Potkani, krysy a krysaři

Se zájmem jsem si přečetl článek „Fancy rat aneb luxusní potkan“ ve Fauně číslo 22 loňského roku. Ve článku jsou však údaje, o kterých si myslím, že si zaslouží upřesnění. Jedná se o informaci, že potkan vytlačil krysu a povolání krysař vzniklo v 18. století.

Potkan – Rattus norvegicus.

Povolání krysaře je dostatečně známo již ze středověku. Bratři Jacob a Wilhem Grimmové sepisovali německé lidové pohádky a pověsti, které poprvé publikovali v roce 1816 a v jedné pověsti píší o krysaři. Ten pomocí píšťaly odváděl krysy z měst. Krysy se mezi sebou dorozumívají vysokým tónem (utrazvukem), a tak by se pomocí píšťaly daly teoreticky ovládat. Taková píšťalka se používá i pro ovládání psa. Událost, kterou bratři Grimmové popisují, se podle kronik stala v roce 1283 nebo 1284. Je to již dávno a asi proto se zdroje neshodují. Mám zato, že pověst o krysaři je dostatečně známá, nebudu ji zde popisovat. Jan Pilař ji převedl do básní, které vyšly v roce 1945 a Daniel Landa napsal podle této pověsti úspěšný muzikál, který se hrál od roku 1996 u nás i v zahraničí.
Šlechta, rychtáři a radní měli již ve středověku zájem na hubení krys, vždyť především jim škodily na zásobách, protože ten kdo nic neměl, tomu neškodily. Být krysařem mohlo být dobré povolání, pokud však dostal zaplaceno … Pohromou pro všechny lidi byly blechy, které žily na krysách. Blechy přenášely mor, přesněji bakterie na blechách žijící, to však zjistili až v roce 1894 Kitasat a Yersin. První zpráva o moru pochází ze šestého století od Procopiuse a Evagriuse, kdy mor propukl v Egyptě, rozšířil se podél Středozemního moře a dostal se až do střední Evropy. Velká epidemie moru byla v Evropě v roce 1347–1356, kdy při ní zemřela čtvrtina obyvatel Evropy. Podobné nebo ještě horší to bylo v dalších letech, až do konce 17. století. Když Simons zjistil, že mor přenáší blechy krys, nastalo jejich hromadné hubení. Pro jistotu byli však hubeni také psi a kočky, protože mají také blechy. Krysy opravdu nejsou jediné, kdo mor přenáší, je to více než dvě stě druhů dalších hlodavců. Epidemie moru propukají i v současné době v Africe, Severní a Jižní Americe a ve většině asijského mírného pásma.
Proč zmizely krysy z Evropy, vysvětluje několik teorií. Jedna z jich říká, že byly vytlačeny potkanem. Ale mohl potkan konkurovat kryse, když obývá jiný biotop? Krysa (Rattus rattus) je původem stromové zvíře, umí výborně šplhat a obývá prostory suché a teplé, půdy, sýpky a podobně. Je téměř výlučně odkázána na budovy. Také podíl živočišné potravy je u ni podstatně menší než u potkana. Potkan (Rattus norvegicus) je zvíře bažinné, obývá prostory podzemí a vlhké, jejich velké rozšíření umožnilo až zavádění kanalizací. Tato obecně rozvinutá a stále udržovaná teorie o zmizení krys je špatná. To potom za úbytek hrdličky divoké může hrdlička zahradní nebo za úbytek divokých králíků může zajíc? Vždyť jsou si tak podobní a žijí vedle sebe. Další teorie tvrdí, že krysám ubývalo jejich přirozené prostředí – dřevěné stavby a doškové střechy, ve kterých žily a nacházely zde dostatek úkrytů. Místo ze dřeva lidé stavěli z cihel a betonu. Také stále méně ukládali obilí a jiné zásoby na půdách, protože přestávali být závislí jen na vlastní produkci. Tím krysám ubývala potrava. Třetí teorie je o tom, že krysám začala být v Evropě zima. Krysy ze světa nezmizely, žijí tam, kde je tepleji, jsou to teplomilná zvířata. Není žádné tajemství, že v Evropě bývalo tepleji. Dnes se o tom nemluví, ba naopak, mluví se o oteplování. Ale již Kosmas píše ve své kronice o dvou úrodách do roka. Vypovídají o tom i zvířata, která na našem území ještě poměrně nedávno žila. Například hojně zde byla rozšířena želva bahenní. Žilo jich zde tolik, že se prodávaly v koších na tržištích a mnichům sloužily jako postní jídlo. A to žily i severněji, v dnešním Německu. Bylo zde tehdy takové teplo, že se zdárně množily.

Želva bahenní – Emys orbicularis.

Když v roce 982 dojel Erik Rudý (Eirík Rauda) do Grónska, dánsky Gronland, v překladu Zelená země, bylo možné na tomto největším ostrově chovat ovce a krávy. Jeďte se tam podívat nyní, žádná tráva, žádné ovce ani krávy, jen sníh a led. Z důvodu postupně zhoršujícího se klimatu zanikly v 15. století v Grónsku poslední vesnice. Pro jejich obyvatele nastala celoroční zima, ztratili možnost chovat ovce a krávy a Grónsko proto opustili. V té době se začalo ochlazovat i u nás, dnes se zase otepluje. Benátští bratři Niccolo a Antonio Zeno, kolem roku 1380, při cestě po severním Atlantiku, vytvořili mapu Grónska, kterou zveřejnil Francesco Marcelino v Benátkách. Na mapě vidíme Grónsko bez ledu s horami a řekami! Profesor Charles H. Hapgood z Keene State College (New Hampshire) v roce 1996, ověřil, že topografie Grónska odpovídá mapě.
V časopise Živa z roku 1913 píše pan Dr. Oldřich Košťál o odchycení posledních krys na našem území. Jenalo se o tři krysy chycené v lednu v Mělníku. Rok před tím tam byla chycena jedna. Bylo to údajně jediné místo v českých zemích, kde byl v té době doložen výskyt krys. Je však možné, že krysy byly uloveny nebo zabity i jinde a později, ale nikdo to nenahlásil. Podle všeobecné encyklopedie „Universum“ žijí krysy ještě ojediněle v severních Čechách.
Rozdíl mezi krysou a potkanem je patrný na první pohled. Pro vaši informaci, uvedu jejich popis, aby jste si je mohli určit, pokud by vám běhal některý z těchto hlodavců po domě. Krysa je oproti potkanovi poněkud menší a štíhlejší. Tenký ocas krysy přesahuje délkou tělo, kdežto u kořene zesílený ocas potkana nedosahuje délky těla. Hlava krysy je protáhlá s nápadně velkýma očima a lysýma ušima. Uši jsou velké, klapouchovité, takže přehrnuty směrem k čenichu překrývají oči. Krátké, slabě osrstěné uši potkana k očím nedosahují.