Vrubozubec paví v akváriu

Vrubozubci se vyskytují v Jižní Americe, v povodí řek Orinoko, Amazonka, Rio Negro, Paraná a Rio Paraguay. Osidlují stojaté a pomalu tekoucí vody v nížinách, například slepá ramena a jezera v záplavových oblastech. Je zajímavé, že žijí v tzv. „bílé vodě“ (zakalené jílovými sedimenty), stejně jako v tzv. „černé vodě“ (obarvené tlející pralesní vegetací). Živí se především rybami a suchozemským i vodním hmyzem, dále korýši, žábami a plži, občas požírají také plody a semena. Jejich maso je chutné, proto tyto ryby patří ve své domovině k oblíbeným konzumním druhům. Místní obyvatelstvo je nazývá „Pavona“ nebo „Vieja“. Jedná se o rybu potenciálně vhodnou k chovu v akvakultuře s oteplenou vodou. Vrubozubci již také byli člověkem zavlečeni mimo původní areál, dnes existují vysazené populace například na Floridě, Antilách, Havaji a Pobřeží slonoviny.

Vrubozubec paví – dospělý, typicky zbarvený jedinec.

Jsou to mohutné cichlidy, dosahující délky třicet až čtyřicet centimetrů. Mají zavalité, ze stran mírně stlačené tělo a velkou hlavu s vysoko posazenýma, vystouplýma očima a předsunutou spodní čelistí. Dospělé ryby jsou zbarveny tmavě zeleně nebo sametově hnědě s nepravidelnými žlutými pruhy a skvrnami. Na ocase, v základně ocasní ploutve, se nachází tmavá, červeně lemovaná skvrna. V chovech byly vyšlechtěny populace se zvýšeným rozsahem červeného barviva, albinotické a s atypickou kresbou. Protože v anglofonních zemích je vrubozubec paví nazýván akvaristy „Oscar“, bývají zmíněné formy obchodně označovány jako „Red Oscar“, „Albino Oscar“, „Tiger Oscar“, „Leopard Oscar“ a podobně.

Chov
Pro vrubozubce jsem zařídil nádrž o obsahu pět set litrů s vrstvou hrubého písku. Do akvária jsem umístil velké kameny a kořeny, se kterými ryby nemohly při „bagrování“ dna pohnout. Rostliny byly využity pouze plovoucí, ostatně dlouho nevydržely a musely být doplňovány. Voda o teplotě 22–27 °C byla filtrována a obvykle jednou týdně z jedné čtvrtiny vyměněna. Nádrž osvětlovaly dvanáct hodin denně dvě zářivkové trubice. Další osazenstvo akvária tvořila geograficky nesourodá rybí společnost – pár okounovců mosambických (Oreochromis mossambicus) a několik kančíků příčnopruhých (Archocentrus nigrofasciatus). Ze skupiny čtyř mladých vrubozubců, dlouhých sedm až osm centimetrů, se po více než roce chovu při velikosti 15 až 20 cm samovolně sestavil chovný pár, který byl na sebe velmi vázaný. Když vrubozubci později dorostli délky kolem třiceti centimetrů, chovali se v nádrži výrazně dominantně, ale ostatní ryby, na které byli zvyklí, výrazněji nenapadali. Ochotně přijímali různé umělé krmivo pro akvarijní ryby i kousky hovězího a rybího masa. Co nejčastěji však byli krmeni živými rybkami (hlavně živorodkami), žížalami, larvami potemníků moučných, nymfami švábů obrovských, cvrčky a holými myšaty. Rádi také brali vodní plže (okružáky a ampulárky), jejichž ulity drtili požerákovými zuby.

Vrubozubec paví v expoziční nádrži jihoamerických ryb a želv – Akvatera, Plzeň.

Při zvýšené teplotě vody probíhal u páru vrubozubců námluvní rituál, při kterém si ryby navzájem imponovaly a přerývaly dno. Samice kladla jikry na očištěný plochý kámen. Jiker může být podle literatury jeden až tři tisíce, ale mladé samice produkují nejvýše pět set kusů. Líhnutí probíhalo po dvou až třech dnech, mladé rybky od pátého dne života aktivně plavou. Rodiče je pečlivě opatrují a chrání. Mláďata se zprvu živí sekretem z těl rodičů, záhy však přijímají artémie, buchanky a nasekané roupice a nítěnky. Když dosáhnou čtyřech až pěti centimetrů, lze je krmit podobnou potravou jako rodiče, ovšem drobně krájenou. V té době také získávají přechodně velmi kontrastní zbarvení, takže připomínají korálové ryby.
Vrubozubci představují krásné, majestátně působící ryby. Jejich chov je vcelku nenáročný, vyžadují však hodně prostoru ve velkých akváriích. Jsou to ryby dlouhověké, maximální věk, který je udáván, je sedmnáct roků.

text a foto: Ivan Kocourek, DiS.