První pomoc ježkům

Malá ježcí biologie

Délka života: v přírodě sotva 4-5 let, v zajetí až 8 let
Váha: 1000-1400 gramů
Velikost: 24-30 cm
Teplota těla: 35-37 st. C (v zimním spánku 2-6 st. C)
Dechová frekvence: 40-50/minutu (v zimním spánku 4-8)
Srdcová frekvence: 180-220/minutu (v zimním spánku 10- 20)
Dospělost: 8-10 měsíců
Březost: 32-36 dní
Mláďata: 2-8, slepá, hluchá, holá
Porodní váha: 12-30 gramů
Vrhy za rok: 1-2
Kojeno: 40 dní
Počet struků: 10

Nalezli jste ježka a chcete mu pomoci...

Tyto základní pokyny první pomoci ježkům jsou určeny lidem, kteří se snaží ježkům pomoci a neví o jejich ošetření a potravě prakticky nic.
Ježek je jedním z nejstarších savců, kteří ještě žijí na této planetě. Rozvoj automobilismu, chemizace a mechanizace spolu s vandalismem hubí nesmírné množství ježků. Denně jim bere člověk jejich přirozené prostředí a zvíře hledá nový a nový úkryt. Někdy je opuštěný keříček na velkém sídlišti jediným ježčím úkrytem.
Ježek je zvířetem chráněným, není dovoleno chovat ho v zajetí - jen na dobu nezbytně nutnou. Neměl by se stát ani v budoucnu zvířetem domácím.

Nalezli jste ježka a chcete mu pomoci...
1. Poznamenejte si hned váhu ježka, datum a místo nálezu.
2. Prohlédněte ježka - bude mít patrně blechy a klíšťata nebo bude zraněn.
3. Bude-li ježek ještě slepý, podívejte se okolo, nejsou-li tam další opuštěná mláďata.
4. Proveďte základní ošetření, dejte ježkovi potravu a místo na spaní a ubytování.
5. Právě zpočátku potřebuje zvíře důkladnou prohlídku a ošetření. Někteří veterináři ježka vyšetří, ale pro další vývoj ježka vyhledejte co nejdříve ochránce ježků!
6. Dodržujte pokyny a dbejte na čistotu zvířete. Ježka si můžete vzít do péče, ale počítejte s tím, že se budete muset starat o něj nejméně 4-5 měsíců. Je lépe se starat o dva ježky, jeden ježek se stává po čase mazlíčkem rodiny, vybírá si z krmení jen to, co má rád, a také se časem nudí. To vše není dobré pro vypuštění do přírody.
7. Musíte ježka co nejdříve vnitřně odčervit.
8. Přerostlé drápky jsou někdy vadou v chůzi zvířete.
9. Ježek je nočním zvířetem, nechejte mu ve dne dostatek klidu.
10. Na zimní spánek se dá pomýšlet až po dosažení hmotnosti 600 gramů.
Přečtěte si, prosím, následující statě pozorně. Jako s každým zvířetem, tak i s ježky je práce navíc.

Jak se o ježka v nouzi postarat?

My všichni dlužíme přírodě hodně. A proč nesplácet dluh právě záchranou ježků?

1.Datum, místo nálezu, hmotnost
Ježek má pravidelně přibývat bez zjevných výkyvů. Proto je zapsání váhy tak důležité. Zpočátku se váží ježek obden, později 2x týdně. Váhu je nutno zapisovat.
Někdy se dá ježek vrátit na místo nálezu. Ve většině případů jsou však tato místa tak zdevastovaná, že na vypuštění je nutno hledat lepší místa (Praha patří z hlediska lokality mezi ta špatná).

2. Blechy, klíšťata, muší larvy
Blechy se odstraňují postřikem „Difuzil V“ nebo „Difuzil H“ (na dětské vši). Musíte dát pozor na obličejovou část a asi 3 minuty po postřiku zvíře rychle opláchnout vlažnou vodou. Pak zabalit do starého ručníku. Nesušit fénem! Difuzil ničí i klíšťata, ale na obličejovou část musíte použít dětský olej na zakapávání parazitů. Pak klíště vytáhnout a vhodit do kelímku s vodou. Nerozšlapávat, neničit stisknutím! Nebezpečné!
Můžete použít i druhou alternativu, která se musí učinit u zcela malých ježků: blechy opatrně vyčesáváme starým kartáčkem (třeba zubním) pod tekoucí vodou. Zvíře se nesmí namočit, pokud je malé nebo zesláblé. Klíšťata zakapat olejíčkem.
Blechy jsou jenom „ježčí“, každý živočišný druh má ty „své“ blechy, i člověk. Jestliže blechy přeskočí, nemějte obavy, nebudou vás štípat, protože jsou zvyklé na tu kůži, kde se namnožily.
U klíšťat pozor! Nezaměňujte klíšťata s bradavičkami (struky), které má samička i sameček po obou stranách těla!
V okolí uší a učí se vyskytnou někdy muší larvy. V tomto případě jde o hodně zesláblé zvíře. Larvy zakapat zředěným alkoholem, Alpou, kolínskou. Nejlépe použití vatové tampóny a pak pinzetou vajíčka sebrat. Prohlédněte pečlivě i event. drobná poranění - očistit vodou, postříkat desinfekcí (Septonex) a zasypat hojivým pudrem. Ošetření větších, rozsáhlejších ran nechte raději po vydensifikování rukám ježčích ochránců. Obraťte se ovšem na ty, kteří se ježky zabývají delší dobu.
POZOR: Jestliže zvíře nebere potravu, vychází ve dne, běhá stereotypně, padají mu bodliny, je abnormálně neklidné, apatické, padá k jedné straně apod., jsou to příznaky nenormální stavu. Je třeba urychleně vyhledat pomoc u ježčích ochránců.

3. Prohlédnout okolí nálezu ježka
Někdy se stane, že se mláďata rozlétají po okolí a hledají potravu. Dobře se podívejte, jestli tam nemá vámi nalezený ježek ještě další sourozence. Pomůže sluch: volají po matce pískotem, podobným jako ptačí mláďata.

4. Potrava a ubytovací blok
Ježci jsou hmyzožravci, jejich potrava se musí skládat z převážné části z masa. Jako divoce žijící zvířata reagují citlivě na chybnou, neobvyklou nebo příliš vydatnou potravu. Rychlé tloustnutí vede někdy k ochrnutí, k poruše funkce jater, stejně tak jako u lidí.
Příklady základního ježčího jídelníčku:
a) hovězí maso naškrábané nebo nakrájené, smíchané buď s vařejnou rýží, nudlemi nebo malými kolínky, flíčky apod., se syrovými vločkami. Směs rozředit trochou vody, přidat 2-3 kapky Spofavit sirupu. Nutně přidávat vitamíny hned od začátku!
b) vařené kuřecí krky, které větší ježci obírají až na kost. Menším se musí maso obrat a pokrájet. Ježkům se žvýkáním zpevňují dásně!
c) maso z výseku - vařené, rovněž tak i vnitřnosti: srdce, slezina
d) konzervy pro psy a kočky, které jsou dnes už běžně k dostání. Smíchat dle bodu a. Směs se obměňuje přidáním nastrouhané mrkve, jablka, syrovým žloutkem, tvarohem.
- Rozklepat vejce do hnrníčku s malým množství vody, nechat na pánvičce „zdrcnout“, pak smíchat např. s vločkami, rýží.
- Kuřecí srdíčka nebo maso z výseku: pomlet nebo nakrájet, opět smíchat dle bodu a.
- Rybu syrovou nebo filé - rozkrájet.
- Měkkou hrušku, jablko, banán (všichni ježci bez rozdílu milují avokádo, ale u nás je nesmírně drahé). Někteří jedinci si ovoce nevšimnou, jiní ho pojídají s chutí - ovšem ne v takovém množství, aby mohlo být jejich hlavní potravou!
- Občas dát piškoty, zbytek buchty, puding nebo kaši. Nikdy ne mléko, dává se jen ve výjimečných případech, kdy je nalezena matka s mládětem nebo zcela malá ježčata, ale musí být zvlášť upravené. Dobré výsledky jsou při použití speciálně upraveného mléka pro štěňata a koťata při umělém odchovu (složení ježčího mléka je tak specifické, že se ho ani v zahraničí dosud nepodařilo nahradit). Ježek dostává po mléku průjem, i když je savec, mléko v zajetí mu škodí.
U venkovních divokých ježků je situace s mlékem trochu jiná: samozřejmě, že se ježek přiživí, když se dá miska s mlékem kočkám (stačí dát misku výš, kam se ježek nedostane). Když už se chce rozdávat volně žijícím ježkům mléko, tedy teprve až zhruba od května do konce srpna, a to ještě mléko s piškotem nebo rohlíky! Jako přídavek ke stravě mléko divokým ježkům nezpůsobuje takové potíže, jako ježkům chovaným doma.
K pití pouze vodu do nepřevratných těžkých misek. Při průjmech se dává slabý čaj ochucený medem.
Ježci jsou většinou samotáři, při více ježcích je lepší, když má každý svůj domeček. Při větším množství se nedá toto pravidlo dodržet, není místo. Proto dávám ježky dle váhy: menší jsou pohromadě, celkem se dobře snášejí, větší jsou zvlášť. Někdy se vyskytnou jedinci, kteří jsou „rvaví“, napadají ostatní. Takový ježek musí být zvlášť, mohl by ostatní „bojácnější“ a méně zdatné ježky pokousat.

Ubytovací blok má být cca 1 m2 velký. Ježek nesmí být zavřen v bedýnce, není morče nebo králík! Rovněž nemůže být zavřen v akváriu, umístěn ve vaničce nebo za oknem!
Bedýnka stačí obyčejná, papírová, zhruba 30x30 až 40, vysoká cca 15 cm, s otvorem 10 x 10 cm. Potrava se nikdy nedává dovnitř bedýnky! Umisťuje se na druhém konci ježčího výběhu. Celý výběh se vystele novinovým papírem, rovněž do bedýnky se dá zmuchlaný papír. Menší ježci do hmotnosti 150-200 gramů se dávají do hadříků - olemovaných, bez poutek a děr! Musíte si uvědomit, že malý ježek se nezahřeje a potřebuje teplo. Někdy se dává těmto ježkům plastiková láhev naplněná horkou vodou, zabalená do hadru, nebo termofor.
Ježek výborný šplhavec - dokáže přesplhat ohrádku, ve které je umístěn (tím je myšlen ohraničený výběh). Proto musí být ohrádka hladká, vysoká nejméně 60 cm. Nemáte-li možnost takto ježka umístit, musíte mu umožnit nejméně 3-4 hodiny proběhnutí večer! Pozor na skulinky za sporákem, pračkou, nábytkem apod. Pokud se ježci za tato zařízení dostanou, může se stát, že vzpříčením bodlin se nemohou vlastní silou dostat zpátky!
Teplota musí být pokojová, a to okolo 18 st. C. Tedy žádný vlhký sklep nebo balkon, kolna. Do hmotnosti 600 gramů musí být ježek v pokojové teplotě!

Další pokyny

5. Prohlídka, ošetření, léky
Většina ježků potřebuje jako základní ošetření pouze odblešení a odklíštění, eventuálně koupel. Tyto úkony zvládne dost lidí. Horší je to s ošetřením, kdy se jedná o hnisavé rány, o celkovou malátnost, poranění autem apod. - obraťte se na ochránce ježků.
Ježkovi bude poskytnuta pomoc nebo bude aspoň první dny umístěn u ochránce ježků (alespoň u mne to tak je). Až se vyléčí, ježek se předá zpět nálezci. Bohužel je hodně lidí, kteří pokládají starost o jednoho až dva ježky za zcela nepřekonatelnou. A to mají, jak hlásí hned u vchodu, hrozně rádi zvířata, zejména ježky!

6. Jednoho nebo dva? Čistota
Jen málokterý člověk si vezme na starost hned dva ježky, pět až deset ježků. U začátečníka je to skoro zázrak. Přesto je lepší mít hned ze začátku nejméně dva ježky. Jedno zvíře se většinou brzy rozmazlí, vybírá si v potravě a někdy se i nudí. Nemá se s kým dohadovat o potravě, o pelíšek, ztrácí plachost a na vrozené ježčí zvyky, jako je funění, stáčení, zapomíná.
Udržovat čistotu ve výběhu i v bedýnce je tak samozřejmé, jako denně vyměňovat pitnou vodu. S novinami to samozřejmě není problematické, hadříky se musí vyprat.
I ježky je třeba nejméně 2x týdně buď otírat ze spodu mokrou žínkou, nebo jim umožnit proběhnout se ve vaně, v malém množství vody. V přírodě se pohybují prakticky stále v mokré trávě a tím se čistí, v zajetí tuto možnost nemají. Je potřeba také dohlédnout na různé zbytky jídel, které se jim někdy zachytávají na čumáku. Vrstva, která je pak delší čas „nevětraná“, vytváří plíseň.
Dostanete-li léky, dodržujte prosím důsledně užívání všech a řiďte se pokyny, které dostanete. Neordinujte ježkům to, co je dobré pro lidi! Pro ježky to může být naopak záhubou! Rovněž tak neaplikujte léky, které jsou určeny pro některá domácí zvířata!

7. Vnitřní odčervení
U ježků se vyskytují - zrovna tak jako u jiným zvířat - vnitřní paraziti, které je třeba co nejdříve odstranit. Upozornění: tito paraziti jsou jen u ježků, nejsou přenosní na jiná zvířata!
Helmirazin, který se běžně podává domácím zvířatům, ježkům nedávejte, není pro ně vhodný! Nejčastěji se používá u ježků injekčí technika a to přípravkem Citarin, v poslední době je výborný lék Ivomec. Oba tyto prostředky mají poměrně dlouhodobý účinek. Dávkování neuvádím, vznikají problémy, jak s nesprávným pochopením dávkování, tak s injekční technikou. A to též u veterinářů.
Ježek se u mně nechá na určitou dobu, pak si ho nálezce vezme zpět. S ježkem přijedou lidé někdy až z nejvzdálenější části republiky. Upozornění: ježek nesmí být - jako chráněný živočich - posílán poštou jako hospodářská zvířata.

8. Drápky, nášlapky
I při dostatečném výběhu rostou ježkovi drápky. Nelze srovnat domácí podlahu s travní pěšinou, kde jsou různé překážky a hrboly, které ježek musí přelézat, dále při vyhrabávání potravy, při podlézání apod. Doma toto všechno chybí. Musíme se občas na drápky podívat a event. je přistřihnout. Stříhají se zrovna tak jako drápky u ptáků, pozor na nerv, který vede středem rohoviny. Používají se nůžky na silné nehty a drápky se stříhají zdola nahoru, raději méně, aby se nenarušily. Nikdy ne obráceně! Když si na tuto proceduru netroufnete, raději se obraťte ne-li na „ježkaře“, tak na chovatele ptáků.
Je nutné dávat pozor na nášlapky, tj. na spodní plochu chodidla, kde se shromažďují nepatrné zbytečky potravy, které někdy za čas vytvoří kolem drápků tvrdou kůži a vrstvu na tlapkách.

9. Ježek je nočním zvířetem
Dopřejte ježkovi přes den klid, nerušte ho. Je nutné ráno uklidit výběh a bedýnky, vyměnit vodu, vyhodit zbytky potravy. Pak už zvíře nechte spát. Ježek se krmí jednou denně, a to večer. Není dobré zvíře přejídat, tlustý ježek není dobře pohyblivý. Jen malým ježkům se dává vícekrát denně.
Při pohybu po bytě nedělejte zbytečný hluk: bouchání, klepání, hlasitě puštěné rádio, cvakání... - to všechno jsou zvuky, které zvíře zvláště zpočátku dost ruší. Některý jedinec je z těchto zvuků i dost neklidný. Později si zvykne, mám mimo jiných umístění ježky i v instalační šachtě a zvuk pračky je vůbec neruší.
Dejte zvířeti co potřebuje a nijak ho nerozmazlujte. Ježek také není hračkou pro děti nebo pro psy!

10. Kdy zimní spánek
Když zvíře dosáhne hmotnosti 600 gramů, je možné pomýšlet na ježkův zimní spánek (který by v normální zimě měl trvat maximálně do konce března!)
Ježek se dá krmit celou zimu, někdy je jedinec tak zesláblý, že požadovaných minimálně 600 gramů „dosáhne“ až někdy koncem ledna. To už je pozdě připravit ježka na spánek, zvlášť, když je v posledních letech zima tak velice proměnlivá, což nesou těžce zejména zimní spáči.
Ježek s hmotnosti nejméně 600 gramů se přenese do chladnější místnosti, na balkón, do sklepa. Všude však musíte učinit opatření k tomu, aby ježek z určeného místa neutekl nebo se nepřešplhal! Místo musí být nejméně 80 x 80 cm, přepážka (nebo ohrádka) vysoká nejméně 60 cm. Dát pozor zejména na balkóně, všechny škvíry se musí dobře zahradit. Není-li dřevěná bedýnka, použijte papírovou (původní ježkovu bedýnku), kterou dáte do poněkud větší bedýnky. Obě musí mít samozřejmě otvor do výběhu. Prostor mezi bedýnkami se vycpe buď novinami nebo dřevitou vatou. Ježek si bedýnky sám „docpe“, proto nechte malou vrstvu vždy před bedýnkou.
Může trvat několik dní, než ježek upadne do zimního spánku. Do té doby musí být pravidelně krmen. Některý ježek přestane brát dva - tři dny potravu, pak opět dva dny krmivo vezme, později přestává brát potravu vůbec. Když vynechá aspoň týden, můžeme předpokládat, že usnul. Přesto je nutné, aby ve výběhu byla vždy voda a krmivo, které se v době spánku připravuje ze stejného dílu piškotů, rozinek a oříšků.
Dejte pozor na výkyvy teploty - i ježek se budí ze spánku. Musíte se na něj občas opatrně podívat - tedy nevyndávat, nepřenášet do tepla! Během spánku je zvíře zcela stočeno, zdá se na omak chladné, dýchání je velmi zpomalené. Při velké opatrnosti můžete ježka i zvážit, ale raději se spokojte s tím, že ježek žije. Nešetrným zacházením byste mohli ježka probudit a on se pak velmi těžce dostává do spánku a dost se tímto úkonem vysiluje. Během spánku ztrácí ježek až 1/3 své váhy, proto je minimální váha 600 gramů nutná.
Na jaře svého (nebo své) svěřence dokrmente, abyste mohli zvíře vypustit bez obav z toho, že půjde do terénu nevykrmený. Ježek se vypouští koncem dubna, je-li aspoň tři dny suché počasí a samozřejmě, není-li teplota pod 5 st. C. Výhodná jsou pro ježky ta místa, kde mohou být zpočátku vypuštění přikrmováni.

Ježek na procházce

Při pěkném a suchém počasí je možno dobře živeného a zdravého ježka vypuštět i dříve. Nikdy prosím, nedávejte ježka v blízkosti silnic, jak nabádala jedna ježčí příhoda v televizi, je to nesmysl, stejně tak jako vypouštět zvíře v poledne na louku nebo do lesa!
Ježek se vezme i s bedýnkou a přenese na určené místo - tedy pod keře, pod kolny, hromadu dřeva. Nikdy nedávejte ježka na opuštěné, volné místo. Otvor bedýnky přikryjte dřevem nebo cihlou a navečer tyto překážky odstraňte. Pro první dny je nutné dát vedle bedýnky i trochu potravy.
Ježci se budou držet tam, kde není přesně upravedná zahrada, bez keřů ježka zahrada neláká. Zvířata se ráda prodírají křovím, zdolávají různé překážky. Svoje obydlí si pořizují nejraději pod hromadami dřeva, v kompostu, pod různými nepotřebnými věcmi odloženými v kolnách a stodolách.
Dejte prosím pozor při přehazování kompostů vidlemi a různých hald větví. Do bazénku udělejte „výlez“ - stačí obyčejné prkénku s příčně natlučenými latěmi. Nenechávejte odkryté různé díry pro stromky nebo stavební výkopy! Tam všude může drobné zvíře spadnout a zůstat tam celé dny, než na něj přijdete. Opět stačí položit do jámy či výkopů prkno, umožněte jim, aby mohli z takové pasti vylézt, jinak je to pro ně jistá (a zbytečná) smrt! A velmi krutá.
Několik rozmanitých informací o ježcích...
Nedávejte malému ježkovi žížaly, slimáky, myši! Nemůže je rozkousat. Na jaře se ježek zvyká na přírodní prostředí tím, že se mu dávají brouci, mouční červi, cvrčci nebo se vyrýpne kus trávníku a dá se do výběhu. Ježek si sám vyrýpává drobné žížaly a brouky. Uvedený hmyz se může ježkům dávat i po čas jejich pobytu u vás, ale v omezeném množství a zejména tehdy, když je zvíře větší a má už druhé, stabilní zuby!
Někdy se ježek zkroutí a nahazuje si zpěněné sliny na hřbet. Není to vzkleklina (ta u ježků zatím nebyla dokázána), je to tzv. ježčí parfémování, kdy ježek při styku s ostře vonící látkou chce přenést tuto vůni na sebe. Někdy jde o papírový sáček od kávy, botu z přírodní kůže, špinavé prádlo (zejména ponožku), navoněný kapesník apod.
Ježek dokáže být velmi rychlý a vynalézavý ve vyhledávání svých úkrytů - stačí malá mezera a ježek se dostane za sporák, skříň, lednici, pračku.

Ježek nemá tak vysokou inteligenci, jako třeba jiný savec, ale dobře si pamatuje i po delší době svůj pelíšek nebo místo v bytě, i když před tím byl ve volné přírodě! Pozná také svého ošetřovatele, ale někdy dokáže svými zuby pěkně stisknout. To nesmíte brát jako útok, ježek špatně vidí a mihnutí ruky považuje za kořist.
Ježek by se neměl stát domácím zvířetem, i když se s ním lidé po půlročním soužití někdy těžko loučí. Uvědomte si, že ježek je divoké zvíře a čekat od ježka nějakou vděčnost je zcela zbytečné.
Ve výjimečných případech zůstává ježek v lidské péči. Jedná se o invalidní nebo jinak poškozená zvířata. I těm se musí umožnit aspoň po dobu víkendu pobyt v ohrádce na zahradě.
 

Ježek východní

Má tmavou obličejovou část, bodliny jsou nestejnoměrně uspořádány. Spodní část těla je šedá, kontrastní je bílá skvrna na hrudi, u starších jedinců i bílošedá. Bodliny jsou většinou světle šedé, stříbrošedé nebo tzv. „pepř a sůl“.

Ježek západní

Má od čenichu k očím po stranách obličejové části tmavé podélné pruhy, které se světelým pruhem srsti uprostřed hlavy tvoří písmo „V“. Spodní část těla je světle hnědá, béžová. Bodliny jsou v klidu uhlazené a směřují dozadu. Zbarvení bodlin je světle až tmavohnědé, béžové až rezavé.
Dříve, než byl na zemi člověk, žili tu už ježci. Dnes patří ježek k chráněným živočichům, je také v Červené knize ohrožených druhů.
Nekrčme nad jejich osudem rameny, udělejme vše pro to, aby příští generace neznaly ježka jen z muzejních vitrin. Nezaslouží si to!