Španělská tanečnice

Červené šaty s bílým lemem se vlní v rytmu flamenga. Typické rytmické pohyby a podupávání doprovázejí plavné pohyby španělské tanečnice. Vše je nabité vášní a elegancí. Každému se tají dech, tanec nemá konce. Každý, stejně jako já, si jistě přeje alespoň jednou zažít takovou podívanou. Ale není tanečnice jako tanečnice. Možná ještě vzácnější a krásnější se občas objeví v tmavé noci. Vlny příboje, tma tmoucí a typické „červené šaty“. Přede mnou se zjevil nádherný nahožábrý plž.

Šestižábrovec červený (Hexabranchus sanguineus) je opravdu jedním z nejznámějších. Mnoho potápěčů, a hlavně fotografů, si nepřeje nic jiného, než tohoto krasavce potkat. Název šestižábrovec je odvozený od šesti párů vystouplých žaber na zadní části těla. Jeho zbarvení (červená barva s bílým lemem) a schopnost plavat pomocí půvabného vlnění okraje pláště, mu dala známou přezdívku „španělská tanečnice“. Pomalu se k němu blížím, tají se mi dech. Je opravdu překrásný. Neskutečně si přeji, aby začal plavat. A opravdu, jako by mě vyslyšel. Elegantně se spustí z útesu, rozvine svůj červený plášť a začíná „tančit“. Vlní se a pohybuje celým svým tělem, sem tam prosvitne bílé lemování. Jako by opravdu tančila tanečnice flamenga. Jsem celá zkoprnělá a jen fascinovaně hledím na tohoto úžasného tvora. Není to žádný drobeček jako jiní nahožábří plži, tenhle dorůstá až 40 cm. Má i několik zajímavých variant zbarvení, dlouho se dohadovalo, zda se nejedná o různé druhy, ale v roce 1972 je T. E. Thompson zařadil do tohoto jednoho druhu. Vyskytuje se v Rudém a Arabském moři a také v indopacifických oblastech. Zajímavostí také je, že šestižábrovec je hermafrodit, má tedy samčí i samičí pohlavní žlázy. Oranžovohnědá vajíčka, spojená slizem, klade na útes a zanechává je tu bez další péče. Občas na ně při svých toulkách pod vodou narazím. Po nějaké době se z nich vylíhnou planktonní veligerové larvy (tj. typ larvy u měkkýšů, která má velum a chitinozní schránku). Několikrát jsem „španělskou tanečnici“ potkala ještě před soumrakem, ale je to převážně noční živočich. Živí se houbami, které mu propůjčují nechutnou chuť pro ostatní živočichy. Výstražné zbarvení dává všem potencionálním predátorům najevo, že není radno si na něm smlsnout. Ale na jednoho „lovce“ je toto varování krátké – na fotografa. Snažím se vyfotit tento tanec, ale není mi příliš přáno. Tma a docela rychlé pohyby „tanečnice“ maří mé snažení a tak po několika fotkách jen fascinovaně hledím na představení. Je to vážně kouzelné. Okraj pláště se na jedné straně zvedá, na druhé klesá, ta vzniklá vlna mě přitahuje. Je až neskutečně pravidelná. Bohužel po několika minutách tanec končí. „Tanečnice“ složí svůj červený plášť a pomalu se snáší na mořské dno. Dopadne lehce na písek mezi korály, opět se rozvine do celé velikosti a pokračuje dál ve své cestě. Prohlížím si věnec bíle zbarvených žaber a najednou vidím pohyb. Co je to? Podívám se zblízka. Jsou tam dvě červené krevetky. Nikdy předtím jsem je na tanečnici neviděla. Sleduji, jak běhají po svém hostiteli. Nahoru k tykadlům a zpátky, podbíhají ho a vůbec jsou velmi aktivní. Tyhle krevety císařské (Periclimenes imperator) jsem už někde viděla. Už si vzpomínám, nedávno jsem je fotila na sumýši. Krevety se živí slizem a kuličkami výkalů, mají tedy víceméně čistící funkci. Krevety jsou pouhé 2 cm velké, přizpůsobují se svým zbarvením a zůstávají na těle šestižábrovce dokonce i když plave. Snažím se je vyfotit, ale tihle mrňouskové mým foťákem opravdu moc vyfotit nejdou. Vzdávám to a měním se na čistého pozorovatele – biologa. Šestižábrovec se nerušeně plazí pískem, krevetky pokračují ve své práci. Tahle symbióza je prospěšná pro oba. Krevety jsou díky zbarvení na šestižábrovci neviditelné, a tak chráněné před predátory. A zase díky nim je šestižábrovec neustále čistý od parazitů i drobných nečistot. Kéž by se i o nás takhle někdo pořád staral.

Ale čas pokročil. S tímto překrásným tvorečkem se už musím rozloučit. Celý noční ponor jsem strávila v jeho blízkosti. To je asi na území desetkrát deset metrů, ale byl to nezapomenutelný ponor. Pokaždé, když potkáte něco co nevidíte každý den, stojí za to se u toho zastavit a kochat se rozmanitostí a krásou. Červená skvrna na písečném dně pomalu mizí ve tmě. Jen okraje kužele svítilny šestižábrovce matně osvětlují. Snad tě příště zase uvidím tančit.