Domácí přípravy 1
Určitému riziku se ani nejpečlivější přípravou vyhnout nemůžete. Kočky mají příliš dobrodružnou povahu a nebezpečí přímo vyhledávají. Třeba se velice rády otírají svým lidem o nohy, čímž se jim pod ně zároveň vydatně pletou. Také nejraději probíhají dveřmi až v okamžiku, kdy se zavírají, a někdy to tak docela nestihnou. Mohutné skoky z výšky či do výšky nemusí vždy skončit podle kočičích dokonalých propočtů, když se jim přimotáte do cesty (nebo naopak uhnete) nebo když na doskočišti číhá skrytá zrada. Ale rozhodně je dobré o možných rizikách vědět a udělat vše pro jejich minimalizaci.
Minimalizujte nebezpečí!
Kočky vyhledávají k odpočinku místa, kde je příjemné teplo a kde je nikdo jen tak nevyruší. Jejich podnikavost je však může přivést i tam, kde na ně čeká opravdové nebezpečí. Jedněmi z oblíbených pelíšků jsou například skříně. Kočka si tam najde hromádku měkoučkých svetrů (nebo tvrdých bot), pěkně se uvelebí a vydrží dlouho spokojeně spát. Jenže se může stát, že odejdete na celý den nebo dokonce víkend, a kočce zavřete dveře vedoucí k její toaletě nebo k miskám s vodou a jídlem. Proto se pokaždé, když odcházíte z bytu, přesvědčte, zda je kočka tam, kde má být.
Igelitové tašky a sáčky krásně šustí, dá se do nich vlézt a strašit všechny kolem prudkými výpady. Jenže kočka někdy zapomene, kudy do tašky vlezla, a ven leze uchem (té tašky). Navleče si ho kolem krku nebo břicha a při snaze zbavit se škrtidla může spadnout ze stolu, přidusit se nebo zhmoždit. V sáčku se zas nedokáže otočit a hrozí jí tak udušení.
Dalšími častými kočičími schovávačkami jsou trouby, myčky, pračky a sušičky. Mají zajímavý pach a je tam teplíčko. Ale jsou to smrtící pasti. Takže zavírejte všechna dvířka a před každým použitím tyto spotřebiče důkladně prohlédněte!
Vaříte na plynovém sporáku? Pak dávejte pozor, aby kočka „neasistovala“ příliš blízko. Má větší toleranci k teplu než my a navíc má hustý kožíšek, který ji chrání před žárem. Může se tak stát, že přijde až k ohni a vznítí se jí chlupy. To už ji samozřejmě bolí a děsí, takže bezhlavě prchá … Následky jsou hrozivé. Stejné opatrnosti je třeba v případě, že zapalujete svíčky – ať už ve svícnu, na dortu nebo na vánočním stromku. Třepotavý plamínek láká kočku k „osahání“ tlapkou.
Okna a balkóny zajistěte sítěmi. Kočky jsou tak náruživí lovci, že stačí obyčejná moucha nebo motýl prolétající kolem otevřeného okna, aby se za ním střemhlav vrhly bez ohledu na riziko. Rozhodně nespoléhejte na to, že kočka je dobrý akrobat a při dopadu z výšky si neublíží! Nenechávejte bez zabezpečení pootevřenou ani ventilačku. Mnoho koček už uvízlo v šikmé škvíře a způsobily si ošklivá zhmoždění, někdy i nenapravitelná.
K pročištění zažívacího traktu kočky rády okusují trávu. Doma a na zahradě je však mohou k okusování zlákat i jedovaté rostliny. Z nejběžnějších jsou to například filodendrony, rododendrony, azalky, diefenbachie, narcisy, hyacinty, konvalinky, lilie, orchideje. Proto byste je měli předem odstranit, umístit na kočce nedostupné místo (což není snadné) nebo zahradit tak, aby se k nim kočka nedostala.
V kuchyni počítejte s tím, že kočka navzdory vaší pečlivé výchově vyskočí na stůl a na kuchyňskou linku, kdykoli tam bude tušit něco zajímavého. Držte proto všechny potraviny v lednici nebo pečlivě přiklopené pokličkou, jinak je kočka ochutná. A jsou jídla, která by rozhodně ochutnávat neměla, protože jí mohou způsobit otravu. Patří k nim například čokoláda a kakao, hroznové víno a rozinky, nezralá rajčata a syrové brambory. Také dojídání zbytků z vašich talířů nebo z odpadkového koše by kočce nemuselo prospět, zvláště pokud jste zvyklí hodně kořenit. Nebezpečné mohou být i kosti z kuřete, i když se zdají být měkké a křehké. Kočka má velmi ostré špičaté zuby a drůbeží obratle nebo chrupavky na nich mohou uvíznout tak nešikovně, že se jich kočka nedokáže zbavit. A chytejte pak rozčilenou dusící se kočku a tahejte jí z huby kost! To je vpravdě kaskadérská práce.
Nakonec varování pro švadlenky a pletařky: Důkladně schovejte všechny jehelníčky a zvláště jehly s navlečenou nití. Kočky si moc rády hrají s provázky a nitěmi a může se stát, že spolknou nit i s jehlou. Kutálení klubíčka vlny kolem nohou stolu a židlí je pro kočku ohromou zábavou, dokud nezačne omotávat sama sebe. Když cítí, že ji něco svazuje, zpanikaří a dá se na překotný útěk, přičemž se jí může některá ze smyček pevně stáhnout kolem krku, břicha či nožky tak, že to ohrozí její (a při pokusu o její vyproštění i vaše) zdraví.
Byt a strava
Přestože první kočičí výbavička není nijak velká a nákladná, je lepší si vše předem připravit, abyste pak nemuseli nic narychlo shánět a mohli se plně věnovat pozorování koťátka a jeho chování v novém domově.
Jako pelíšek doporučuji pro začátek měkkou boudičku na klidném a bezpečném místě nízko nad zemí, tak aby koťátko nebylo při spánku nikým a ničím rušeno. Postupně vám samo ukáže, kde se mu dobře odpočívá, kde se rádo vyhřívá, odkud má dobrý rozhled po celém bytě, popřípadě odkud dobře vidí ven, takže pelíšky, deky, odpočívadla a přehozy chránící dražší kousky nábytku budou přibývat. Přinesete-li si opravdu maličké koťátko, je dobré mu dát do pelíšku termofor v plyšovém obalu nebo polštářky se speciální náplní, které po nahřátí v mikrovlnné troubě dlouho vydávají příjemné teplo. Tyto pomůcky jsou důležité hlavně několik prvních dní a nocí, kdy kotě určitě postrádá mámu a sourozence.
Misku na krmení kupte širokou a mělkou, aby se kotě nemuselo při jídle dotýkat hmatovými vousky jejích stěn. Spousta koček má hmatové vousy tak citlivé, že z užších a hlubších nádob raději vytahují sousta tlapkou, než by vousky ohýbaly. Totéž platí pro misku na vodu. Ale tam je ještě další zádrhel – kočky nejraději pijí tekoucí nebo alespoň zčeřenou vodu. Proto často sedí v kuchyňském dřezu nebo v umyvadle u kapajícího kohoutku nebo si říkají o puštění mírného proudu vody. Stojatou vodu si rozčeří tlapkou, a to jak v misce, tak také v hrníčcích a sklenkách zapomenutých v dřezu nebo v konvičce na zalévání. Proto jsou na trhu kočičí fontánky, které poskytují kočkám tekoucí vodu nejen k pití, ale také na hraní. Jejich cena je však poměrně vysoká a hodí se spíše pro dospívající a dospělé kočky než pro malé kotě.
Krmivo pro prvních pár dnů v novém domově obvykle dává koťatům na cestu chovatel. Nezapomeňte se však předem zeptat, čím koťata krmí, a mějte připraveno krmivo, na které je kotě zvyklé. Budete-li chtít převést kotě na novou značku krmiva, zkonzultujte tento krok s vaším veterinářem a změnu provádějte pomalu (nahraďte novým krmivem postupně jen asi 1/4 dávky denně), abyste nezpůsobili kotěti zažívací problémy.
Dnes je k dostání řada kvalitních krmiv pro kočky nejrůznějšího věku a kategorie (kastráti, březí a kojící kočky, bytové a citlivé kočky). Dá se vybrat složení (maso jednoho či více druhů, ryby), konzistence (granule, kapsičky, konzervy) i velikost a tvar granulí či kousků. Je to proto, že kočky bývají v jídle vybíravé, a to, co jim jeden den ohromně chutná, druhý den mohou vytrvale odmítat. Lze to řešit střídáním různých příchutí a forem stejné značky. Při tomto postupu nehrozí riziko zažívacích potíží jako při kompletní změně krmiva.
Pozor na mléko! Některé kočky nedokážou trávit laktózu a běžné kravské mléko jim způsobuje průjmy. Pokud chcete kočce dopřát mléko, raději jí podávejte speciální mléko upravené pro kočky.
Krmivo podávejte kotěti v malých dávkách zhruba po dvou hodinách a dbejte, aby bylo vždy čerstvé. I dospělá kočka by měla být krmena čtyřikrát až pětkrát denně, aby to odpovídalo jejímu přirozenému způsobu příjmu potravy. Venku žijící kočka totiž loví jen malou kořist (myš, ptáčka) a požírá ji čerstvou, starší mršiny již nekonzumuje. Stejně tak bytová kočka přijde k misce s granulemi mnohokrát během dne. Většina majitelů je přes den v zaměstnání, a nechá tedy kočce plnou misku. To pak může vést jednak k odmítání potravy u koček krmených masem (vždyť to není čerstvé!), ale především k přejídání a následné obezitě. Určitým řešením jsou nastavitelné dávkovače granulí. Zajímavější a pro kočku podnětnější je více misek s malým množstvím granulí rozestavěných po bytě, aby kočka musela vynaložit určité úsilí k jejich vypátrání.
Náramnou radost bude mít kočka ze šáchoru nebo trošky travní směsi či obilí vysetého do květníku. Pomůže jí s trávením. Ale počítejte s tím, že kočka po požití trávy obvykle zvrací – dostane tak ze žaludku nestravitelné součásti potravy (peří, srst a kosti drobných obětí její lovecké výpravy), smotky chlupů olízaných při čištění vlastního kožíšku, popřípadě drobné předměty, které snědla ze zvědavosti nebo při hře. Někteří majitelé poskytují kočkám k okusování také šantu kočičí. Ta svou vůní i chutí přivádí kočky do extáze. Ne všechny kočky ji však vnímají pozitivně, některé jsou pak dlouho podrážděné.
Záchody
Kde je příjem, musí být i výdej. Kočky jsou odmalička nesmírně čistotné a koťátka pozorně sledující matku se velice brzy naučí používat k vyměšování záchod. Je až dojemné, jak někdy ti drobečci překotně pospíchají, aby to stihli včas, a jak důkladně své „výtvory“ zahrabávají. Instinktivně totiž vědí, že kdo po sobě všechno pořádně zahrabe a uklidí, ten nezanechá žádný pach, podle kterého by jej našli nepřátelé.
Abyste čistotnost svého koťátka správně podpořili, připravte mu pohodlný a dobře přístupný záchod. Podívejte se, jak vypadal ten, na který kotě chodilo u chovatele, a zprvu mu pořiďte stejný nebo podobný, včetně steliva, na které bylo zvyklé. Raději kupte záchody hned dva – některé kočky totiž nejdou podruhé na záchod, kde už nějaká ta loužička je. Jak kotě poroste, můžete zvyšovat okraje záchodků, aby nerozhazovalo stelivo kolem. Také můžete pomaličku změnit stelivo tak, že přidáváte takové, které vám z finančních nebo hygienických důvodů lépe vyhovuje, až to původní zcela nahradíte novým. Nikdy neměňte stelivo najednou – když kočka nenajde záchůdek, na který byla zvyklá, může začít močit jinde.
Důležitá je i velikost záchodu. Měl by být tak široký, aby si tam kočka mohla volně napříč stoupnout, a dlouhý jako jedna a půl délky kočky. Většina koček se smíří s daleko menším prostorem, ale starší nebo ortopedicky nemocné kočky mohou mít s balancováním na okrajích malého záchodku problém.
Přístup k záchodům musí mít kočka stále! I v případě, že bude trávit většinu dne či noci venku, měli byste jí zajistit přístup k suchému záchodku. Za mokra nebo v zimě kočka těžko hledá vhodné místečko. Venkovní záchod umístěte na chráněném místě někde pod střechou, nebo nainstalujte do domovních dveří kočičí dvířka, aby se kočka kdykoli dostala domů. Bude-li mít kočka svůj záchod ve vaší šatně, komoře, koupelně nebo na WC, vyřízněte v dolním rohu dveří dostatečně velký otvor, aby se tam kočka protáhla, a nespoléhejte na to, že všichni přece vědí … a vždycky ji někdo pustí. Máte-li dům o více patrech, měl by být alespoň jeden záchod v každém patře. Dbejte na to, aby záchod byl na klidném místě, kde neběhají děti, kam se nedostanou psi a kde nehučí vysavač a další domácí „strašáci“. Nad záchodem by také nemělo nic viset, aby to náhodou na kočku nespadlo. Po špatné zkušenosti by se mohla začít záchodu vyhýbat.
Kdo chce doma více koček, musí počítat i s větším množstvím záchodků. Zlatým pravidlem je mít vždy alespoň o jeden záchod více, než kolik je koček.
Záchody vyklízejte tak často, jak stihnete, nejlépe hned po kočičím „aktu“. Praktická jsou hrudkující steliva – odstraníte jen hrudky a nahradíte je novým stelivem, a až po několika týdnech vyměníte všechno stelivo a záchod vymyjete. Každá kočka je ráda, když má záchůdek stále čistý a voňavý, stejně jako my. Ale když jsme u těch vůní – opatrně s parfemovanými stelivy a s různými odstraňovači pachu a osvěžovači vzduchu! Některé kočky shledávají v cizí vůni ohrožení a snaží se pak svůj prostor označkovat. Toalety proto vyplachujte jen horkou vodou, popřípadě umývejte saponátem, na který je kočka běžně zvyklá. Rozhodně nepoužívejte prostředky obsahující čpavek!
(Z knížky MVDr. Hany Žertové Od kotěte ke kočce.)
