Živý poklad z Čech - Nutrie říční

Přiznám se vám hned a bez mučení, že ačkoliv jsem nadšena pro nejrůznější zvířata, právě nutrie se mi až do teď zdárně vyhýbala. Nevím o ní zhola nic. Proto mě získané informace o tomto zajímavém zvířátku často překvapily. Je to zajímavé zvíře.

• Přeštická vícebarevná nutrie.

Nutrie říční nebo také lidově nazývaná vodní krysa, má svůj přirozený domov v Jižní Americe. Postupně se však, chovem lidí, rozšířila téměř do všech světadílů. Ceněná je hlavně pro svou kožešinu a maso, zejména ve Východní Evropě a Asii. Nutrie patří mezi hlodavce. Stavbou těla, velikostí a vzhledem stojí někde mezi ondatrou a bobrem. Délka těla u dospělých zvířat je 50 - 70cm, ocas je dlouhý 30 - 40cm a hmotnost je 5 - 6kg (u alfa samců chovaných v zajetí dosahuje až 12kg). Nutrie pohlavně dospívá nejdříve ve čtyřech měsících, ranost je do určité míry odvislá od kvality předkládané potravy. Březost je poměrně dlouhá, trvá 130dní. Zpravidla se ve vrhu rodí 5 - 6 mláďat, která matka kojí 5 - 6 týdnů. V zajetí se většinou chová v tzv. harémovém chovu. Na jednoho samce tak připadá až šest chovných samic.
Zbarvení srsti u nutrií může být:
Hnědé - má původ u divokých nutrií žijících ve volné přírodě.
Barevné - dominantně dědičné - např. černé, zlaté, bílé.line recesívně dědičné -stříbrné, greenland, pastelové, safírové, přeštické vícebarevné.

• Barevné rázy nutrií.

Do genových zdrojů je zařazená nutrie standardní, moravská stříbrná a přeštická vícebarevná.
Standardní nutrie byla vyšlechtěna dlouholetým výběrem zvířat, které vynikaly velikostí, strukturou a barvou srsti a velmi dobrou plodností. Zbarvení srsti je na hřbetě tmavohnědé, na břiše světlehnědé. Boky mají oranžový nádech, také kolem očí a uší je srst oranžová.

• Nutrie standardně zbarvená.

Moravská stříbrná nutrie byla vyšlechtěna v 70. letech chovateli v okolí Brna. Barva srsti je šedá až šedofialová s krásným prostříbřením. Na bocích a břiše je světlejší, platinově bílá. Oko je hnědé. Tato nutrie vyniká atraktivní barvou, dobrou výkrmností a masnou užitkovostí.
Přeštická vícebarevná nutrie byla vyšlechtěna na Přešticku, počátkem 80.let (pan Hřeben, Bouda). Základní barva srsti je bílá, hnědá je na hřbetě, zádi, kolem očí a uší. Nos ani hrudní končetiny nejsou pigmentované, ocas má tmavou špičku. Oči jsou hnědé.

• Chovatel Zdeněk Šafanda.

V Čechách se nutrie chovají již více než 80. let. Významněji se rozšířily až po válce, tedy po roce 1945. Nutrie se stala oblíbenou pro své vynikající jemné maso s nízkým obsahem tuku a naopak vysokým zdrojem kvalitních bílkovin. Hlavním důvodem jejího chovu ale byla produkce kožek. V 80. letech 20. století bylo u nás ročně vyprodukováno kolem 500000 kusů jakostních kožek! Standardní nutrie u nás tehdy chované patřily ke špičce v Evropě. Až nevýhodné ekonomické podmínky způsobily její pokles na současné historické minimum.

• Chovná skupina nutrií.

Stupeň ohrožení je u standardní a stříbrné nutrie hodnocen jako ohrožený, u přeštické vícebarevné jako kritický.
Od roku 2001 existuje evidence nutrií zařazených do genových zdrojů v České republice podle registračního řádu ČSCH. Značení zvířat je prováděno čipy. Každá nutrie má svůj plemenný list. Ten obsahuje údaje o konkrétním jedinci, jako je název plemene, identifikační kód chovatele, číslo zvířete, datum narození, původ, živou hmotnost nutrie v 7 týdnech a v 6 měsících a výsledky bonitace. Jedinci zařazení do genových rezerv jsou evidováni v databázi ÚV ČSCH a Národního referenčního střediska pro genové zdroje. Projekt ochrany nutrií v rámci Národního programu zajišťuje a informace zájemcům o chov poskytuje Český svaz chovatelů.

• Mládě přeštické vícebarevné nutrie.

Současný počet chovaných nutrií v Čechách je bohužel velmi neradostný. Stavy se stále snižují a mnoho chovatelů končí pro ekonomicky neúnosnou situaci. Výkupní ceny kožek jsou velmi nízké. Přeštická vícebarevná nutrie pravděpodobně již brzy vyhyne!
Tak jako při psaní předchozích článků o zvířatech zařazených v genových zdrojích, kdy jsem oslovila a vyzpovídala jejich chovatele, tak i tentokrát jsem nemohla jinak.
Navštívila jsem proto mladého, tělem i duší zapáleného, chovatele, který se mimo jiné věnuje také chovu nutrií. Cesta k němu byla kratičká, protože bydlí hned ve vedlejší vesnici, ve Šlovicích u Plzně. U Šafandů vás přivítá štěkot psů, řehtání koní, bučení kravky, vrkání holubů a kokrhání kohoutů. Všechna zvířata snad nejde ani vyjmenovat, určitě bych na některá zapomněla a to bych nerada. Mezi tou vší drobotinou má Zdeněk Šafanda umístěné prostorné kotce pro své nutrie. Chová několik barevných rázů. Standardní, bílé, černé, zlaté i přeštické vícebarevné nutrie. Během jednoho kratičkého odpoledne nelze zajisté načerpat veškeré jeho zkušenosti získané během několika let chovu nutrií, ale i tak jsem, díky Zdeňku Šafandovi načerpala spoustu zajímavých informací. Posuďte sami.

Zdeňku, jak dlouho již chováš nutrie a které barevné rázy máš ve svém chovu?
S chovem jsem začal před čtyřmi lety, ale první rok se mi ještě moc nedařilo. Pro úspěšný chov nutrií se stále člověk musí učit a získávat potřebné zkušenosti. Postupně jsem poznal potřeby těchto hlodavců a karta se začala obracet. Nyní úspěšně odchovávám početné vrhy a raduji se z dobrého zdravotního stavu svých chovných zvířat. V současnosti tu mám nutrie standardní, bílé, černé, stříbrné i přeštické vícebarevné. U nutrií je velmi zajímavá také dědičnost barev, některé jsou dědičné dominantně a jiné recesivně. Z toho musíme při sestavování rodin vycházet. U bílého a zlatého rázu nelze pářit dva shodné jedince. Tyto barvy s sebou nesou tzv. letální faktor, rodila by se mrtvá či postižená mláďata. Samice by mohla také potratit a to by ji ohrožovalo i na životě. I při spojení dvou barevných rázů se nadále vyskytují standardně (divoce) zbarvená mláďata.

Přibliž mi, prosím, specifika chovu nutrií. Jaké jsou zvláštnosti a potřeby těchto velkých hlodavců?
Nutrie chovám harémově, na jednoho chovného samce připadá 5 - 6 samic, kteří spolu tvoří rodinu. Tu se snažím zachovat po celý jejich produktivní věk. V chovu zvířata ponechávám tři roky. Nutrie do rodiny zařazuji ve věku asi 7 měsíců, pokud je jejich váha alespoň 3,5kg. Dříve není dobré samice připouštět, podtrhne se pak jejich růst a odrazí se to i na následných odchovech mláďat. Velmi důležité je, aby samice z jedné rodiny byly sestry nebo alespoň polo sestry (mají stejného otce). Jinak se velmi často stává, že po narození mají mláďata v rodině odlišný pach a ostatní samice je nemilosrdně zlikvidují. Po třetím roku stáří již výrazně klesají reprodukční vlastnosti zvířat. Chovného samce v rodině ponechávám stále, neodděluji ho ani při rození mláďat. Neublíží jim. Jen občas některá samice tak urputně chrání mláďata, že dočasně odhání i jejich otce.
Březost nutrií je dlouhá 130 dní, pak se narodí většinou okolo 6 mláďat, ale už jsem odchoval i 9 nutrií. Novorozené nutrie jsou již zcela vyvinuté a během tří dnů už šmejdí po výběhu a ochutnávají potravu matky. Mléko pijí nejen od své matky, ale i od ostatních samic z jedné rodiny. Velikou zvláštností nutrií je uložení mléčných struků u samic. Mají je totiž na zádech. Opravdu! Podél páteře, takže pokud samice plave ve vodě, mohou mláďata i přesto pít mléko. Leží přisátá matce na zádech a nerušeně si pochutnávají. Je to úžasný pohled.

• Dvouměsíční mláďata nutrií.

Někteří chovatelé používají při značení nutrií, nastřihování určitého počtu plovacích blan. Poznají pak přesně z jaké rodiny nutrie pochází.
Nutrie potřebují k dobrému prospívání vodu. Ideální je tekoucí potok, kdy jsou nečistoty odplavovány a voda je stále čistá. Pak mají nutrie tu nejkrásnější kožešinu. V dnešní době je ale zisk za kožky zanedbatelný, oproti dobám dřívějším, kdy to byl velmi ceněný obchodní artikl. Já prodávám nutrie nejčastěji na maso, někdy na chov. Zralost jateční nutrie je asi v devíti měsících. Kožky jsou velmi nevýhodně placené. Dostávám za 1. jakost (A) asi 100Kč za kus.
Maso z nutrií je výtečná pochoutka. Chutná trochu jako králík, ale je mnohem šťavnatější. Je také dieteticky velmi zdravé, pro svůj nízký obsah tuku se hodí i při různých dietách.

Čím své nutrie krmíš? Jak o ně pečuješ?
Jeden výborný chovatel nutrií říkal, že podle počtu mladých ve vrhu se pozná, jak dobře je o nutrie postaráno. Pokud se na nich šetří, zcela určitě se to projeví špatnými odchovy. Řídím se tím a nutrie krmím co nejlépe. Podávám směs z namočené pšenice, ovsa, ječmene, šrotu a řepky. Teď na jaře do ní přidávám každý den kopřivy a v zimě pak nasekané seno. Dále krmím vařené brambory, po nich báječně rostou, řepu a chleba. Nutrie mají rády i jinou zeleninu, např. rajská jablka. Pravidelně podávám vitamíny, jako je Plastin nebo jiné, přímo určené pro kožešinová zvířata. Kvůli okusu dávám zvířatům dvakrát týdně větve z vrby, jsou výborné i pro jejich dobré trávení. V poslední třetině březosti se nesmí samice příliš překrmovat, rodila by se příliš velká mláďata a docházelo by ke komplikacím při porodu.
Při manipulaci se zvířaty je třeba být stále ve střehu, jejich ostré zuby dokáží pěkně poranit.

Máte úžasné množství zvířat, jak jsi se k chovatelství vlastně dostal?
Zvířata mě lákala už jako malého kluka, ale rodiče mě v tom nepodporovali. Jediný, kdo v rodině choval zvířata, byl můj děda. Choval hlavně koně. Tak asi po něm jsem lásku ke zvířatům zdědil. I když jsem bydlel v Plzni v bytě, věděl jsem, že se chovatelství jednou chci věnovat. Dočkal jsem se, až když jsem se oženil a postavili jsme si svůj dům. Konečně se mohu intenzivně věnovat svému koníčku. Má žena je také milovnice zvířat, spíše tedy těch chlupatých. Holuby a slepice moc nepreferuje, ale má svého koně, dva psy, kočky a i jiná zvířata. Máme dvě malé děti, které snad podědí naši lásku ke zvířatům.
Díky Zdeňku za příjemné povídání a přeji Tobě i Tvé rodině spoustu úspěchů a radostí z chovatelství. Fandím Vašemu zapálení a obdivuji, jak vše s bravurou zvládáte.

Co říci závěrem?
Nutrie mě určitě oslovily a v mnoha věcech také překvapily. Jsou to velmi zajímavá zvířata s kombinovaným nedoceněným užitkem. Doufám, že se ještě i dnes najdou nadšenci, kteří se budou i nadále věnovat jejich chovu a zabrání tak jejich úplnému vymizení z naší země. Držím jim palce, ať překonají současné nepříznivé období. Potřebují k tomu spoustu trpělivosti a lásky ke zvířatům. Snad již brzy vznikne výraznější podpora pro chovatele tohoto, neprávem přehlíženého, dědictví našich předků. A co popřát nutriím? Snad se tu pro ně najde alespoň kousek místa a budou tu s námi žít i nadále.