Piskořka věžovitá (Melanoides tuberculata)

Patří mezi plže (Gastropoda), podtřídy předožábří (Prosobranchiata), řádu jednopředsíňoví (Monotocardia) a do čeledi Thiaridae (dříve Melaniidae). Vyskytuje se v Egyptě, Filipínách a Indonésii v tekoucích i stojatých vodách.

Silnostěnná ulita piskořky s 6–8 závity je štíhlá, vřetenovitá. Její vrchol bývá často ulomený. Zbarvení je zelenkavé s hnědými proužky. Dosahuje velikosti okolo 25 mm, maximálně 30 mm. Ulita je opatřena tmavě hnědým víčkem (operculum). Tělo je šedé s tmavě zeleným mramorováním, noha je zespodu jednolitě šedá. Ústa jsou na jakémsi chobotku, který je více pigmentovaný, stejně tak i hlavová část. Piskořky dýchají žábrami, které jsou uloženy v plášťové dutině.

Piskořky jsou světloplaché a proto je ve dne příliš často neuvidíte. Den tráví zahrabané ve štěrku nebo písku, který svojí činností prokypřují a vyžírají z něj zapadlou potravu, tlející zbytky a detrit. Po čase srovnají všechny nerovnosti dna. V noci vylézají ze substrátu a prolézají akvárium. Teplota nemá klesnout pod 15 °C. Věžovky se příliš nehodí do nádrží s potěrem, protože jej svou noční aktivitou ruší. Jsou značně odolné vůči soli.
Jsou to plži s pohlavím rozlišeným. Kladou vejce s vyvinutými mladými, kteří se při kladení ihned líhnou, jde tedy o tzv. vejcoživorodost (ovoviviparii) a ne o pravou živorodost (viviparii). Při dobrých podmínkách se přemnožují.

Literatura:
Petrovický, I.: Akvaristická příručka, SZN, Praha 1979
Zukal, R, Sadílek, V.: Akvárium v bytě, Svépomoc, Praha 1962

text a foto: Meduna Petr