Nebezpečné okopaniny

Při jedné z novoročních návštěv jsem navštívil i chovatele králíků kalifornských. Při rozhovoru mě dotyčný prozradil, že kaliforňáci jsou pro drobnochovatele to správné plemeno, ať jde o ranost, početnost vrhů, ale i poměrně dobrou vzrůstovost. (Čtenáři Fauny si jistě vzpomenou na několik příspěvků, kdy jsem pro drobné chovy toto plemeno doporučoval). Protože dotyčný vede svůj chov výhradně pro vlastní masnou produkci a nezúčastňuje se výstav, s mými slovy souhlasil.

A jak jsme debatovali, uviděl jsem v míse syrové slupky z oloupaných brambor. Proč ty slupky schováváš, ptal jsem se. Dám je navečer králíkům, pravil. A tak mě přivedl k napsání několika těchto řádek.

Na zkrmování okopanin se názory odborníků-veterinářů značně rozcházejí. Ve starších publikacích najdeme ke zkrmování okopanin samé klady. A pokud nahlédnu do velmi rozšířeného a i odborníky uznávaného Rádce z Předmostí, napsaného okolo roku 1934 - 1938, v článcích zabývajících se krmivy, si nedovedli naši králíkářští předchůdci bez okopanin svoje chovy představit.

Přitom při pohledu na složení okopanin je uváděna ve složení především voda, poměrně nepatrné množství hrubé vlákniny a velice málo minerálních živin. Z našeho moderního pohledu je jasné, proč se okopaniny zkrmují jen velmi zřídka. Dle mého názoru jde o dva body:

1. Naši předchůdci téměř králíkům nedávali vodu a proto tuto nezbytnou tekutinu nahrazovali okopaninami, především řepou.

2. Minerální látky jsou nahrazovány plnohodnotnými granulemi (s daleko vyšším obsahem minerálních látek) a dnes, až na výjimky, každý chovatel své králíky napájí. A to přestože granule se velkou částkou promítnou do ceny vyprodukovaného králíka. Na straně druhé jde o krmiva dostupná a chovatelé již dnes mají slušnou nabídku od jednotlivých výrobců, bohužel problém dělá různá kvalita.

Chovatel dnes musí počítat s nákladnými vstupy při vlastní výrobě okopanin a to nejen za práce spojené s obdělávkou polí, opotřebením strojů, s náklady na pohonné hmoty, ale především s velkou časovou náročností na tyto práce.

Přitom zkrmování okopanin způsobuje velké ztráty. Chovatel musí mít na mysli, že okopaniny jsou velmi rychle napadány plísněmi, houbami a hnilobnými bakteriemi. Ty potom působí katary trávícího traktu. Mnohé okopaniny jsou pěstovány a zatíženy velkým množstvím dusíku a působí negativně na srdeční činnost.

Chovatelé kromě “tradiční” řepy zkrmují i brambory, které míchají se šroty a jinými přísadami. Tyto hlavně v letních měsících rychle kvasí a v zimních naopak v mrazech zmrzají. Proto úspěšní chovatelé tyto plodiny nezkrmují. Ale vrátím se k úvodní myšlence. Brambory syrové obsahují škrob, ale také velmi nebezpečný solanin. Jde především o slupky z brambor nazelenalých nebo slupek s klíčky. V některých publikacích uvádějí autoři zkrmování slupek za možné, upozorňují však na nebezpečný jed - solanin při dlouhodobějším zkrmování slupek či syrových brambor. Osobně se domnívám, že ne každý králík tyto slupky “bere” a tak se může stát, že z hnízda je sežere pouze jedno králíče a tak je otrava jistá.

Co z toho pro chovatele vyplývá: doporučoval bych se těmto krmným praktikám raději vyhnout a chceme-li svým králíčkům zpestřit jídelníček, lze to učinit jinými vhodnými krmivy. Ztrát v našich chovech je stále dost a nové nemoci (například enterekolitida) je podle posledních poznatků ze zahraničí i u nás vázána na dietetické chyby v krmné technologii chovatele.