Otoky končetin

Otoky končetin koní jsou jedním z nečastějších zdravotních problémů, které se u koní vyskytují. Je zajímavé, jak se přitom liší názory na jejich léčbu a to nejen mezi chovateli, ale i mezi veterinárními lékaři. Osobně se domnívám, že tomu je tak proto, že otokem se projevuje velké množství zdravotních problémů, které jsou různorodé a mají různé příčiny. Proto jeden či dva způsoby léčby jsou málo.

obr. 1

V diskusních fórech se toto téma objevuje několikrát a často je spojováno s flegmónou. Myslím, že to není zcela přesné a tak bych si na úvod dovolil několik terminologicky sjednocujících řádek.

Otoky mohou mít a také mají různé příčiny. Vždy se však jedná o nadměrné nahromadění tekutin. Může to být v buňkách, ve tkáních a nebo v orgánech a může to vést k jejich zvětšení a k poruše jejich funkce. Otok vzniká jako důsledek zvýšeného úniku a nahromadění tekutin mimo cévní systém. Bývá to způsobeno zvýšeným tlakem na žilním konci kapilár (venostatický otok), zvýšenou propustností kapilár při zánětu či alergické reakci (zánětlivý otok), nízkým obsahem krevních bílkovin (hypalbuminemický otok) nebo špatným odtokem lymfy z tkání (lymfedém). Není tedy otok jako otok a různé otoky mají také různé příčiny.

obr. 2

U koní jsou nejčastěji viditelné otoky končetin v oblasti spěnek, karpálních a hlezenních kloubů a v oblasti prstů, ale také loktů a kolen. Některé otoky jsou léčeny, protože kůň při jejich vzniku kulhá. Mnoho otoků je ale neléčených a často slyšíme: „Když ho to nebolí, tak mu to nevadí“. To však není pravda. Otok je vždy znamením nějaké poruchy v organizmu, která sice momentálně nemusí bolet, ale může být a často bývá předzvěstí vážných zdravotních problémů.

Vraťme se ale k flegmóně, kterou jsem zmínil na začátku. Flegmóna je hnisavý neohraničený zánět, který se šíří měkkými tkáněmi. Hnis je směsicí převážně bílých krvinek, mrtvých buněk a bakterií. Flegmóna se proto objevuje u infikovaných ran. Pokud rána není infikována, tak také může vzniknout otok, ale v tomto případě se nejedná o flegmónu.

obr. 3

Pokud proniknuvší infekce je organizmem ohraničena a lokalizována na jedno místo, pak vzniká absces. Ten se projeví obvykle hnisavou boulí, která se zvětšuje, až se provalí přes kůži nebo třeba přes korunku kopyta.

obr. 4

Na obrázku 1 vidíme čerstvé poranění klisny v oblasti předního spěnkového kloubu. Kůň byl ihned veterinářem léčen antibiotiky, ale bez úspěchu. Postupně se během několika dní poranění rozvinulo do flegmóny, která postupně dosáhla až ke karpálnímu kloubu. Několikrát byla přímo do rány aplikována antibiotika, ale opět bez úspěchu. Klisně byla noha současně ošetřována ichtyolovou mastí, ale na noze se vedle flegmóny objevil navíc ještě absces. Noha hřála, klisna kulhala a měla trochu teplotu. Tento stav se udržel asi dva týdny. Po této době jsem se rozhodl k radikální změně léčby. Klisně jsem sejmul podkovy. Zralý absces jsem za použití gumové rukavice tlakem otevřel, vymačkal a celou končetinu omyl teplou vodou a očistil od ichtyolové masti. Původně mně navrhoval veterinář, že absces rozřízne, ale já jsem raději volil tlakové provalení. Někdy bývá šetrnější a rána lépe se hojí, protože tkáň praskne mezi buňkami, zatímco skalpel je poruší. Platí to však jen u zralých abscesů a nelze tuto praktiku vždy doporučit. Vše jsem pak omyl Betadinou. Klisně jsme začali podávat homeopatika jak mono, tak polykompozitní na vyčištění hnisu a též třikrát denně bylinné extrakty na urychlení hojení. Ránu jsme též dvakrát denně ošetřovali homeopatickou mastí. Po provalení abscesu a po dvou dnech homeopatické léčby vidíte stav na obrázku 2. Výsledkem léčby abscesu velikosti středního jablka je malý stroupek, noha splaskla a přestala hřát. Klisna neměla teplotu a přestala také kulhat. Další snímek (obr. 3) je po dvou týdnech. Rána je zhojená a obnovuje se pigmentace pokožky. Po dalších sedmi až deseti dnech začala na kůži růst srst a dnes na končetině není zranění viditelné. Pouze fotografie odhalí jiný odraz srsti v místě, kde byl absces (obr. 4).

Otoky spěnkových kloubů u koní jsou ale často způsobeny zcela jinou příčinou. Koňské tělo je příliš velké na to, aby je srdce koně dokázalo beze zbytku zásobit krví. Proto se v těle koně postupně vyvinuly přídavné krevní pumpy. Jednou z nich je anatomické umístění některých cév ve středu svalu, který při pohybu pomáhá pumpovat krev tím, že cévy stlačuje. Druhou přídavnou pumpou je mechanizmus kopyta, takzvaná kopytní krevní pumpa. Ta je ovšem plně funkční pouze není-li kopyto podkováno. Aby obě přídavné pumpy byly plně funkční a dostatečně podporovaly srdce, tak je zapotřebí stálý pohyb koně (pastvina) a bosá kopyta. Pokud tomu tak není, může docházet k městnání jak krve, tak lymfy v neosvalené části končetin a mohou vznikat známé otoky spěnkových kloubů neboli nálevky. Někdy za nepříznivých podmínek se může otok rozšířit až do oblasti hlezenních kloubů a může vzniknout to, co se někdy nazývá „sloní noha“. Může dokonce dojít k tak vážnému stavu, že se končetina naplní lymfou natolik, že lymfa prosakuje kůží a stéká po končetině. Příčinou těchto otoků nemusí být jen záněty, tak jak je známe, ale může se jednat o problém v průchodnosti lymfatického řečiště a lymfatických uzlin. Původcem mohou být viry, úrazy, ledvinové problémy, cévní nemoci, poruchy vegetativního nervového systému a dalších vnitřních orgánů. Opět se vracím k tomu, že často slyším od klientů opakovat názor, že když to nebolí, tak to koni nevadí. Myslím si, že to je názor nesprávný. Otok znamená, že něco není v pořádku, je to signál nějaké poruchy v organizmu. Koně je v takovém případě třeba vyšetřit a snažit se poruchu najít a vyléčit. V opačném případě můžeme riskovat vznik vážných zdravotních potíží.