Výkrm kuřat

Kohoutky vyřazené z dalšího chovu můžeme vykrmit. Stále více chovatelů se dotazuje i na to, která plemena je vhodné vykrmovat, a na výkrm brojlerů. Zvířata, nejčastěji kohoutky, můžeme k výkrmu vybrat hned po vylíhnutí (viz sexování), v čistokrevných chovech ale častěji vykrmujeme zvířata s neodpovídajícími exteriérovými znaky, především kohouty, jež od ostatních oddělujeme později.

Co má vliv na průběh výkrmu a kvalitu masa?

Průběh výkrmu a kvalita získaného masa závisí především na genotypu a vlastnostech vykrmovaných zvířat, ale také na podmínkách prostředí a jejich výživě.

Druhová a plemenná příslušnost

Složení a vlastnosti masa jsou rozdílné u jednotlivých druhů drůbeže, ale i u různých plemen. Důležitá je především ranost jako schopnost dosáhnout co nejrychleji jatečné zralosti. Pokud chceme chovat kuřata pouze pro výkrm, musíme pamatovat na to, že čím je doba potřebná k dosažení jatečné zralosti kratší, tím je menší spotřeba krmiva na kilogram přírůstku. Výběr plemene k výkrmu ovlivní i barva kůže a peří, různé jsou ale i vlastnosti svaloviny, např. délka svalových vláken, křehkost, chuť apod. Ne všechna plemena jsou pro výkrm stejně vhodná.

U většiny lehkých nosných plemen kura jsou kohoutci k výkrmu nevhodní, protože pomalu osvalují a jejich svalovina není příliš vyvinutá. Uvádí se, že kohoutci leghornek a vlašek se vykrmovali do živé hmotnosti 1,2 kg 12–14 týdnů. Spotřeba krmiva na 1 kg přírůstku byla vysoká, vykrmená kuřata byla málo osvalená, nohatá, s nepříliš lákavým vzhledem. U většiny lehkých nosných plemen se už od 5.–6. týdne věku projevuje účinek pohlavních hormonů, které zpomalují růst. Některá lehká plemena se pro maso použít dají, např. kohoutci českých slepic jsou jatečně zralí v 8–10 týdnech. Mají bílé šťavnaté maso s delšími svalovými vlákny jemné chuti, zejména maso ze stehen má nádech „divočiny“. Barva kůže českých slepic je bílá. Pro maso byla původně šlechtěna i některá další plemena, např. štýřanky.

Dobře využitelná pro výkrm jsou středně těžká plemena, jejichž užitkové zaměření je maso a vejce. Dobrou růstovou schopnost prokazují hempšírky, bílé plymutky a sasexky. Drážďanky jsou rychle rostoucí plemeno s chutným masem. Faverolky mají bílou kůži, velmi jemné maso a dobře se vykrmují. Šumavanky vynikají rychlým růstem, dobrou zmasilostí a rychlým opeřováním. Barneveldky jsou odolné a rychle rostou, kohoutci opeřují pomaleji než slepičky. Rodajlendky a plymutky žíhané opeřují pomaleji, vykrmená zvířata zabitá s „píšťalami“ vypadají nevábně, se zabíjením je vhodné počkat, až dopeří. Vyandotky mají dobrou chuť masa, svalová vlákna jsou kratší a maso je šťavnaté a měkké. Pokud byste je chtěli chovat pouze pro maso, musíte počítat s nižší oplozeností, kterou způsobuje typický lyrovitý tvar těla s krátkými zády. Amroksky oproti plymutkám rychleji opeřují i rostou.

Těžká plemena, jako jsou kočinky, brahmánky a orpingtonky, mají nízkou snášku i oplozenost, horší líhnivost, pomalejší růst a vyšší spotřebu krmiva.

Indické bojovnice a bojová plemena vůbec se vyznačují širokou hrudí, výborným osvalením prsou, stehen a holení. Dospívají později, je u nich nižší snáška a tím i menší počet potomků. Podílejí se na tvorbě masných hybridů.

Pro mnohé spotřebitele je důležitý vzhled jatečně opracované drůbeže, především barva kůže. U nás je preferována kůže žlutá, pro mnohé může být nežádoucí bílá kůže např. sasexek. Dát si pečínku z masa hedvábniček, jejichž maso je sice bílé, ale veškeré blány a kůže jsou modré, se odhodlá jen málokdo. Jejich maso má zajímavou příchuť divočiny. Zvláštní chuť masa mají také české slepice.

Při škubání je výhodná bílá barva peří. Pokud má zabité zvíře nedorostlé peří, na kůži nezůstávají neestetické tmavé skvrny jako u jiných zbarvení.

Slepice, nebo kohouti?

Také pohlaví má vliv na kvalitu masa. Při líhnutí se uvádí vyrovnaný poměr pohlaví - jen mírně ve prospěch slepiček. Stát se ale může i to, že z 50 kuřat máme 40 kohoutků…

Rozdíly mezi pohlavími jsou dány zejména aktivitou pohlavních žláz. Slepice mívají úspornější metabolismus, menší osvalení, nižší pohybovou aktivitu, jsou méně agresivní. Kohoutci zpočátku rostou rychleji než slepičky, později se projevují účinky pohlavních hormonů, které růst zpomalují. I přísloví praví, že: „Dobrý kohout nikdy netloustne.“

Při výkrmu brojlerových kuřat se účinek pohlavních hormonů neprojeví, větší přírůstky mají kohoutci (zabíjejí se např. v 6 týdnech).

Rozdíly mezi pohlavími lze částečně potlačit odstraněním pohlavních žláz – kastrací. Naši předkové přišli na to, že mnohem lépe a rychleji než kohouti rostou kapouni, tj. vykastrovaní kohouti. Kapouni mají slepičí vzhled, jsou samotářští, klidní, spotřebovávají více krmiva a jejich maso má jemnou chuť. Čím dříve se kohout „vykapounuje“, tím rychleji přibírá a jeho maso je jemnější. Starší literatura uvádí, že ve věku několika měsíců váží kapouni 2–3 kg. Kastrace je složitější než u savců, protože varlata jsou uvnitř těla. Kapouni se umisťovali v čisté místnosti, krmili se málo do doby, než se rána zahojila. Pak se co nejdřív vraceli do hejna. Pokud rána začala hnisat, mazala se 5 % kafrovou mastí. Tři měsíce po „vykapounování“ se kapouni krmili jako ostatní drůbež – hlavní byla pastva, pokud nebyla možná, podávala se tráva, jetel nebo vojtěška. Druhý měsíc se přidávalo zrní, jeho množství se postupně zvyšovalo, čtvrtý měsíc se začali vykrmovat. Připravovala se míchanice z vařených brambor a ječného šrotu, přidával se doplněk Nukleasa s 60 % bílkovin a 6 % kyseliny fosforečné. Pátý měsíc se zvířata umístila jednotlivě tak, aby se nemohla volně pohybovat a tučněla.

Věk zvířat

V průběhu vývoje se mění tělesný růst i složení tkání a sekretů. Tvorba svaloviny při dosud minimálním ukládání tuku narůstá většinou do doby dosažení fyzické a pohlavní zralosti. S pokračujícím věkem dochází ve svalovině k dalším změnám – mění se její barva, zvyšuje se i podíl tuku a vaziva a mění se i smyslové vlastnosti masa. Uvádí se, že masa mláďat jsou sice biologicky méně hodnotná, ale lépe stravitelná. Starší zvířata mají nízké přírůstky, a to většinou převážně tuku, a vysokou spotřebu krmiva.

Zdravotní stav

Zdravotní stav je u zvířat ovlivňován jak genetickými předpoklady, tak prostředím. Udržení a kontrola dobrého zdravotního stavu jsou potřebné zejména proto, že některé infekční nemoci jsou přenosné i na člověka, např. salmonelózy. Produkty nemocných zvířat, i když neobsahují nebezpečné zárodky, vykazují vždy sníženou biologickou hodnotu způsobenou zvýšeným metabolismem za současně omezeného příjmu krmiva.

Podmínky pro výkrm

I u výkrmu platí, že se nesmí nic zanedbat ani v prvních dnech života kuřat. Technika chovu ovlivňuje především ekonomiku chovu, kvalitu produktu – masa – jen nepřímo.

Karel Škoda ve své monografii Výnosný chov drůbeže z roku 1924 uvádí: „Žír menší měrou lze prováděti dvojím směrem: Jest buď přirozený, při kterém se drůbeži pokrm předkládá, aby jej dosytnosti pojídala sama, aneb žír umělý, při kterém se drůbeži proti její vůli potrava vpravuje do volete.“ Vezměme to od konce. Druhý způsob se u nás prakticky neprovádí, ochránci zvířat by nám dnes nejspíš dali co proto. Používaly se při něm trychtýře, jejichž pomocí se nalévala tekutá potrava přímo do volete. V Anglii a ve Francii se používalo zvláštních strojů, zvířata se krmila co 4–6 hodin. Drůbež se vykrmila za 3 neděle (dokrmovaly se už vyspělé kusy). Vykrmená drůbež měla větší podíl tuku, což už neodpovídá současným požadavkům stravování. Dnes většina z nás dává přednost šťavnatému, libovému masu. Husy se tak vykrmovaly také pro tučná a velká játra.

Zatímco při odchovu se kuřatům dopřává prostor, při výkrmu bývá plocha kurníku, popř. i výběhu, malá. Pohyb by se měl během výkrmu omezovat, protože znamená výdej energie a zvýšení spotřeby krmiva. Na 1 m2 podlahy počítáme maximálně 15 kuřat (do 2 kg hmotnosti). Prostor musí být dobře větratelný (v zimě počítáme s výměnou 1–1,5 m3 vzduchu za hodinu na 1 kg živé hmotnosti kuřat, v létě až 6 m3), na zimu tepelně izolovaný, velmi důležité je udržovat jej v čistotě. Stelivo musí mít dobrou nasávací schopnost, musí být měkké, aby nedocházelo k otlakům. Vhodná je řezaná sláma nebo hobliny. Vysoká vlhkost může u zvířat způsobit otoky kloubů. Také je třeba vyvarovat se stresů, zejména dlouhodobé stresové situace snižují obranyschopnost organismu a mohou vyvolat zdravotní problémy.

Teplota při výkrmu by neměla klesnout pod 20 °C. Při nízkých teplotách se zvyšuje spotřeba krmiva, živiny organismus spotřebovává na udržení tělesné teploty. Příliš vysoká teplota zase způsobuje nižší příjem krmiva a tím i snížení přírůstků. U malých kuřat je obdobná jako u odchovu. Vhodná vlhkost je 50–70 % (na začátku vyšší, až 80 %).

V prvních dnech života se doporučuje vysoká intenzita osvětlení, aby kuřata dobře viděla na potravu. Později se intenzita sníží, také doba svícení se zkracuje. U brojlerů se udává, že v noci mohou být potmě 6 hodin. Uvedený světelný režim by měl podpořit imunitu, vývoj kostry a zlepšit využití krmiva. Světlo se vypíná pravidelně, protože kuřata si vytvoří podmíněný reflex a těsně před zhasnutím přijímají více potravy.

Výživa ovlivňuje užitkovost, zdraví, ale také kvalitu masa a tuku. Zásady krmení jsou podobné jako u odchovu, ale krmná dávka je bohatší na energetické složky. Výhodné je používat hotové kompletní krmné směsi určené k výkrmu. Pokud máme vlastní zdroje krmiv, můžeme k nim přidat doplňkovou krmnou směs. Lépe využitelná jsou upravená krmiva – šroty. Příliš jemně rozemletá krmiva drůbež špatně přijímá, lepí se jí na zobák, celé zrno nebo příliš hrubě rozdrcená mají horší využitelnost. Můžeme podávat také míchanice.

Kdysi se jako krmivo rychle působící na přírůstek doporučovala ječná a kukuřičná mouka smíchaná s teplým mlékem na drobenku. Uvádí se také zkrmování pohankové mouky. K výkrmu se používají rovněž pařené brambory, jsou především zdrojem energie, ale i bílkovin. Ať už použijeme jakékoli krmivo, musíme pamatovat na optimální složení krmné dávky, odpovídající musí být poměr mezi metabolizovatelnou energií a dusíkatými látkami. Pro záchovu potřebují kuřata především energii, pro dosažení dobrého přírůstku správný poměr mezi energií a dusíkatými látkami, ve kterých musí být zastoupeny všechny nepostradatelné aminokyseliny. Při vyšším podílu energie budou tučnět. Pro úpravu poměru živin je výhodné použití nešrotované pšenice. Důležitý je i dostatek minerálních látek a vitaminů. Pro jejich doplnění můžeme použít některý z široké nabídky přípravků.

Nesmíme zapomínat ani na grit nebo písek, které napomáhají rozmělnění přijaté potravy ve svalnatém žaludku.

Pokud nakoupíte starší kuřata na dokrmení, je dobré zjistit původní způsob krmení a pokračovat v něm, popř. na novou krmnou dávku přejít postupně.

Vodu by měla mít vykrmovaná zvířata k dispozici stále. Napáječky volíme takové, aby nedocházelo k rozstříkávání vody. Vlhká podestýlka je vhodným substrátem pro plísně a může způsobit problémy na běhácích.

Aby se zvířata ke krmítkům a napáječkám vešla a nedocházelo ke rvačkám a stresování, popř. vytlačování slabších jedinců, počítáme s délkou krmítka alespoň 10 cm na kus (od 9. týdne věku).

Z hlediska spotřeby krmiva, ale také kvality masa není výhodné dokrmovat zvířata příliš dlouho. Zbarvení kůže a tuku může ovlivnit podávání krmiv s obsahem pigmentů, např. kukuřice nebo vojtěšky.

Výkrm brojlerů

Pokud chceme kuřata jen pro výkrm, můžeme uvažovat o zakoupení masných hybridů – brojlerů. Brojleři jsou původně kuřata (dnes i další druhy zvířat) produkovaná v rychlovýkrmu. Jde o robustní, rychle rostoucí zvířata, která dobře využívají krmivo a vykazují dobrou výtěžnost masa. Hmotnost kuřat ve 42 dnech se pohybuje okolo 2,5 kg, spotřeba krmiva je kolem 2 kg na kg přírůstku. Musíme pro to ale vytvořit vhodné podmínky. Koupit lze malá i odrostlejší kuřata.

Jen pro zajímavost, www.osel.cz uvádí, že čtvrtině brojlerů na konci výkrmu ve věku 40 dnů činí pohyb potíže, 3 % se vůbec nemůžou hýbat. Může za to intenzivní šlechtění: „Za posledních 50 let se zvýšila růstová schopnost kuřat o 300 %, z 25 g za den narostla na 100 g za den,“ říká Knowles. Problémy způsobuje jak rychlý růst, tak znesnadnění pohybu v malém prostoru.

Na kvalitu masa mají vliv také postmortální (posmrtné) faktory, které souvisejí s technologií porážky a opracováním jatečného těla.

(Ukázka z knihy Drůbež na vašem dvoře, kterou vydalo Nakladatelství Brázda)