Astrild oranžolící
Letos v červenci uplyne už 68 roků od mého prvního kontaktu s drobnými exoty. Stalo se to v Liberci, kam mne moje drahá maminka dovezla na šest týdn...
Letos v červenci uplyne už 68 roků od mého prvního kontaktu s drobnými exoty. Stalo se to v Liberci, kam mne moje drahá maminka dovezla na šest týdnů, abych se zdokonaloval v německém jazyce. Na konci „Nádražní třídy“, hned za Nisou jsem objevil obchod p. Quaisera, který nabízel potřeby pro zahrádkáře a pěstitele a také pro chovatele plazů, akvarijních rybek a ptáků. Živé tvory také prodával. V nevelké výkladní skříni byla klec s malými modrými, červenými, šedými i jinak zabarvenými ptáčky. Moc se mi zalíbili, říkal jsem jim „kolibříci“, ale později jsem se dověděl, že se jednalo o astrildy (motýlky, amaranty aj.). Z jednoho z mých „studijních“ pobytů jsem si dovezl Amadiny páskované a astrildy oranžolící.
Doma mi děda připravil venkovní voliéru 2x1x1,5 m, která byla osázena rostlinstvem a keři, odkud mohli ptáci létat do sklepního prostoru 5x1,5x2,5 m. Zkušenosti jsem s těmito ptáčky neměl a proto jsem se odchovu dočkal až po létech: jinak se jim dařilo dobře k mé velké radosti. Postupně jsem chov rozšiřoval o další druhy astrildů a amadin.
V odborné literatuře se dočteme, že astrildi oranžolící byli do Evropy dovezeni již v polovině 18. století a asi od r. 1850 dodnes jsou dováženi pravidelně ve velkém množství. Jejich domovinou je západní Afrika.
Při nákupu je třeba si ověřit, zda se jedná o ptáky odchované nebo právě dovezené po odchytu. Importovaní ptáci vyžadují vyšší teplotu (asi 18 stupňů C) po delší dobu. Dobře aklimatizované astrildy můžeme bez obav umístit od května do září do zahradní voliéry, poněvadž jim poklesy teplot k 10 stupňům C neuškodí. Podle získaných zkušeností doporučuji chovat astrildovité pěvce v celoročních voliérách s možností výletu za příznivého počasí do menší výletové části na část dne.
Astrildi oranžolící, ačkoliv jsou velmi malí, jen asi 10 cm, nebudeme chovat v klecích, ale dopřejeme jim větší voliéry, kde se budou rozhodně cítit lépe. Výhodou je, že jsou s cizími druhy astrildů naprosto snášenliví. S příslušníky svého druhu je můžeme chovat společně ve větší skupině jen mimo dobu hnízdění. Voliéru ve všech výškách vybavíme různými keři a větvemi, např. borovice, janovce, rákosu. Ptáci se zde budou cítit bezpeční a také zde najdou příležitosti k založení hnízd. Jako stavivo se hodí dlouhá kokosová vlákna a také cca 30 cm dlouhé laty zelených travin. Každému chovateli mohu vřele doporučit travinu psineček (Agrostis). Když jsem se věnoval chovu astrildovitých pěvců, měl jsem s ním ty nejlepší zkušenosti. Tráva roste na polních a lesních cestách, má bohatou latu (podle ní získala lidový název „chundelka“) a slabý stonek, který se ani po usušení rostliny neláme. Vhodný čas k jeho sběru je červenec až srpen, kdy si ho můžeme nasbírat jakékoliv množství. Dobře usušený uskladníme na půdě např. v papírovém pytli, který ponecháme otevřený. Trvalá elastičnost trávy je pro stavbu hnízd exotů nedocenitelná! Použít můžeme ještě kousky mechu, listy rákosu, suchou trávu z předchozího roku (stařinu), kokosová a sisalová vlákna, na výstelku dáváme bílé peří.
Chovatel M. upozorňuje na to, že astrildům oranžolícím, jako některým jiným druhům astrildů, velmi rychle dorůstají drápky, které je nutno nejméně jednou za šest měsíců zkracovat. K tomu se dobře hodí kleštičky na stříhání nehtů.
Krmení musí být hodnotné, pestré a střídavé, jako u všech druhů chovaných ptáků. Základem jsou různé druhy pros ve stavu suchém a naklíčeném, případně zrniny ve stavu mléčné zralosti. Velmi oblíbené je senegalské proso v klasech, mohár, proso mana, jakož i semeno trávy srhy říznačky (Dactylis glomerata). Ve zvláštní misce můžeme dávat moučku z mořských řas, dřevěné uhlí, drcené vaječné skořápky, minerální přípravky, multivitamíny, suché vaječné krmivo atd.
Je vhodné při sestavování výživy diferencovat období klidu a období hnízdění.
V období klidu dává chovatel M. pouze druhý nebo třetí den klasy polozralého červeného nebo bílého prosa, dále nepravidelně zelené krmení (např. ptačinec žabinec, smetánku lékařskou, salátovou okurku). Ze živočišného krmiva se nejlépe osvědčují kukly moučných červů, případně jejich čerstvě svlečené (bílé) larvy.
V období hnízdění a následujícím období přepeřování M. výrazně zvyšuje nabídku živočišné potravy. Třikrát denně (časně ráno, v poledne a pozdě odpoledne) dává polozralé proso, různé druhy travin s polozralými semeny. Kukly a larvy moučných červů také podává 3x denně. Astrildům oranžolícím k úspěšnému odchování jednoho hnízda asi 25 kukel moučných červů na den. Více M. nedoporučuje dávat, protože potom chovný pár mladé z hnízda vyhází a znovu začne hnízdit. Připomíná, že není správné dávat dávku živočišného pro jeden den najednou, ale je vhodné ji rozdělit na 3-4 dávky, vidí v tom záruku, že mláďata dostanou zaručeně proteiny v potřebném množství rovnoměrně.
Vitaminy dostávají astrildi ve formě multivitaminového přípravku 2x týdně, aminokyseliny 1x týdně v pitné vodě.
Chov astrildů oranžolících není snadný a vyžaduje hodně trpělivosti a štěstí. Obě pohlaví pěkně zpívají, zpěv samečka je hlasitější. Hnízdo si nejraději stavějí v budce, je překlenuté a pták, který v hnízdě sedí, přetáhne stavivo přes vletový otvor, aby se skryl. Někdy sedí na vejcích současně oba partneři. Z hnízd vyletují vždy, když se v jeho blízkosti objeví jiný spoluobyvatel voliéry. Proto je nutné, aby své hnízdo stavěli na klidném místě.
Samičky snášejí 3, 4 někdy i 6 vajíček, doba vysezování je 12-14 dnů (většinou 13 dnů). Ve stáří 8 dnů lze mláďata kroužkovat s použitím kroužků o průměru 2 mm, ve stáří 11 dnů jsou zapotřebí kroužky 2,2 mm v průměru. Rodiče většinou o mladé pečují dobře. Poprvé vyletují z hnízda ve stáří 20 dnů a většinou již dobře létají a také na druhý den začínají zobat proso z klasů. Měsíc po opuštění hnízda jsou mladí astrildi oranžolící téměř vybarveni, pouze zobáček mají ještě tmavý.
Ještě je třeba připomenout, že v zimních měsících musí být astrildi oranžolící umístěni ve vytápěné místnosti.
