Překvapení v akváriu

(Pokračování z Fauny č. 7/2008.)

obr. 1	obr. 2
obr. 3	obr. 4
obr. 5	obr. 6

Po uvedených úpravách v akváriu jsme čekali, co se bude dít dál. A dělo se. Skalárům, samci i samici, se brzy zabarvil hřbet a vysoká hřbetní ploutev do červena Samec, protože je světlejší, byl červenější. Na samici byla červená barva vidět jen na světlejších místech na hřbetě a ploutvi. Žádnou vyrážku nebo něco podobného jsme nezaznamenali. Skaláry byly úchvatné (obr. 1).
V akváriu předváděly cosi jako svatební tanec, samec dorážel na samici, dávaly si pusinky, občas si hrály na přetlačovanou a tancovaly okolo sebe. Samec teď byl mnohem agresivnější, když se náhodou ukázala nějaká neonka, hned šel po ní a honil ji tak dlouho, než se jí podařilo se dokonale schovat. Akvárko bylo hodně zarostlé, a tak neonky měly hodně úkrytů. Bohužel, po nějaké době tam z hejna deseti rybiček zbyla pouze jediná. Samec nešetřil ani nás, sotva jsme se k akváriu jenom přiblížili, už se na nás hnal s hrozivě do široka rozevřenými ploutvemi a dorážel na přední sklo, aby nás zahnal. Když jsme je chtěli nakrmit nebo vyfotografovat, neváhal a vyskakoval nad hladinu. Jednou jsme museli znovu připevnit spadlý filtr zpět k zadní stěně akvária. Když manžel strčil ruku do vody, samec vyskočil tak vysoko, že dopadl na zem. To byl fofr. Manžel se tak lekl, že ho málem zašlápl, ale nakonec to dobře dopadlo a skalár skončil zpět v akváriu. Několik dní pak společně pečlivě čistily široký list akvarijní rostliny a kamarádsky se při tom střídaly. Jeden čistil, druhý hlídal a po chvíli naopak (obr. 2, 3).

obr. 7	obr. 8
obr. 9	obr. 10
obr. 11	obr. 12

Potom se několik dní nic závratného nedělo. V den D jsme měli návštěvu. Přišel nejmladší syn s rodinou, právě ten, co nám skaláry do akvária přidal. Vše probíhalo v poklidu, já vařila, manžel štípal dříví a ostatní se bavili s miminkem. Najednou mě zavolala synova přítelkyně, že se skaláry nějak divně chovají. Já sekla s vařením a šla se podívat, co se děje. Skaláry se zrovna třely. Hned jsem šla do kuchyně stáhnout oheň na plotně, aby se mi oběd nepřipálil a zavolala jsem manžela, aby se šel taky podívat. A podívaná to byla, samice v pravidelných řadách kladla jikry na očištěný list, v zápětí ji následoval samec, který nakladené jikry oplodňoval svým mlíčím a navíc neustále svou vyvolenou hlídal a každého vetřelce náležitě prohnal. Dokonce i nás s foťákem, takže focení byla docela fuška (obr. 4).
Po nakladení a oplození jiker se skaláry trochu zklidnily a pečlivě se o své nadělení staraly. Střídavě samec i samice ovívali jikry ploutvemi a neustále je čistili a laskali tlamkami. Přitom neustávali v bdělé pohotovosti a ve dne v noci svůj poklad pečlivě hlídali (obr. 5, 6).

obr. 13	obr. 14
obr. 15	obr. 16
obr. 17	obr. 18

Na listě byly jikry asi dva dny. Za tu dobu bylo vidět, které jikry jsou oplozené a které ne. Neoplozené jikry jsou matně bílé, ostatní působí čirým dojmem (obr. 7). Tohle už jsme trochu znali z minulého tření a s napětím jsme očekávali, co bude dál. To byla totiž pro nás jedna velká neznámá. Čekali jsme, že se teď začnou „klubat“ malé rybičky a skaláry budou dělat jamky v písku na dně akvária a do nich přenášet svoje potomky. Tak to uváděla odborná literatura. Skutečnost však byla úplně jiná.
Skaláry všechny jikry přestěhovaly na jiný list. My jsme čekali, že se alespoň zbaví těch neoplozených, ale to vůbec nerozlišovaly a přestěhovaly úplně všechny. Teď byl z jiker na novém listu velký chuchvalec, ale rodičům to očividně nevadilo (obr. 8–11). Na novém listu skaláry pokračovaly ve vzorné péči o své čerstvě přestěhované jikry. Během několika dní jikry zešedly a jejich povrh se začal komíhat. Vypadalo to, jako by byl na listu kousek chlupatého šedivého koberce. Podle literatury by se za tu dobu měl pohybovat v akváriu již rozplavaný potěr. Nejdříve jsme si mysleli, že jikry zplesnivěly, ale pohyb byl každý den zřetelnější a větší. Podle toho jsme usoudili, že vše probíhá správně a netrpělivě jsme čekali na první plavecké pokusy nových malých rybiček (obr. 12–15).

obr. 19	obr. 20
obr. 21

Jaké bylo naše překvapení, když jsme jednoho dne nalezli list prázdný. Ať jsme hledali v akvárku jak chtěli, ani jikry, ani potěr jsme nemohli nalézt. Pomalu jsme se začali smiřovat s tím, že jikry prostě sami rodiče zlikvidovali. Další den jsem se vrhla na akvárium, že v něm udělám velký úklid. Když jsem odkryla krycí sklo, překvapením jsem ani nedýchala. Na jednom listu mladé rostliny, plovoucí na hladině a ještě odvrácené směrem k zadní stěně, jsem našla pohřešované jikry. Už to nebyly jikry, ani šedý mrskající se kobereček, byly to mladé rybičky těsně před rozplaváním (obr. 16, 17). Sotva jsem mrňata objevila, hned druhý den jsem je hledala znovu. Skaláry je opět přestěhovaly, ale tohle hledání bylo docela rychlé, mrňousky jsem našla na původním listě. Během dne se pak potěr postupně krásně rozplaval (obr. 18–21).