Plemena králíků se změněnou srstí 4 Liščí a zakrslý liščí
Liščí králík
Původ
Liščí králík vznikl téměř současně ve Švýcarsku a také Německu, přičemž nejvíce je zmiňována první země. Ve Švýcarsku to byl inženýr Müller z města Zug, který křížením angor a činčil dosáhl modrých liščích králíků. Jiné prameny hovoří o přikřížení havany. V každém případě bylo cílem vytvořit plemeno králíka s delší srstí, která by imitovala kožešinu polárních modrých lišek. Tito liščí králíci tam byli uznáni v roce 1925. V Německu prováděl podobné křížení chovatel Hermann Leifer a v roce 1926 získal liščí modré králíky. O rok později se vyštěpili liščí v barvě bílé červenooké, černé a žluté. V roce 1932 se v nizozemském časopise objevila zmínka o plemeni „ChiFox“, tedy liščím králíkovi v činčilové barvě, vystaveném na anglické výstavě v Bradfordu, avšak v nepříliš dobré kvalitě podsady. Dále se literární pramen zmiňuje o liščích v barvě bílé červenooké či béžové (beige). Nové plemeno vyvolalo velký ohlas, nicméně v současné době je v celé Evropě málo rozšířené, s výjimkou Švýcarska.
Popis plemene
Liščí králík je plemeno střední velikosti. Náleží k dlouhosrstým plemenům. Základním principem je, že se má diametrálně lišit od angory. Dospělý liščí králík (tj. stáří osm a více měsíců) má vážit 3,0–4,0 kg. Řadí se tedy mezi střední plemena s menším a jemnějším tělesným rámcem. Tvarové požadavky liščího králíka se shodují se všeobecnými ustanoveními pro jiná plemena králíků. Jedná se o správný průběh hřbetní linie, postavení a polohu končetin, polohu pírka (ocasu králíka), utváření zevních pohlavních orgánů a upnutí kůže. Vzhledem k dlouhému osrstění je vhodné při posuzování zejména utváření zádi věnovat větší pozornost, protože husté rouno může zakrýt případné exteriérové nedostatky. Typové situace zahrnují posouzení tělesného rámce, síly končetiny a hlavy s ušima. Tělo má být široké v hrudní i pánevní partii, se silnými končetinami. Hlava je robustní, s širokou čelní i nosní partií a výraznými skráněmi. To se týká především samců. Uši jsou vzpřímené, pevné struktury, těsně u sebe postavené a mají délku 11–12 cm. Srst je typickým znakem plemene. Složení srsti je stejné jako u plemen králíků s normální srstí, tedy vlníky, polopesíky a pesíky. U liščího králíka je to specifikum, že pesíky jsou prodloužené na 5–6 cm, a proto výrazně spadají po bocích králíka. Na hlavě, uších a končetinách je srst normální délky. Barva krycího chlupu je velmi variabilní. U nás je povoleno 12 možných barev. V zahraničí jsou nejvíce rozšíření liščí králíci v barvě bílé červenooké, bílé modrooké, černé, havanovité, modré a marburské. Na Slovensku byli vyšlechtěni a v roce 2000 uznáni liščí králíci v siamské barvě. Barva podsady odpovídá příslušnému barevnému rázu.
Rozšíření
Podle mých současných informací není liščí králík u nás chován. Toto plemeno u nás nikdy, bohužel, nemělo „ustláno na růžích“. V roce 2011 snad měl proběhnout nějaký import z Německa, nicméně na vrcholových výstavách se s liščími králíky stále nesetkáváme. Je to jistě škoda, protože se jedná o zajímavé plemeno, které nevyžaduje zvláštní péči o srst a vypadá velmi sympaticky. S plemenem se lze potkat na výstavách v zahraničí (zejména Německo), nicméně i tam je velmi málo rozšířeno. Velkého zájmu se plemeni dostává vlastně pouze ve Švýcarsku.
Význam
Liščí králík se chová výlučně jako „sportovní“ plemeno, tedy pouze pro výstavní účely.
Kontaktní informace
Na požádání mohu případným zájemcům poskytnout kontakty na zahraniční chovatele liščích králíků. Chovatelský klub není ustaven.
Zakrslý liščí králík
Původ
Zakrslí liščí králíci vznikli v nedávné době v Německu a Nizozemsku. Na jejich vzniku se podílela plemena: liščí králík a zakrslý králík. V Nizozemsku bylo nové plemeno uznáno v roce 1994.
Popis plemene
Zakrslý liščí je plemeno zakrslého tělesného rámce s dlouhou srstí. Hmotnost dospělých králíků (tj. ve stáří 6 a více měsíců) je 1,20–1,40 kg. Tvarové požadavky jsou totožné jako u jiných plemen králíků. Typičnost odpovídá plemeni hermelín. Tělo je silně zavalité a široké v celém průběhu, se silnými končetinami. Hlava je kulatá, s výraznými skráněmi. Uši jsou vzpřímené, pevné struktury, těsně u sebe postavené, o délce 5,0–5,5 cm. Požadavky na srst jsou odvozeny od liščího králíka, tedy s rozdílem délky. Vzhledem k zakrslému tělesnému rámci je délka srsti stanovena na 3–5 cm. Zde bych jen upozornil na zvláště dřívější problém s výskytem tzv. plemenných znaků – resp. náběhů na exteriér angory. Týkalo se to předně čelenky, kterou měla v různém rozsahu vyvinuta některá zvířata. V souvislosti s importováním se tento nedostatek pomalu eliminuje, nicméně právě výskyt evidentní čelenky, případně dalších plemenných znaků angor (praporky na koncích ušních boltců, licousy na lících nebo bačkory na distálních částech končetin) je neklamným znakem, že dané zvíře není příliš kvalitní. Je sice uznáno více barev, nicméně nejčastějším barevným rázem je bílý červenooký. Méně se u nás vidí ráz ruský černý či kuní hnědý. Na počátku milénia jsem zaznamenal i zakrslé liščí divoce zbarvené, činčilové a perlové, nicméně od té doby jsem je již na našich velkých výstavách neviděl. V zahraničí je také plemeno méně rozšířené a můžeme je tam zhlédnout i v havanovité, marburské či žluté. Barva podsady odpovídá příslušnému standardu krycí barvy.
Rozšíření
Zakrslý liščí králík je u nás vyloženě sporadicky rozšířené plemeno. Častěji se s ním můžeme setkat spíše jen na celostátních či speciálních výstavách. Zatímco na výstavách nižších stupňů je prakticky potkáme pouze ojediněle. Mezi barvami dominuje albinotický ráz.
Význam
Plemeno má pouze sportovní význam.
Kontaktní informace
Chovatelé zakrslých liščích králíků se mohou sdružovat v rámci nadstavby členství v Českém svazu chovatelů, v chovatelském klubu – Klub chovatelů zakrslých králíků ČR. Více informací je k nalezení na webu www.zakrslykralik.unas.cz.
