich návštěvníků má zájem také nakoupit kvalitní chovný materiál. Pro neznalé uvedu, že ceny prodejných králíků se pohybovaly v rozmezí od 25 do 250 ti Euro. Systém prodeje je poměrně dobře organizován, je rozdělen podle klecí po cca 1000 ks na několik stanovišť. Tím neříkám, že se nestojí ve frontě na králíka, ale prodej jde opravdu rychle. Prodejci totiž mají zpracován počítačem prodejní lístek s kopií a tak jen kupující napíše své iniciály a zaplatí přesně stanovenou částku. Na prodejním lístku je cena, plemeno, číslo klece a tetování. Jiný králík se koupit nedá a také prodejce nic nevypisuje. Jen založí kopii prodaného králíka. Kupující však musí mít v rezervě další králíky pro případ, že dříve vybraný je již prodán (např. chovatelem stojícím v řadě před ním) nebo tak jak to praktikují němečtí chovatelé, již před otevřením vybrat v katalogu (či na internetu) nejlépe oceněného králíka a po otevření zamířit přímo k pokladně, aniž by se šli na něj podívat. Obojí má svá úskalí.

Samotná výstava byla rozmístěna ve čtyřech prostorných halách a jeden pavilon zabralo občerstvení, jeden pavilon s prodejci a ukázkami prací a výrobků, které mají i nemají něco společného s chovem. Další prodejci byli rozmístěni (většinou v rozích) v pavilonech výstavních. Zde byly prodávány výhradně chovatelské potřeby, krmiva atp. Kromě obrovského množství krmných směsí v různém složení, barvách i vůních také mnoho minerálních a léčebných komponentů.To nemluvím o obrovském množství různých napáječek, jesliček na seno, keramických i plastových krmítek, výstavní přepravky a klasické králíkárny. Zcela vymizely drátěné klece pro chov (např.brojlerových) králíků. Ale vystaveny byly drátěné klece výstavní, podobné jako se již objevují na našich výstavách. U nás je vyrábí výrobce ze Znojma, ale bez dřevěných podlážek, tam byly kompletní s podlážkami i podstavci a to v různém provedení. Když se podívám na ceny, (pro německého chovatele ) jsou velice nízké. Bohužel pro naše chovatele po přepočtu vysoké. A jen namátkou, kompletní dřevěná šestikotcová králíkárna s krmítky, plastovými trusníky stála 279 Euro, krmítko plastové 2,5 Euro, hliníkové větší 4,7 Euro, jesličky na seno menší 1,05 Euro, trusník plastový 70 x 70 cm 7,5 Euro a klasický kovový pant na dvířka (větší) 0,7 Euro.

Vystavené kousky

Jak jsem již uvedl, králíci byli vystaveni ve čtyřech prostorných halách v drátěných klecích dvojího provedení, umístěné podle našich zvyklostí ve dvou podlažích, ale na nižších podstavcích. A tak králíci vystaveni v dolní řadě byli v ranních hodinách málo osvětleni. Také uličky mezi klecemi byly poměrně úzké a u atraktivních plemen se návštěvník tlačil. První hala byla osvětlena halogeny a tak pohled na některá barevná plemena byl zkreslující. Další haly byly osvětleny klasickými zářivkami a plně dostačující. Po úplném rozednění stačilo přirozené denní světlo. Klece byly vesměs modernější drátěné, ale právě drátěný program má i své nedostatky. Pokud jsou mezi jednotlivými klecemi jen dráty, králíci se koušou. Proto u mnoha králíků samotní chovatelé přidávali plexiskla, sololit atp. aby k tomuto nedocházelo. Krmení bylo podáváno v plastových krmítkách a tak je mnoho králíků poškodilo a pohazovalo v klecích. Na podlaze bylo řádně nastláno a králíci byly v suchu. Překvapila mě skutečnost, že bylo králíkům krmeno seno sice pěkně zelené, ale jak jme se přesvědčili, v balících mírně zatuchlé.

Na výstavě posuzovalo cca 180 posuzovatelů. Takže počty na jednoho posuzovatele činily cca 80 ks, podobně jako na našich výstavách. Při pohledu na ocenění králíků lze konstatovat, že se body pohybovaly v rozmezí od 93,5 do 98 bodů. Jen zřídka bylo uděleno bodů méně nebo byl králík vyloučen. Chovatelé se mě často ptají, zda na našich výstavách nedáváme málo bodů. Osobně si myslím, že posuzování podle německého vzorníku již samo o sobě musí dát více bodů. Nahrává tomu sloučení tvaru a typu v jedné pozici. Po vydání nového vzorníku bude tento trend stejný i na našich výstavách. Podotýkám, že samozřejmě jen u kvalitních jedinců. Vysoké body jsou ve SRN dány těmito faktory: 1, jasný a nekompromisní směr při chovu plemene. 2, kvalitní krmivová základna s obrovskou paletou krmiv a vitamínů. Proto musím konstatovat že: co se tvaru týká až na výjimky mají králíci perfektní tvar, tedy záď, vesměs výborné hlavy a hustou a pružnou srst. Vady se vyskytují také a to především: kapří hřbet, u některých plemen delší uši, ale hlavně uši silné, zmasilé, ale téměř vždy široce nasazené u kořene uší. Vystaveni byli vesměs samci, jen ojediněle bylo možné uvidět samičku.

Katalog byl sestaven tradičně velmi dobře s oceněním, tetováním, pohlavím a prodejní cenou u každého plemene, také jméno posuzovatele a udělená cena. Prvních třináct stran katalogu obsahovalo jména dárců a ti věnovali od 0,50 - 22 Euro. Což jsou poměrně malé částky. Na dalších osmi stranách byli vypsáni šampióni jednotlivci a jejich průměrné ocenění se pohybovalo těsně nad 97 bodů. Katalog byl prodáván za 8 Euro a vstupné činilo 5 Euro.

Rozdíly oproti u nás chovaným plemenům

Nebudu se zastavovat u jednotlivých plemen, ale zastavím se u zajímavostí nebo rozdílů oproti u nás chovaným plemenům. U belgických obrů imponovala hmotnost (většinou přes 8 kg), ale hlavně dlouhé silné a zaoblené uši. Také ve tvaru nebylo vidět žádné lalůčky či volné kůže na prsou, samozřejmostí jsou perfektní zádě a také silné hrudní končetiny. Podobné to bylo u francouzských beranů, kde dominovaly obrovské hlavy s pěknými korunkami. Tato plemena byla vystavena v mnoha barevných rázech a vystaveni byli i berani žlutě zbarvení, červení včetně strakáčů. Osobně mě zklamali Vss, i když typově pěkní, podobně jako u nás chlupatí a rozlínalí. Také vídeňští bílí představovali plemeno Nb s modrým okem. Vídeňští šedí stagnují i v zahraničí, ale naopak vídeňští modří představují špičku a zaujali výborným typem, hustou srstí, v barvě byli patrné rozdíly. Ta byla mnohdy světlejší. Výborní byli míšeňští berani a v typu vynikali němečtí velcí stříbřití v několika barevných rázech. Náročné plemeno japonský - bylo vystaveno na padesát králíků a kresebně až na několik výjimek byli hodně nevyrovnaní. U králíků durynských mě udivilo až téměř černé zbarvení kamzičích znaků, ale po rozfouknutí byla podsada krémová. Králíci zaječí byli vystaveni v několika barevných rázech a co se typu a barvy týká, dominovali divoce zbarvení. Také králíci saténoví v mnoha barevných rázech se hned tak nevidí, nicméně červení jsou nejlíbivější. Byli zde vystaveni i saténoví činčiloví i rys. Výborné byly aljašky, které svým leskem a typem nemohl návštěvník přehlédnout. Podobné to bylo u králíků havanských, kde byla vzácně vyrovnaná barva. Malí strakáči jako již tradičně s výbornou zádí a srstí, ale i kresbou, což je pro většinu našich chovatelů cíl asi velmi vzdálený. Separátoři (u nás čeští luštiči) dobří v tvaru, pěkné hlavy a barva, ale často měkčí a zašpičatělé uši. Také malí berani v mnoha barevných rázech snesli přísný pohled našeho návštěvníka. Vystaveno bylo i několik anglických beranů, kteří jsou vystavováni i v SRN zřídka. Malých činčil bylo vystaveno hodně, ale mě alespoň nijak zvlášť nezaujali, přestože byli poměrně vysoce oceněni. Deilenaři mě zklamali a bylo vidět mnoho zvířat z úzkými hlavami, ale celkově byli slušní v barvě. Mnoho typických marburských s pěknou srstí, ale jako by němečtí chovatelé přecházeli na barvu se svítivými pesíky a jen málo zvířat mělo “zahnědlý” závoj. Sasští zlatí, podobně jako u nás čeští červení, zápasí s nepružnou srstí, která byla mnohdy delší. Zcela zklamali králíci rhonští a to nejen měkkýma ušina, ale hlavně kresbou. A musím říci, co jsem již v minulosti napsal, že u nás špičkoví chovatelé mají králíky lepší i když jsou paradoxně našimi posuzovateli trestáni v barvě a kresbě!!! Výborní byli králíci plemene rys, ale hlavně králíci perloví, kterých bylo vystaveno téměř sto. Zklamali malí stříbřití, pouze havanští měli výborný typ, uši i barvu, jiné barevné rázy zaostávaly právě ve tvaru, zmasilosti i nasazení uší. Byli ale vyrovnaní ve stříbřitosti a hlavně barvě. Malí stříbřití světlí byli “chlupatí “ podobně jako Vss. Také angličtí strakáči alespoň mě zklamali. Opět se prodloužily uši, byly i měkčí a co se strakatosti týká, byla často hrubší. Když jsem chtěl jednoho méně bodovaného králíka vyfotografovat (měl pěknou kresbu), německý chovatel mě ukazoval, ať jdu vyfotit šampióna. Snažil jsem se mu vysvětlit, že se mě nelíbí a má hrubší kresbu, přestože dostal 97 bodů. Snad jen černožlutí a modří mohli snést přísnější pohled. Králíci třísloví mají problémy s nasazením uší a mnohdy i se sílou. Naopak se zlepšila barva třísla i lesk. Králíci ruští mají problémy nejen se šířkou hlavy, ale mají i měkké uši a mnoho králíků i oční kroužky. Také výška masky byla na hranici. Naopak barevný ráz modrých byl v typu lepší, ale problémy jsou v barvě. Obrovská paleta barev zakrslých beránků a zde by bylo z čeho vybírat. Mě alespoň zaujali beránci černopesíkatí, jak v typu, tvaru a nakonec i v pesíkování. Hermelíni mě zklamali a nebyl jsem asi sám. Především byla vystavována zvířata o hmotnosti od 1,15 kg - 1,30 kg. Uši byly často měkčí, široce nasazené a problémy byly i s volnou kůží na prsou. U zakrslíků barevných by se dalo vybrat a tak černí, havanovití a bílopesíkatí snesli i přísný pohled. U plemen krátkosrstých mimo castorexů bylo vystaveno velké množství barevných rázů ve velmi dobré kvalitě, výborná byla nejen barva a hustota srsti, ale i podsada. Vidět byla (podobně jako u nás) volná kůže na bocích s náběhem na kalhoty, snad jen mimo dalmatinské strakáče rex. Bylo vystaveno i několik novinek i mnoho barevných rázů, které u nás vidět není. Teprve čas ukáže, zda si najdou tato plemena stálé místo u německých chovatelů.

Z výstaviště jsme odjížděli asi v 16 hodin a to již téměř polovina výstavních klecí byla prázdná. Zakoupená zvířata se vydávala od 13,00 hodin a po důkladné kontrole u východu si chovatelé zakoupené králíky odnášeli domů. Ti co odcházeli, byli většinou spokojeni a naši návštěvníci mohli jen závidět, jak se němečtí chovatelé dovedou bavit. U nás se bohužel pořadatelé tomuto trendu stále neumí přizpůsobit. A jako by výstavy pořádali jen pro sebe. Jsou však i vyjímky - Suchohrdly u Miroslavi, Jehnice, Kuřim, Čejkovice a nakonec i na CVM Lipník n. Beč. se chovatelé mohli po svém bavit. Bohužel, stále slyším, že se snažíme opičit od němců. Říkají to právě ti chovatelé, kteří se nejdou podívat ani na naše celostátní výstavy, natož do zahraničí. Uspořádat vlastní výstavu je pro některé chovatele pouze sen. A to je k zamyšlení.