Chov sklípkana Chilobrachys dyscolus (Simon, 1886)

Výskyt
Vietnam, deštné pralesy.

Dospělá samice.

Zbarvení
Podkladová barva tohoto druhu je světle hnědá až béžová, cephalothorax a abdomen mají obdobné zabarvení. Okraj cephalothoraxu je znatelně světlejší. Konec abdomenu u samiček má duhový odlesk. Chelicery, snovací bradavky a končetiny mají taktéž stejné zbarvení, pouze tarsus a metatarsus jsou tmavší a přechází s nádechem od tmavě hnědé až po světle modrou, zvláště u samců. Na všech končetinách, od femur po tibia jsou zřetelná párová pruhování tmavého zbarvení. Spodní strana pavouka je rezavá až tmavě hnědá, s kratšími řídkými béžovými chloupky. Abdomen nese kratší řídké chloupky světlého zbarvení. Také končetiny nesou kratší řídké a světlé chloupky. Na spodní straně a pouze na předních končetinách je tarsus a metatarsus při odlesku zbarven duhově, podobně jako u většiny stromových sklípkanů. Samec má podkladové zbarvení o něco tmavší než samice. Lepší představu o zabarvení dají přiložené fotografie dospělého samce a samice.

Velikost
Jedná se o vzrostlého sklípkana, ale samec dosahuje podstatně menšího vzrůstu oproti samici. Moje dospělá samice měří asi 70 mm a čerstvě dospělý samec měřil asi 40 mm v těle. Obvykle mají samci delší a tenčí končetiny.

Připuštění.

Chování
Je známo, že celý rod Chilobrachys disponuje účinným toxinem, ale v chování není agresivita u tohoto druhu na prvním místě. Tento druh lze označit jako mírně agresivní, náladový. Samice se při vyrušení dává většinou na útěk, při přetrvávajícím ohrožení se staví do „výstražné pozice“ kombinované s výpady. Ztroskotá-li tento způsob zastrašování, může poté kousnout. Chování u samců je podobné. Ztotožňuji se s názorem, že chování sklípkanů závisí hodně na daném jedinci a na chovných podmínkách.

Chov
Jedná se o zemního sklípkana, který hustě zapřádá své obydlí pavučinou, je proto vhodné poskytnout mu dostatek vlhké zeminy, na které si zapřádá hnízdo v podobě pavučinového „tunýlku“. Ten je důležitý pro vznik potřebného mikroklima, který rod Chilobrachys potřebuje k přežití. Afričtí sklípkani čeledi Ctenizidae používají podobné metody zapřádání. Dospělému jedinci postačí nádrž o velikosti asi 25×25×25 cm s vyšší vrstvou zeminy nebo raději rašeliny. Větší množství rašeliny lépe zachová optimální vlhkost. Potom stačí vložit kus zahnuté (nejlépe korkové) kůry, kde si sklípkan najde postupem času své obydlí a sám si ho ještě vylepší. Nesmí chybět napáječka (nejlépe Petriho miska), může být i hlubší. Rod Chilobrachys požaduje vyšší vlhkost ovzduší, asi 80 %. Teplota by se měla pohybovat mezi 23–30 °C. Chov při pokojové teplotě, tedy bez vytápěné nádrže, mírně zpomaluje chovaným jedincům jejich metabolizmus, což přispívá k prodloužení života. Dospělá samice spořádá větší množství cvrčků, švábů nebo sarančat a poradí si i s malou myškou. Dospělému samci postačí s ohledem na menší velikost i menší množství potravy.

Hlavohruď samice.

Vlastní chov
Koncem roku 2007 jsem na pražské burze „Živá Exotika“ na Ládví zakoupil dospělou samici popisovaného druhu. Na první pohled byla zdravá, ve velmi dobrém stavu, bez vnějšího poranění. Neváhal jsem a koupil ji. Po transportu byla samice uložena do plastové přenosky o rozměrech 33(d)×20(h)×24(v) cm, s odvětrávaným víkem a osmicentimetrovou vrstvou čerstvého vlhkého lignocelu. Vybavení doplnila zahnutá korková kůra a napáječka v rohu nádržky. Nakonec jsem do nádrže vložil samici. Už po několika hodinách si našla své útočiště pod kúrou a za pár dní si začala zapřádat své hnízdo. Během několika týdnů bylo silně zapředené hnízdo hotové a pavouk směle přijímal potravu. Povzbuzen zdárným průběhem chovu jsem se rozhodl, že pro samici opatřím samce za účelem pozorování páření a eventuálního odchovu.

Tělo samice.

Páření
Na příští burze jsem u kolegy Pavla Justa náhodou objevil vhodného samce a po krátké konzultaci jsem ho od něj zakoupil. Následující den navečer jsem ho připustil k jeho nové družce. Předtím jsem ale z nádrže odstranil korkovou kůru, aby bylo pro páření více místa. Většina samců tohoto rodu po krátkých námluvách podběhne samici a po spáření, které trvá snad jen vteřinu, se dává rychle na útěk. Samec se schoval do naklopené odkryté krabičky a nehodlal ji celý večer opustit.

Dospělý samec.

Nezdar
Samice ho cítila, chodila okolo něj, on však nereagoval a nedával nijak najevo svoji přítomnost. Při manipulacích v nádrži byl trochu nervózní a agresivně se stavěl do „výstražné pozice“. Začínal jsem trochu pochybovat o tom, že je vše v normě a rozmýšlel jsem se, že samce prozatím raději odchytím. Poté udělala samice ještě jeden oblouk a namířila si to přímo k samci. Dříve než jsem stačil zareagovat a zastavit ji, rychle samce polapila a zakousla. Bylo mi to líto, ale nezbylo, než shánět nového samce.

Nové páření
Přes internetovou inzerci se mi po pár dnech ozval jeden mimopražský chovatel, od kterého jsem vhodného jedince sehnal výměnou za jiného sklípkana. Ještě než jsem ho připustil, tak jsem samici pořádně vykrmil v naději, že její apetit na ženicha bude menší. Teprve potom došlo k připuštění a tentokrát jsem korkovou kůru z nádrže neodebral a nechal situaci volný průběh, což se osvědčilo. Samec byl po krátkém zotavení uložen do nádržky. Začal obcházet úkryt samičky kolem dokola s mírnými vibracemi a chvěním, aby na sebe upoutal její pozornost. Ta zůstávala v úkrytu a silně rytmicky poklepávala předními končetinami o podklad. On její signál opětoval. Toto se opakovalo ještě asi třikrát, až se samec s opakovanými vibracemi začal pomalu přibližovat k zadnímu vchodu jejího úkrytu, který byl zapředen pavučinou. Samec neustále dával signály a při dalších pokusech se snažil dostat co nejblíže k samici. Její uzavřený vchod se přitom snažil přetrhat. Ona na to reagovala opětovnými mírnými výpady, po kterých se vždy stáhl, aby znovu začal s popisovanou předehrou. Takto se vše opakovalo na obou stranách sedmkrát až osmkrát. Nakonec se samci podařilo pavučinou zalemovaný vchod úkrytu prolomit. Potom došlo ke kontaktu obou pavouků za pomoci předních končetin a chelicer, s opětovnými mírnými vibracemi a otřesy, až samice vztyčila své tělo, aby se samec mohl dostat svými bulbusy k pohlavnímu otvoru a spářit ji. Po spáření se mu samice rychle zakousla do cephalothoraxu, takže i tento druhý pavouk na páření doplatil životem. Zdá se, že toto chování samic je podmíněno snahou zužitkovat tělo partnera pro zdárný vývoj potomstva. Je zvláštní, že právě u celého rodu Chilobrachys probíhá páření stejným způsobem. Samec samici podběhne, aniž by došlo k delšímu přímému kontaktu. S ohledem na agresivitu samic tohoto rodu je to asi jediný způsob, jak si po páření zachránit život.

Samice s kokonem.

Kokon
Zhruba po dvou měsících vytvořila samice oválný kokon o rozměrech pětkrát čtyři centimetry. Doufám, že obsahuje mnoho oplozených vajec. Na další vývoj teprve čekám, nyní by v kokonu mohli být už prelarvy. Kokon samici ponechám, abych mohl pozorovat péči samice o potomstvo. O dalším vývoji tohoto chovu bych rád napsal někdy příště.

Použitá literatura:
Svět sklípkanů, František Kovařík, nakladatelství Madagaskar 2006.