Motýli ubývající ozdoby luk

Asi málokterý milovník přírody by si dokázal představit rozkvetlou louku bez nejrůznějších pestrobarevných motýlů. Ale jak dlouho se budeme moci ještě touto krásou kochat? To je otázka, na kterou asi není odpověď. Ale na otázku proč ubývají, je odpověď snadná. Jednou z příčin je jistě intenzivní hospodaření na loukách a polích, i na malých zahrádkách.

Ať už na poli či zahradě, všude se používají nejrůznější chemické prostředky, které ničí jak samotné jedince, tak vajíčka nebo kukly, a hlavně rostliny, které jsou pro motýly životně důležité. I když motýlí housenky přežijí chemický postřik, ještě nemají zdaleka vyhráno. Ještě na ně čeká mnoho přirozených nepřátel, jako jsou ptáci či jiní živočichové. Ale i člověk, když uvidí na své zahradě housenku, většinou ji okamžitě zlikviduje s přesvědčením, že se jedná o „škodlivou housenku“, která může ohrozit budoucí úrodu. Samozřejmě, u některých druhů to platí, například bělásek zelný (Pieris brassicae), ale mnohé druhy ničíme, aniž bychom věděli, o jakého motýla se jedná. Pokud uvidíme třeba dospělého babočku paví oko (Inachis io), tak motýla obdivujeme, přestože jsme nedávno ničili jeho housenky.

Babočka paví oko (Inachis io)

Je jedním z nejhezčích běžných motýlů. U nás je to velmi hojný druh a lze ho zahlédnout téměř všude. Jedním z nejnápadnějších znaků jsou paví očka, což vyznívá i z jeho názvu. Velikost dospělého jedince se pohybuje okolo pěti centimetrů. Jako rostlinu ke kladení vajíček používá hlavně kopřivy, na kterých naleznou housenky dostatek potravy. Housenky opouští rostliny až jako vyvinutí motýli. Babočky přezimují jako dospělec (imago). K přezimování využívá různé dutiny, často i lidské stavby. Potravou dospělých motýlů je především nektar květů. Mezi nejoblíbenější rostliny baboček, ale i jiných motýlů, patří bodláky a pcháče.

Babočka bodláková (Vanessa cardui)

Babočka bodláková se u nás rovněž řadí mezi běžné motýly. Stejně jako babočka kopřivová a babočka paví oko, patří do řádu babočkovitých (Nymphalidae). Jak už vyplývá z názvu motýla, má něco společného s bodláky. Imago (dospělec) se živý pylem z květů, pro housenky jsou také živnou rostlinou.

Bělásci

Když se řekne bělásek, tak si většina z nás představí běláska zelného (Pieris brassicae), poletujícího na záhonu zelí a desítky nenasytných housenek na skoro sežraných rostlinách. Ale není bělásek jako bělásek.Většina je jich hodně si podobných, takže se snadno zaměňují. Nevynikají sice pestrými barvami, ale i tak je na nich něco zajímavého. Kromě nejznámějšího, již zmíněného běláska zelného, se u nás vyskytuje i bělásek řepkový (Pieris nap), ovocný (Aporia crataegi) a řepový (Pieris ra). To je jen několik málo příkladů bělásků, kteří jsou zbarveni jednoduše, především „černobíle“. Mezi ty pestřeji zbarvené patří například bělásek řeřichový (Anthocharis cardamines), u tohoto druhu má sameček na konci křídel nápadné oranžové skvrny.

Žluťásek řešetlákový (Gonepteryx shamni)

Přestože se tento nenápadný žlutavě zbarvený motýl nazývá žluťásek, patří do čeledi běláskovitých (Pieridae). Délka dospělého jedince se pohybuje okolo třiceti milimetrů. U nás je poměrně hojný, přesto může být někdy problém ho zahlédnout. Živnou rostlinou housenek je krušina olšová (Frangula alnus) a řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica), podle kterého nejspíš vznikl i druhový název.

Okáč bojínkový (Melanargia galathea)

Patří společně s okáčem bělopásným (Hipparchia alcyone), okáčem pýrovým (Pararge aegeria) a mnoha dalšími do čeledi okáčovitých (Satyrinae). Většina z nich se vyskytuje jen na několika málo místech, takže nejsou příliš známí. Mezi nejznámější a zároveň i nejhojnější patří okáč bojínkový. Tento zajímavý, i když zbarvením nenápadný motýl se vyskytuje především na loukách. Okáče bojínkového, stejně jako ostatní příbuzné motýly, může být mnohdy složité zahlédnout.

Perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia)

Perleťovec stříbropásek může dosahovat velikosti až 38 mm. Společně s babočkami, hnědásky a dalšími patří do řádu babočkovitých (Nymphalidae). Rozeznat jednotlivé druhy perleťovců, může být pro laika někdy obtížné. Většinou jsou zbarveni dost podobně, a to hnědo oranžově s černými skvrnami. Jako živnou rostlinu si perleťovec stříbropásek vybírá různé druhy violek. Například violku vonnou (Viola odorata) a ostatní druhy.

Otakárek fenyklový (Papilio machaon)

Je jistě jedním z nejhezčích motýlů, žijících u nás. Svým exotickým vzhledem vypadá, jako by do naší přírody skoro nepatřil, ale naštěstí patří. Přestože se řadí mezi hojné druhy, je na některých místech téměř nemožné ho zahlédnout. Pokud však budeme mít štěstí, určitě to bude vzrušující zážitek pro milovníky motýlů i sběratele, kteří si budou chtít rozšířit sbírku o nový druh. Podobným druhem je otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), který je však poměrně vzácný.

Soumračník žlutoskvrnný (Thymelicus aceton)

Tento druh není moc známý, a to nejen proto, že je dosti nenápadný, ale hlavně proto, že je kriticky ohrožený. Mezi rozšířenější příbuzné z řádu soumračníkovitých (Hesperiidae), patří například soumračník jahodníkový (Pyrgus malvae).

Modrásci

Do řádu modráskovitých (Lycaenidae) patří spousta především modře zbarvených drobných motýlků. Některé druhy jsou dosti hojné, ale některé jsou naopak velmi vzácné. K nejhojnějším druhům patří například modrásek (Polyommatus amandus) a mezi vzácnější druhy patří modrásek tolicový (Cupido decoloratus).