Paragrafy, vyhlášky a kočky

Život v lidské společnosti je korigován zákony a vyhláškami. Daná pravidla se nevyhýbají ani kočkám. Zákonem č. 149/2004 Sb. na ochranu zvířat proti týrání a Vyhláškou č. 192/2004 Sb. o ochraně zvířat při chovu, veřejném vystoupení nebo svodu, by se měl řídit nejen každý občan České republiky, ale i cizí státní příslušník, žijící na území ČR, ať chová zvířata čistokrevná s průkazem původu, množí kočky bez průkazu, nebo má domácí mourky.
Omezeními, která vyplývají z vyhlášky jsou, částečně nelogicky, omezováni především ti chovatelé, kteří jsou organizováni v chovatelských organizacích a chovají kočky s průkazem původu. Každá organizace, která chce vydávat průkazy původu, pořádat svody a výstavy, musí vypracovat a předložit ke schválení Ústřední komisi na ochranu zvířat Ministerstva zemědělství vlastní rozpracování Řádu na ochranu koček při chovu a Řádu na ochranu koček při veřejném vystoupení nebo svodu.
Český svaz chovatelů, Sdružení chovatelů koček má oba řády schváleny a závazně je musí dodržovat od 18. 2. 2006. Oba tyto řády jsou zveřejněny na www.schk.cz/schk.
Řád na ochranu koček při veřejném vystoupení nebo svodu (výstavy) přijali chovatelé a vystavovatelé prakticky bez připomínek, protože dosavadní praxe pořádání výstav se neliší od ustanovení tohoto řádu.
Řád na ochranu koček při chovu má několik, pro chovatele ne zcela příjemných a pochopitelných bodů. Tento řád neumožňuje a neupravuje chov koček v jiném, než zájmovém chovu. Zvířetem v zájmovém chovu je zvíře, u kterého hospodářský efekt není hlavním účelem chovu. Také je uvedeno, že kočky žijí ve společné domácnosti s majitelem, proto životní prostředí a jeho údržba odpovídají běžnému hygienickému standardu pro člověka. Kočky nesmí být trvale uzavřeny v klecích nebo trvale chovány ve venkovních voliérách. Prostor minimálně 6 čtverečních metrů na kočku je optimální pro její pohodu. Držení 80 koček v třípokojovém panelákovém bytě, ještě nedávno vychvalované „milovnice“ koček, je týráním.
Ve čl. 8 jsou stanoveny podmínky pro chovná zvířata. V odstavci (3) je uvedeno, kteří jedinci nesmí být použiti k chovu. Tato omezení jsou z toho důvodu, aby byly chovány kočky fyzicky i psychicky zdravé. Bohužel, jedince, kteří nebyli uznáni k chovu, a to pro závažné zdravotní nebo exteriérové problémy, množí producenti koček tzv. „bez papírů“.
Zvlášť problematický je odstavec (4), který omezuje věk chovných koček (samic) na 1 až 8 let. To znamená, že kočka může být kryta kocourem nejpozději v den svých osmých narozenin. Toto omezení muselo být stanoveno podle Vyhlášky 192/2004 Sb. a bylo zřejmě převzato podle omezení u psů. Kočky se zpravidla dožívají až dvojnásobného věku oproti průměrnému věku psů a kočka v osmi letech je před vrcholem své chovné kariéry. Kocouři smějí být použiti k chovu od jednoho roku stáří (ne dříve!) neomezeně. Paragrafy a vyhlášky platí dokud nebude novela.
To, že usmrcení kočky laikem je zakázáno, že nutné usmrcení kočky smí provést pouze veterinární lékař po posouzení zdravotního stavu, a to formou eutanazie, je bez diskuze.
Obdobné řády jako má ČSCH, Sdružení chovatelů koček byly povinny vypracovat a řídit se jimi všechny chovatelské organizace, nejen kočičí, ale i psí, králičí, slepičí, holubí atd. Jejich řády mohou být přísnější, než je Vyhláška o ochraně zvířat při chovu, nemohou být ale mírnější nebo povolovat výjimky.
Proto je zcela bezpředmětné, aby chovatelé koček přecházeli do jiných organizací než je ČSCH z důvodů nesouhlasu s Řádem na ochranu koček při chovu, protože i jinde musí být dodržena použitelnost k chovu koček do osmi let a jiná omezení daná Vyhláškou č. 192/2004 Sb. Seriózní chovatel snad nebude množit kočky dál, ale bez průkazu původu jen proto, že mu nevyhovuje současná právní úprava.