Theraphosa blondii – (Latreille, 1804)

Jeden z největších zemních sklípkanů na světě. Velikost v těle tohoto druhu se může pohybovat až okolo dvanácti centimetrů, v zajetí však těchto rozměrů dosáhne jen vyjímečně. Jeho domovinou je hlavně území Brazílie, dále Fr. Guayana, Surinam, Venezuela a další státy. Adultní samici chovám v teráriu s vysokým prahem o rozměrech 50×40×40 cm (š×v×d). Jako podklad jsem použil lignocel o vrstvě deseti centimetrů. Teplota se pohybuje okolo 27 °C, vlhkost vyšší – kolem 90 %. Zde musím upozornit na nebezpečí plísní, protože tento druh je na plísně velmi náchylný. V nádrži nechybí miska s vodou a velký kus kůry jako úkryt. Zbarvení bývá hnědé, někteří jedinci mají základní zbarvení mírně do modra. Jelikož žije tento druh na poměrně velkém území, lze se domnívat, že zbarvení může být dle lokalit poměrně variabilní.

Dospělá samice Theraphosa blondii.

Druh T. blondii oproti jiným druhům častěji trpí tzv. rakovinou sklípkanů. Většinou se zpočátku vyznačuje typickým „puchýřem“ na abdomenu, který se následně zvětšuje. Může však být i jinde. Lze pouze polemizovat, proč zrovna tento druh má takové množství úmrtí na tuto chorobu. Osobně mám pro toto jen jedno vysvětlení – pravděpodobně se do Evropy dostala skupina několika málo infikovaných jedinců, kteří se přes burzy dostali k chovatelům a díky následným odchovům se tato „nemoc“ rozšířila i na další generace jejich potomků. Domnívám se, že je tato „rakovina“ sklípkanů dědičná a jedná se o genetický problém. Možná se jedná o potomky pouze jednoho jedince, jehož potomstvo se mezi chovatele rozšířilo. Je to však domněnka moje a několika málo dalších chovatelů. Kde je pravá příčina, lze dnes již asi těžko zjistit. Někteří chovatelé zkouší rakovinu neúspěšně léčit. Potírají puchýře penicilinovou mastí nebo manganistanem draselným. Myslím však, že aplikace těchto přípravků rakovinu u sklípkanů nevyléčí, možná jen vizuálně zpomalí šíření a zvětšování „puchýře“.

Hnědá forma druhu Theraphosa blondii z Brazílie.


Samice Theraphosa blondii při lovu cvrčka.

Páření tohoto druhu není většinou komplikované. Se zapůjčeným starším samcem se moje samice v roce 2000 odpářila hned napoprvé. Po tomto aktu jsem se již o další „přepáření“ nepokoušel. Samice nebyla při páření agresivní, na samce neútočila. Po několika dnech se samička zapředla do svého úkrytu. Po sedmnácti týdnech vytvořila kokon, který měl průměr pět centimetrů. Kokon jsem samici po dvou týdnech odebral, abych zkontroloval vajíčka. Samice byla při odebírání kokonu klidná. Bylo v něm dvacet sedm „zdravých“ vajec a zhruba třicet vajec zčernalých, neoplodněných. Zdravá vejce jsem se rozhodl odchovat v inkubátoru. Po dalších deseti týdnech bylo v inkubátoru dvacet sedm larev ve druhém stadiu. Larvy jsem rozdělil po jedné do filmovek. V prvním svleku byli první mláďata po čtyřiceti pěti dnech. Mláďata byla od prvního svleku velmi žravá a tradičně dosti velká. Dospělosti se však u mě dožil pouze jeden samec, ostatní mláďata jsem vyměnil za jiné druhy. O jejich osudu tedy nic nevím. V kokonech tohoto druhu však bývá i více mláďat, nezřídka přes sto jedinců.

Odlišně barevná forma druhu Theraphosa blondii z Venezuely.

Použitá literatura: František Kovařík, Sklípkani, Madagaskar 1998, www.arachnomania.cz