Střední plemena králíků v našich chovech X. Český strakáč
Původ
Český strakáč je naším starým plemenem. Počátky jeho zrodu úzce souvisejí se začátkem organizovaného králíkářství u nás. O přesném původu českého strakáče však nevíme mnoho. S určitostí se ví pouze to, že různě nepravidelně strakatí králíci se na našem venkově vyskytovali od nepaměti. Původně byli chováni pod velkým dobytkem ve stájích a chlévech, živili se zbytky krmiv, které vypadly z hrantů, a jejich významu se nepřikládala vážnost. Až koncem 19. století několik příznivců chovu králíků dokázalo postupně vyvést králíky z chlévů do králíkáren a ukázat široké veřejnosti význam králíka jako hospodářského zvířete. Jedním z těchto propagátorů králíkářství byl Jan Václav Kálal z Bernartic u Tábora. Právě on stál u zrodu čistokrevného králíkářství v českých zemích a právě on patřil k velkým příznivcům českého strakáče. Právě v tomto králíkovi dokázal asociovat tehdejší společenskou situaci českého národa a šlechtění a vývoj nového plemene propojil s národním odkazem a hrdostí lidu. Snad právě proto je toto plemeno oblíbeno již více než jedno století.
Rozšíření u nás
Český strakáč je u nás dobře známým a rozšířeným středním plemenem. Velmi těžko bychom hledali výstavu (ať již menší, či větší), kde by český strakáč nebyl vystaven. Na vrcholových výstavách bývá pravidelně vystavováno více než padesát kusů králíků v mnoha rázech. Nejčastějším barevným rázem je černý, méně častým černožlutý anebo modrý. Čeští strakáči v barvě divoce zbarvené, železité, žluté anebo třeba činčilové jsou vystavováni minimálně. Na speciálních výstavách chovatelského klubu v Kolíně a ve Slavkově u Brna bývá pravidelně přítomno více než jedno sto kusů českých strakáčů.
V Německu se chová podobné plemeno – malý strakáč, a v Nizozemsku znají malého lotrinského strakáče. V Evropě jsou tito králíci velmi rozšíření.
Popis zevnějšku
Český strakáč je plemeno střední velikosti s hmotností dospělých zvířat 3,30 až 4,00 kilogramu. V rámci tvaru jsou standardem požadovány všeobecné znaky, tj. zejména dobré upnutí kůže, osvalenost trupu a zádi bez vystouplých hrbolů kostí, správně utvářená poloha končetin a pírka (ocasu) a bezvadné zevní pohlavní orgány. Český strakáč je plemeno válcovitého typu, u samic s převážně jemnější konstitucí. Tělo má být dobře osvalené, široké v hrudní i pánevní partii. Končetiny jsou středně dlouhé a králík by na nich měl na výstavě předvést postoj. Hlava je široká, s robustními skráněmi, bez výrazného krku. Uši jsou vzpřímené, dobře osrstěné, pevné struktury a mají mít délku 10,5 až 11,0 cm. Srst je normální, hustá, pružná, vyrovnaná, o délce přibližně 2,5 cm. Kresba je typickým znakem plemene. Jedná se o tzv. anglickou strakatost „klasického“ typu. Podobnou kresbu známe u německého obrovitého strakáče (NoS), tříbarevného strakáče (TS) a zakrslého strakáče (Zstr). Genetické založení zbarvení způsobuje, že na určitých místech je králík „vybělen“. Navenek se nám to jeví, jako by na základové bílé barvě byly kresebné znaky. Samotnou kresbu můžeme dle tělesných celků rozdělit na kresbu hlavy a kresbu trupu.
a) Kresba hlavy
Kresba hlavy zahrnuje tzv. motýlek, skráňové skvrny, oční kroužky a pigmentované uši. Motýlek je specifický kresebný znak na nose a pyscích. Skládá se z centrálního trnu a dvou křídel na bocích. Skutečně tak připomíná motýla. Očními kroužky myslíme pravidelné okrouhlé olemování očí, bez kresebných zářezů do základové bílé barvy. Pod každým očním kroužkem je umístěna jedna skráňová skvrna, ideálně kruhovitého tvaru. Nedílným znakem jsou celistvě pigmentované ušní boltce s ostrou barevnou hranicí u kořene uší.
b) Kresba trupu
Kresba těla zahrnuje tzv. úhoře a boční kresbu. Úhoř je podlouhlý kresebný znak, který jde ve středové rovině (nad páteří) od zátylku až po kořen pírka. Má být po celé délce stejně široký (asi 1,5 až 2 cm) a ostře ohraničený vůči základové bílé barvě. Můžeme také tvrdit, že úhoř pokračuje i na celý povrch pírka. Boční kresba je známým kresebným znakem. Jedná se o jeden znak skládající se ideálně z 3 až 5 skvrn. Tyto skvrny jsou umístěny v zadní části trupu a na stehnech. Je předepsána symetrie na obou stranách a kruhovitý tvar skvrn.
Barva kresby se odvíjí od příslušného barevného rázu. Základová barva je vždy čistě bílá. Celkem je uznáno jedenáct barevných rázů – černý, modrý, havanovitý, žlutý, divoce zbarvený, železitý, činčilový, madagaskarový a želvovinový. Zvláštním a poměrně oblíbeným zbarvením je tříbarevný ráz. Jedná se o černožlutou barvu kresby na bílém základě. Kresebné znaky mají zastoupenu černou a žlutou barvu zároveň (tj. fenomén žíhání). Pouze skráňové skvrny mohou být i jednobarevné (celočerné či celožluté). Boční kresba je jedním kresebným znakem, tudíž mohou být přítomny jak skvrny složené z černé a žluté barvy zároveň, tak jednotlivé černé a jednotlivé žluté skvrny. V praxi se u většiny ČS černožlutých jedná o kombinaci předchozího. Kromě tříbarevných černožlutých strakáčů existují i modrožlutí čeští strakáči. V tom případě je černá barva nahrazena šedomodrým zbarvením a platí informace sdělené u ČS černožlutého. Barva drápů je vždy bílá. Barva očí odpovídá barevnému rázu.
Využití
Český strakáč je plemeno vyloženě tzv. sportovního typu. Odedávna byli jejich chovatelé okouzleni jejich kresbou a od toho se odvíjel i celkový dojem plemene do budoucnosti. Český strakáč má v drtivé většině populace poměrně dlouhý růst a menší hmotnostní přírůstky než jiná střední plemena, jedná se tak o plemeno ryze pro krásu a potěšení. Organizovaní chovatelé v rámci Českého svazu chovatelů mohou požádat o dotace od státu, protože český strakáč se řadí mezi tzv. genové zdroje České republiky. Toto se týká pouze českého strakáče černého.
Další zajímavostí je, že není možné, aby se narodila byť jen dvě zcela stejně kreslená králíčata. Standardní situací je připařování dvou „výstavních“ strakáčů mezi sebou. Z takového spojení se díky unikátnímu genetickému založení vyštěpují tři varianty zbarvení. První skupinou jsou tzv. mlynáři – strakáči s velmi slabě naznačenou kresbou. Tito často zaostávají v růstu za svými sourozenci a v chovu se nevyužívají. Druhou skupinou jsou tzv. kominíci – tedy celistvě zbarvení králíci. Např. u ČS černých jsou kominíci celočerná zvířata bez kresby. Třetí skupinou jsou mláďata s „výstavní“ kresbou – tedy podobná rodičům. Králíčata z této třetí skupiny jsou dále selektována a ta nejlepší z nich jsou určena pro výstavnictví. Mlynáři ani kominíci se nevystavují.
Kontaktní informace
Vzhledem k rozšíření českých strakáčů je při zájmu o založení chovu vhodné kontaktovat nejbližší základní (ZO), případně okresní (OO) organizaci Českého svazu chovatelů. Chovatelé se znají mezi sebou a jistě dokážou zájemce navést na příslušného chovatele českých strakáčů. Vhodná je také návštěva výstav, především většího charakteru. Nejlepší výběr z plemene zájemci mohou vidět na speciálních výstavách Klubu chovatelů králíků českých strakáčů. Tyto výstavy se konají v Kolíně a ve Slavkově u Brna. Členem chovatelského klubu se může stát chovatel, který je již členem v některé ze základních organizací ČSCH. Tento chovatelský (speciální) klub má velmi dlouhou a bohatou tradici a plemenářskou činnost. Více informací o plemeni a o jeho chovatelích je uvedeno na webu klubu www.klubceskystrakac.estranky.cz.
