Nebojte se potkanů
I já s dcerou jsme patřili mezi tu většinu lidí, kteří chovají křečky. V našem případě to byli převážně džungaráčci. Jednoho dne přišla dcerka s tím, že bychom zkusili potkana. Nebyla jsem proti, říkala jsem si myš jako myš. Ale to jsem se velmi spletla. Náš první potkánek, sameček Kelly, nás přesvědčil o tom, že potkani jsou skutečně hodně podceňováni mezi veřejností. Většině lidí stačí už to slovo potkan a už prchají. Neoprávněně. Pokud mohu já sama posoudit, je dokonce potkan mnohem vhodnějším zvířátkem pro děti, než klasický a tolik populární křeček. Za prvé je to dáno jeho velikostí. Je větší a mohutnější než křeček a proto není tak zranitelný a křehký. Za druhé je to jeho povahou. Každý náš potkánek byl i je povahou jiný, od plachého až po „drzého”, ale všichni mají společnou jednu věc. Nikdy nikoho nepokousali i když je chovali malé děti. Pokud neměli zrovna náladu se chovat, prostě se snažili vymanit se z náruče, ale nikdy se nesnažili kousat. Většina křečků by se už v tomto případě chovala podrážděně nebo agresivně.
Naši potkani
Naše potkany pouštíme proběhnout po pokoji, samozřejmě za dozoru. Jsou to zvířátka velice zvídavá a činorodá, takže bez dozoru mohou vyvádět neplechy. Nedají se samozřejmě vycvičit jako psi, ale každý z nich slyší na své jméno a reagují, stejně jako psi, na tón hlasu. Takže rozumí, když je voláme k dobrému pamlsku – to hned přiběhnou, nebo když je káráme – to se utíkají schovat do šuplíku pod postel. Věřte – nevěřte, ale je to tak.
Jinak je chováme ve velkém akváriu. Ve vybavení se meze nekladou. Naši mají kromě klasické boudičky (tu využívají především jako spižírnu), žebříček na lezení, větev Y přes celé akvárium, prkýnko na špalíčkách (tam rádi odpočívají a spí), ze starých kalhot zavěšenou nohavici, kterou využívají ke spaní a u stropu mají zavěšené PET lahve s odříznutými okraji. Ty jsou oblíbené zejména u mládeže. Jsou velice čistotní a převážně chodí na toaletu do malého akvária s kočkolitem, který mají uvnitř. Venku mají na dvou místech krabičky s kočkolitem a tak bobečky nemusíme nikde sbírat. Pochopili velmi rychle, kam je mají ukládat.
Krmení
S krmením nejsou žádné potíže, potkánci slupnou prakticky vše, co jim nabídnete. Kromě směsí pro křečky, morčata nebo činčily, rádi přijímají těstoviny (syrové i vařené), rýži, brambory, syrové maso – vše samozřejmě nekořeněné. Milují jogurty, smetánek, termix, tvaroh, sýr, zeleninu, tvrdý chleba. Dávám i psí granule, ale nejochotněji, nevím proč, přijímají Pedigree. Takže pestrost v krmení je zaručena a když přidáte i různá semínka, neodmítnou. Ovšem pozor na sladké. To přijímají víc než ochotně.
Laboratorní potkan (myš)
Pod názvem laboratorní potkan (myš) si většinou vybavíme bílého albína. To už dnes není pravda. Existuje široký výběr barev – albíni, skořicoví, hnědí, šedí, černí, smetanoví, meruňkoví, zlatí a to jak jednobarevní tak i v kombinaci s bílou. Jen si vybrat. Já osobně dávám přednost barevným před bílými. Ale všichni jsou roztomilí. Velice ráda je sleduji při čištění nebo když spí. Jejich polohy ve spaní a ohebnost při čištění jsou záviděníhodné.
Jsem ráda, že je máme a dnes už se přiznám, že křečka bych už nechtěla. Pro mě je potkánek mnohem zajímavější a mírnější. Zkuste to, určitě budete se mnou souhlasit. Nezatracujte je jenom proto, že jsme jim dali jméno potkani.
