Chov Pterinochilus lugardi

Výskyt
Bostwana, Namibia, RSA, Tanzania, Zambia, Zimbabwe.

Adultní samec.

Zbarvení
Podkladovou barvou je zlatá. Cephalothorax má tmavou hvězdu, jinak je také zlatého zbarvení. Abdomen je zlatý a na hřbetu, podél srdce nese černé skvrny, vytvářející obrazec. Ochlupení je krátké a řídké, světlého zbarvení. Tělo dospělé samice je značně robustní, disponuje kratšími končetinami a znatelně většího cephalothoraxu. Abdomen je také znatelně větší, oválného tvaru. Pattela má podélné, slabé a párové tmavší ochlupení na všech končetinách. Samci jsou stejně zbarveni jako samice, mají tibiální fixační háky a bulbusy. Pro snadnější přehled ohledně zbarvení přikládám fotografii dospělé samice i samce.

Adultní samice po svleku.

Velikost
Jedná se o menší sklípkany. Moje dospělá samice měří asi 45 mm v těle, samec méně, asi 35 mm v těle.

Předehra, samec vylákal samici z nory.

Chování
Jedná se o útočného pavouka. Při vyrušení se staví do „výstražné pozice“, pokud to útočníka neodradí, začne předními končetinami nebo chelicerami mlátit o podklad, pokud ani to nepomůže, začne kousat. Ještě než kousne, rychle mne chelicerami, ne kvůli stridulaci, nýbrž kvůli rychlejšímu a efektivnějšímu kousnutí. Především u tohoto druhu je kousnutí tak rychlé, že často i zkušený chovatel nestačí provést úhybný manévr. Často kouše už při prvním vyrušení.

Chov
Jedná se o zemního sklípkana, ale vytvářejícího často hlubší nory, které hustě zapřádá. Ústí nory vždy uzamkne jemnější vrstvou pavučiny. Podobně zapřádá ústí nory i Hysterocrates hercules. Je zajímavá předehra páření, kdy samec natrhne pavučinu v ústí nory samice, aby jí vyprovokoval k opuštění nory. Pro dospělé jedince postačí nádrž o těchto rozměrech 250 (d)× ×200 (h)×200–250 (v) mm. Především je důležitá výška nádrže s vyšší vrstvou substrátu, jelikož pavouci si s oblibou vytvářejí nory. Nemusíme jim nabízet různé náhražky, to není třeba, ani vkládat kus zahnuté kůry. Pokud ale nádrž nemá dostatečnou výšku, je úkryt nutný. Samozřejmě by neměla chybět nízká napáječka, nejlépe Petriho miska, jelikož nevím, že by tento druh uměl zdatně plavat jako např. Hysterocrates hercules. Tento druh nemá rád příliš veliké vlhko, postačí udržovat vlhkost asi 50–70 %. Teplota může být od 27 do 30 °C, postačí ale i pokojová teplota.

Páření.

Vlastní chov
Koncem roku 2006 jsem od kolegy Richarda Koritty obdržel dospělou samici z odchytu. Byla už ale 4 roky chována v ČR. Po asi čtrnáctidenní karanténě jsem nepozoroval žádné nemoci, proto jsem ji dal mezi své ostatní chovance. Už od začátku směle přijímala potravu. Jen jsem byl ze zpočátku udiven její agresivitou, která byla značná. Ta během pár týdnů pomalu, ale jistě polevila. Dal jsem ji do nádrže o rozměrech 170 (d)× ×250 (h)× ×130 (v) mm s vyšší vrstvou substrátu (lignocel). Po krátké době si vytvořila noru, která je hluboká až na dno nádrže. Je silně zapředená a ústí nory také. Všiml jsem si, že samice musela přijít k nějakému úrazu, jelikož u prvního páru na levé straně měla dorostlou menší končetinu, která vyrůstala až od coxy. Ptal jsem se kolegy, jestli o tom něco neví a on mi řekl, že tak vypadala už po dovozu. Tím jsem se ale nenechal odradit, věděl jsem, že nejde o nic vážného, zvlášť, když už končetina byla dorostlá. Teplotu jsem udržoval pokojovou, okolo 25 °C. Vlhkost jsem udržoval jen tak „od oka“. Začátkem roku 2007 se samice svlékla a já jsem začal shánět samce. Nějakou dobu jsem to zkoušel přes inzeráty, ale to bylo marné. Nakonec jsem ho objevil na předposlední burze před letními prázdninami. Byl na prodej za solidní cenu, tak jsem neváhal a koupil ho. Samec už byl přečerpaný a byl čerstvě adultní. Samici jsem pořádně vykrmil: 5–6 odrostlejších cvrčků, to jsem opakoval ještě dvakrát po asi týdenních pauzách. Samce jsem také vykrmil, ale mnohem méně, jelikož dospělí samci obvykle spořádají menší množství potravy než samice. Když jsem samce připouštěl k samici, byla zalezlá v noře. Po zotavení se samec začal pomalu bez bubnování přibližovat k ústí nory s mírnými vibracemi. Potom natrhl předními končetinami ústí nory a tím vyprovokoval samici, aby vylezla. K předehře patřilo mírné vibrování a kývání samce. Potom začal něžně laskat předními končetinami družku okolo očního hrbolku a na chelicerách. Ta neprojevovala žádné smluvené signály předehry. Jen hodně nastavovala svoji spodní část těla a zajímavé je, že ani hrozivě neotvírala chelicery. Samec se ji snažil zaháknout tibiálnímy háky. Když se mu to nepodařilo, doslova do ní narazil tak, aby ji nelákal coby chutné sousto. Opětovně začal s vibracemi a dokonce krátkými, prudkými a trhavými pohyby dal najevo, že je připraven. Po prvním nezdaru se opět snažil zachytit tibiálnímy háky. Najednou, jakmile měl správný přístup, tvrdě a rychle samici zachytil a nemusel ji ani nadzvedávat, protože páření probíhalo v ústí nory a ona mu už při předehře nastavovala spodní část těla, jak jsem se už zmínil. Při samotném páření samec střídavě a pomalu vyměňoval bulby a celé páření nakonec trvalo něco přes půl hodiny. U samců je zajímavé, že mají zvláštně uzpůsobené tibiální háky, aby nemuseli svoji družku zachytávat při otevřených chelicerách. Jsou kratší, tenčí, pichlavějšího tvaru a jsou zakřivené bokem z vnitřní strany tibií. Chelicery zachytí u kořenu samotných hrotů. Embolusy jsou tenčí a také pichlavějšího tvaru. Co se týče odchovu, ten zatím nemám a právě na něj čekám. Snad z toho něco bude. Samce jsem půjčil na začátku prázdnin za polovinu kokonu. Potom, co mi byl vrácen, jsem samici nechal ještě jednou pro jistotu napářit. Předehra a páření probíhaly obdobně.

Použitá literatura:
František Kovařík, Svět sklípkanů, nakladatelství Madagaskar, 2006