Chůze nejen na vodítku

Pravidla číslo jedna Chůze psa u nohy je snad tím nejčastěji využívaným cvikem. Také právě proto je zapotřebí jí věnovat velkou pozornost. Pravidlem by mělo být, že pes bude zásadně chodit jen u vaší nohy, neměl by předbíhat, ani být pozadu, zastavovat „u každého rohu“ a v žádném případě by neměl tahat. Pokud se zaměříte na všechny tyto „ne“, na procházce se svým psem se odreagujete a odpočnete si.

Pro to, aby zůstal vedle nohy za všech okolností, tedy ať už se rozejdeme, zastavíme, či odbočíme, se používá jednotný povel „k noze“. Povel vydáváme vždy dříve, než změnu provedeme. Za naši důslednost k sobě sama budeme časem odměněni tím, že pes si na jistý stereotyp zvykne a změny našeho pohybu bude natolik vnímat, že se bude u nohy držet i bez povelu. Nesmíme to však uspěchat a povel začneme vynechávat opravdu až v momentě, kdy budeme přesvědčeni, že pes upozornění změny nepotřebuje.
Dalším pravidlem je, abychom požadovali chůzi psa vždy na stejné straně. Mělo by se jednat o stranu levou. (Vycházím z toho i v dalším popisu výcviku). Jestliže nechceme se psem cvičit na zkoušky, může se jednat o pravou stranu psovoda. Podmínkou však je, že ať se rozhodneme jakkoliv, nesmíme už stranu měnit a budeme vždy vyžadovat pohyb psa na procházkách pouze na této – zvolené straně.
Nikdy nesmíme zapomenout, že psovi nesmí být volný pohyb vzácný. Pokud je, nejenže nebude chtít chodit na zavolání, ale má mnohem blíž ke zkoušení nejrůznějších triků, jak chůzi u nohy ošidit a nebo se dokonce vyvléknout z vodítka.

Několik typů jednoho cviku

Výcvik chůze u nohy na zkoušky sportovní kynologie nebo na výstavu je rozdílný. Člověka napadne: „chůze u nohy je jenom jedna“. Čili chůze jako chůze. Ale kdepak. Na většině zkoušek ze sportovního výcviku se vyžaduje nejen přesná chůze u nohy, ale také neustálý kontakt z očí do očí (pes a psovod). Navíc by měla být zřetelná radost ze cvičení. Jen tak, zejména na vyšších stupních zkoušek, je možné získat plný počet bodů za tento cvik. Samozřejmě, že i pes, který na zkouškách bude u nohy chodit stejně dobře jako v běžném životě (na procházkách) body za chůzi u nohy dostane, ale ne tolik, kolik dostane pes s tzv.ukázkovou „cvičákovou“ chůzí u nohy. Je tedy nutné rozeznávat chůzi u nohy na cvičáku (příprava na zkoušky), běh v kruhu a zastavení ve výstavním postoji (nikoli posazení se) a chůzi u nohy v běžném životě.

Výcvik na zkoušky

Vycvičit psa v chůzi u nohy tak, jak je vyžadováno ve sportovní kynologii, nemá s chůzí u nohy v běžném životě moc společného. Cvičí se jen malinkou chvilku a po tuto dobu psovod vyžaduje maximální soustředění psa na jeho osobu. Na každé jeho slovo, každé gesto, tedy i ten nejméně patrný pohyb. Získat tak velké soustředění psa vyžaduje hodně dokonalého výcviku ve velmi krátkých intervalech (1 až 2 minuty). Při běžné procházce, i když trvá třeba jen dvacet minut, je takové soustředění psa naprosto nemožné. Navíc jde o takový styl výcviku, že zde není ani takový problémem udržet psa ve vaši blízkosti, ale udržet oční kontakt psa a celkově maximální pozornost.
Pes jednoduše není schopen věnovat veškerou svou pozornost během procházky jen svému pánovi a neustálý kontakt očí je absolutně nemožný pro obě zúčastněné strany. Proto výcvik chůze u nohy „dle vzoru zkušebních řádů sportovní kynologie“ je nutné zpočátku cvičit na cvičácích samostatně, tedy stejně jako jakýkoliv jiný cvik, např. „lehni“.
Psovod musí najít takovou metodu, aby psa nezajímal po celou dobu cvičení nikdo a nic jiného, než-li jeho pán. Učí se to za pomoci pamlsků nebo míčků (či malého peška). Záleží na typu psa a i na tom, jakou metodu preferuje psovod. Což je také neméně důležité. V neposlední řadě je důležitá motivace hlasem a častá, vhodně použitá pochvala.
Pamlsky se drží nejčastěji v puse (rty, zuby), případně v pravé ruce. Pes sleduje pamlsek a čeká, až ho od psovoda dostane. Protože se má pes dívat do očí psovoda, i pamlsek či míček musí být co nejblížeji k těmto místům. Míček či pešek můžeme držet bradou na svém krku nebo v pravé ruce přibližně v místech svého hrudníku. Pes je během chůze častokrát odměňován pamlskem, míčkem či peškem, na který se stále dívá. Zpočátku musí být odměňován velmi často, aby pochopil, že je to za kontakt očí. Jakmile pes pochopí, co se po něm žádá, psovod má jeden motivační předmět nadále co nejblíže očím, ale odměňuje psa střídavě stejným předmětem z kapsy a předmětem, na který se pes dívá. Až mnohem později můžeme začít ukrývat motivační předmět (míček, pešek či pamlsek) na neviditelné, ale pro vás velmi snadno dostupné místo a odměňovat méně často.

Když člověk zastaví … aneb předvedení na výstavách

Proti tomu, aby si pes sedl kdykoliv psovod zastaví, budou jistě protestovat ti, kdo chtějí předvádět psa na výstavách. To by však ani psi na cvičácích neměli cvičit chůzi u nohy „s kontaktem očí“, když v běžném životě se chovají jinak. Pes si dokáže z gest a předpřípravy dát do dohromady jisté souvislosti. Tedy kdy se bude cvičit „na ostro na zkoušky“ a kdy se jedná o běžnou procházku. Stejně tak atmosféru výstavy bez problémů také pochopí díky praxi, i jinému chování svého pána. Když se k tomu přidá předvýstavní příprava, tedy i nácvik výstavního postoje na povel, např. „postoj“, pes s tím nebude mít problémy. Jen zde platí jako u každého cviku – je to třeba předem nacvičit.

Chůze psa na procházce

I když je možné částečně metody sportovního výcviku převést i do praxe běžného života – výcviku chůze u nohy, rozhodně nemůžeme po psovi chtít plnou soustředěnost. Bohatě si musíme a jistě vystačíme s tím, že pes bude chodit u levé nohy, nebude tahat ani se loudat a posadí se pokaždé, když zastavíme.
Ovšem procházka je procházka a každý člověk má o ni jiné představy. Někdo chce být více benevolentní, jiný chce chůzi u nohy opravdu u nohy, neboť ví, že za chvíli může dát psovi volno. Dalším omezením je místo bydliště či trasa procházky. S ohledem na okolí člověk musí určit taková pravidla, která by neomezovala a tedy i neobtěžovala psovoda ani kolemjdoucí. Zdravým uvažováním, výběrem trasy a ohleduplností je pak procházka procházkou, při které jsou spokojeni všichni.

Zastavovat, když se pes rozhodne nebo ne?
To opravdu záleží jen a jen na vás. Je však nutné si uvědomit, že pokud to psovi zpočátku dovolíte, bude to vyžadovat stále a možná i častěji a častěji. I když budete spěchat, či i když to nebude zrovna vhodné místo atd. Procházka se tak může změnit v putování od stromu k patníku, od sloupu ke keříku … Dlužno však podotknout, že více zastávek si většinou vynucují psi než feny.
Pes pro svůj život v psím světě potřebuje „číst obrázky a podpisy“ svých čtyřnohých kamarádů, ale je vhodnější, naučí-li se tak činit pouze tehdy, nemusí-li jít u nohy. Tedy když je „na volno“ v místě, které jeho páníček vybral.

Existuje kompromis mezi požadavky psa a jeho pána?
Pokud byste přeci jen chtěli vašemu psíkovi dopřát na vodítku trochu více volnosti, protože bydlíte v hustě zastavené části, a dostat se na plochu, kde je možné psa pustit je složitější, můžete využít tzv. „Flexi“ – navíjejícího vodítka. Jinou možností je naučit psa chodit na delším vodítku (délka vodítka přibližně tři metry). Na takovém vodítku má přeci jen alespoň trochu času zastavit se kde chce, ale zároveň nemůže pobíhat ledabyle po ulici či znemožňovat plynulost procházky.
I u tohoto kompromisu musíme určit pravidla a na nich trvat. Prvním by mělo být, že ani na dlouhém vodítku nikdy nesmí pes táhnout, ani se vodítko nesmí výrazněji jednorázově napnout. Druhým pravidlem by mělo být, že se bude držet v půlkruhu na levé straně. Nakolik budete to či ono vyžadovat, je jen na vás. Každopádně byste měli určit nějaké hranice „co se může a co ne“ a za každou cenu trvat na svém, aby se procházka se psem nezměnila v přetahovanou o vodítko.
Důležité je používat stále stejně dlouhé vodítko, aby se pes brzy naučil odhadnout jeho délku. Pokud budete důslední, brzy jej začne akceptovat.
Je možné chůzi u nohy a chůzi na dlouhém vodítku dle potřeby kombinovat. Ovšem pes musí pochopit, kdy se co po něm chce. Zvolte si pro chůzi na dlouhém vodítku konkrétní povel, např. „běž“, nebo „blízko“ a důsledně jej používejte, kdykoliv můžete psovi jistou volnost dopřát. Naopak, když jej potřebujete přivolat opět do vaší těsné blízkosti, použijte povel „k noze“. Zase je nutné striktně trvat na tom, aby pes šel přesně u nohy, dokud nedostane jiný povel.

(Dokončení příště.)