Střední plemena králíků v našich chovech IX. Japonský
Původ
Co se týče pravého původu japonského králíka, literární zdroje se různí. Všeobecně se má za to, že vznikl ve druhé polovině 19. století ve Francii. Na jeho vzniku se údajně podíleli regionální různě strakatí, tzv. brabantští králíci, dále různí polozdivočelí parkoví králíci. Poprvé bylo plemeno vystaveno v Paříži na světové výstavě v roce 1887, a to pod názvem „Lapin Japonais“. Jiné dobové zahraniční prameny skutečně hovoří o vlivu králíků chovaných v Japonsku přibližně v téže době. Tak či tak, plemeno bylo schváleno ve Francii v roce 1919, ale již okolo přelomu století se rozšířilo po Evropě i mimo starý kontinent. U nás je plemeno známo asi od roku 1903, ale patrně se chovalo i dříve. Ve Spojených státech amerických a také v Anglii se tito dovezení jedinci nazývali japonští králíci, ale po útoku Japonců na americký přístav Pearl Harbor došlo v těchto zemích k přejmenování plemene. Až do dnešních dnů se tam používá název harlekýnoví králíci (Harlequin rabbits). Nutno podotknout, že „kam japonský králík vkročil“, zanechal silný dojem. I u nás bývalo plemeno na počátku 20. století hojně rozšířeno. Avšak po druhé světové válce byl trend podporovat chov tzv. užitkových plemen králíků, zatímco na sportovní plemena (typu japonského králíka, zakrslých králíků atd.) se pohlíželo jako na méněcenná. A to se samozřejmě odrazilo v míře jeho chovu i v budoucí době.
Rozšíření u nás
V současné době na tom japonský králík není s rozšířením příliš dobře. Plemeno je chováno spíše sporadicky, několika málo zapálenými příznivci. Na vrcholových výstavách v poslední době (celkem asi 2 500 až 3 500 králíků) bývá vystaveno asi 4 až 8 japonských králíků, málokdy o trochu více. Na výstavách místního či okresního charakteru se s tímto plemenem takřka nepotkáme. Výjimkou jsou vždy oblasti (např. Táborsko, Kroměřížsko aj.), kde můžeme najít chovatele japonských králíků. Lze si přát, aby se plemeni více dařilo, a to jak v kvantitativním, tak v kvalitativním pohledu.
Popis zevnějšku
Japonský králík je střední plemeno s hmotností 3,75 až 4,50 kilogramu. V rámci tvarových znaků plemene je to všeobecná situace známá u drtivé většiny plemen králíků – především dobře osvalená záď a hřbet, upnutá kůže na těle, bezchybné držení pírka (ocas) a bezvadný vývin zevních genitálií. Vzhledem k tomu, že japonský králík je typické kresebné plemeno, se chovatelé zejména v minulosti snažili šlechtit hlavně na kresbu, a proto některá zvířata mohou mít méně zřetelný typ nebo zejména tvar, což je škoda. Rozhodně by pomohla větší chovatelská základna, kde by šlechtění a plemenitba jistě šly lépe. Tělo by mělo být válcovité se silnými středně dlouhými končetinami. Hlava má být široká a klenutá s pevnýma vzpřímenýma ušima o délce asi 12 cm. U králic bývá typ často poněkud jemnější. Srst je normální, hustá, pružná a vyrovnaná, o přibližné délce 2,5 až 3 cm. Kresba je charakteristickým znakem plemene. Jedná se o kombinaci žlutooranžových a černých kresebných polí a pruhů se středovou symetrií. Kresba se dělí na kresbu hlavy a kresbu těla. V praxi je např. levá polovina hlavy žlutá s černým uchem a pravá polovina hlavy černá se žlutým uchem. Naopak to lze, pochopitelně, také. Dělící linie je ostrá a přímá ve středu hlavy. Na trupu se střídají černé a žlutooranžové pruhy, které se půlí na hřbetě nad páteří. Např. z levého boku jde nahoru černý pruh, ve středu hřbetu se půlí a dolů na pravou stranu jde jako pruh žlutý. Naopak je to, samozřejmě, možné také. Vedle sebe se takto střídají pruhy a mají být na každé straně aspoň po čtyřech. Prsa a hrudní končetiny mají také svá pravidla pro kresbu. Na té polovině hlavy, která je černá se žlutým uchem, je příslušná polovina prsou a hrudní končetina žlutá. Obdobně to je na druhé polovině (žlutá hrudní končetina a polovina prsou, černá polovina hlavy, žluté ucho). Barva kresby má být sytá, bez vzájemného promíšení jinobarevných chlupů. Barva podsady odpovídá krycí barvě, ale je poněkud matnější.
Je to skutečně „věda“, odchovat králíka přesně odpovídajícího standardu. Ale i to je asi to kouzlo, proč si někteří chovatelé japonské králíky oblíbili – ve vrhu je každý jinak kreslený.
Využití
Plemeno se vždy chovalo pouze pro tzv. sportovní účely, tedy výstavnictví. Vzhledem ke kresebným znakům je poměrně hodně velké procento mláďat z vrhu, která se selektují kvůli méně zdařilé kresbě. Často se stává, že z vrhu třeba osmi králíků je většina kresebně nedokonalá a pro budoucí „výstavní kariéru“ se vybere třeba jen jeden až dva jedinci. Naopak kresebně horší králíci se vykrmují asi do 3,5 až 4 měsíců (delší výkrm nemá valný význam) a jsou posléze určeni pro spotřebu v kuchyni. Exteriérově vhodnější králíci se dále odchovávají a jsou určeni pro soutěžní činnost na výstavách Českého svazu chovatelů.
Kontaktní informace
S kontakty na chovatele japonských králíků je to složitější situace, především kvůli malému rozšíření plemene. Bohužel nebudu asi daleko od pravdy, když uvedu, že chovatelé japonských králíků v České republice by se dali spočítat na prstech rukou a asi bychom kapacitu dvou rukou nenaplnili. Pro členy Českého svazu chovatelů, kteří jsou klasicky organizováni v nějaké základní organizaci, je možnost „nadstavby“, a tou je členství v chovatelském klubu. Odkaz na klubové webové stránky je: http://www.kralikjaponsky.unas.cz/. Případné zájemce tedy odkazuji na informace a kontakty uvedené na tomto webu. Pro chov japonského králíka je nutný občasný import chovných králíků ze zahraničí (Rakousko, Německo). Chov tohoto plemene bohužel v současné době není možný jen z domácích zdrojů. Na vrcholových výstavách v zahraničí (spolkové, zemské, celostátní) bývá dobrý výběr a často se dají králíci koupit za přijatelnou cenu.
