IX. kapitola Kynologie Průmyslově vyráběná psí krmiva a jejich rozdělení

Podle použitých surovin se průmyslově vyráběná krmiva dělí podle kvality na: Výrobky nejkvalitnější, které ve velkém množství obsahují – kuřecí maso (jehněčí maso), rýži, drůbeží tuk a jsou bez konzervační chemie (obvykle jsou konzervovány jen vitaminem E, který působí jako antioxidant).

Kvalita

Výrobky nízké kvality ve velkém množství obsahují – pšeničnou mouku, sójovou moučku, masokostní moučku, kafilérní tuk. Krmivo je konzervováno chemicky. Samozřejmě, v relaci ke kvalitě krmiva je jeho cena. Od granulovaného krmení, kdy desetikilogramový pytel stojí 200 Kč, nemůžeme čekat zázrak.
O kvalitě krmiva nás v běžné praxi informuje:
1) Celkový výživný stav a kondice psa.
2) Výkaly – jejich konzistence (zda pes po krmení netrpí průjmem nebo zácpou), množství vývinu střevních plynů, barva výkalů a intenzita jejich zápachu. Dále je velmi podstatný objem výkalů a frekvence kálení. Pokud sežere pes večer plnou misku krmiva, které ráno zase vyloučí ve formě velkých a objemných výkalů a přitom hubne, svědčí to o nízké stravitelnosti krmiva. Většina drahých krmiv jsou krmiva s vysokou stravitelností a psi po nich mívají jen malé množství výkalů. Jsou i výrobci, kteří do krmiva přidávají juku, která zbarvuje výkaly mírně do zelena a pohlcuje nepříjemný zápach.
Laboratorní metody, které nás informují o kvalitě krmiva:
Kvalitu krmiva lze určit laboratorním rozborem, dle stanovené metodiky. Při těchto rozborech nás většinou zajímá, jestli výrobce dodržel deklarované dávky živin, zda jsou v krmivu dostatečně zastoupeny některé aminokyseliny a podobně. Stravitelnost krmiva psem se dá určit bilančním pokusem, který je ovšem z hlediska provedení dost náročný. Praktický chovatel tyto rozbory doma provádět nebude a proto zde podrobnou metodiku stanovení obsahu jednotlivých komponentů krmiva neuvádím. Jestliže bude chovatele zajímat, zda výrobce dodržuje deklarované složení krmiva, dá jeho vzorek do akreditované laboratoře na rozbor.

Krmné dávky a krmná technika

Jak tedy správně krmit? Literatura nás zahrnuje údaji o množství jednotlivých živin v krmivech a o vhodnosti jejich vzájemných poměrů. Na průmyslově vyráběných krmivech jsou krmné návody, jak krmit vzhledem k věku a hmotnosti psa. K některým krmivům jsou výrobcem dodávány různé odměrky. Přesto je otázka, zda krmí svého psa správně, pro většinu majitelů stále ožehavá. Každý pes je individualita a to se týká i jeho zažívání. Dost těžko se dá tedy plošně doporučit, že všem dospělým psům s hmotností asi dvacet kilogramů se má denně zkrmovat jedna konzerva o hmotnosti 700 gramů – a hotovo. To prostě dost dobře není možné. Stejně jako mezi námi, lidmi, existují i mezi psy jedinci vysoce záživní, kteří tloustnou i z minimálního množství krmiva. Nejlepší radou pro běžného majitele psů je tedy krmit tak, aby byl pes v dobré kondici (ani hubený, ani tlustý, měl pěknou hustou a lesklou srst, nelámající se drápy, dobře pigmentované oko a čenich, byl čilý a s chutí do života). Výkaly by měl mít pes dobře formované, stolici pravidelnou, neměl by trpět průjmem nebo zácpou. Krmení by mělo trvat asi deset minut a za tu dobu by měl pes sežrat vše, co je v misce. Nedožere-li, druhý den dáme o to méně. Obvykle krmíme dospělého psa jedenkrát denně, malá štěňata je třeba krmit alespoň čtyřikrát za den. Jak štěně roste, postupně počet krmení omezujeme. Po krmení by měl pes v klidu odpočívat, zvláště u velkých plemen hrozí po nakrmení torze žaludku. Rostoucí štěňata, kojící feny a feny v druhé polovině březosti je třeba krmit několikrát denně.
Každý pes má mít už od štěněcího věku svoji krmnou misku a stálé místo, kde ho pravidelně krmíme. Je rovněž dobré denně krmit vždy ve stejnou dobu. Tato zásada „dodržování pravidelnosti“ – stejná miska, stálé krmné místo a pevná doba krmení se v praxi osvědčila z mnoha důvodů. Pokud tento režim zavedeme a budeme dodržovat, tak na večerní krmení bude navazovat doba ranního venčení. Při krmení stejným a osvědčeným druhem krmiva by potom nemělo v bytě či v kotci dojít k „nepředvídaným událostem“. Jsou i psi, kteří z jiné než své misky a na svém místě nejsou zvyklí žrát. A to je výborná prevence například proti otrávení krmením, které pes najde náhodně venku nebo se mu ho snaží podat cizí osoba.
Druh kompletního granulovaného krmiva, který se nám již osvědčil, se nedoporučuje střídat a často měnit za jiný. Jsou chovatelé, kteří krmí jednu řadu krmiva psům celoživotně. Krmivo zvolené značky pouze přizpůsobují a mění podle věku a zátěže psa. Jestliže jsme si zvolili „krmnou dávku klasickou“, budeme tedy vařit a náš pes bude mít stravu sice méně vyváženou, než od průmyslového výrobce, ale zato přirozenější a pestřejší. Je jasné, že pro vaření není dost dobře možné mít k dispozici stále stejné suroviny. V žádném případě však odborníci na výživu malých zvířat nedoporučují během krátké doby a často střídat suché granulované krmivo s doma vyráběnou krmnou dávkou. Krmit ve středu granule, ve čtvrtek vařené plíce, v pátek konzervu a v sobotu zas granule – to je to nejhorší, co můžeme udělat. Takové způsoby krmení se chovateli u mnoha psů vymstí průjmy a trávicími poruchami. Ne každý pes takové experimenty bez újmy snáší. A zvláště ne malé štěně.
To, že svému psovi nezkrmujeme kořeněné a slané zbytky z našeho stolu, by dnes již mělo být samozřejmostí. O škodlivosti takového počínání již bylo napsáno mnoho.
Pes musí mít v bytě či ve svém kotci neustálý přístup k čisté a čerstvé pitné vodě. Pro malé psy je na vodu dobrá těžší nepřevrhnutelná keramická miska, u větších psů nebo pro více psů chovaných pohromadě se mi osvědčil i obyčejný kbelík.

Počet denních krmných dávek vzhledem k věku psa

– od odstavu do pěti měsíců věku – krmíme čtyřikrát až pětkrát denně,
– od šesti měsíců do jednoho roku – krmíme dvakrát denně,
– od jednoho až dvou roků – můžeme krmit již jen jedenkrát denně.
Výživa v době růstu je rozhodující pro celý další život psa! Nevyvážená krmná dávka má za následek nerovnoměrný vývoj (např. kostra zaostává za růstem svaloviny, která kostru zatěžuje a tím dochází k různým deformacím kostry). Pozor na nevyvážený poměr mezi vápníkem a fosforem – hrozba rachitis!

V dospělosti je rozhodujícím hlediskem výživy psa:
– celková kondice a výživný stav psa,
– hmotnost psa,
– denní režim, zatížení psa pracovním výkonem,
– množství fyzické zátěže,
– teplota okolního prostředí,
– fáze reprodukčního cyklu (zvýšené nároky v druhé polovině gravidity a během kojení),
– pohlaví (pes, fena, kastrát – kastrovaný jedinec má mnohem menší nároky a sklon k tloustnutí),
– věk psa (rozdílné jsou nároky mladého dospělého psa a psa patnáctiletého),
– plemenná příslušnost (existují vysoce záživná plemena, která využijí z krmiva téměř vše beze zbytku, proto po krmných dávkách pro stejně velké psy jiných plemen rychle tloustnou),
– individualita jedince.