Sdílet:
Chov drobných hlodavců žijících na území České republiky
V teráriích milovníků hlodavců se často vyskytují různí pískomilové, bodlinatky, křečíci i další takzvaní „exotičtí hlodavci“. Ale i na území Česk...
V teráriích milovníků hlodavců se často vyskytují různí pískomilové, bodlinatky, křečíci i další takzvaní „exotičtí hlodavci“. Ale i na území České republiky najdeme řadu druhů hlodavců, kteří se znamenitě hodí k domácímu chovu. V následujícím textu se budu věnovat chovu norníka rudého (Clethrionomys glareolus), myšky drobné (Micromys minutus) a myšic (rod Apodemus), k chovu v teráriích se však hodí například i hraboši. Všichni tito hlodavci jsou poměrně nenároční, v domácích podmínkách dobře prospívají a bez problémů se množí. Chtěla bych ale varovat před jejich odchytem ve volné přírodě. Můžete si totiž nejen přinést zvířata plná různých parazitů, ale všechny tyto druhy mohou být zároveň přenašeči tzv. hantavirů. Nákaza tímto virem naštěstí v našich krajích většinou nekončí smrtí, ale je lepší potížím předcházet a vyvarovat se kontaktu s divoce žijícími hlodavci. Nemoc se přenáší především kontaktem s výkaly nebo močí a také vdechováním kontaminovaného prachu. Chcete-li tedy mít jistotu, že vaše zvířata budou zdravá, pořiďte si je raději od chovatele ze zavedeného chovu. Potom vám budou dlouho dělat radost a nebudete se muset bát žádných nemocí.
Norník šedavý (Clethrionomys rufocanus) žijící na severu (od Norska po Dálný Východ).
Norník tajgový (Clethrionomys rutilus) obývá arktickou zónu Asie a Severní Ameriky. Základní informace
Norníci a hraboši patří do skupiny hrabošovitých, což je zřejmé už na první pohled. Na rozdíl od myší mají hrabošovití zavalitější postavu, malé uši a mnohem kratší ocas. Od ostatních hrabošovitých žijících v naší přírodě poznáte norníka snadno podle načervenalého kožíšku. Toto zbarvení je nejzřetelnější na hřbetě. Kromě původní divoké barvy se v chovech vyskytují také norníci albíni, tedy bílí s červenýma očima.
Norníci jsou jedním z nejběžnějších evropských druhů hlodavců, vyskytují se hojně i u nás a nejsou chráněni. Nejčastěji je najdeme v listnatých a smíšených lesích, ale žijí také v křovinách uprostřed polí nebo v parcích. Norníci jsou sociální zvířata žijící v rodinných koloniích. Jako pro všechny hlodavce jsou pro ně důležité úkryty. Když nenajdou dostatek úkrytů na povrchu země, staví si mělké nory, které jsou většinou jednoduché a skládají se často pouze z jedné komory na spaní.
Norníci jsou aktivní ve dne i v noci, mají podobně jako pískomilové mongolští fáze aktivity a fáze odpočinku, které se pravidelně střídají. Protože ale nepřezimují, jsou v zimě aktivní spíše ve dne a v letních vedrech zase většinou v noci. V teráriu je ale můžete pozorovat během celého dne.
V přírodě spolu pravděpodobně žijí jen samice, samci jsou samotáři a když se potkají, většinou se poperou. Každopádně byla u většiny divokých samců nalezena rozsáhlá zranění z bojů.
V teráriu však můžete klidně chovat i smíšené skupiny, dokonce i s více samci. Ve skupině jsou výrazně dominantní samice, ty rozhodují, koho pustí do hnízda nebo kdo jim smí čistit srst. Samice jsou také o něco větší a samci se jim většinou podřídí. Ubytování
Pro ubytování norníků se nejlépe hodí celoskleněné terárium nebo vyšší akvárium s víkem. Norníci se sice nejraději pohybují na zemi a pod zemí, nešplhají a neskáčou, ale přesto by měla být jejich ubikace dobře uzavřená. Na dno terária dávám asi deset centimetrů vysokou vrstvu podestýlky a na ni ještě vrstvu sena nebo suchého listí. Norníkům se velice líbí úkryty z kůry, duté kmeny nebo různé prolézačky z keramiky, které koupíte v teraristických potřebách. Během krátké chvíle si zvířátka upraví zařízení terária ke své spokojenosti a je radost pozorovat, jak každou chvíli z nějaké díry vykoukne kulatá hlava, aby vzápětí zase zmizela v jiném otvoru.
Rozmnožování
V přírodě se norníci rozmnožují od března do října, v zajetí během celého roku. Po březosti trvající 17–21 dní rodí samice průměrně čtyři mláďata. V jednom roce rodí většinou čtyřikrát, v mírných zimách se mohou mláďata narodit i v zimě. Malí norníci přicházejí na svět holí, samice je kojí tři týdny, ale již ve dvou týdnech života začínají ochutnávat i pevnou stravu. Dospívají asi ve dvou a půl měsících. Krmení
Hlavní potravou doma chovaných norníků je směs zrní. V přírodě se živí také zelenými částmi rostlin, často okusují kůru stromů. Protože okusují semenáčky stromů a mladé výhonky, jsou někdy považováni za „škodnou“. Uděláte jim radost, když jim přinesete občas větvičku z ovocného stromu, může být i s listím. Na podzim si pochutnají na žaludech nebo bukvicích, k pochoutkám patří také lískové oříšky. Kromě zrní jim dávám kousky zeleniny, občas tvrdý chléb, ovesné vločky, granule pro hlodavce, mají také rádi hmyz jako cvrčky nebo moučné červy. Rozhodně nejsou vybíraví, takže jejich krmení není žádný problém. Důležitý je neustálý přístup k čerstvé vodě, norníci poměrně hodně pijí. Nejlepší je napáječka, misku by za chvíli zaházeli senem nebo převrhli.
Myšice lesní (Apodemus flavicolis)
Myšice křovinná (A. sylvaticus)
Myšice temnopásá (A. agrarius)
Myšice malooká (A. microps) Obecně o myšicích
Všechny výše uvedené druhy myšic najdeme i v naší přírodě. Nejčastěji se setkáme s myšicí lesní a křovinnou, které si jsou navzájem i způsobem života velmi podobné. Nejkrásnější myšice je myšice temnopásá. Tu poznáte podle černého pruhu na zádech, začínajícího v týle a táhnoucího se podél páteře až ke konci ocasu. Tyto tři druhy žijí v lesích a na jejich okrajích, pohybují se většinou po zemi, ale dokážou i dobře šplhat. Nejmenší z myšic je myšice malooká. Ta žije spíše na zemi a pod zemí. Jejím přirozeným biotopem jsou bezlesé oblasti nížin a pahorkatin, kde si vyhrabává nory. Všechny myšice jsou noční zvířata, ale v teráriu je můžete spatřit i během dne, když se vydají k misce na svačinku.
Vzhledem připomínají myšice myš domácí, ale jsou štíhlejší a tmavší. Od myší se také liší velkýma očima, a dokonce ani oči myšice malooké nejsou o nic menší než oči ostatních myšic. Ovšem jedná se o divoká zvířata, a i když žijí po několik generací v teráriu, nedají se ochočit jako například myši. Nejklidnější je myšice malooká, ta se nechá dokonce i vzít na ruku, ostatní myšice před rukou utíkají a v panice hodně vysoko a daleko skáčou. Na to je třeba pamatovat při manipulaci s nimi.
Ubytování
Pro chov myšic je vhodné větší terárium, případně vyšší akvárium s víkem. Toto víko by mělo být z pevného pletiva s malými otvory, aby jimi myšice neprolezly. Při zařizování terária je třeba mít na paměti způsob života myšic v přírodě. Myšice lesní, křovinná i temnopásá rády šplhají, myšice malooká se celý život pohybuje na zemi a v norách. Pro první tři druhy je vhodné nainstalovat v teráriu různé větve, pro myšice malooké se mi osvědčilo smíchat lignocel s kukuřičnou drtí, senem a suchým dubovým listím a myšice si během několika dní vytvořily krásný systém chodeb s obytnou místností. Důležité jsou také různé úkryty, především ze dřeva a z kůry stromů, hodí se také nějaký plochý kámen, na který položíte misku s krmením. Krmení
V přírodě se myšice živí především semeny trav a plevelů. Ale nejsou vůbec vybíravé, snědí všechno, co jim předložíte. Jako základ podávám směs drobnějších semen a zrníček (proso, lesknice apod.). Občas jim přilepším několika slunečnicovými semínky, chutnají jim i ovesné vločky, kukuřičné lupínky a další pochoutky pro hlodavce. Možná vás překvapí, že v poměru ke své velikosti toho myšice sní docela hodně, určitě víc než třeba myš, a netloustnou. Myšice také milují lískové oříšky, které dokážou zručně otevírat. Až půjdete někdy na procházku do přírody, zkuste přinést myšicím nějakou dobrůtku. Určitě by jim chutnaly borůvky, maliny, ostružiny nebo lesní jahody, nepohrdnou ani žaludem nebo bukvicí. Když jim nasbíráte klásky pšenice nebo ovsa, zabaví se tím na celý večer. Důležitou součástí potravy myšic je také živočišná strava. U myšice lesní se uvádí až třiceti procentní podíl živočišné stravy, myslím, že u myšice malooké to bude podobné. Kromě oblíbených cvrčků a moučných červů jim můžete zkusit nabídnout také drobné šnečky a slimáky nebo nějakou můru. Na zelené krmení si příliš nepotrpí, ale občas si dají kousek okurky, salátu, pampelišky apod. Samozřejmostí je čerstvá voda, i myšice chycené ve volné přírodě se brzy naučí pít z napáječky.
Rozmnožování a rodinný život
Rozlišit samce od samice vůbec není těžké. Samci mají již v útlém věku dobře viditelná varlata. V přírodě se myšice rozmnožují od března do září. Březost trvá kolem 23 dní a samice rodí 4 až 6 mláďat. Jsou to zvířátka společenská, žijí v rodinách nebo v malých skupinách. I při chovu v zajetí můžeme pozorovat, jak jsou neustále v kontaktu, ani při krmení se neperou a sedí těsně vedle sebe. Pro rozmnožování je dobré mít větší skupinku, mně se osvědčila skupina 1,3. I jiní chovatelé uvádějí, že myšice se téměř nikdy nerozmnoží, když žijí jenom v páru. Vždy je potřeba mít více zvířat. Ve skupině může být i více samců, jenom počet samic by pak měl být vyšší než počet samců. Když je nechcete rozmnožovat, můžete mít samčí nebo samičí skupinu.
Myška drobná
Obecné informace
Myška drobná (Micromys minutus) je nejmenším evropským hlodavcem. Jejím zvláštním znakem je velice pohyblivý, chápavý ocásek, který používá jako pátou končetinu. Myška drobná totiž velice dobře a ráda šplhá, v přírodě si staví hnízda vysoko nad zemí, většinou mezi stébly obilí nebo trav. Samci i samice si staví důmyslná hnízda z trávy, ta samičí na výchovu mladých jsou o něco větší. Tato hnízda se však dají využít jen v létě. V zimě žijí myšky drobné na zemi a pod zemí.
Dříve u nás byla tato myška velice hojná, dnes jich bohužel ubývá, ale zatím nejsou nijak zvlášť chráněné, na rozdíl např. od Německa, kde je k chovu třeba doložit jejich původ.
Tyto opatrné tvorečky se vám asi nepodaří chytit, ale kdybyste je hledali, najdete je nejspíš na vlhčích místech, v lužních lesích nebo na polích. Na zimu se také stahují ke stohům slámy.
Jejich aktivita je podobně jako u norníků celodenní, rozložená do střídajících se fází. Pro chovatele to znamená, že je může pozorovat během celého dne. V letních měsících jsou nejaktivnější pozdě odpoledne a večer, v zimě se jejich aktivita posouvá směrem k nočním hodinám. Ubytování
Chcete- li chovat myšky drobné a pozorovat jejich přirozené chování, je nejlepší jim pořídit co nejvyšší terárium. Základní plocha nemusí být příliš veliká, ale čím vyšší, tím lepší. Jen do takového terária můžete umístit stébla obilí nebo větve, na kterých vám budou myšky předvádět své akrobatické schopnosti. Jak si můžete všimnout, jsou dokonale přizpůsobené k tomuto způsobu života. Myšky jsou velice lehké, váží 5 až 10 gramů, takže je unesou i jemná stébla trav. Kromě již zmíněného ocásku, který dokážou hbitě obtočit kolem každého stébla, mají na zadních nohách pět pohyblivých prstů. Ty se dokáží hodně roztáhnout a obejmout stéblo, takže myška se vlastně drží jako člověk rukou. Ocásek je stále připravený se něčeho přichytit, když jim nastavíte prst, ihned ho kolem něj omotají.
Kromě stébel nebo větviček (jejich průměr by neměl přesáhnout 5–7 mm) můžete nabídnout myškám různé úkryty nebo alespoň větší množství sena, z něhož si i na zemi vybudují kulatá hnízda.
Krmení
Potrava myšek drobných se skládá ze dvou třetin ze zrní a z jedné třetiny z hmyzu a živočišné potravy. Ze zrní jim dávám směs drobných semínek pro exoty, jako je proso, lněné semínko, lesknice, mohár, travní semena a další, můžete jim přidat trochu ovesných vloček, pár semínek slunečnice, kousek oříšku a podobně. Z hmyzu přijímají hlavně moučné červy, cvrčky (ty jim dávám mrtvé, protože je neumějí lovit, což je asi následek dlouhého života v zajetí), případně sušený Gammarus. Velkou radost jim uděláte, když jim v létě přinesete klasy obilí, nejen, že po nich mohou šplhat, ale zároveň si z nich vybírají i zrníčka. Zelené krmivo moc nechtějí, jen občas pár lístečků trávy, ovoce ani zeleninu nechtějí. Občas přidám trochu tvrdého pečiva na obrušování zubů. Vždy musí mít k dispozici vodu, nejlépe v napáječce.
Sociální chování a rozmnožování
Myšky drobné jsou v přírodě spíše samotáři. Pouze samičky žijí společně se svými mláďaty, ale ani toto soužití netrvá příliš dlouho. Již ve stáří kolem 14 dnů jsou mláďata schopná se postarat sama o sebe. Mláďata mají jako všichni hlodavci velice rozvinutou potřebu hlodat, takže prostě hlodají do hnízda, až se hnízdo rozpadne, myšky vypadnou ven a od té chvíle si jde každá svou cestou.
Jejich chov ve skupinách může být někdy problémový, ale určitě není nemožný. Já mám pět samců, kteří spolu žijí od mládí, občas se sice trochu poperou, ale jinak se snáší velice dobře. Nejtěžší je seznamovat spolu dospělé jedince a to platí i o párech. Samice jsou totiž především v době rozmnožování poměrně agresivní a mohly by samce i zabít, když nemá kam utéct. Proto je třeba dávat při seznamování vždy velký pozor. Stejně jako u lidí si jsou některé myšky sympatické a jiné prostě ne, často stačí jenom vyměnit partnera. Získáte-li bezproblémový pár, brzy se dočkáte mláďat. Po dvacetidenní březosti se rodí tři až šest holých mláďat, která rychle rostou. Pohlavně dospělá jsou v šesti týdnech. Myška drobná mívá dva až tři vrhy ročně, ale v příznivých podmínkách (a to je i doma v teráriu) může rodit až sedmkrát do roka.
Norník rudý
Další druhy norníkůNorník šedavý (Clethrionomys rufocanus) žijící na severu (od Norska po Dálný Východ).
Norník tajgový (Clethrionomys rutilus) obývá arktickou zónu Asie a Severní Ameriky. Základní informace
Norníci a hraboši patří do skupiny hrabošovitých, což je zřejmé už na první pohled. Na rozdíl od myší mají hrabošovití zavalitější postavu, malé uši a mnohem kratší ocas. Od ostatních hrabošovitých žijících v naší přírodě poznáte norníka snadno podle načervenalého kožíšku. Toto zbarvení je nejzřetelnější na hřbetě. Kromě původní divoké barvy se v chovech vyskytují také norníci albíni, tedy bílí s červenýma očima.
Norníci jsou jedním z nejběžnějších evropských druhů hlodavců, vyskytují se hojně i u nás a nejsou chráněni. Nejčastěji je najdeme v listnatých a smíšených lesích, ale žijí také v křovinách uprostřed polí nebo v parcích. Norníci jsou sociální zvířata žijící v rodinných koloniích. Jako pro všechny hlodavce jsou pro ně důležité úkryty. Když nenajdou dostatek úkrytů na povrchu země, staví si mělké nory, které jsou většinou jednoduché a skládají se často pouze z jedné komory na spaní.
Norníci jsou aktivní ve dne i v noci, mají podobně jako pískomilové mongolští fáze aktivity a fáze odpočinku, které se pravidelně střídají. Protože ale nepřezimují, jsou v zimě aktivní spíše ve dne a v letních vedrech zase většinou v noci. V teráriu je ale můžete pozorovat během celého dne.
V přírodě spolu pravděpodobně žijí jen samice, samci jsou samotáři a když se potkají, většinou se poperou. Každopádně byla u většiny divokých samců nalezena rozsáhlá zranění z bojů.
V teráriu však můžete klidně chovat i smíšené skupiny, dokonce i s více samci. Ve skupině jsou výrazně dominantní samice, ty rozhodují, koho pustí do hnízda nebo kdo jim smí čistit srst. Samice jsou také o něco větší a samci se jim většinou podřídí. Ubytování
Pro ubytování norníků se nejlépe hodí celoskleněné terárium nebo vyšší akvárium s víkem. Norníci se sice nejraději pohybují na zemi a pod zemí, nešplhají a neskáčou, ale přesto by měla být jejich ubikace dobře uzavřená. Na dno terária dávám asi deset centimetrů vysokou vrstvu podestýlky a na ni ještě vrstvu sena nebo suchého listí. Norníkům se velice líbí úkryty z kůry, duté kmeny nebo různé prolézačky z keramiky, které koupíte v teraristických potřebách. Během krátké chvíle si zvířátka upraví zařízení terária ke své spokojenosti a je radost pozorovat, jak každou chvíli z nějaké díry vykoukne kulatá hlava, aby vzápětí zase zmizela v jiném otvoru.
Rozmnožování
V přírodě se norníci rozmnožují od března do října, v zajetí během celého roku. Po březosti trvající 17–21 dní rodí samice průměrně čtyři mláďata. V jednom roce rodí většinou čtyřikrát, v mírných zimách se mohou mláďata narodit i v zimě. Malí norníci přicházejí na svět holí, samice je kojí tři týdny, ale již ve dvou týdnech života začínají ochutnávat i pevnou stravu. Dospívají asi ve dvou a půl měsících. Krmení
Hlavní potravou doma chovaných norníků je směs zrní. V přírodě se živí také zelenými částmi rostlin, často okusují kůru stromů. Protože okusují semenáčky stromů a mladé výhonky, jsou někdy považováni za „škodnou“. Uděláte jim radost, když jim přinesete občas větvičku z ovocného stromu, může být i s listím. Na podzim si pochutnají na žaludech nebo bukvicích, k pochoutkám patří také lískové oříšky. Kromě zrní jim dávám kousky zeleniny, občas tvrdý chléb, ovesné vločky, granule pro hlodavce, mají také rádi hmyz jako cvrčky nebo moučné červy. Rozhodně nejsou vybíraví, takže jejich krmení není žádný problém. Důležitý je neustálý přístup k čerstvé vodě, norníci poměrně hodně pijí. Nejlepší je napáječka, misku by za chvíli zaházeli senem nebo převrhli.
Myšice
Druhy myšicMyšice lesní (Apodemus flavicolis)
Myšice křovinná (A. sylvaticus)
Myšice temnopásá (A. agrarius)
Myšice malooká (A. microps) Obecně o myšicích
Všechny výše uvedené druhy myšic najdeme i v naší přírodě. Nejčastěji se setkáme s myšicí lesní a křovinnou, které si jsou navzájem i způsobem života velmi podobné. Nejkrásnější myšice je myšice temnopásá. Tu poznáte podle černého pruhu na zádech, začínajícího v týle a táhnoucího se podél páteře až ke konci ocasu. Tyto tři druhy žijí v lesích a na jejich okrajích, pohybují se většinou po zemi, ale dokážou i dobře šplhat. Nejmenší z myšic je myšice malooká. Ta žije spíše na zemi a pod zemí. Jejím přirozeným biotopem jsou bezlesé oblasti nížin a pahorkatin, kde si vyhrabává nory. Všechny myšice jsou noční zvířata, ale v teráriu je můžete spatřit i během dne, když se vydají k misce na svačinku.
Vzhledem připomínají myšice myš domácí, ale jsou štíhlejší a tmavší. Od myší se také liší velkýma očima, a dokonce ani oči myšice malooké nejsou o nic menší než oči ostatních myšic. Ovšem jedná se o divoká zvířata, a i když žijí po několik generací v teráriu, nedají se ochočit jako například myši. Nejklidnější je myšice malooká, ta se nechá dokonce i vzít na ruku, ostatní myšice před rukou utíkají a v panice hodně vysoko a daleko skáčou. Na to je třeba pamatovat při manipulaci s nimi.
Ubytování
Pro chov myšic je vhodné větší terárium, případně vyšší akvárium s víkem. Toto víko by mělo být z pevného pletiva s malými otvory, aby jimi myšice neprolezly. Při zařizování terária je třeba mít na paměti způsob života myšic v přírodě. Myšice lesní, křovinná i temnopásá rády šplhají, myšice malooká se celý život pohybuje na zemi a v norách. Pro první tři druhy je vhodné nainstalovat v teráriu různé větve, pro myšice malooké se mi osvědčilo smíchat lignocel s kukuřičnou drtí, senem a suchým dubovým listím a myšice si během několika dní vytvořily krásný systém chodeb s obytnou místností. Důležité jsou také různé úkryty, především ze dřeva a z kůry stromů, hodí se také nějaký plochý kámen, na který položíte misku s krmením. Krmení
V přírodě se myšice živí především semeny trav a plevelů. Ale nejsou vůbec vybíravé, snědí všechno, co jim předložíte. Jako základ podávám směs drobnějších semen a zrníček (proso, lesknice apod.). Občas jim přilepším několika slunečnicovými semínky, chutnají jim i ovesné vločky, kukuřičné lupínky a další pochoutky pro hlodavce. Možná vás překvapí, že v poměru ke své velikosti toho myšice sní docela hodně, určitě víc než třeba myš, a netloustnou. Myšice také milují lískové oříšky, které dokážou zručně otevírat. Až půjdete někdy na procházku do přírody, zkuste přinést myšicím nějakou dobrůtku. Určitě by jim chutnaly borůvky, maliny, ostružiny nebo lesní jahody, nepohrdnou ani žaludem nebo bukvicí. Když jim nasbíráte klásky pšenice nebo ovsa, zabaví se tím na celý večer. Důležitou součástí potravy myšic je také živočišná strava. U myšice lesní se uvádí až třiceti procentní podíl živočišné stravy, myslím, že u myšice malooké to bude podobné. Kromě oblíbených cvrčků a moučných červů jim můžete zkusit nabídnout také drobné šnečky a slimáky nebo nějakou můru. Na zelené krmení si příliš nepotrpí, ale občas si dají kousek okurky, salátu, pampelišky apod. Samozřejmostí je čerstvá voda, i myšice chycené ve volné přírodě se brzy naučí pít z napáječky.
Rozmnožování a rodinný život
Rozlišit samce od samice vůbec není těžké. Samci mají již v útlém věku dobře viditelná varlata. V přírodě se myšice rozmnožují od března do září. Březost trvá kolem 23 dní a samice rodí 4 až 6 mláďat. Jsou to zvířátka společenská, žijí v rodinách nebo v malých skupinách. I při chovu v zajetí můžeme pozorovat, jak jsou neustále v kontaktu, ani při krmení se neperou a sedí těsně vedle sebe. Pro rozmnožování je dobré mít větší skupinku, mně se osvědčila skupina 1,3. I jiní chovatelé uvádějí, že myšice se téměř nikdy nerozmnoží, když žijí jenom v páru. Vždy je potřeba mít více zvířat. Ve skupině může být i více samců, jenom počet samic by pak měl být vyšší než počet samců. Když je nechcete rozmnožovat, můžete mít samčí nebo samičí skupinu.
Myška drobná
Obecné informace
Myška drobná (Micromys minutus) je nejmenším evropským hlodavcem. Jejím zvláštním znakem je velice pohyblivý, chápavý ocásek, který používá jako pátou končetinu. Myška drobná totiž velice dobře a ráda šplhá, v přírodě si staví hnízda vysoko nad zemí, většinou mezi stébly obilí nebo trav. Samci i samice si staví důmyslná hnízda z trávy, ta samičí na výchovu mladých jsou o něco větší. Tato hnízda se však dají využít jen v létě. V zimě žijí myšky drobné na zemi a pod zemí.
Dříve u nás byla tato myška velice hojná, dnes jich bohužel ubývá, ale zatím nejsou nijak zvlášť chráněné, na rozdíl např. od Německa, kde je k chovu třeba doložit jejich původ.
Tyto opatrné tvorečky se vám asi nepodaří chytit, ale kdybyste je hledali, najdete je nejspíš na vlhčích místech, v lužních lesích nebo na polích. Na zimu se také stahují ke stohům slámy.
Jejich aktivita je podobně jako u norníků celodenní, rozložená do střídajících se fází. Pro chovatele to znamená, že je může pozorovat během celého dne. V letních měsících jsou nejaktivnější pozdě odpoledne a večer, v zimě se jejich aktivita posouvá směrem k nočním hodinám. Ubytování
Chcete- li chovat myšky drobné a pozorovat jejich přirozené chování, je nejlepší jim pořídit co nejvyšší terárium. Základní plocha nemusí být příliš veliká, ale čím vyšší, tím lepší. Jen do takového terária můžete umístit stébla obilí nebo větve, na kterých vám budou myšky předvádět své akrobatické schopnosti. Jak si můžete všimnout, jsou dokonale přizpůsobené k tomuto způsobu života. Myšky jsou velice lehké, váží 5 až 10 gramů, takže je unesou i jemná stébla trav. Kromě již zmíněného ocásku, který dokážou hbitě obtočit kolem každého stébla, mají na zadních nohách pět pohyblivých prstů. Ty se dokáží hodně roztáhnout a obejmout stéblo, takže myška se vlastně drží jako člověk rukou. Ocásek je stále připravený se něčeho přichytit, když jim nastavíte prst, ihned ho kolem něj omotají.
Kromě stébel nebo větviček (jejich průměr by neměl přesáhnout 5–7 mm) můžete nabídnout myškám různé úkryty nebo alespoň větší množství sena, z něhož si i na zemi vybudují kulatá hnízda.
Krmení
Potrava myšek drobných se skládá ze dvou třetin ze zrní a z jedné třetiny z hmyzu a živočišné potravy. Ze zrní jim dávám směs drobných semínek pro exoty, jako je proso, lněné semínko, lesknice, mohár, travní semena a další, můžete jim přidat trochu ovesných vloček, pár semínek slunečnice, kousek oříšku a podobně. Z hmyzu přijímají hlavně moučné červy, cvrčky (ty jim dávám mrtvé, protože je neumějí lovit, což je asi následek dlouhého života v zajetí), případně sušený Gammarus. Velkou radost jim uděláte, když jim v létě přinesete klasy obilí, nejen, že po nich mohou šplhat, ale zároveň si z nich vybírají i zrníčka. Zelené krmivo moc nechtějí, jen občas pár lístečků trávy, ovoce ani zeleninu nechtějí. Občas přidám trochu tvrdého pečiva na obrušování zubů. Vždy musí mít k dispozici vodu, nejlépe v napáječce.
Sociální chování a rozmnožování
Myšky drobné jsou v přírodě spíše samotáři. Pouze samičky žijí společně se svými mláďaty, ale ani toto soužití netrvá příliš dlouho. Již ve stáří kolem 14 dnů jsou mláďata schopná se postarat sama o sebe. Mláďata mají jako všichni hlodavci velice rozvinutou potřebu hlodat, takže prostě hlodají do hnízda, až se hnízdo rozpadne, myšky vypadnou ven a od té chvíle si jde každá svou cestou.
Jejich chov ve skupinách může být někdy problémový, ale určitě není nemožný. Já mám pět samců, kteří spolu žijí od mládí, občas se sice trochu poperou, ale jinak se snáší velice dobře. Nejtěžší je seznamovat spolu dospělé jedince a to platí i o párech. Samice jsou totiž především v době rozmnožování poměrně agresivní a mohly by samce i zabít, když nemá kam utéct. Proto je třeba dávat při seznamování vždy velký pozor. Stejně jako u lidí si jsou některé myšky sympatické a jiné prostě ne, často stačí jenom vyměnit partnera. Získáte-li bezproblémový pár, brzy se dočkáte mláďat. Po dvacetidenní březosti se rodí tři až šest holých mláďat, která rychle rostou. Pohlavně dospělá jsou v šesti týdnech. Myška drobná mívá dva až tři vrhy ročně, ale v příznivých podmínkách (a to je i doma v teráriu) může rodit až sedmkrát do roka.
Autor textu: Gabriela Richterová
Autor fotografií zdroj: Gabriela Richterová
