Brachypelma albopilosum

O tomto sklípkanovi toho bylo již mnoho napsáno, a proto jsem dlouho zvažoval, jestli má vůbec cenu o něm psát. Nakonec mě má „fotodokumentace“ přesvědčila, že i když nenapíšu nic nového pod sluncem, snad někoho zaujmou mé fotografie ze soukromí těchto nenáročných, ale velmi zajímavých chovanců a rozšíří tak řady jejich příznivců.

Popis

Brachypelma albopilosum, byť byla popsána teprve v roce 1980, je dnes spolu s B. vagans snad nejčastěji chovaným sklípkanem. Předčila tak dříve chované Gramostoly, na rozdíl od některých má mnohem rychlejší vývoj. K její oblibě přispívá fakt, že se jedná o mírumilovný, nekousavý druh a ani její velikost, v rozpětí nohou až 15 cm, není zanedbatelná. Zbarvení je sice prostší a ve srovnání s jejími příbuznými jako je např. B. smithi, B. emilia, B. auratum nebo B. boehmei působí jako popelka, ale přesto má své kouzlo. Na tmavě hnědém a černohnědém podkladu s rezavým nádechem jsou husté, delší, do obloučku zatočené zlatavé chloupky (podle nich dostal i české druhé jméno sklípkan kudrnatý). Na abdomenu jsou tyto chloupky rovné. Tento sklípkan pochází z vlhkých lesů Guatemaly, Kostariky a Panamy.

Chov

Nenáročná B. albopilosum je vhodná pro začátečníky. Je to zemní druh, proto by terárium nemělo být vysoké. Rozměry terária 20–30×20×20 (d, v, š) by měly být dostačující. Větrání zajišťují otvory. Vlhkost 70–80 % udržujeme rosením a vyšší vrstvou vlhkého lignocelu. Úkryt není nutný, většinou ho nevyužívá. Z hlediska estetiky je možno terárium osadit živými popř. umělými rostlinami. Pravidlem pro umístění jakékoli dekorace však je zdravotní nezávadnost a žádné ostré předměty, u rostlin například trny apod. Teplota by neměla klesnou pod 20 °C, okolo 25 °C je optimum. Adultní jedince chováme vždy jednotlivě, mladé je vhodné co nejdříve rozdělit do filmovek a postupně s jejich růstem je přemisťovat do větších krabiček.
Přestože se jedná o mírného sklípkana, který většinou nereaguje negativně na manipulaci, není to v žádném případě klasický domácí miláček. Na braní do ruky není vůbec zvědavý. V případě nelibosti začne vyčesávat žahavé chloupky na zadečku, které mohou způsobit na pokožce lokální zarudnutí, v případě vdechnutí či zasažení očí i zánět. Není-li tato hrozba akceptována, kousne. Toxicita jedu není jako u většiny amerických sklípkanů vysoká, avšak v případě alergické reakce se nedá riziko zdravotních komplikací ignorovat.
Krmení nečiní žádné potíže, zvláště mladé kusy jsou velmi žravé. Adultní samice krmím holaty, akvarijními rybami, zoofoby, cvrčky a šváby. Menší jedince pak většinou moučnými červy, cvrčky a lučními koníky. Do 4. svleku podávám jen nastříhané moučné červy a usmrcené mouchy. Adultní samce krmím velmi málo. Nikdy nekrmím před a těsně po svleku, živí cvrčci nebo mouční červi mohou pavouka při svlékání zabít. Odrostlejší a adultní jedinci mají k dispozici vodu v miskách.

Rozmnožování a odchov

Rozmnožování a odchov tohoto druhu nečiní většinou potíže. V mém chovu vše probíhalo takto: Měl jsem dvě samice, starší, které však chyběla jedna noha a druhou mladou, krátce po svleku. Samce jsem sehnal asi půl roku starého a přečerpaného. Nejprve jsem napářil samici bez nohy, avšak po 4 měsících se svlékla a přišla o další nohu. Tuto samici jsem z chovu vyřadil. Mladou samičku jsem napářil, až když se samec znovu přečerpal. Páření proběhlo večer a samec měl asi 30 sekund zasunutý bulbus. Samici jsem přidržoval pinzetou, protože se chovala agresivně. Po aktu samec z místa činu doslova prchnul. Samička pak přijímala ve větší míře potravu a začala v teráriu kopat, až se dostala na skleněné dno. Za 63 dní po spáření udělala kokon. Za 20 dní jsem jej samici odebral a otevřel ho. Bylo v něm asi 200–300 vajíček, asi 1/3 z nich byla zčernalá, vysušená a slepená dohromady. Ty jsem odstranil, kokon znovu zašil a nabídl samici. Ta jej přijala bez problému. Za další měsíc jsem kokon odebral úplně, rozstřihl ho a nymfy 1 a 2 umístil na vlhký lignocel do 3 krabic. Jelikož jsem v té době byl na vojně, ponechal jsem je svému osudu. Asi za 14 dní už byli všichni ve stádiu nymfy 2. Za další měsíc v 1. svleku. Odchov byl od odebrání kokonu provázen velkými ztrátami způsobenými z menší části plísní, ale hlavně vzájemným kanibalismem. Když se počet mladých vyeliminoval na asi 70 ks, rozkrabičkoval jsem je do filmovek. Další svleky probíhaly zhruba po měsíci až měsíci a půl. Má samička byla mladá, proto měla v kokonu málo vajíček, starší jich mohou mít až 1000.

Samec u mě žil půl roku a uhynul, takže žil pouhý rok po dosažení dospělosti. Samice se podle literatury mohou dožít až 15 let.

Použitá literatura:
Bruins E., Encyklopedie teraristiky, 2. vydání, Rebo 2001
Wirth V., Sklípkani, 1. vydání, Vašut 1998
Opluštilová J., Mírumilovný sklípkan a jeho příbuzní
Brychypelma albopilosa, Fauna 15/2002