Český strakáč, klenot mezi národními plemeny králíků

Minulé století se neslo ve znamení velkých společenských změn. Ty se promítly i do chovu zvířat. Každá chovatelsky vyspělá země si cení odkazu svých šlechtitelů. Nejinak je tomu i v naší vlasti a nejinak je tomu i v organizovaném chovu králíků. U nás vzniklo hned několik čistokrevných plemen králíků a je velmi potěšující, že jejich šlechtění pokračuje i v současné době. Právě národní plemena jsou vždy odrazem aktuálního chovatelství a přístupu chovatelů.

„Sedm statečných“

Mezi plemena králíků, jejichž rodokmen začal u nás, se řadí celkem sedm plemen. Jedná se o plemena moravský modrý (Mm), český albín (ČA), český strakáč (ČS), český luštič (ČL), moravský bílý hnědooký (Mbh), český červený (Čč) a český černopesíkatý (Ččp). Drtivá většina z těchto plemen vznikla s původním záměrem, cílem. Tato plemena jsou zařazena v programu tzv. genových zdrojů. Dále u nás vznikla ještě dvě plemena – kuní velký (Kuv) a siamský velký (Siv).

Ze stájí na výsluní …

Nejznámějším králíkem z pestré palety těchto plemen je český strakáč. Plemeno, které vyvolává zájem, ale také emoce i po více než sto letech od začátku šlechtění. Jeho vznik probíhal ve velmi těsné návaznosti na celkový rozvoj našeho králíkářství v počátku 20. století. Stěžejní osobou byl učitel Jan Václav Kálal z Bernartic u Tábora, který byl velkým propagátorem nově vznikajícího plemene. Předchůdci českého strakáče byli zejména neušlechtilí stájoví, různě strakatí králíci. Postupem století se měnily nároky na exteriér plemene, zejména kresbu, až se vše ustálilo na současné podobě. Český strakáč je jistě nejvíce populárním plemenem i mezi širokou veřejností. Jestliže bychom udělali anketu o čistokrevné plemeno králíka, které je nejvíce v povědomí veřejnosti, určitě by zvítězil právě český strakáč. Vždyť i malé děti rády kreslí různě strakaté králíčky.

Popis zevnějšku

Český strakáč patří do skupiny středních plemen. Hmotnost dospělých zvířat se pohybuje v rozmezí 3,3 až 4,0 kg. Tvarové požadavky jsou totožné jako u jiných plemen králíků – především se jedná o kvalitně utvářenou záď, pevně upnutou kůži na těle a bezvadně vyvinuté zevní pohlavní orgány. Tělesný rámec je válcovitý, u samic s převážně jemnější konstitucí. Tělo má být dobře osvalené, široké v hrudní i pánevní partii. Končetiny jsou středně dlouhé a králík by na nich měl na výstavě předvést postoj. Hlava je široká, s robustními skráněmi a bez výrazného krku. Uši jsou vzpřímené, dobře osrstěné, pevné struktury a mají mít délku 10,5 až 11,0 cm. Srst je normální, hustá, pružná, vyrovnaná, o délce přibližně 2,5 cm. Kresba je typickým znakem plemene. Jedná se o tzv. anglickou strakatost „klasického“ typu. Genetické založení zbarvení způsobuje, že na určitých místech je králík „vybělen“. Navenek se nám to jeví, jako by na základové bílé barvě byly kresebné znaky. Samotnou kresbu můžeme dle tělesných celků rozdělit na kresbu hlavy a kresbu trupu.

a) Kresba hlavy:

— motýlek – skládá se ze dvou bočních křídel a centrálního trnu,

— skráňové skvrny – po jedné pod očními kroužky,

— oční kroužky – pravidelné olemování očí,

— pigmentované uši – u kořene přesně a rovně ohraničené.

b) Kresba trupu:

— úhoř – podélný kresebný znak kopírující průběh linie páteře,

— boční kresba – na stehnech a zádi, na každé straně 3 až 5 skvrn, symetrie.

Barva kresby se odvíjí od příslušného barevného rázu. Základová barva je vždy čistě bílá. Celkem je uznáno jedenáct barevných rázů – černý, modrý, havanovitý, žlutý, divoce zbarvený, železitý, činčilový, madagaskarový a želvovinový. Patrně nejzajímavější barvou je tříbarevný ráz. Jedná se o černožlutou barvu kresby na bílém základě. Kresebné znaky mají zastoupenu černou a žlutou barvu zároveň (tj. fenomén žíhání). Pouze skráňové skvrny mohou být i jednobarevné (celočerné či celožluté).

Český strakáč jako genetický zdroj ČR

Chovatelé českých strakáčů mohou zažádat o příspěvky od Ministerstva zemědělství. Tím, že se věnují chovu českých strakáčů, našeho národního plemene zařazeného v tzv. genových zdrojích, pomáhají udržovat a rozvíjet genofond plemene. Jejich práce je velmi důležitá i z hlediska zachování plemene pro budoucí generace. Příspěvky se týkají pouze chovatelů českých strakáčů černých.

„Sportovní chov“

Chov českého strakáče se řadí do skupiny tzv. sportovního (luxusního) chovu, tedy vysloveně pro šlechtitelskou a výstavní činnost. Díky unikátnímu genotypu pro strakatost ve vrhu od dvou strakáčů nalezneme mezi mláďaty jak relativně zase standardní strakáče, tak nevýstavní celobarevné, tzv. kominíky, a téměř celobílé, tzv. mlynáře. Možná i proto je chov českých strakáčů tak specifický a oblíbený.

Kontaktní informace

Vzhledem k poměrně velké oblibě českých strakáčů mezi organizovanými chovateli je pro zájemce o čistokrevný chov ČS doporučitelné navštívit nějakou výstavu. Ještě jistější je návštěva celostátní výstavy, kde bývá vystaveno několik desítek českých strakáčů, především v různých barvách. A jednou do roka se koná i speciální výstava českých strakáčů, kterou pořádá speciální chovatelský klub. A tady je největší možnost výběru chovných zvířat. Více informací je k dispozici na webu http://www.klubceskystrakac.estranky.cz/.