Plemena králíků se změněnou srstí
Plemena králíků jsou poměrně pestrá na rozličné typy srsti. Původním typem je tzv. normální srst. Postupem 20. století se vyštěpily a následně byly ustáleny další čtyři typy srsti. Jedná se o srst rexovitou, angorskou, liščí a saténovou. Krátký přehled je uveden v přiložené tabulce (1).
| Tabulka 1 | ||
| Název srsti | Stručná charakteristika | Zástupci plemen |
| normální | chlupy šikmo leží na sobě | drtivá většina plemen |
| krátkosrstá (rexovitá) | chlupy stojí vůči kůži kolmo | např. kastorex |
| dlouhosrstá – angorská | zmnožené a prodloužené vlníky | angora |
| dlouhosrstá – liščí | prodloužené pesíky | liščí, zakrslý liščí |
| zvláštní (saténová) | průhledný obal chlupů | saténový, zakrslý saténový |
Struktura srsti
Srst zvířete je původním společným znakem téměř všech savců. Má několik funkcí, z nichž nejdůležitější je patrně termoregulační funkce. Speciálně u králíka sehrává srst samic další funkci - ochrannou, kdy si samice před porodem hnízdo vystele vytrhanými chlupy z oblasti břicha. Takto vystlané hnízdo chrání malé novorozené králíčky před nepřízní klimatu do doby, než se jejich termoregulační systém vyvine na vyšší úroveň.
Struktura srsti sestává ze tří hlavních typů chlupů, jež jsou zastoupeny v určitém poměru. První směrem od kůže nahoru jsou tzv. vlníky. Tyto kratší, jemné a zvlněné chlupy tvoří tzv. podsadu. Vlníků je v poměru k ostatním typům chlupů nejvíce. Právě podsada plní hlavní izolační funkci. Další typ chlupů jsou tzv. osiníky. Jsou to už poněkud delší, rovnější chlupy. A konečně, tzv. pesíky jsou nejdelší, rovné, se zaoblenou špičkou. Osiníky a pesíky tvoří především mechanickou ochranu a z hlediska standardu plemen jsou zodpovědné za barvu krycího chlupu. Všechny tyto typy chlupů vyrůstají šikmo, tj. leží na sobě.
V následujícím kratším seriálu budou zdůrazněna ta plemena králíků, která mají mutačně změněnou srst. V tabulce (2) jsou uvedena plemena, jež budou postupně detailně představena.
| Tabulka 2 | ||
| Králíci | Název plemene | Příklad |
| krátkosrstí | kastorex, slovenský sivomodrý rex | |
| rexové střední, malé a zakrslé velikosti | rex činčilový, rex tříslový, zakrslý rex oranžový |
|
| dlouhosrstí | angora | A bílá červenooká, A s ruskou kresbou |
| liščí, zakrslý liščí | Li modrý, ZLi bílý červenooký | |
| se zvláštní strukturou srsti | saténový | Sa červený |
| zakrslý saténový | ZSa modrý |
1) Kastorex
Původním a prvním plemenem králíka s krátkou srstí je kastorex. Je nejvíce známým rexovitým plemenem a jeho chov má u nás téměř devadesátiletou tradici. V následujícím příspěvku budou uvedeny základní informace k chovu tohoto krásného králíka.
Původ
Vznik kastorexe (zkratka Ca) je primárně spojen s náhodou, nicméně celý vznik plemene je detailně zdokumentován. Zní to jako pohádka. Jedna drobná náhoda, ze které se stal světový boom. Byl to francouzský sedlák Desire Caillon z vesnice Louce-Primge, kterému se v roce 1919 vyštěpil ve vrhu jeho králíků jeden drobný králíček, který později obrostl pouze kratší jemnou srstí. Syn tohoto sedláka sloužil u abbého Gilleta na faře v městě Coulonge (Sarthe). Abbé Gillet byl králíčkem velmi nadšen a vyžádal si dalšího takového jedince z vrhu. Shodou okolností to byl pár a kněz pojal myšlenku rozmnožit tyto králíky. Začal tedy s křížením, což však mělo postupně za následek degeneraci celého chovu po stránce především konstituční a potažmo reprodukční. V roce 1924 jej poprvé navštívil chovatel Alex Wiltzer, který od něj zakoupil samce a dvě samice. Tento chovatel je dále poskytl profesorovi univerzity ve Štrasburku Eugenu Kohlerovi, který se významně podílel na šlechtění plemene a především na vzniku dalších barev. V roce 1924 byli tito králíci v původní barvě vystaveni a byl o ně již tehdy velký zájem. V překladu z francouzštiny je kastorex „bobří král“, což mělo poukazovat na jeho barvu. K nám do Československa se plemeno dostalo v roce 1925 prostřednictvím chovatele Oldřicha Bašty z Poděbrad přímo od profesora Kohlera z města Tümenau (region Alsasko). Za pár těchto kastorexů zaplatil Bašta poměrně vysokou částku 6 000 franků. To byla cena, za kterou se tehdy dala koupit kráva. Plemeno zaznamenalo i u nás poměrně vysokou oblibu. Významnou roli v jeho šíření hrály odborné příspěvky např. O. Bašty, A. Skály z Pardubic, M. Hlubůčka z Koberova, C. Kňoura z Jedovnice či zejména Josefa Králíka a Jiřího Tvrdoně (oba z Kunovic u Uh. Hradiště). Již v roce 1935 byl ve zmíněných Kunovicích založen Spolek pěstitelů králíků s rexovitou srstí, což byl jeden z předchůdců dnešního speciálního chovatelského klubu.
Popis plemene
Kastorex je krátkosrsté plemeno ve střední velikosti. Hmotnost dospělých králíků se má pohybovat mezi 3,50 až 4,50 kg. Tvarové požadavky jsou společné pro všechna plemena králíků. Především se jedná o správný průběh hřbetní linie, pevné upnutí kůže a bezvadný vývin zevních pohlavních orgánů. Tělesný rámec je válcovitý a mírně protažený. Krk je vzhledem ke kratší srsti zřetelnější než u plemen s normální srstí. Hlava je robustní, široká v čelní i nosní partii, s výraznými skráněmi. U samic je stavba hlavy poněkud jemnější. Uši jsou vzpřímené, pevné struktury, těsně vedle sebe postavené a lžičkovitě otevřené do stran. Jejich délka je 11 až 12 cm. Srst je typickým znakem plemene. Oproti plemenům s normální srstí je rexovitá srst kratší (asi 18–21 mm) a vyrůstá pod úhlem 90°. Na dotek je to velmi hebká, „plyšová“ srst. Barva krycího chlupu kastorexe jako celek je pro toto plemeno jedinečná. Připomíná červenohnědou barvu čerstvě vylouplého kaštanu. Černé konce pesíků tvoří tzv. závoj, který má sahat co nejníže na boky zvířete. Tzv. divoké znaky jsou ideálně světle krémově nahnědlé, což je předností. Jedná se o oční kroužky, skráňovou obrubu, bradu a mezisaničí, vnitřní plochy končetin, břicho a spodinu pírka. Uši jsou černě lemované, malý zátylkový klín je červenohnědé barvy. Duhovka očí je tmavě hnědá, zornice černá. Drápy jsou tmavě rohovité. Podsada je modrá a zaujímá asi polovinu délky srsti. Nad ní se nachází intenzivně červenohnědý proužek, kterému říkáme mezibarva. Tato mezibarva má být ostře ohraničena vůči modré podsadě i krycímu chlupu.
Rozšíření
Kastorex je poměrně hodně známé a rozšířené plemeno. Pro svoji velmi ceněnou kožešinu je kastorex velmi oblíben a je nejvíce chovaným krátkosrstým plemenem králíka. Lze se s ním běžně setkat na výstavách nižšího (místního či okresního) či vyššího (celostátního, speciálního) formátu. Na celostátních výstavách bývá běžně vystaveno okolo 20 až 40 kastorexů, zatímco na speciálních výstavách je to podstatně více – okolo 250 jedinců.
Význam
Význam chovu králíka kastorexe je velmi logický a souvisí s jeho kvalitní kožešinou. Výkupní ceny kožešin rexů jsou vhodným příspěvkem do rozpočtu chovu. Chov těchto králíků vyžaduje určitou disciplinovanou plemenitbu, především z důvodu načasování línání. Porážka králíků je proto načasována do zimních měsíců, kdy je srst již „vyzrálá“.
Kontaktní informace
Vzhledem k dobrému rozšíření plemene je vhodné se informovat u chovatelů z blízkých základních organizací Českého svazu chovatelů. Tito budou jistě znát chovatele kastorexů v okolí. Dále je možné se informovat na webových stránkách Klubu chovatelů králíků kastorexů a rexů – www.rexklub.websnadno.cz. Vhodná je také návštěva speciální výstavy kastorexů a rexů, kde je možnost zakoupit odpovídající chovný materiál či navázat kontakty s chovateli.
2) Slovenský
sivomodrý rex
Původ
Slovenský sivomodrý rex (zkratka SsRex) je slovenským národním plemenem králíka s rexovitou srstí. Podobně jako jiná plemena vznikl náhodou. Za jeho vznikem stojí chovatel a posuzovatel Imrich Vanek z Holíče. Tento chovatel si chtěl zkvalitnit svůj chov rexů rysů, a začal je tak v roce 1958 křížit s kastorexy. Kýženého výsledku sice také dosáhl, ale ve vrzích se mu objevovala další různá zbarvení. Mezi těmito barvami byli také šedomodře zbarvení králíčci. Protože šlo v té době o dosud neznámou barvu, rozhodl se chovatel o její ustálení. Později došlo k uznání nového plemene. První standard, a dokonce i předpokládaný genotyp pro zbarvení sestavil Ing. Jaroslav Fingerland. Název plemene i plemeno samotné prošly poměrně dlouhým procesem dalšího šlechtění.
Popis plemene
Slovenský sivomodrý rex je rexovité plemeno střední velikosti. Dospělí králíci by měli vážit mezi 3,5 a 4,5 kg. Tvarové požadavky jsou shodné s kastorexem. Rámcově má mít mírně zavalité, válcovité tělo se silnými končetinami. Hlava je výrazná, široká a zejména u samců dobře zakulacená. Uši jsou vzpřímené, pevné struktury, těsně u sebe postavené, o délce 11 až 12 cm. Srst je dlouhá 18 až 21 mm, hustá a pružná. Barva krycího chlupu je typickým znakem plemene. Jedná se o středně šedomodrou barvu s mírně nafialovělým dojmem, ke kterému mírně prosvítá červenohnědá mezibarva. Tmavě modré konečky pesíků se slévají v tmavší tzv. závoj, který má být rovnoměrný po celém těle i končetinách. Uši jsou tmavě lemované, zátylkový klín je malý a červenohnědý. Tzv. divoké znaky (viz kastorex) jsou u slovenského sivomodrého rexe světlé s jemným krémovým nádechem. Duhovka očí je šedomodrá, zornice černá. Drápy jsou tmavě rohovité. Podsada je šedomodrá a po rozfouknutí srsti zahrnuje asi 2/3 délky. Nad podsadou je 4 až 7 mm úzký červenohnědý proužek, kterému říkáme tzv. mezibarva. Mezibarva nemusí být tak ostře ohraničena jako u kastorexe.
Rozšíření
V České republice je plemeno chováno spíše sporadicky. Na výstavách menšího formátu se ním setkáme skutečně ojediněle. Na celostátních výstavách bývá sice plemeno zastoupeno, ale taktéž nedosahuje, bohužel, větší obliby. Nejvíce se vystavuje na speciální výstavě rexů, kde bývá přítomno zhruba 15–20 těchto králíků. V rámci chovu SsRex je tedy nutný občasný dovoz nepříbuzných zvířat, především ze Slovenska. Tam je na tom toto plemeno s rozšířením lépe.
Význam
Původní význam slovenského sivomodrého rexe jako čistě kožešinového králíka v současné době poněkud ustupuje, spíše jde o sportovní chov v rámci Českého svazu chovatelů.
Kontaktní informace
Zájemcům o chov slovenského sivomodrého rexe doporučuji návštěvu speciální výstavy rexů či nějaké velké slovenské výstavy, kde je možné zakoupit chovný materiál.
