Pokud chcete vlastní kuřata
Násadová vejce
U slepic jsou nejvhodnější vejce k líhnutí snesená mezi třetím a osmým měsícem snášky. Důležité je vejce pravidelně sbírat, zamezíme tak opětovnému zahřívání další nosnicí a případnému rozbití, zašpinění nebo namrznutí.
Násadová vejce se po snesení musí zchladit na teplotu pod 20 °C. Skladujeme je v čisté místnosti s teplotou 8–15 °C a vlhkostí 55–75 %, vyšší nebo nižší teploty způsobují odumírání okrajových buněk. Vejce nesmí být vystavena přímému slunečnímu světlu. Slepičí vejce se skladují v proložkách uložena tupým koncem nahoru.
Ne všechna vajíčka, která od svého chovného hejna posbíráme, jsou vhodná k líhnutí. Při výběru těch vhodných sledujeme:
• vnější znaky – hmotnost a tvar vajec, mechanický stav a čistotu skořápky,
• vnitřní znaky – velikost a umístění vzduchové komůrky, pohyblivost a umístění žloutku, konzistenci bílku, přítomnost nežádoucích tělísek či skvrn.
Velikost vajec by měla odpovídat hmotnosti stanovené Vzorníkem plemen drůbeže. K líhnutí nejsou vhodná vejce malá, ani velká (ta „extrémně velká“ mohou být dvoužloutková). Malá vejce snášejí většinou zvířata vylíhnutá později. Kuřata bývají menšího vzrůstu, nevyvinutí jedinci potom mají v tělní dutině méně prostoru a menší vnitřní orgány, zpracovávají méně potravy, získají méně živin a nesou méně vajec s nízkou hmotností, od nich odchovaná kuřata jsou menší. Kruh se uzavírá, protože tito jedinci často začnou nést až na jaře a z jejich snášky bychom měli opět pozdní kuřata. Menší vejce bývají také na začátku snáškového cyklu, kdy je nižší kvalita násadových vajec.
Tvar vajec by měl být normální, vejčitý, ne kulatý ani moc podlouhlý. Tvar vejce je možné definovat indexem tvaru vejce, který vypočítáme jako podíl podélného a příčného průměru vejce. Nejběžnější index je 1,32. Říká se, že z podlouhlých vajec se líhnou kohoutci, z kulatých slepičky, ale není to prokázáno. Naopak, u nepravidelných tvarů vajec se udává nižší líhnivost. Někdy se ale nasazení vajec nepříliš vhodného tvaru nevyhneme, vyřadili bychom tím z reprodukce některá jinak cenná zvířata. Ze zkušenosti i líhnivost z téměř kulatých vajec může být dobrá.
Skořápka násadových vajec nesmí být prasklá ani poškozená. Měla by být hladká, bez prstenců, nálitků, mramorovitosti a deformací. Neměla by být zašpiněná. Pokud vejce znečištěná jsou, neomýváme je vodou, ale nečistoty obrousíme smirkovým papírem nebo drátěnkou.
Stáří násadových vajec lze odhadnout podle velikosti vzduchové bubliny viditelné při prosvícení vejce. Výška bubliny je dána vypařováním vody z bílku, u slepičích vajec by neměla být větší než 5 mm. Žloutek je u čerstvého vejce při prosvícení viditelný v jeho středu jen stínově, bílek je průhledný, bez cizích těles a krevních skvrn. Zárodek není při prosvětlení znatelný.
Nedoporučuje se vejce skladovat déle než 7 dnů. Při líhnutí ze starších vajec se uvádí zvýšení úmrtnosti zárodků především na počátku inkubace, kuřata se líhnou slabá a s velkými neuzavřenými pupky, prodlužuje se doba klubání. Někteří chovatelé mají zkušenosti i s nasazováním starších vajec.
Kuřata se líhnou za 20–21 dnů. Doba líhnutí může být ovlivněna hmotností vajec a jejich stářím při nasazení, dále podmínkami prostředí při líhnutí. Kuřata z těžších vajíček a z těch déle skladovaných se mohou líhnout později.
Líhnout můžeme pod kvočnou nebo v líhni, proto se nabízí otázka, co je lepší?
Přirozené líhnutí
Kvokavost a sedění na vejcích jsou projevem pudu pro zachování rodu. Jsou řízeny hormony. Líhnutí pod kvočnou má své výhody, o průběh líhnutí a vylíhlá kuřátka se chovatel nemusí tolik starat. Má ale také nevýhody – slepice nedonutíme kvokat v době, kdy to potřebujeme, většinou kvokají až v teplejších měsících. Kvokání snižuje užitkovost, v době, kdy slepice sedí na vejcích a vodí kuřata, přijdeme o snášku až 50 vajec. U většiny plemen slepic byla kvokavost potlačena šlechtěním, nemůžeme se proto na ni spoléhat.
Ze slepic nasedají hedvábničky, kočinky, zakrslé kočinky, japonky. Kvokavost je zachovaná u orpingtonek, hudánek, brahmánek, rousných zakrslých, sumatranek a některých bojových plemen. Občasná kvokavost se uvádí u vyandotek, plymutek, faverolek, je tu ale nežádoucí, podobně jako u ostatních středně těžkých a lehkých plemen.
Kvokavost lze rozpoznat podle toho, že slepice zůstává sedět na hnízdě, bledne jí hřeben, vydává kvokavé zvuky.
Počet nasazených vajec pod kvočnu záleží na její velikosti. Orientačně se pod slepici vejde 11–19 slepičích (můžeme podsadit i vejce jiného plemene), 9–11 krůtích, 9–11 kachních nebo 13–19 perliččích vajec.
Kvočnu před nasazením zbavíme cizopasníků. Hnízdo připravíme na klidném, stinném, dobře větratelném místě. Pokud nasazujeme více kvočen, neměly by se vzájemně rušit. Použít můžeme kukaně, ale vhodné je kvočny zcela oddělit tak, aby se nepotkávaly ani při krmení a napájení. Kvočnu by neměla rušit ani další zvířata z hejna, která ji často napadají, ale také by mohla pod ni snášet další vejce. Hnízdo vysteleme vhodným materiálem, např. slámou nebo senem.
To, zda kvočna dobře sedí, můžeme vyzkoušet podložením atrap vajec, jež později vyměníme za vejce násadová. Hnízdo by nemělo být příliš hluboké, aby kvočna vejce při obracení nerozmačkala. Slepice vejce obrací až osmkrát denně, protože nejvíce se zahřívá horní vrstva vajec, nejchladnější jsou vejce na kraji hnízda. Tělo kvočny má teplotu asi 40 °C, teplota vajec kolísá od 32,2 do 39,5 °C.
Potravu a vodu umisťujeme dál od hnízda, aby kvočna byla nucena hnízdo opustit. Vhodná ke krmení je např. pšenice nebo ječmen, popř. kukuřice. Nepodáváme směs pro nosnice ani jiná krmiva bohatá na bílkoviny, která podporují snášku.
Také vejce nasazená pod kvočnami prosvětlujeme dvakrát, podobně jako v líhni. Po vyklubání kuřat kvočna odstraňuje skořápky. Vylíhlá mláďata můžeme odebrat, umístit do tepla a po dolíhnutí všech zbývajících je zase kvočně vrátit, nejlépe večer.
Příště – Líhnutí v líhni
(Ukázka z knihy Drůbež na vašem dvoře, kterou vydalo nakladatelství Brázda)
