Bažant diamantový
V České republice existuje několik chovatelů, kteří se věnují čisté linii, a těm vděčíme za to, že se můžeme těšit z krásy „čistých“ bažantů. Bažant diamantový patří dle mého názoru mezi nejkrásnější z běžněji chovaných druhů, jeho pořizovací cena je velice příznivá a nároky přijatelné, ale přes veškerou snahu „skalních“ chovatelů zůstává dostupnost v čisté formě malá, i když ne mizivá.
Chovné zařízení
Svou velikostí až 120 cm (u kohouta) patří mezi větší druhy bažantů a právě na to je třeba brát zřetel při budování chovného zařízení. Já svůj pár „diamantků“ držel ve voliéře 6×3,5×2 m (délkaךířka×výška); možný je i chov ve voliérách o něco menších, ale samozřejmě jako vždy platí pravidlo čím větší, tím lepší. V mém případě se jednalo především o okrasnou voliéru, která v první řadě měla za úkol plnit estetickou funkci. Společnost bažantům tvořily po páru kachničky mandarínské, karolínské, hrdličky chechtavé v mutacích, korely a menší hejno kanárů. Díky velikosti a uzpůsobení chovného zařízení spolu toto společenstvo vytvářelo mírumilovný vztah a jeden druh respektoval ten druhý i v době hnízdění. Vnitřek voliéry jsem osázel smrky a ty jsem doplnil polovzrostlými břízkami a smutečními vrbami, kterými jsem osadil jezírko okrasných kachniček. Na střed voliéry jsem nasypal jemný říční písek a to vše doplnil velkými kořeny a pařezy. Větší část voliéry byla krytá střechou, jako materiál jsem zvolil krytinu, která zčásti propouštěla světlo. Pod střechou byla umístěna vodovodní plastová trubka, do které bylo instalováno několik mlžicích trysek, jež byly v době dlouhotrvajícího sucha zapínány na pár minut několikrát denně. Bažanti rádi na noc hřadují ve vyšších patrech voliéry; z tohoto důvodu jsem na několik míst zasadil jabloňové zákrsky, které nerostou tolik do výšky jako do šířky a mají pěkné silné větve, jsou tedy pro tento účel více než vhodné.
Krmení
Krmil jsem směsí pro bažanty doplněnou ve vedlejší misce o proso a malé množství slunečnice, různé druhy trav byly samozřejmostí. Bažanti rovněž pojídají různorodé ovoce, můj pár naprosto zbožňoval jablka. Ta jsem vždy jen rozpůlil a položil vedle misky, za krátký čas je až na malé zbytky zkonzumovali. Jako zpestření jídelníčku jsem dále předkládal dle možností moučné červy, cvrčky, muší larvy, mravenčí kukly nebo smýkaný hmyz. Po určité době bažanti částečně ztratili plachost a při vstupu do voliéry důstojně poodešli o kousek dál a již se neplašili jako předtím.
Hnízdění
Jednou z dalších výhod tohoto druhu je jeho odolnost vůči našemu klimatu; lze jej za určitých podmínek držet v celoročních nevytápěných voliérách. Za jeden z důležitých aspektů považuji zajistit zařízení proti větru a nadměrnému vlhku, které je nežádoucí. Když odezněly zimní měsíce a skončilo tak období klidu, přišel tolik očekávaný tok. Ten nastával přibližně v dubnu a pohled na tokajícího kohouta je opravdu famózní, zvláště pokud je pěkný slunečný den a vyniknou tak jeho třpytivé barvy. Hnízdní kotlinka vznikala pravidelně v nízkých smrčcích nasázených blízko u sebe a byla skromně vystlaná suchou trávou. Samička snášela 8–12 vajec, na kterých až na krátké přestávky na protáhnutí seděla pevně až do vylíhnutí kuřátek; ta byla posléze poctivě krmena a zahřívána. V tuto dobu jsem častěji podával živočišnou složku v podobě hmyzu – ať už zakoupeného k tomuto účelu, nebo nasmýkaného na louce. Kuřátka velmi rychle rostla a s tím i jejich apetit, bylo nutné zajistit větší krmítka a někdy i častěji nakrmit. Jakmile mladí bažanti dosáhli odstavné velikosti, raději jsem je přemístil jinam, aby ze strany dospělého samce nedošlo k napadání mladých kohoutků. Pár zahnízdil některou sezonu i víckrát, bohužel však většina snášek musela skončit v líhni. Nevím, z jakého důvodu jednou byli výborným párem, který dovedl mladé až k úplné samostatnosti, a poté ve stejných podmínkách a při stejném krmení snůšku opustili nebo nenasedli vůbec a vajíčka slepička trousila na různá místa. Líheň se tak pro mě stala nepostradatelným pomocníkem.
Umělý odchov
Líheň domácí výroby jsem zapínal vždy přibližně den předem, aby se nahřála a já mohl doladit teplotu; ta kolísala v rozmezí 35–38 stupňů Celsia. Vajíčka jsem obracel dvakrát za den, v 5 hodin ráno, když jsem šel do zaměstnání, a přibližně v 17 hodin odpoledne, když jsem přišel domů. Vejce jsem nikterak nerosil, ale pouze doplňoval vodu pod vajíčky, která zajišťovala potřebnou vlhkost. Přibližně jeden až dva dny před plánovaným líhnutím jsem vejce již dále neobracel. Po vylíhnutí a oschnutí kuřátek jsem je přemístil do odchovny s umělou kvočnou; toto zařízení tvořila jakoby pletivová klec o rozměrech 130×50×70 cm (délkaךířka×výška), kde na jedné straně byla umístěna elektrická kvočna, která vyhřívala prostor pod sebou dvěma 25 W žárovkami. Ty jsem použil teraristické, které jsou uzpůsobené k vyhřívání a vydávají minimum světla. Lokální ohřev pod „kvočnou“ byl přibližně 40 stupňů Celsia, kuřátka si tak sama vybrala teplotu, která jim vyhovovala – sedla si do určité vzdálenosti od žárovek. Ty byly dvě z toho důvodu, kdyby jedna v mé nepřítomnosti praskla, aby ta druhá zajistila potřebnou teplotu. Vše bylo hlídané termostatem, aby v horkých letních dnech došlo k odpojení žárovek od zdroje a předešlo se tak přehřátí kuřat. Podklad tvořily hrubé smrkové hobliny. První typ odchovny byl uzpůsoben pro kuřata od prvního dne do stáří přibližně deseti dnů, potom byla přemístěna do stejně situované odchovny, která však byla rozměry uzpůsobena tak, aby prostorově vyhovovala starším mláďatům.
Volný chov na zahradě
Vždy mě lákal chov bažantů volně na zahradě a dlouho jsem si pohrával s touto myšlenkou, až jednoho dne jsem se rozhodl jedno kuře bezprostředně po vylíhnutí „ozoubkovat“ na jednom křídle, tak jak se to dělá například u okrasných kachniček, kdy jim má tento zákrok znemožnit nebo alespoň omezit létaní. Bohužel u bažantů to má malý úspěch, řekl bych až mizivý. Silná křídla a nohy dovolí bažantovi odrazit se od země tak, aby se přes běžný plot dostal. Pokud by se vzalo v potaz, že by u plotu rostl vhodný strom (klidně i 200–300 cm od plotu), tak je jeho únik ještě snazší. Z toho plyne, že ideální pro chov jsou velké voliéry.
