Začínáme s chovem sklípkanů

Brachypelma smithi

Úvodem

Tento obsáhlý článek je pokusem předložit hlavně začínajícím chovatelům ucelený a zjednodušený pohled na sklípkany a jejich chov, jako na zástupce jedné skupiny zvířat, kteří s námi sdílí tuto planetu.

Stromatopelma calceata

Chov sklípkanů v zajetí se stal v posledních letech velkou módou. V porevolučních dobách tento chov začal pronikat do stále více domácností a částečně vytlačovat jiné tradiční chovy exotických zvířat. Zvýšený zájem o některé druhy však vedl na mnoha místech k drancování původní domoviny sklípkanů. To se týkalo hlavně atraktivních druhů rodu Brachypelma v Mexiku, ale i dalších druhů v jiných lokalitách. Toto drancování vedlo k zařazení rodu Brachypelma do seznamu ohrožených druhů zvířat – Cites. Z tohoto hlediska jsou proto významné vlastní domácí odchovy sklípkanů. První sklípkani se k nám dostávali přímo z jejich domoviny nebo se začali dovážet z okolních států, jako je Německo, Maďarsko apod. Již před rokem 1989 se např. v Německu konaly tradiční chovatelské burzy, kde se prodávali také sklípkani. Po roce 1989 se chov bezobratlých ještě rozrostl. Dnes také není nic zvláštního na tom, že se nejen za sklípkany jezdí přímo do jejich domoviny po celém světě. Neustále se nacházejí, objevují a revidují nové druhy a rody, které se musí vědecky popsat a správně zařadit. Systematika rozdělení druhů a rodů však není nikdy konečná a jednoznačná. Zařazení do rodů se neustále mění a reviduje. Není to ovšem ani tak chyba jednotlivých systematiků a vědců, ale systému jako takového. My se však budeme zabývat pouze čeledí Theraphosidae, která zahrnuje asi 800 druhů sklípkanů. Samozřejmě, že to není číslo konečné. Tito sklípkani obývají jak Evropu, tak i Afriku, Asii, Střední a Jižní Ameriku.

Začínáme

Dříve, než začínající chovatel začne se samotným chovem, měl by dodržet nepsaná pravidla, která předcházejí samotnému nákupu pavouka.

1,0 adult Poecilotheria ornata

Nejdříve by se měl snažit získat potřebné informace o problematice chovu, vybavení terárií, nároků na potravu atd. Také by měl na tento nákup připravit své blízké. Jako první krok doporučuji zakoupit nějakou literaturu o chovu sklípkanů a pozorně si jí přečíst. Je také dobré vyhledat, nejlépe v místě svého bydliště, zkušenějšího chovatele, který vám bude ochoten ze začátku poradit. V knize i od zkušenějšího chovatele se dozvíte spoustu užitečných věcí. Pro začátečníka je tento krok nezbytný.

1,0 Psalmopoeus redunctus

Je velmi důležité, osvojit si anatomii a fyziologii sklípkana. Znalost latinských názvů je nezbytná. Je dobré vědět, že zadeček se latinsky nazývá abdomen, hlavohruď – cephalothorax, klepítka – chelicery, makadlo – pedipalpus, holeň – tibia, nárt – tarsus, zánártí – metatarsus, koleno – patella, stehno – femur, příkyčlí – trochanter, kyčel – coxa, vtisk – fovea, stopka – petiolus, prsní štít – sternum, dolní pysk – labium atd. Je také dobré vědět, kde najdete u sklípkana plicní vaky, pohlavní orgán, ústní otvor, oční hrbolek…

0,1 Avicularia metallica

Je důležité znát, jak určité druhy žijí ve své domovině a způsob jejich života. Po přečtení některé z odborných knih, můžete začít s nákupem a zařizováním terária.

Terárium

V první řadě je důležité vědět, jakého sklípkana kupujeme a podle toho terárium koupit a zařídit. Pro začátek bych doporučil některý neagresivní druh, jako jsou druhy rodu Brachypelma, Grammostola, nebo Avicularia.

Heteroscodra maculata

Sklípkany lze podle způsobu života rozdělit do tří základních skupin :

1. Sklípkani stromoví
Do této skupiny lze zařadit sklípkany rodů např.: Avicularia, Psalmopoeus, Stromatopelma, Poecilotheria, Tapinauchenius, Heteroscodra atd…

Pterinochilus spp.

Existují také rody, které nelze zařadit mezi stromové, ale je dobré jim vybavit terárium tak, jako by stromoví byli. Jsou to např. rody: Pterinochilus, Chilobrachys, Selenopelma, Haplopelma a další.

0,1 Theraphosa blondi

Terárium pro tyto sklípkany musí být vyšší, 30–50 cm (dle druhu) a základna postačí např. 25×25–35 cm. Je dobré mít větší hloubku terária. Tito sklípkani potřebují mít možnost šplhat. Je možné zadní a boční stěny polepit např. kůrou, hladkými kamínky, sádrou apod. K tomuto účelu je dobré použít některá netoxická lepidla, jako např. Herkules nebo třeba silikon. Já jsem zadní stěny některých terárií potřel lepidlem Herkules a potom jsem na lepidlo vysypal písek smíchaný s lignocelem, který koupíte v kterékoliv terra prodejně. Nebo jsem na zadní stěnu umístil vytvarovaný a tímto způsobem opískovaný polystyren.

0,1 Brachypelma boehmei

Opískovaný polystyren však doporučuji jen u stromových druhů, protože zemní druhy tento polystyren ničí.

Lasiodora cristata = Nhandu chromatus

Jako podklad se dá použít rašelina nebo již zmiňovaná kokosová drť – lignocel.

0,1 Phormictopus cancerides

Vrstva postačí okolo 4–6 cm. Dále je dobré do terária umístit různé větve, např. z korkového dubu nebo z ovocného stromu, které tolik neplesniví. Pavouci tyto větve využijí ke stavbě hnízda. Je také možné do terária zasadit nějakou rostlinu, například Scindapsus, Ficus repens. Velmi se mi osvědčily některé druhy nejedovatého břečťanu.Tyto rostliny lze nahradit umělými, ale pozor, aby neměly moc ostré hrany a konce.

Citharischius crawshayi – 4. svlek

Vzdušná vlhkost je dle jednotlivých druhů různá. Většinou se pohybuje v rozmezí 60–85 %. Vlhkost i teplota se většinou udává v každém článku, který o příslušném sklípkanovi pojednává. Vzdušnou vlhkost zjistíme měřičem vzdušné vlhkosti, který lze zakoupit v zooprodejně nebo na chovatelských výstavách. Teplota se většinou pohybuje mezi 22–28 stupni Celsia. Opět záleží na konkrétním druhu. Hodnoty jsou vždy jen orientační. Obecně řečeno, snažíme se vždy přiblížit přirozeným podmínkám, v jakých sklípkan žije v přírodě. Samozřejmě, že se podmínky v zajetí přírodním podmínkám mohou pouze přiblížit, ale ideálu nikdy nedosáhneme.

Do terária umísťujeme většinou již odrostlejší sklípkany. Pro mláďata postačí umělé krabičky. Je důležité, aby se i v malých krabičkách mohl pavouk pohodlně pohybovat. Obecně se udává, že krabička i terárium musí být velké tak, jako 8–10 krát rozpětí nohou pavouka, který v krabičce bude žít. Krabičky postačí pro mláďata všech tří skupin sklípkanů. Krabičky (možno použít i klasické salátovky ), musí mít dostatečné větrání a přiměřenou vrstvu rašeliny nebo lignocelu. Větším sklípkanům je dobré dát mělkou napáječku, neboli misku s vodou a vodu 1–2 krát týdně měnit. Napáječka nesmí být příliš velká. Obecně postačí průměr napáječky 5 cm a hloubka 1 cm. Mláďatům v krabičkách stačí narosit stěnu krabičky. Velmi důležité je předcházet tvorbě různých plísní v teráriu. Větrání zajišťuje větrací mřížka. Např. u terária se základnou 25×25 cm postačí větrací mřížka o šířce asi 5–8 cm. U těchto typů terárií je dobré mít výsuvné otevírání dvířek do boku. Dvířka nainstalujeme do vodících lišt a zajistíme proti otevření např. suchým zipem. Do terária lze umístit jako vytápění např. žárovku. Pozor ovšem na přehřátí sklípkana a vyšší teplotu, než jaká má být ! Obecně by teplota neměla přesahovat většinou 28 stupňů Celsia. Doporučuji žárovku červené barvy, protože prý sklípkani červené, dlouhovlnné světlo méně vnímají a nedráždí je. Při ideální pokojové teplotě však žárovka není nutná.

2. Sklípkani zemní
Do této skupiny sklípkanů lze zařadit prozatím největší množství rodů.
Jsou to např. rody: Brachypelma, Nhandu, Acanthoscurria, Aphonopelma, Citharischius, Cyclosternum, Grammostola, Haplopelma, Theraphosa, Selenocosmia, Pamphobeteus, Lasiodora, Vitalius, Phormictopus, Lasiodores, Chaetopelma, Megaphobema, Chromatopelma a mnoho jiných. Terárium pro tyto sklípkany nemusí být vysoké, postačí 20–25 cm. Důležitá je však základna, např. 20×30 cm. Pro jedince větších druhů, jako třeba rodu Theraphosa, je dobré mít základnu ještě větší, 50×40–50 cm. Při vyšších rozměrech terárií hrozí u těchto sklípkanů pád a zranění, např. prasknutí abdomenu, což je pro sklípkana skoro vždy smrtelné. Vrstva substrátu má být okolo 5–6 cm, může být však i vyšší, obzvláště u rodů Theraphosa nebo Citharischius. Je dobré do terária umístit nějaký úkryt, např. kus kůry opřený o stěnu nebo skořápku kokosového ořechu. Rostliny jsou zbytečné. Důležitá je, zvlášť u některých druhů, mělká napaječka s čerstvou vodou. Některé druhy, např. rodu Brachypelma, Lasiodores nebo Acanthoscurria z napaječky pijí velmi často. Se vzdušnou vlhkostí a s teplotou je to obdobné, jako u stromových druhů. Opět záleží na konkrétním druhu, jaký chováte. Stejné je to i s větráním, které by mělo obecně zabírat jednu třetinu stropu terária.

Chromatopelma cyanopubescens

3. Sklípkani noroví
Do této skupiny můžeme zařadit např. sklípkany rodu Hysterocrates, ale nory si občas hrabou také někteří jedinci rodů Phormictopus, Citharischius, Haplopelma nebo, podle mých pozorování, např. sklípkan s „neoficiálním“ názvem „El coco“ z Kostariky. Tito, nebo i jiné druhy však většinou hrabou, pokud nemají možnost úkrytu. Samozřejmě, že to u těchto pavouků není pravidlem. Spíše záleží na jedinci a také na vámi vytvořených životních podmínkách, jako je teplota, vlhkost, výše substrátu v teráriu a také na vnějších rušivých vlivech. Terárium pro norového sklípkana může být vyšší, 30–40 cm a základna 30×30 cm. To samozřejmě platí pro odrostlejší jedince. Do terária umístíme 15–20 cm substrátu, ve kterém si sklípkan vyhloubí nory. Lze k tomuto účelu umístit do nádrže korkové, či polypropylenové trubičky, ve kterých bude sklípkan žít a které si norami pospojuje. Nepovažuji to však za nutné. Myslím si, že chodby vybudované sklípkanem jsou dostatečně pevné i bez trubiček. Mým sklípkanům jsem nikdy do terária trubičky nedával a oni si sami vyhrabali krásné nory. Nelze však trubičky jednoznačně zavrhnout. Dále můžeme opět do terária umístit mělkou napáječku s vodou. Důležité je dobré větrání. S větrací mřížkou je to obdobné, jako u předchozích skupin sklípkanů.
Vyvarujte se také používání chemických prostředků. Pokud umyjete terárium v jarové vodě, pořádně jej vypláchněte !

Jak a kde sklípkana získat

Sklípkana lze získat buď nákupem v zooprodejně, na chovatelské výstavě nebo přímo od chovatele přes inzeráty v chovatelských časopisech. Dle vlastních zkušeností mohu doporučit chovatelskou výstavu nebo přímo chovatele. Bohužel ve většině našich zooprodejen o prodávaných zvířatech mnohdy nic nevědí, např. stáří sklípkana, životní podmínky atd. Často mají u sklípkana nesmyslný latinský název nebo místo latinského názvu napsáno „sklípkan obecný“, „sklípkan obří“, „tarantule obecná“, “tarantule jihoamerická“ a další podobné bludy. Jednou jsem se prodejně setkal u adultní (dospělé) samice Avicularia metallica s názvem „tarantule domácí“! Nedokáží vám někdy také říci, zda je sklípkan odchovaný u nás nebo dovezen ze své původní domoviny. Tato informace je obzvlášť důležitá, protože sklípkan odchycený v přírodě vám může zavléci do vašeho chovu nejrůznější parazity. Někdy se v prodejnách sklípkani podobných druhů a rodů, prodávají pod jiným latinským jménem.

Citharischius crawshayi – 4. svlek

Správný chovatel svoje sklípkany zná a dělá si záznamy o jejich životních cyklech, jako jsou svleky a podobně. Na chovatelských výstavách se v drtivé většině setkáte s poctivými chovateli, kteří vám poradí s chovem a řeknou o konkrétním pavoukovi vše, co potřebujete vědět a co je nutné k optimálnímu chovu. I zde se však můžete setkat s podvodníky.
Sklípkana si lze také opatřit přímo od chovatele v nejbližším okolí a způsob chovu s ním konzultovat. Přímo od chovatele lze sklípkana koupit přes odborné časopisy, jako je Akvárium – Terárium, Fauna aj. Zde vycházejí inzeráty, týkající se prodeje a výměny těchto zvířat. Sklípkana lze při dodržení určitých podmínek zaslat dráhou. Již způsob, jak je inzerát napsaný, nám mnohé napoví. Poctivý inzerent uvede v inzerátu jméno, (když se do inzerátu vejde), a také město, což mnohé usnadní. Pozor také na správně napsaná latinská jména.

Při koupi sledujte, zda sklípkan neskládá nohy pod tělo, zda se brání při vyrušení obranným postojem nebo vykopáváním žahavých chloupků, zda nemá na abdomenu boule, na těle puchýře, plísně či roztoče. Lysinka na zadečku po vykopávání žahavých chloupků není na závadu a po svleku se chloupky na zadečku zase obnoví. Pozor na prodej dospělých samců (samci mají na konci makadel bulby), za ceny samic a na přestárlé samice.

0,1 Haplopelma lividum

Utržená noha u mláděte časem regeneruje (po pár svlecích), ale u větších a starších jedinců je to již problém. Často jim z místa zranění vytéká tělní tekutina (hemofyla), která se u větších jedinců velmi těžko zastavuje nebo může být zdrojem plísní a roztočů.
(dokončení ve Fauně č.1/2005)