Odchov štíra - Euscorpis tergestinus

Letos na počátku léta, tedy přesněji v polovině června, jsem získala od přítele mé dcery, jako dárek, pár chorvatských štírů druhu E. tergestinus. Dříve, jak mi bylo sděleno, bývali poddruhem Euscorpius carpathicus, který je znám i na našem území. Po revizi však byly všechny poddruhy, které jsou uváděny i v knize F. Kovaříka „Štíři“ na str. 30, povýšeny na druhy, což udělalo mezi chovateli trochu zmatek. Nicméně stále se jedná o našeho starého známého z jižní Evropy, kterého není nesnadné odchovat.

Své dva jedince jsem pro nedostatek jakéhokoliv zařízení, byl to totiž tak zvaný danajský dar, umístila v plastové krabičce s podkladem vlhkého lignocelu a několika kousky rozbitého květináče na parapet východního okna. Krmila jsem je drobnými cvrčky, které se mi tu a tam podařilo koupit v obchodě se zvířaty, v nouzi pak mouchami ulovenými na oknech. Ani nevím, jak se pozná samec od samičky a tak jsem vůbec nepředpokládala, že by se mi ty jedovaté potvůrky (vím, že jsou jedovatí jen nepatrně) podařilo někdy rozmnožit. Jaké tedy bylo moje překvapení, když jsem na konci července objevila v plastovce podivné bílé parazity, kteří seděli na jednom ze štírů. Vyděsila jsem se, že snad ty nebohé tvory dohnalo moje ošetřování až k záhubě, a tak jsem hned volala zeťákovi. Ten přišel i s dcerou navečer, v klidu, tak jak ke mně pravidelně chodívají a jen se do krabičky mrkl, už výskal: „Babi, vy jste ty štíry odchovala. To bílé, to jsou larvy, které nosí samička na zádech.“

Pak štíry nafotil a pomohl mi s počítačem, abych vám mohla o svém zážitku napsat. Vím, že to není nic světoborného, ale jednomu to udělá radost. Tolik miminek od stvoření, jež jsou lidem spíše nepříjemná. Musím vám říct, že mi touto příhodou přirostli k srdíčku a možná si je i nechám napořád.