„Co když můj pes…“

Neustále zdůrazňujeme, jak je důležité vést si u psa záznamy o jeho zdravotním stavu, změnách a chování. Záznamy by měly obsahovat informace, se kterými by měl být veterinář seznámen při stanovování diagnózy. Takové informace může zpravidla poskytnout jen pozorný majitel, a proto vy jako majitel máte velmi důležitou úlohu při navrácení vašeho psa do vynikajícího zdravotního stavu. Záznamy, které veterináři poskytnete, mohou výrazně přispět ke správné diagnóze a rychlému uzdravení.

Co když můj pes žere trávu?

Spousta psů pravidelně žere menší množství hrubší trávy jen proto, aby ji o chvíli později pokrytou zpěněnými slinami vydávili. Říká se, že pes žere trávu hlavně proto, aby se zbavil nadměrného množství trávicích šťáv, které se nahromadí v žaludku, když je prázdný. Pokud tento zvyk působí majiteli psa nepříjemnosti, měl by svému psovi dávat každý den dvě až tři menší porce potravy místo jedné velké a tohoto návyku ho zbavit výchovnými prostředky. Okamžité ostré potrestání dodržované ve stejných, někdy plánovaných situacích bývá velmi účinné. Někteří psi žerou jemnější trávu, kterou pak také stráví. V tomto případě působí tráva jako objemové krmivo či doplněk potravy. Žraní trávy je pro psa jen zřídkakdy škodlivé v případě, že tráva nebyla ošetřena nějakým chemickým přípravkem. Pokud žraní trávy doprovází déletrvající nebo neustálé zvracení, a především pokud zvratky obsahují krev, je třeba rychle vyhledat pomoc veterináře.

Co když můj pes zvrací?

Psi zvracejí bez obtíží a občasné zvracení, které se dá očekávat u každého psa, není nic závažného. Zvracení je součást obranného systému těla a umožňuje žaludku zbavit se nadměrného množství potravy, vody, nevhodného nebo zkaženého obsahu, než postoupí dál do trávicího ústrojí a vyvolá zdravotní obtíže. Dlouhodobé nebo přetrvávající zvracení, především pokud jsou zvratky s příměsí krve, vyžaduje okamžitý zásah veterináře.

Pravé zvracení
Při tomto typu zvracení dochází k pohybům svalů břicha, hrudníku nebo bránice (tj. dmutí) s cílem zbavit se obsahu žaludku. Hlavní nebezpečí opakovaného nebo nepřestávajícího zvracení je dehydratace (ztráta tělních tekutin), kdy klesá objem krve v krevním oběhu a pes velice rychlé upadá do šoku. Dehydrataci poznáte tak, že palcem a ukazováčkem vytvoříte z kůže na hřbetě psa řasu a povytáhnete ji směrem nahoru; pokud se nevyrovná, i když ji pustíte, jde o známku dehydratace. Zvracejícímu psovi nedovolte, aby vypil celou misku studené vody najednou, protože to často vede k dalšímu zvracení. Zároveň je ale nebezpečné odepřít mu vodu úplně. Místo toho mu každou půlhodinu nabízejte malá množství vody. Pokud zvracení přetrvává a pes nežere, zkuste rozpustit vrchovatou lžíci glukózy v asi půl litru převařené horké vody (15 ml / 550 ml), roztok vychlaďte a dávejte psovi po malých dávkách pro doplnění energie, kterou potřebuje. Je to pohotovostní opatření v situaci, kdy není možné kontaktovat veterináře.

Pokud vyzvracená hmota obsahuje identifikovatelné kousky potravy, je užitečné odhadnout, jak dlouho byla v žaludku. Zaměřte se především na to, zda zvratky obsahují malé kousky potravy se zpěněnými slinami, nebo velká množství nedávno vypité vody se žlutou žlučí a žaludečními šťávami. Poznamenejte si, kolik vody pes dostane a kdy a jak dlouho ji v sobě udrží.

Regurgitace
Druhý typ zvracení je regurgitace – pasivnější činnost, při níž pes vydáví podlouhlá sousta něčeho, co nedávno sežral. Vydáví-li takto čerstvě sežranou potravu, někdy ji okamžitě opět sežere. Takové chování je u některých psů tak časté, že je považováno za normální, především pokud se pes o potravu dělí s jinými psy a hltá nebo nutí-li ho někdo žrát, i když nemá hlad. U některých fen je také normální, když tímto způsobem vyvrhnou částečně natrávenou potravu a krmí jí mláďata v době odstavování. Přetrvávající regurgitace u staršího štěněte nebo dospělého psa může být známkou nějaké překážky nebo malformace v jícnu. Tento stav vyžaduje rychlou konzultaci s veterinářem.

Všímejte si, kolik podané potravy pes takto vydáví a dobu ve vztahu k době krmení.

Dávení/natahování
Třetí typ zvracení je dávení, mimovolné křečovité zvracení, někdy doprovázené kašlem. Zdá se, že pes má potíže s polykáním potravy, kterou rychle vydáví pokrytou slinami. Důvodem může být překážka v tlamě nebo v krku, popřípadě je dávení spojeno s kašlem nebo akutní bolestí v krku. Pokud se dávení objevuje často nebo přetrvává, okamžitě vyhledejte lékaře.

Význam pravého zvracení
Zvracení je spojeno s mnoha vážnými nemocemi a stavy psa, především parvovirózou psů, hemoragickou gastroenteritidou, onemocněním ledvin a pyometrou u fen. Zvracení u těchto nemocí často doprovází ztráta chuti k jídlu, deprese a průjem. Je nutná rychlá pomoc veterináře, která je ještě urgentnější, když se ve zvratcích objeví krev. Zvracení bývá také důsledkem sežrání nevhodné nebo zkažené potravy, jedovatých látek, zdechliny či rostlinného materiálu ošetřeného jedovatým prostředkem nebo špatnou potravou, která dráždí žaludek a střeva. V těchto případech jsou výše uvedené příznaky doprovázeny slintáním a bolestí břicha. Samozřejmě je nutná okamžitá pomoc veterináře.

Pokud víte, že pes sežral nějaký jedovatý materiál, například rostliny ošetřené postřikem nebo jed na slimáky, vezměte s sebou k veterináři originální obal, protože složení uvedené výrobcem může veterináři pomoci stanovit vhodnou protilátku.

Překážka ve střevech (obstrukce) je relativně častou příčinou zvracení psů, především štěňat. Zvracení může být důsledkem sežrání kamenů, hraček, kostí a různých předmětů, které uvíznou v trávicím ústrojí. Zauzlení střev (kolika) nebo vsunutí jedné části střeva do jiné (intususcepce) také vyvolá zvracení. V takovém případě může pravé zvracení doprovázet časté natahování a stav psa se rychle zhoršuje. Pokud máte podezření, že pes spolkl hračku nebo jinou „kořist“, například část balonku či kost, je důležité se okamžitě poradit s veterinářem, protože bývá nutná operace a tu je lepší provést dříve, než je pes unavený častými pokusy o zvracení a než začne být dehydratovaný.

Projektilové zvracení je zvracení, při němž pes prudce vyvrhne nedávno pozřenou potravu, často i na metrovou vzdálenost. Tento problém se objevuje především u štěňat starých 6–16 týdnů, ale nemusí být zřetelný, dokud není štěně odděleno od ostatních štěňat z vrhu. Při zvracení tohoto typu zůstane v žaludku pouze část potravy a tekutin; je spojeno s neschopností žaludku vyprázdnit obsah do střeva a často souvisí se stenózou pyloru (zúžením vrátníku). Bez otálení vyhledejte lékařskou pomoc, protože v takovém případě je někdy nutné operativní řešení.

Záznamy, kolik potravy/tekutin v žaludku zůstalo, a také každodenní vážení štěněte pomohou sledovat jeho růst a váhový přírůstek.

Cestovní nevolnost postihující nejen lidi, ale i psy. Štěňatům bývá často při cestě autem špatně, slintají a zvracejí. Důvodem může být narušení centra rovnováhy v mozku nebo pouhý stres spojený s první změnou domova. V těchto případech pomůže, když někdo může štěně bezpečně držet, aby se na ně přímo nepřenášel pohyb auta. Účinným opatřením je také drátěná přepravka, kterou vystelete měkkým bavlněným materiálem. Pokud je majitel pozorný a důsledný – vozí psa autem vždy před krmením; součástí cesty autem je odměňující vycházka atd. – pes téměř vždy z cestovní nevolnosti vyroste. V ideálním případě by se štěně mělo seznámit s cestováním autem před dosažením asi 8 týdnů, tj. před nástupem „období strachu“. Pokud si štěně nezvykne na auto do této doby, je lepší jízdy autem a použití výše uvedených metod odložit až do doby, kdy dosáhne věku 3 měsíců. Humánní léky proti cestovní nevolnosti nejsou pro psy vhodné, ale dnes jsou k dostání velice účinné moderní přípravky určené speciálně pro psy. Dostanete je u veterináře, který vám také určitě poradí, jak a za jakých okolností je použít.

Neúčinné pokusy o zvracení mohou být závažným problémem. Občas vidíme psa, který se pokouší vyzvracet, ale nedokáže dostat obsah žaludku ven. Pokud je toto úsilí spojeno s rychlým roztažením břicha (nadmutím), je tento stav velmi nebezpečný a je třeba ihned navštívit veterináře.

Co když můj pes nechce žrát?

Ačkoli nechutenství může být prvním příznakem nějaké vážnější nemoci, běžně se i u zdravých, dobře krmených psů stává, že občas odmítnou potravu, často z níže uvedených důvodů.

Běžné důvody odmítání potravy zdravými psy:

Štěňata
• Štěňata, která dosáhnou věku 6 měsíců, mohou začít odmítat mléčné pokrmy.
• Štěňata, která dostávala čtyři jídla za den, začnou odmítat „snídani“, když nastane čas přejít na režim se třemi většími porcemi podávanými v delších intervalech.
• Štěňata mohou přechodně odmítat potravu, která je pro ně nová.
• Štěňata často odmítají jíst, když jsou „přetažená“ (příliš unavená).

Dospělí psi
• Odmítnutí potravy je normální a správné, když je pes příliš unavený intenzivní pohybovou aktivitou.
• Psi často odmítají potravu například v přítomnosti hárající feny v sousedství.
• Důvodem nechutenství může být také stres vyvolaný okolím; hlídací psi nežerou, když je přítomna cizí osoba, a společenští psi, umístění na nějakou dobu do hotelu pro psy, mohou hladovět až několik dní.
• Většina fen odmítá potravu celý den nebo po část dne v určitém stadiu březosti a obvykle 24–36 hodin před porodem štěňat. Několik dní po porodu štěňat se může někdy chuť feny k potravě měnit.

Přetrvávající odmítání potravy, obzvlášť pokud je doprovázeno jinými příznaky nemoci, vyžaduje pečlivé sledování. Veterinární pomoc je třeba vyhledat, pokud pes odmítá potravu déle než 24 hodin v případě štěněte a 48 hodin v případě dospělého psa, nejde-li o některou z výše uvedených situací.

Všímejte si především: • Jak je to dlouho, co pes naposledy s chutí sežral nějakou potravu? • Zda pes odmítá veškerou potravu, nebo jen určitý druh. • Zda pes může polykat – zkuste mu nabídnout malé kousky jeho • blíbeného pamlsku. • Zda pes normálně pije. • Zda pes kálí v obvyklou dobu a s normální frekvencí; poznamenejte si barvu a tvar stolice. • Zda pes zvrací, jak často a typ zvracení.

Co když můj pes příliš žere?

Je zcela normální, že pes „zhltne, na co přijde“, když má k tomu příležitost, a náplní dne mnoha psů je neustálé pídění se po něčem na zub. Tento zvyk je obvykle rozšířenější u psů chovaných v domácnosti. Množství potravy, kterou domácí pes dostane, musí mít majitel psa vždy pod kontrolou. I když na mnoha baleních komerčního krmiva je uvedena doporučená krmná dávka podle plemene a váhy psa, jedná se pouze o přibližný údaj (komerční diety se u jednotlivých psů mohou lišit až o 20 %) a pouze majitel dokáže správně odhadnout, jaké množství je pro jeho psa správné. Obezitu způsobuje podávání příliš velkého množství potravy v souvislosti s množstvím vydané energie, a stejně jako tomu je u člověka, jakmile pes příliš přibere, je pro něj velmi obtížné opět zhubnout. Obezita je pro psy stejně tak nebezpečná jako pro člověka, proto dbejte na to, abyste svého psa nepřekrmovali. Je-li problém omezit podávání pamlsků, kompenzujte množství potravy zmenšením porcí hlavního jídla. Pes, který je šíleně hladový a nikdy nemá dost, popřípadě se nezdráhá sežrat normálně nepoživatelné věci, jako je papír, plasty, mýdlo, karton či kameny, možná trpí nějakou nemocí nebo má něčeho nedostatek; příčinu by měl vždy stanovit veterinář.

Všímejte si, jak dlouho už tento stav trvá. Jaký je trus psa (odeberte vzorek)? Poznamenejte si stadium říje (u feny). Kolik vody pes vypil (odeberte vzorek moči, protože nepřiměřený hlad může být příznakem cukrovky)? Kdy byl pes naposledy odčervený a jakým přípravkem?

Co když můj pes jí dobře, ale je pořád hubený?

Tato situace je běžná u dospívajících psů větších plemen, především tehdy, když je chováno více psů společně a když pes neustále vyvíjí nějakou aktivitu. Pes, který dospívá pomaleji, bude pravděpodobněji žít déle než pes, který co nejrychleji dosáhne maxima růstu. Tento příznak může také doprovázet velmi silné začervení nebo celá řada různých chorobných stavů. V každém případě je nejlepší vyhledat veterinární pomoc, protože je ztráta času i peněz kupovat léky, které nemusejí být účinné na konkrétní problém.

Pokud stav psa vyvolává reálné obavy a majitel vyhledá pomoc veterináře,  měl by s sebou vzít vzorek trusu a sdělit mu odhadnutý objem trusu vyloučeného za den. Je dobré si poznamenat jeho konzistenci a frekvenci. Pomůže také poznamenat si potravu, kterou pes dostal, a pokud je to možné, i údaje, co jednotlivé krmivo obsahovalo. To informace jsou obvykle uvedeny na obalech krmiva.

Co když můj pes příliš pije?

Pro majitele je vždy užitečné, když ví, jaké chování je pro jeho psa běžné. Při jakékoli odchylce od normálu, kterou nezpůsobily vnější okolnosti, začne psa pozorněji sledovat, aby zjistil, zda má změna nějaký význam z hlediska případného onemocnění.

Běžné důvody nadměrné žízně u zdravého psa
• Polydipsie (nadměrné pití) je normální v horkém počasí, po větší tělesné námaze, po sežrání slaného jídla nebo po napití se mořské vody.
• Kojící fena potřebuje kromě podávaného mléka také přijmout hodně vody.
• Feny s falešnou březostí také vypijí více vody.

Nadměrné pití za jiných okolností je významným příznakem nemoci, který vždy vyžaduje péči veterináře, především u feny, jež měla nedávno říji (viz zánět dělohy, pyometra).

Zkuste odhadnout, kolik pes vypije za den a zda také pije v noci. Změřte obsah misky s vodou a vezměte v úvahu také další vodu, ke které má pes přístup. U fen je nejdůležitější znát datum poslední říje. Nejstálejším příznakem pyometry je zvýšená žízeň. Informujte veterináře o jakékoli změně v chování psa, popřípadě zda pes v poslední době užíval nějaké léky. Nadměrné pití může být spojeno s cukrovkou nebo onemocněním ledvin, proto bude užitečné, když s sebou k veterináři vezmete vzorek moči.

Co když můj pes kýchá?

Někteří psi po probuzení dvakrát až třikrát kýchnou. Občasný záchvat kýchání v prašném prostředí, při aktivitě na velmi suché zemi nebo při použití aerosolových nebo práškových rozprašovačů je také normální. Prudký záchvat kýchání, doprovázený viditelnými potížemi, třepáním hlavy a otíráním nosu spolu s výtokem nebo krvácením z nozder a hlasitým dýcháním může znamenat, že v nose psa uvízl nějaký cizí předmět (jehlička, semeno trávy, větvička nebo stéblo). Nepokoušejte se poskytovat psovi jakoukoli první pomoc, ale odvezte ho okamžitě k veterináři, který určí správnou diagnózu a cizí předmět kompletně odstraní. Kýchání, někdy spojené s krvácením z nozder a otokem, popřípadě rankou na tváři, může být důsledkem úderu do nosu, například když pes do něčeho narazí ve velké rychlosti. Veterinář by měl zjistit rozsah zranění. V neposlední řadě je si třeba uvědomit, že kýchání může být projevem nastupujícího onemocnění dýchacího ústrojí. Pokud máte podezření, pozorně psa sledujte, zda se neobjeví další příznaky, které by vyžadovaly návštěvu veterináře. Psa v takovém případě příliš nezatěžujte.

Zamyslete se, zda se v místech, kde se pes pohyboval, neprováděl zahradní nebo zemědělský postřik, především letecké práškování. Nepoužívá někdo z rodiny parfém nebo vodu/mléko po holení s intenzivnější vůní? Nepoužili jste před luxováním deodorační prášek na koberce? Mnoho psů má na tyto prášky alergii.

Co když mému psovi teče z nosu?

Pes má normálně vlhký studený čumák, ale teplý a suchý čumák nemusí nutně znamenat, že je nemocný. Je také běžné, když se u nozder psovi nahromadí kapka vodnatého hlenu a podobný nosní exkret bývá někdy hojnější, když je pes rozrušený. Pokud je exkret silnější, otřete ho navlhčeným vatovým tamponem. Pokud silný výtok z nosu přetrvává několik hodin nebo se změní na hustý či obsahuje hnis, okamžitě vyhledejte veterináře, protože může jít o zranění nosu, cizí předmět uvízlý v nozdrách, popřípadě příznak počínajícího virového onemocnění.

Všímejte si, zda se výtok z nosu zhoršuje v určitou denní dobu nebo v určitém prostředí, zda pokračuje v noci, popřípadě zatímco pes spí.

Co když má můj pes suchý strupovitý čenich?

U některých starších psů černá pigmentovaná plocha nosu zhrubne, ztvrdne a vytvoří se v ní hluboké trhlinky; v nich nahromaděné částečky potravy se mohou stát příčinou infekce. Pokud nejsou žádné příznaky infekce patrné, lze ztvrdlou krustu změkčit častým potíráním kosmetickou vazelínou nebo lanolinem. Při infekci vám veterinář poradí, jak čenich vhodně ošetřit. Psi, kteří jsou nemocní psinkou nebo se z ní zotavili, mívají často zhrublý a ztvrdlý čenich a polštářky na tlapách. Tyto projevy nejsou samy o sobě nijak zvlášť škodlivé, ale psa by měl rozhodně prohlédnout veterinář, protože pes může mít i jiné příznaky, které je třeba léčit, popřípadě je nutné naordinovat i léky, které zabrání rozvinutí nervových příznaků. Kolií nos je dědičný stav, který se objevuje především u kolií a šeltií. Horní část nosu postiženého psa je jakoby odřená, vředovitá a mokvá. Je třeba bez otálení navštívit veterináře, protože i mírné postižení se může velice rychle zhoršit. Tento stav mohou vyvolat sluneční paprsky (solární dermatitida), proto je nutné psa držet za slunečného počasí doma a veškeré venkovní aktivity s ním dělat pouze v noci. U některých případů veterinář doporučí použít mast obsahující ochranné složky jako opalovací krém.

Pokud můžete kontaktovat chovatele, je dobré se ho zeptat, zda některý z příbuzných vašeho psa netrpí syndromem koliího nosu, protože tento stav většinou postihuje určité vrhy v rámci plemene. Uvažujete-li o dalším chovu jedinců pocházejících z této linie, je třeba vzít v úvahu nepříjemnosti pro majitele a potíže pro psa.

Co když se mému psovi náhle zbarvil čenich dohněda nebo došeda?

Černě pigmentovaná kůže na čenichu u některých psů pravidelně bledne do hnědého či růžovošedého odstínu. Říká se, že tento jev je dědičný. Příčina není známá a nejedná se o žádné onemocnění. „Růžový nos“ je často spojován s obdobím anestru u fen, kterým se pak s nástupem říje čenich opět zbarví dočerna. „Růžový nos“ se často vyskytuje u kastrovaných fen a psů. K blednutí čenichu dochází často v zimě a s oteplením se černá pigmentace vrací. Tento stav se většinou nezmění ani po doplňování vitaminů nebo minerálních látek, ani po rostlinných kúrách. Není důvodem k obavám, kromě situace, kdy se jedná o psa, kterého chystáte na výstavu. U některých případů „růžového nosu“ došlo ke zlepšení po podávání tablet s chaluhami a černým bezem.

Ztráta pigmentu na čenichu bývá v některých případech přisuzována používání plastových misek na krmivo a vodu, ale je na vás, zda uděláte změnu a přejdete například na kameninu.

(Ukázka z knihy Průvodce péčí o psa, kterou vydalo Nakladatelství Brázda.)

Pokračování příště