Myška drobná (Micromys minutus)

• Mapa rozšíření myšky drobné.

V cizojazyčných publikacích ji nalezneme pod následujícími názvy: slovensky – myška drobná, anglicky – Eurasian Harvest Mouse, německy – Eurasische Zwergmaus, Europäische Zwergmaus, rusky – myš maljutka, francouzsky – rat des moissons, italsky – topolino delle risaie, španělsky – ratón espiguero, holandsky – dwergmuis, polsky – badylarka, maďarsky – törpeegér, dánsky – dvargmus.

• Myška drobná je spolu s myšivkou horskou naším nejmenším hlodavcem.

Délka těla (LC) 50–78 mm, délka ocasu (LCd) 45–78 mm, délka zadní tlapky (LTP) 12–16 mm, délka ušního boltce (LA) 7–10 mm, hmotnost (G) 3,5–13 g.

• Teprve při pohledu zblízka zpozorujeme na hlavě myšky drobné malá ouška, která jsou téměř úplně schovaná v srsti.

Celkové zbarvení myšky drobné je hnědorezavé až žlutorezavé, v zimě se šedým nádechem. Spodek těla je bělavý, někdy se žlutým odstínem. Mezi zbarvením hřbetní a břišní strany je ostrá hranice. Dlouhý, ovíjivý ocas je porostlý jen řídce chlupy a je pokryt 120–150 kroužky z drobných rohovitých šupinek. Myšky ho vydatně využívají při šplhání po stéblech trav a obilí, při čemž jim slouží jednak k vyrovnávání rovnováhy, jednak se jeho ovinutím kolem stébla jistí při svých akrobatických výkonech. Myška drobná se vyskytuje ve velké části Evropy s výjimkou severních oblastí, a ve velké části palearktické Asie až po Dálný Východ. Na tomto obrovském území bylo popsáno až 14 geografických ras, na jejichž systematickou hodnotu však nepanují jednotné názory, stejně jako nejsou u většiny z nich přesně známé hranice jejich areálů. U nás žije myška drobná západoevropská (Micromys minutus soricinus), která obývá většinu západní a střední Evropy. Na východ zasahuje do západních oblastí Slovenska, kde pak její areál navazuje na areál rasy Micromys minutus pratensis. Podle síťového mapování prováděného Národním muzeem obývá zhruba 65 % našeho území. Vyhledává především vlhká nížinatá místa, např. okraje močálů, břehové porosty rybníků, jezer a vodních toků, mokré louky, rýžoviště a někdy i obilná pole. Její přítomnost zjistíme obvykle podle kulovitých hnízd zavěšených na vegetaci ve výši okolo jednoho metru. V nich myšky odpočívají a v některých i vychovávají mladé. V zimě se často stěhují do stohů. Aktivní jsou převážně ve dne. Za potravu jim slouží různá semena (hlavně trávy a obilí), zelené části rostlin a v nemalé míře i hmyz. V době rozmnožování si samci hájí teritoria o rozloze asi 400 m2, samice obývají území menší a jejich okrsky se často překrývají jak s teritorii samců, tak i jiných samic. V našich podmínkách se rozmnožuje od května do srpna. Samice rodí po 21 dnech březosti 4–8 mláďat, která mají při narození hmotnost jen 0,6–0,8 g. Samice je vychovává ve zvláštním kulovitém hnízdě velikosti přibližně tenisového míčku, které bývá obvykle poněkud pevnější než hnízda odpočinková. Je spleteno z listů trav a různých bylin a bývá většinou zavěšeno na stéblech rákosu, obilí nebo na lodyhách kopřiv. Mláďata se poměrně rychle vyvíjejí, 4. den jim začíná vyrůstat srst, 8. až 10. den otevírají oči, 11. den již poprvé opouštějí hnízdo a 14. až 16. den přestávají sát a postupně se osamostatňují. Ve 4–5 týdnech jsou již pohlavně dospělá. Do roka mívají 2–3 vrhy, samice z prvních jarních vrhů se většinou rozmnožují již v prvním roce života. V přírodě se většina myšek drobných nedožívá věku delšího než 16–18 měsíců (většina jich dokonce hyne v prvním půlroce života), v zajetí se však mohou dožít až tří let (nejdelší prokázaný věk byl tři roky a osm měsíců). Myška drobná nepatří podle našich zákonů mezi chráněné živočichy, ani se na ní nevztahuje mezinárodní Washingtonská konvence. V nedávné době však byla zařazena do Červené knihy IUCN, a to do kategorie LR/nt (Lower Risk / near threatened), protože její stavy téměř na celém území, kde žije, vlivem antropogenních činitelů (zvláště změnou zemědělského hospodaření) neustále klesají.

• Ocásek je pokryt až 150 kroužky z drobných rohovitých šupin a myška se jím dovede obratně přidržovat při šplhání, takže má volné přední končetiny k přidržování potravy.

Myška drobná je z našich hlodavců snad nejvhodnější pro chov v lidské péči. Určité potíže bude působit její odchyt, protože do běžných živochytek se chytí jen zřídka – největší naději na úspěšný odchyt máme v zimním období ve stozích a jejich okolí. Při takovémto odchytu je však nutná velice častá kontrola pastí, a to i v případech, že používáme živochytky opatřené komůrkou s výstelkou, protože malé myšky velmi rychle prochládají. Nejlepší metodou je proto odchyt na hnízdě se vzrostlými mláďaty, kde se nám většinou podaří získat více jedinců najednou. Doporučit lze ale spíše nákup na inzerát, protože u myšek odchovaných v zajetí máme daleko větší naději na další úspěšný chov než u jedinců z odchytu v přírodě. Ceny myšek drobných nejsou nijak závratné, obvykle se za pár pohybují mezi 200–300 Kč. Pro chov jsou vhodné prostorné vitríny nebo terária, u kterých výška značně přesahuje ostatní rozměry. Nejvhodnější velikost je např. 100×50×200 cm, což nám poskytne dokonalou možnost pozorovat veškeré projevy i větší skupiny myšek, které se v takovémto prostoru chovají naprosto přirozeně, ale pro chovný pár vystačíme i s teráriem skromnějších rozměrů. Vždy by však měla výška terária být natolik velká, aby dovolovala instalaci trsu rákosu či obilí, ve kterém si pak myšky stavějí svá hnízda. Často doporučovaná terária s válcovitým nástavcem se v praxi příliš neosvědčila, protože mají špatnou stabilitu a těžko se s nimi manipuluje. V prostorném teráriu můžeme chovat i více jedinců pohromadě, pokud se smíříme s tím, že může vzhledem k jejich nesnášenlivosti docházet k určitým ztrátám, než si zvířata v teráriu vymezí své okrsky. Jinak chováme raději pár nebo jednoho samce na dvě samice. Jako substrát se pro terária s myškami nejlépe osvědčil říční písek, případně smíchaný s „kočkolitem“. Méně vhodné jsou hoblovačky nebo piliny. Krmíme obilím, svazky travních klasů, ze kterých si myšky vybírají semena, slunečnicí, melounovými či tykvovými semínky, ovesnými vločkami, jádry ořechů, prosem (nejlépe v klasech), konopným semenem, mohárem, čumizou apod. Ze zeleného krmení přijímají myšky drobné nejraději ptačinec žabinec, jitrocel a některé druhy trav. Většinou se myšky naučí přijímat i ovoce (jablka, hrušky, hroznové víno, třešně) nebo zeleninu (mrkev, celer, salát, pekingské zelí). Jako pravidelný doplněk stravy by neměl chybět hmyz (mouční červi, nymfy cvrčků), případně kousky tvarohu či masa. Živočišnou potravu můžeme případně zčásti nahradit sušenkami pro kočky nebo psy. Pokud si chceme ušetřit práci se sháněním jednotlivých druhů zrní, můžeme použít v podstatě jakoukoli prodávanou směs pro hlodavce smíchanou na polovinu se směsí pro kanáry nebo drobné exoty. Napájíme denně čerstvou vodou z malé automatické napáječky zavěšené tak, aby na ni mohly myšky pohodlně dosáhnout. V případě, že přijímají dostatek šťavnaté potravy, můžeme napájení vodou vynechat.

• Ocas slouží myškám i k vyvažování těla při jejich akrobatických výkonech při šplhání.